Lékárníci doplácí na drastickou regulaci cen léků, chtějí větší kompenzace

Mgr. Marek Hampel dostal včera znovu důvěru svých kolegů a obhájil post předsedy Grémia majitelů lékáren. Čeká ho náročné vyjednávání s pojišťovnami i ministerstvem o ekonomickém propadu lékárenství, u malých lékáren v menších městech a obcích jde doslova o přežití.

Lékárenství je jediným segmentem zdravotní péče, který nyní zažívá strmý finanční propad. Postihly ho roční výpadky příjmů ve výši zhruba 800 miliónů korun, způsobené prudkým poklesem cen léků. Nyní přicházejí ještě o 30korunový regulační poplatek za recept. Sice má dojít ke kompenzaci zrušeného poplatku, ale namísto 30 dostanou lékárny jenom 12 korun a některé na něj nedosáhnou vůbec. Navíc se lékárny poprvé dostanou pod přímou regulaci ze strany zdravotních pojišťoven.

 

O tom, co s neradostnou situací hodlá dělat Grémium majitelů lékáren, jsme hovořili s Mgr. Markem Hampelem, který byl včera v Praze, po valné hromadě, opět zvolen předsedou představenstva této organizace.

 

Na valné hromadě Grémia zaznělo, že byste se měli pokusit vyjednat další kompenzace. Co si lékárníci zasluhují, kromě zrušených regulačních poplatků, ještě kompenzovat?

Jednoznačně dlouhodobý propad příjmů, který plyne z revizní činnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv, čili propad cen léčiv daný velmi nízkými úhradami ze zdravotního pojištění. Budeme se o kompenzaci snažit například změnou cenového předpisu.

Můžete propady u lékáren konkretizovat?

Máme čísla, která nám potvrdila společnost IMS, že v roce 2013 přišel sektor lékárenské péče o 3,8 miliardy korun v cenách. V objemu financí, které by jinak končily v lékárnách, to činilo 800 milionů korun. Vytvořili jsme komuniké, spolu s lékárnickou komorou a asociací velkodistributorů, právě o kompenzaci propadů, které tu přinesly úspory prostředků veřejného zdravotního pojištění, ale kriticky dopadly na hospodaření především veřejných lékáren.

Ono komuniké ale zatím efekt nepřineslo. Co tedy uděláte, abyste nějaké kompenzace prosadili? Na valné hromadě zaznělo ve vystoupení ředitelky odboru farmacie ministerstva zdravotnictví celkem jasně, že se změna cenového předpisu nechystá.

Vidím tu prostor pro jednání se zdravotními pojišťovnami, protože jich se úspory v kladném smyslu nejvíce dotýkají a záporně pak dopadají na lékárny. Samozřejmě bychom chtěli jednat i na politické úrovni, obrátíme se proto přímo na ministra zdravotnictví a na náměstka Philippa, protože to je v jeho gesci. Předložíme návrh na změnu obchodní přirážky ve smyslu posílení prvních tří až čtyř cenových pásem a snížení výše společné obchodní přirážky v posledních dvou cenových pásmech tak, aby to bylo – jak říkal na naší valné hromadě náměstek VZP Honěk – cenově neutrální.

Čili jde o to, aby na drahých lécích byla marže ještě nižší než dnes a naopak, aby se zvýšila u levných léků. Čemu nebo komu by tato změna měla pomoci?

Malým nezávislým neřetězcovým lékárnám, které nikdy nedosáhnou na bonusy od výrobců, jinými slovy které nemají možnost získat od výrobců takzvanou zadní marži.

Lékárníci jsou ve zvláštní situaci. Na jednu stranu se tu otevírá možnost, že budou odměňováni za výkony, tak jako například lékaři, na stranu druhou mají obrovské ekonomické problémy právě kvůli snižování cen léků. Zejména malé lékárny jsou v přímo existenčním ohrožení. Jaká bude teď vaše strategie – budete se orientovat více na posilování odměňování za výkon a méně na marži?

Považuji zavedení výkonové platby v souvislosti se zrušeným regulačními poplatky za velmi, velmi nešťastné. Nejprve jsme měli modelovat dopad kompenzace zrušených regulačních poplatků do ekonomiky veřejných lékáren a úpravou cenového předpisu vyřešit kompenzaci po přechodnou dobu. Na pozadí tohoto přechodného období jsme pak teprve měli připravovat kombinovaný systém, kdy zůstane ještě část obchodní přirážky jako zdroj příjmu, ale bude pomalinku přidávána platba z veřejného pojištění za odbornou činnost farmaceuta. Ale ten zlom se udělal násilně, když se sice zavedl farmaceut jako nositel výkonu, ale z našeho pohledu ve značně nepřipraveném stavu, protože nikdo dodnes nepředložil žádnou analýzu dopadů na segment lékárenské péče. Proto jsme zatím přijali řešení signálního kódu, kde jsme definovali takzvanou dispenzaci léku a administrativu, což jsou činnosti, které běžně v lékárně provádíme a požadujeme na pojišťovnách, aby nám je začaly platit.

Zdravotní pojišťovny se v diskusi na vaší valné hromadě na možnost nějakých jiných kompenzací než za regulační poplatky, netvářily moc přívětivě, alespoň pokud jde o příští rok, spíše uvažují až o roku 2016.

Pojišťovny nechtějí v tomto přechodném období rozkolísat celý systém, tomu rozumím. Dochází totiž opravdu k zásadnímu průlomu, kdy mají platit obchodní přirážku za léčivo a k tomu ještě mají přidat peníze z výkonové platby a tyto peníze musejí najít v jiných segmentech. Dochází tam k přerozdělení, a proto jsou velmi opatrné, aby tam dávaly více než těch 700 případně 800 miliónů korun. Musím ale také zdůraznit, že zdravotní pojišťovny od 1. ledna ušetří pět procent z objemu předepisovaných a vydávaných léčiv v lékárnách, což je cirka 1,6 miliardy korun a pan ředitel SÚKL dokonce zmínil až 1,8 miliardy. Já se ptám: tyto příjmy, které v příštím roce fakticky nastanou u zdravotních pojišťoven, by nebylo vhodné zčásti použít ocenění výdeje léků z pozitivních listů případně na zvýšení částky na signální kód?

Na valné hromadě také zazněl právní názor, že pro lékárny nemusí být tak úplně výhodné chtít 12 korun jako kompenzaci, protože to znamená uzavřít se zdravotními pojišťovnami smlouvu a dobrovolně vstoupit do určitého vazalství. Velká část lékáren – udává se 20 až 50 procent – totiž jede v nesmluvním režimu.

Úhradu léčiv a prostředků zdravotnické techniky garantuje smluvním i nesmluvním partnerům pojišťoven rámcová, typová smlouva. Tu jsme vyjednali pro rok 2015, ale upozorňuji, že končí příští rok. Musíme tedy dohodnut zcela nové smlouvy – jednak o úhradách, to jsou ty rámcové typové smlouvy – ale hlavně dojednat úhradové dodatky. Nikoliv pro rok 2015, protože to se už letos nestihlo a řeší se speciálním úhradovým dodatkem ke stávajícím smlouvám, ale pro rok 2015, kdy se budeme dohadovat o zcela nových úhradových smlouvách a ty budou platit až od roku 2016. Chápu tedy, že jsou pojišťovny, respektive ministerstvo zdravotnictví jako regulátor, zdrženlivé a chtějí tam dát jenom těch 700 milionů korun. Ale bude tu jasný prostor v prvním půlroce 2015 dojednat daleko výhodnější smlouvy týkající se úhrad na další rok.

Má tedy jít majitel lékárny do smluvního vztahu s pojišťovnou?

Pokud bude požadovat úhradu výkonové platby, tj. signálního kódu, tak tu smlouvu uzavřít musí. Pokud jí nebude chtít, pak ve svých příjmech nemůže počítat se 12 korunami za recept. Ale, nedostane se do – jak jste to označil – vazalství, protože úhradový dodatek říká, že můžeme vykázat jenom určitý objem výkonů signálního kódu a to je limita. Každý si tedy musí všechno dobře spočítat a rozmyslet, protože, když nebude mít smlouvu, nebude ani limitován. Navíc se vychází jako z referenčního období z roku 2013, takže, kdo si pořídil lékárnu nebo lékárny až v roce 2014, tak na něj se kompenzace za zrušené regulační poplatky nevztahují. Musím připomenout, že lékárna neovlivní počet předepisovaných léčiv, to je věcí lékaře. V připomínkovém řízení jsme ministerstvu sdělili, že tuto limitaci považujeme za nelogickou a neadekvátní, protože my pouze přijímáme recepty, které nám pacienti přinesou.

