Zdravotnických aplikací v chytrých zařízeních přibývá. Možná jednou dokáží nahradit živé lékaře, zatím jim ale spíš přidělávají starosti. Lidé, kteří se na aplikace příliš spoléhají, totiž mohou ohrožovat své zdraví.
Když na začátku září technologický gigant Apple představoval novou řadu svého iPhonu a s ním také nový operační systém, byla to velká sláva. Když fanfáry (postarala se o ně irská rocková skupina U2 svým zdarma distribuovaným albem) utichly, začaly na povrch vyplouvat komplikace a potíže. Kritické hlasy zazněly i ze strany lékařů a směřovaly k aplikaci Healthkit.
Lékař od Applu
Healthkit pracuje na principu shromažďování dat o fyzickém stavu uživatele chytrého telefonu. Získává je z dalších aplikací, třeba těch sportovních od společností jako je Nike, které monitorují srdeční tep, krevní tlak, dechovou frekvenci a další údaje. Healthkit z těchto dat vytvoří jediný „balík,“ který potom analyzuje a pokud zjistí alarmující výsledky, kontaktuje lékaře. Na první pohled se jedná o jednu z nejužitečnějších aplikací, odborná veřejnost před jejím používáním přesto varuje.
Dvojice lékařů, Rakesh Kapila a Dushan Gunasekera předložila celý soubor argumentů proti přílišné důvěře ve schopnosti Healthkitu nahradit pravidelné návštěvy u lékaře. Kapila s Gunasekerou nepochybují o samotné schopnosti lékařů na základě dat z Healthkitu posoudit zdravotní stav uživatele aplikace. Koneckonců Apple spolupracuje s věhlasnou Mayo Clinic, nikoliv s nějakými felčary.
Pochybnosti v obou lékařích vzbuzuje přesnost aplikací shromažďujících data o zdravotním stavu uživatele. Stačí, aby aplikace chybovaly – a nikde není záruka, že nechybují – a lékaři mohou být zbytečně zahlceni řešením neexistujících zdravotních problémů. Současně se nabízí další výhrada k Healthkitu. Stejně jako mohou zdravotní aplikace hlásit neexistující onemocnění, může dojít k situaci, kdy neoznámí skutečný zdravotní problém. Uživatel, který by se například na Healthkit příliš spoléhal, by snadno mohl zanedbat skutečně vážný zdravotní problém.
„Uživatelům hrozí také psychické poruchy,“ varuje Kapila. „Mohou se stát svým způsobem závislí na sledování svého zdravotního stavu prostřednictvím chytrého telefonu. Namísto toho, aby vnímali skutečné potřeby svého organismu se u nich vyvine jen úzkost z toho, zda se jejich data nedostanou do pomyslných červených čísel.“
Podle Gunasekery by aplikace jako Healthkit měly obsahovat funkcionalitu, která by uživatele varovala v okamžiku, kdy je nutné vyhledat fyzicky lékaře. Současně ale upozorňuje na fakt, že sebechytřejší aplikace zatím nedokáže adekvátně vyhodnotit proměnlivé hodnoty jako je třeba neopakovatelnost organismu každého člověka. Na druhou stranu oba kritikové uznávají, že je Healthkit velmi užitečný pro uživatele trpící chorobou s objektivně měřitelnými parametry. Za typické označují třeba diabetiky.
Aplikace nicméně zatím nedokážou plnohodnotně nahradit lékařský úsudek učiněný na základě vyšetření pacienta. Pacienti si toho ale nejsou dostatečně vědomí. Vzniká tak nebezpečný stav, kdy by se zdravotnické aplikace mohly, spíš než příspěvkem k udržení zdravého života, stát jeho ohrožením.
Samaritan proti sebevraždám
Když jsme u ohrožení života, ještě větší poprask než Healthkit vzbudila jiná aplikace, Samaritan. Zatímco Healthkit se chce starat o tělo, Samaritan pečuje o duši. Účelem této aplikace je v prostředí sociálních sítí vyhledávat příznaky sebevražedných myšlenek.
Až příliš často se na sociálních sítích ozývá volání o pomoc – a často zůstává nepovšimnuto. Právě tomu chce Samaritan zabránit. Vyhledává, prozatím pouze na Twitteru, fráze jako „cítím se na umření,“ „nenávidím se,“ „nechci žít.“ Uživatel, který si Samaritan nainstaluje, dostane varování pokaždé, když někdo z jeho „bubliny“ na sociální síti některou z těchto frází použije.
Na jedné straně odborníci Samaritanu neupírají užitečnost. Současně ale zpochybňují naděje, které se do něj vkládají. Domnívat se, že by jakákoliv síťová aplikace mohla výrazněji ovlivnit sebevražednost populace je naivní. Samaritan trpí stejnými nedostatky jako Healthkit. Jeho algoritmus nedokáže odlišit vážně míněná slova od sarkasmu nebo od ironie a už se našli lidé, kteří se baví tím, že Samaritan „spamují.“ K zahlcení aplikace stačí opakovaně zveřejňovat statusy obsahující „sebevražedná“ slova. A na druhé straně Samaritan vzbuzuje dojem, že pokud ho uživatel vlastní, už se nemusí zajímat o duševní stav svých blízkých nebo známých. Ani zdaleka ale neplatí, že každý potenciální sebevrah o své bolesti napíše na Twitter.
Ondřej Fér
