Úterý, 3. srpna, 2021

Léčba glioblastomu: Úspěšnost se nezlepšuje, něco je třeba dělat jinak

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Diagnózu glioblastomu si každý rok vyslechne několik set Čechů. Pro naprostou většinu to znamená, že před sebou mají pouhé měsíce života. Tento druh mozkových nádorů totiž navzdory snaze lékařů odolává léčebným metodám. Právě proto odborníci zdůrazňují důležitost výzkumu na tomto poli. Svou roli nyní sehráli i čeští specialisté – významně se totiž podíleli na odborné publikaci o biologii gliomových buněk, která byla včera pokřtěna na 1. Lékařské fakultě UK.

 

Kniha se věnuje principům, jak se mění gliomová buňka a jak vznikají mozkové nádory, které nejsou mezi veřejností tak často uváděné, jako nádory prsu, kolorektální karcinom či karcinom plic. Patří ale k závažným nádorům s nedobrou prognózou, takže teoretické podklady pro budoucí léčbu jsou velmi důležité. Věřím, že kniha ve světovém kontextu přispěje k objevu účinných léků a postupů léčby,“ podtrhl význam knihy rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Zhoubné mozkové nádory vznikají většinou z glie, což je podpůrný systém nervových buněk, který tvoří 90 procent mozku. Těmto nádorům se proto říká gliomy a dosud jich bylo popsáno sto druhů. Nejobtížněji léčitelné jsou právě glioblastomy, které prorůstají zdravými tkáněmi a ničí je.

Mozkovými nádory v ČR každý rok onemocní šest set lidí, v polovině případů je diagnostikován glioblastom. Prvním krokem v léčbě je, pokud možno, chirurgický zákrok, při němž je nádor buď odstraněn, nebo alespoň zmenšen. Bohužel, ani úplná resekce nádoru neznamená v tomto případě uzdravení.

„Na rozdíl od jiných nádorů je jedno, jestli ho vidíme pětimilimetrový nebo pěticentimetrový, prognóza je stejná. To, co je zobrazeno na magnetické rezonanci, je vrchol ledovce. Jde o systémové onemocnění v celém mozku, a pokud budeme hledat nádorové buňky, najdeme je v druhé hemisféře i mozkovém kmeni. Každé desetiletí od druhé světové války přidalo na prognóze jeden měsíc,“ konstatuje Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. LF UK a ÚVN-VFN Praha.

Problém s návazností péče

Po chirurgickém zákroku, který by měl proběhnout co nejdříve, než nádor proroste do nepřístupných tkání, následuje ozařování a chemoterapie. Při recidivě se postup opakuje s tou výjimkou, že již neprobíhá radioterapie. Doba přežití nemocných glioblastomy je v ČR tři měsíce, v případě veškeré dostupné léčby jde o 12 až 14 měsíců.

V celé ČR se ročně operuje kolem 500 mozkových nádorů ročně, přičemž 300 až 400 právě na klinice 1. LF a ÚVN-VFN (100 až 120 jsou glioblastomy). Bohužel někdy návaznost léčby zkomplikuje to, že pokud chirurgický zákrok probíhá na pražském pracovišti, je řada pacientů přespolních. „Máme neuroonkologický seminář, kde diskutujeme každého jednotlivého pacienta. V Praze se pacienti dostanou na Bulovku a do Motola, ale polovina jich je mimo Středočeský kraj. Ty odoperujeme a nemocný se následně dostane na spádové onkocentrum, kde mozkové nádory nejsou středem zájmu. Stane se, že na ozařování, které má nemocný mít do čtyř týdnů, nastoupí za čtyři měsíce. To už není tak efektivní a někdy pacient přijde s recidivou dřív, než se k léčbě dostane. Chtěli bychom proto, aby vše bylo na jednom místě, kde bychom nádor diagnostikovali, operovali, ozářili, podávali cytostatika, starali se o recidivy a opakovali léčbu,“ říká profesor Beneš. „Před třemi roky jsme s kolegy dali dohromady neuroonkologickou sekci, která spadá pod onkologickou společnost, a vydali jsme doporučené postupy. Dalším krokem této aktivity byla restrukturalizace stávající neurochirurgické kliniky. Pracoviště postupně vytváří podmínky, aby se stalo jedním z prvních faktických center v naší republice, které se o pacienty bude starat ve všech zmíněných modalitách. Zároveň je tu provázanost s badatelskou prací a výzkumem, protože v tomto případě nejde klinickou a experimentální část zcela oddělit,“ doplňuje děkan 1. LF a zároveň jeden z editorů právě pokřtěné publikace Aleksi Šedo.

