Rakovina slinivky: jedinou šancí je operace. Bývá na ni ale pozdě

„Přála bych si umřít na rakovinu prsu,“ říkala dívka na obrázku v kontroverzní kampani, kterou letos spustila britská organizace Pancreatic Cancer Action. Ona dívka se jmenovala Kerry Harvey, bylo jí 24 let a zemřela na rakovinu slinivky ani ne jeden rok od stanovení diagnózy. Kampaň byla kritizována za to, že prý není vhodné srovnávat úmrtnost na různá onkologická onemocnění. Nicméně v Británii je každý den řečeno 23 lidem, že mají rakovinu slinivky, pouze tři procenta přežijí, většina zemře do půl roku. Foto: Pancreatic Cancer Action

Nejdřív je téměř nemožné ji odhalit a pak už je pozdě. Lidí, kteří žijí ještě pět let poté, co jim lékař sdělil diagnózu rakovina slinivky, je méně než pět procent. To je jeden z důvodů, proč se o tomto onemocnění dosud příliš nemluvilo. To by ovšem chtěli onkologové i nemocní nyní změnit. Na popud pacientské organizace proto včera proběhl první Světový den karcinomu slinivky břišní.

 

„Výskyt tohoto onemocnění v ČR je poměrně vysoký a úspěšnost v léčbě není velká. Je proto třeba informovat populaci o tom, že jde o chorobu, která se rozvíjí plíživě a je velmi zákeřná,“ upozorňuje ředitelka pražské Všeobecné fakultní nemocnice Dana Jurásková.

I když se možnosti prevence a léčby u mnoha jiných nádorů zlepšují, rakovina slinivky se příliš z místa nehýbe. Podle přednosty Onkologické kliniky VFN a 1. LF UK Luboše Petruželky klesla od roku 2003 do 2012 úmrtnost na solidní nádory průměrně o procento ročně – což platí o všech typech rakovin s výjimkou slinivky a nádorů mozku – glioblastomů. Za posledních čtyřicet let se například v USA zlepšilo přežití pacientů s nádorem pankreatu o dvě procenta. Již v roce 2020 se proto nádory slinivky posunou z čtvrté nejčastější příčiny úmrtí na nádorová onemocnění na příčku druhou a předeženou tak karcinom prsu.

Jsme první, bohužel

Česko je navíc ve výskytu onemocnění na první příčce v Evropě, v úmrtnosti jsme na druhém místě za Maďarskem. Letos se u nás očekává 2300 nových onemocnění, v časných stádiích je ale zachyceno pouze 500. Většina je tak diagnostikována až s metastázami, kdy už není možný chirurgický výkon, tedy jediné, co dává nemocným naději.

Proč je problém nemoc diagnostikovat a léčit? Je to dáno hlavně polohou orgánu, který je obklopen aortou, dolní dutou žilou a cévami, které směřují do střeva a jater. Proto má nádor do těchto částí tendenci prorůstat. Lékaři neví ani to, co chorobu způsobuje. Zhruba deset procent případů je ovlivněno dědičností, až čtvrtina případů má souvislost s kouřením a riziko zvyšuje také chronická panktreatitida. „Ale co to pro nás znamená, preventivní odstranění pankreatu? Jde o jeden z nejzávažnějších výkonů, pacient by pak byl nadosmrti hendikepován diabetem a dalšími projevy. Můžeme tedy říci, že jde o rizikový faktor, ale s nízkým klinickým dopadem,“ přibližuje problematickou situaci profesor Zdeněk Krška, přednosta 1. chirurgické kliniky – hrudní, břišní a úrazové chirurgie VFN a 1. LF UK. Podle profesora Petruželky je pak výraznějším rizikovým faktorem kombinace kouření a alkoholu.

Screening nemá smysl

„Včasná diagnostika je klíčem v léčbě, my ovšem v současnosti nejsme schopni provádět screeningové programy a ve většině případů rozpoznat karcinom v časném stadiu. Tehdy je totiž většinou bez příznaků. Pokud přichází pacienti ke gastroenterologům na vyšetření, už příznaky mají – a to už je projev progrese, nezřídka generalizované. Nejčastější jde o bolest, váhový úbytek a žloutenku. Pokud sonografie či počítačová tomografie odhalí proces na slinivce, přichází pacient k nám. My provádíme celou řadu dalších vyšetření – základem je počítačová tomografie a dále endoskopická ultrasonografie, kdy jsme schopni odebrat vzorky na biopsii,“ popisuje gastroenterolog docent Tomáš Krechler z VFN.

Výskyt rakoviny slinivky je v ČR v rámci Evropy nejvyšší. Zdroj: 1.LF a VFN
Výskyt rakoviny slinivky je v ČR v rámci Evropy nejvyšší. Zdroj: 1.LF a VFN

Zobrazovací metody dokážou dobře ukázat větší nádory, což už ovšem nemá takový význam. „Co se týče screeningu, malé nádory by zřejmě stejně nebyly zachycené a cena přesnějších vyšetření je poměrně vysoká. Onemocnění se včas dá zachytit ultrasonograficky, ale jde vlastně o šťastnou shodu náhod. Pankreas je zkrátka schovaný, přehlednost je špatná a výsledky podle toho vypadají,“ uvádí primář Radiodiagnostické kliniky VFN Josef Hořejš. Utrasonografie dokáže odhalit problém v 70 procentech případů.

„V současnosti celá řada laboratoří hledá marker, kterým by bylo možno onemocnění jednoduše zjistit. Zatím ovšem výsledky nejsou valné. Do budoucna bude proces patrně spočívat v identifikaci rizikového pacienta, tedy podle počtu vypitých slivovic, vykouřených cigaret, příbuzných či diabetu. U těchto lidí by se pak měla provádět včasná diagnostika, což už je v rukou gastroenterologů a zobrazovacích metod,“ vysvětluje Luboš Petruželka.

Naděje pro deset procent

Pro chirurgy bohužel neexistuje poloha nádoru v orgánu, která by byla výhodnější pro operaci. V osmi až devíti případů z deseti je nádor umístěn v tzv. hlavě pankreatu u dvanáctníku, malá část jich je v ocasu pankreatu u sleziny. Tam je dlouho asymptomatický a projeví se, až když je nádor velký a na něco tlačí.

„Téměř 90 procent pacientů je neoperovatelných. Počet těch, u nichž je možno zákrok provést, přitom v Česku nestoupá, spíše klesá. Jediná léčba s potenciálem vyléčit tedy selhává. Když pacient přijde včas a my můžeme nádor operovat, má naději na pětileté přežití 11 až 22 procent. Pokud je tedy pacient operovatelný, je potřeba to udělat ihned – není možné, a to se stává, že pacient čeká rok. To už je potom zcela zbytečné,“ upozorňuje profesor Krška s tím, že výsledkem je, že je v některých českých centrech až o několik měsíců kratší přežití než ve velkých centrech na Západě. „Děláme to stejně, ale záchyty a odeslání pacientů na sál je pozdní. Je třeba více tlačit na praktické lékaře. Často k tomu totiž přistoupí tak, že jde o problém se žlučníkem, nařídí pacientovi dietu a zavolají si ho za půl roku. Další problém je na naší straně. Je třeba posílat pacienty do velkých center. Pokud je nádor lokálně pokročilý a na hranici operovatelnosti, může lékař, který zákroky dělá denně, dát pacientovi větší šanci, než někdo nezkušený. Právě tato skupina může zvýšit počet operovaných as větší šancí na přežití,“ doplňuje Zdeněk Krška.

Po resekci je průměrné přežití v závislosti na operatérovi a stadiu nemoci 13 až 22 měsíců. Tři roky přežívá čtvrtina, pět let dvacet procent pacientů. Oproti tomu bez zákroku přežívají pacienti čtyři až devět měsíců.

Zákroky prováděné na slinivce jsou velmi náročné – ještě před sto lety se jí lékaři raději vůbec nedotýkali. Zákrok vyvinutý v 50. letech se pak s drobnými obměnami používá dodnes. Odborníci se snaží vymýšlet i nové metody – jednou z nich je například Nanoknife. Ten byl vyvinut pro neoperovatelné nádory, které ještě nejsou generalizované. „Do nádoru se zavedou elektrické jehly a elektrickými impulsy by se měl zničit. Metoda měla velké naděje, že by se nádor mohl zmenšit a pak by byl operovatelný, to se ale zatím nepotvrdilo a výsledky nejsou příliš povzbudivé. Zákrok neovlivňuje přežití pacienta, na druhé straně ale zlepšuje kvalitu života ohledně bolestí či možnosti jíst,“ dodává David Hoskovec, primář 1. chirurgické kliniky – hrudní, břišní a úrazové chirurgie VFN a 1. LF UK.

Onkologická léčba zajistí přinejlepším měsíce

V některých případech se používá chemoterapie se snahou o zmenšení nádoru, aby byl operovatelný. V ostatních případech je onkologická léčba už je pouze pomocná ve snaze zmírnit příznaky či omezit růst. V poslední době se objevily nové léky, které lehce prodlužují život – ovšem maximálně o jednotky měsíců. Právě proto je potřeba výzkumu onemocnění i možností jeho léčby. „Že léčba tohoto karcinomu je obtížná a epidemiologická data se vyvíjejí negativně, je alarmující. Musíme poznat biologickou podstatu tohoto onemocnění a věnovat se jeho výzkumu. Existuje několik velmi špatných diagnóz – patří sem např. i některé nádory mozku – kde je léčba stále dražší a časnější, ale na stejných principech. Musíme tedy zjistit, co je za onemocněním, jaká je jeho patogeneze – a to je úkol pro vědu,“ zdůrazňuje děkan 1. Lékařské fakulty Aleksi Šedo.

Nutnost výzkumu potvrzuje i profesor Petruželka. „Na základě financování výzkumných programů v EU jsem zjistil, že na tuto problematiku jdou pouze dvě procenta prostředků a je to věc opomíjená. Iniciativa zabývající se včasnou diagnostikou a chirurgickou léčbou je proto zásadní,“ uzavírá Luboš Petruželka.

Michaela Koubová

 

Podívejte se na video organizace Pancreatic Cancer Action, představuje fotografie lidí s rakovinou pankreatu, jejich věk i délku života od odhalení nemoci do úmrtí. 

RAKOVINA SLINIVKY BŘIŠNÍ

V Evropě je 103 845 nemocných s touto diagnózou, rok od diagnózy žije 11 až 28 procent (v závislosti na jednotlivých zemích).

Na světě zemře každoročně 150 tisíc lidí na nádor slinivky, 40 tisíc jich je v EU. 80% pacientů zemře do roka od diagnózy.

V ČR je letos 4142 pacientů s rakovinou slinivky. Mezi lety 1977 až 2011 se výskyt nemoci dvakrát zvýšil.

Letos bylo nově diagnostikováno 2300 pacientů z toho 1300 v pokročilém stadiu s postižením dalších orgánů.

Rakovina slinivky se rozvíjí zhruba deset let, odhalena bývá ale nezřídka až v poslední fázi.

Mezi příznaky nádoru slinivky patří bolest v nadbřišku často vystřelující do zad, nechutenství. nevysvětlitelný váhový úbytek, pocity nevolnosti, žloutenka (neinfekční), změna barvy a konzistence stolice (jílovitá), opakující se záněty žil, nově vzniklý diabetes mellitus II. typu a depresivní syndrom, který může předcházet rozvoji nemoci.

Rizikovými faktory jsou kouření (zvyšuje riziko 3x), vyšší věk (maxima je dosaženo po 60. roce), mužské pohlaví, diabetes II. typu, obezita, tučná strava s množstvím červeného masa a nedostatkem zeleniny, alkohol, chronická pankreatitida (riziko zvyšuje 16x), dědičnost.