Obáváme se, že bude docházet k přetahování lékáren o to, kdo kolik obdrží receptů. Dokážu si představit, že reklama velkých nejmenovaných řetězců bude znít: přineste nám recept, u nás máme  nejlevnější doplatek. To totiž zákon o veřejném zdravotním pojištění, i po novelizaci, umožňuje.

Zmínil jste před chvíli pozitivní listy, co byste chtěli mít z jejich přínosu?

Chtěli bychom od pojišťoven dostat určité pobídky, pokud budeme vydávat léčivo, uvedené na jejich pozitivním listu. Zatím jsme ale nebyli vyslyšeni. Musíme na jednání s pojišťovnami toto téma znovu otevřít. Vidím paralelu v tom, jak pojišťovny zvyšují lékařům limity, pokud předepisují léčiva elektronicky.

Jak budete postupovat vy sám – jako majitel několika lékáren?

Provozuji osm lékáren, z toho šest jsem měl do roku 2013 a dvě lékárny jsem otevíral na začátku roku 2014. Jsem přesně ten případ, který bude u těch dvou lékáren zvažovat, jestli půjde nebo nepůjde do úhradového dodatku. Anebo celé opatření, až si prostuduji konečné znění úhradové vyhlášky, napadnu u soudu, protože se cítím jako podnikatel nejenom regulován, ale i diskriminován.

Tomáš Cikrt

Co je důležité vědět

Lékárny a kompenzace

  1. Lékárny, kterou jsou tzv. nesmluvní, nedostanou žádnou kompenzaci.
  2. Lékárny, které neexistovaly v referenčním období 2013, také nedostanou žádnou kompenzaci.
  3. Lékárny, které měly v referenčním období 2013 nízký objem, dostanou jenom tolik peněz, kolik odpovídá počtu receptů roku 2013. Lékárna, které se tolik nedařilo v roce 2013 tak jako v roce 2015, jednoduše ostrouhá.
  4. Přesto každá lékárna musí nadále vydat léky na každý recept, i když za něj z výše uvedených důvodů nedostane 12 korun kompenzací, ale pouze podíl na marži.

(podle Ondřeje Dostála, právníka, který spolupracuje s Grémiem majitelů lékáren)

 

Pozitivní list pojišťoven

Je seznam léků s nejnižší cenou, doporučených lékařům k předepisování. Například u VZP pozitivní list obsahuje ve stanovené terapeutické skupině vždy jeden až dva přípravky, jejichž výrobce pojišťovně nabídl slevu 15 až 30 % z oficiální ceny, takže pro VZP se tyto léky výrazně zlevní.

 

Kompenzace poplatků a kompenzace poklesu cen léků.

Mluví se o 800 miliónech, ale jde o dvě různé částky.

Jednak se jedná o 700 až 800 miliónech korun, které je ochoten ministr zdravotnictví dát lékárnám příští rok jako kompenzaci za zrušené regulační poplatky. Vychází to na 12 korun za výdej léků na jeden recept, přestože regulační poplatek měl hodnotu 30 korun.  Ministrovi se ovšem nelíbilo, že lékárny odpouštěly regulační poplatky formou bonusů, takže vlastně prý kompenzaci nepotřebují. Zástupci lékárníků zase namítali, že k bonusům byli donuceni až poté, co s nimi začaly kraje a po nich velké lékárenské řetězce. Některé, zejména menší lékárny, často tyto slevy neposkytovaly vůbec a musely sáhnout do svých provozních a dalších nákladů, například propouštěly zaměstnance. Ministr chápe oněch 12 korun jako kompromis, protože legislativa neumí odlišit lékárny, které bonusy dávaly (čímže oklikou odpouštěly poplatky) od lékáren, které tak nečinily.

Dalších 800 milionů korun je objem peněz, o které přišly lékárníci v roce 2013, kvůli nejpřísnější cenové regulaci v celé Evropě, která u nás prudce snížila ceny léků. Nyní požadují jejich kompenzaci od zdravotních pojišťoven, které z nižších cen léků „profitují“.