Prodleva mezi zákrokem a radioterapií naštěstí není pravidlem. „Zajištění komplexní péče o nemocné s mozkovými nádory je nepochybně správná inciativa. Je však nutné zmínit, že naše oddělení – a několik dalších pracovišť v ČR – tuto péči zajišťuje již řadu let v rozsahu a komplexitě ne menší než střešovické pracoviště. Poskytujeme kompletní operační servis včetně nejmodernějších metod (například intraoperační magnetickou rezonanci, operace při vědomí, ALA fluorescence), v naší nemocnici můžeme nabídnout léčbu chemoterapií a provádíme i některé experimentální metody. Stejně jako neuroonkologická klinika posíláme nemocné k radioterapii mimo nemocnici, v našem případě však většinu nemocných na pouhých sto metrů vzdálené pracoviště Onkologické kliniky FN Motol. Disponujeme navíc Leksellovým gama nožem, který je jednou ze základních léčebných metod u mozkových metastáz, jež jsou vůbec nejčastějšími mozkovými nádory. Každý týden probíhají na našem oddělení specializované neuroonkologické semináře, kde je na mezioborovém základě stanovena pro každého nemocného ideální léčebná strategie. Komplexní péče o nemocné s mozkovými nádory je tedy na Homolce zajištěna,“ uvádí Jan Klener, primář Neurochirurgického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.

Jako rakovina slinivky

I při nejlepší péči však mají pacienti s glioblastomem velmi špatnou prognózu, která je v rámci onkologie srovnatelná pouze s rakovinou slinivky. „Dramatickým způsobem se zlepšují operační techniky a jejich kontrolovatelnost, ale protože nám stále uniká molekulární podstata onemocnění a biologické souvislosti, není naše léčení zcela racionální. Úspěšnost léčby glioblastomů se nezlepšuje, přestože používaným terapiím, jako je chirurgický výkon, ozáření a případně cytostatická léčba, je věnována náležitá péče. To obnáší významné poselství: je třeba dělat něco jinak,“ podotýká děkan Šedo.

Mozkové nádory obecně se od těch ostatních liší, co se týče zhoubnosti. „Nádory mají čtyři stupně. První je jediné gliové onemocnění, které dokážeme chirurgicky vyřešit. U těch dalších je rozdíl pouze v prognóze a nádory nejsou jasně oddělené, jde o kontinuum. Druhý stupeň by byl jinak nazván benigní nádor, jenže on jednoho dne malignizuje a dostane se do stupně čtyři. Je to nevyhnutelné a následuje to po pěti až osmi letech od první diagnózy,“ popisuje profesor Beneš.

Co vlastně stojí za vznikem nádoru, se vědci pokoušejí poodhalit v nové publikaci. Ta je jednou z prvních, která se v dané problematice věnuje biologii. „Klasická teorie vzniku gliomu říká, že buňka se stává nádorovou kvůli mutacím, které se kumulují. Dává pak vzniknout dalším buňkám tohoto druhu, které se začnou chovat jako nádor. Nová teorie oproti tomu říká, že je chyba už na počátku. Kmenová buňka tím, že udělá chybný krok, dává opakovaně vzniknout buňkám vytvářejícím tumor,“ vysvětluje druhý editor knihy Rolf Mentlein.

Mozkové nádory tvoří dvě až pět procent všech nádorů. Často se choroba projeví epileptickými záchvaty, mezi další příznaky patří porucha citlivosti a hybnosti či potíže s řečí a zrakem. Objevit se může také nitrolební hypertenze, která způsobuje nevolnosti, zvracení a bolesti hlavy. Příznaky bývají také neuropsychologické, u rozvinutého onemocnění se objevují poruchy vědomí. Typickým pacientem je člověk ve věku 30 až 45 let, případně 50 až 65 let s nádorem velikosti tři až čtyři centimetry.

Michaela Koubová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY