Poslanci chtějí zrušit anonymní dárcovství spermií a vajíček. Vláda i odborníci jsou proti

Měly by mít děti narozené díky darovaným pohlavním buňkám právo znát biologického rodiče, nebo ne? To je otázka, k níž se v těchto dnech budou muset postavit poslanci ve sněmovně. Do prvního čtení jde totiž zákon, který má zrušit anonymní darování pohlavních buněk. Pokud by byl přijat, budou muset být data o dárcích včetně bydliště skladována provozovatelem zařízení, kde dárcovství proběhlo, po dobu 80 let. Děti narozené díky těmto buňkám navíc budou mít v knize narozených dodatek s údaji o biologickém rodiči, do nichž mohou nahlédnout po dosažení zletilosti nebo při žádosti o souhlas k uzavření manželství. Vláda se již dříve k návrhu postavila s negativním stanoviskem.

 

S čím navrhovaná úprava přichází? Nově by buňky jednoho dárce mohly být použity na maximálně osm embryí, přičemž by bylo možné je darovat pouze u jednoho poskytovatele zdravotních služeb. Pokud by dárce tuto zásadu nedodržel, hrozila by mu pokuta až 50 tisíc korun. Údaje o dárci, které by byly skladovány v daném zdravotnickém zařízení a uvedeny by byly i v dodatku na matrice, by měly zabránit příbuzenským sňatkům.

„Existují dárci, kteří darují zárodečné buňky opakovaně v několika centrech asistované reprodukce. Vzhledem k tomu, že si centra v současné době nevyměňují informace o dárcích, není výjimkou, že někteří dárci darují své zárodečné buňky opakovaně v několika centrech. Tím pravděpodobnost možného početí dítěte mezi biologicky příbuznými osobami roste. Je sice nízká, ale není hypotetická,“ podotýká jeden z navrhovatelů Vít Kaňkovský (KDU-ČSL).

Že riziko není nulové, potvrzuje i francouzská studie z roku 2013 – zároveň však propočítává, že je riziko incestního svazku nižší než u ostatní populace. „Odhadli jsme počet svazků mezi polovičními sourozenci ve Francii kvůli umělému oplodnění na 0,12 ročně, tedy 1,2 svazku za deset let. U ostatní populace jsme z důvodu falešného otcovství odhadli číslo na 0,5, tedy pět svazků za deset let. Nechtěné příbuzenské svazky kvůli falešnému otcovství jsou tedy čtyřikrát častější, než kvůli anonymnímu dárcovství,“ uvádějí autoři Jean-Louis Serre a jeho kolegové z univerzity ve Versailles.

ČR cílem turistiky za umělým oplodněním?

Hrozba příbuzenského svazku ovšem podle předkladatelů nehrozí jen u dítěte, ale i u rodiče. „Podle stávající právní úpravy nelze provést umělé oplodnění ženě, která má příbuzenský vztah k muži, se kterým předložila žádost o umělé oplodnění. Paradoxně je však možné, aby anonymní dárce zárodečných buněk byl biologickým příbuzným ženy, případně aby anonymní dárci byli mezi sebou navzájem biologicky příbuznými. Dítě může být počato ze zárodečných buněk dvou osob, které jsou mezi sebou příbuzné v přímé linii či které jsou navzájem sourozenci, a zákon neposkytuje žádný postup, jak takovým situacím předcházet,“ uvádí důvodová zpráva k zákonu.

„Jde také o situaci v ČR jako cílové země pro zájemce o umělé oplodnění. Je třeba chránit zdraví zejména žen – dárkyň. Jsme v tomto směru za směšné částky vykořisťovanou zemí,“ zdůvodňuje návrh další z jeho předkladatelů Jitka Chalánková (TOP 09).

Asi nejdůležitějším argumentem pro zákon je pak právo dítěte znát své rodiče. „Právo znát svého biologického rodiče vychází z Úmluvy – samozřejmě je k tomu třeba odborný psychologický doprovod,“ dodává Jitka Chalánková.

S tím ovšem nesouhlasí Karel Řežábek ze sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP. Ten nedávno v České televizi řekl, že v Úmluva sice přiznává dítěti právo znát své rodiče, nikde se ovšem nehovoří o rodičích biologických. O rodičích se oproti tomu mluví jako o dvou lidech, kteří se o dítě starají. „Nejde tedy o nějakého dárce,“ řekl v ČT doktor Řežábek. „Nejen já, ale celá naše odborná společnost, která má na starosti asistovanou reprodukci, soudí, že by navrhované opatření bylo špatně. Nejen dítě má svá práva – má je i dárce, který má právo na klidný život,“ dodal Karel Řežábek.

Ztráta anonymity znamená pokles dárců

K podobnému závěru dospěla nedávno také vláda. „V návrhu zákona je pomýšleno pouze na některá práva dítěte. Nejsou však zohledněna práva rodičů dítěte, tj. neplodného páru, který podstoupil metody asistované reprodukce, ani práva dárců reprodukčních buněk na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, ke kterému by navíc mnohdy docházelo až přibližně 18 let po darování těchto buněk. Není stanovena ani povinnost rodičů sdělit dítěti, že bylo zrozeno na základě umělého oplodnění,“ uvádí se ve stanovisku vlády.

Jak ovšem podotýká i důvodová zpráva k zákonu, jde o problematiku, kterou před námi řešila řada evropských zemí. Neanonymní dárcovství bylo zavedeno např. v Rakousku, Británii, Finsku či Švédsku. Český návrh se pak inspiruje švýcarskou úpravou. Země, které se anonymity dárců vzdaly, se ale kvůli tomu potýkají s nedostatkem dárců. „Nemají zkrátka zájem, aby jim za 18 let na dveře ťukala fronta dětí,“ řekl před časem pro agenturu Bloomberg Daniel Wirthner, specialista na reprodukční medicínu z univerzity v Lausanne ve Švýcarsku. Podle něj skončily dvě třetiny zařízení dodávajících sperma do spermabanky, kde pracuje, poté, co byla ve Švýcarsku v roce 2001 zrušena anonymita dárců.

Podobného efektu se obává vláda i v ČR. „Tzv. „open identity“ byla zavedena např. ve Švédsku a Velké Británii a následně tam významně klesl počet dárců reprodukčních buněk a neplodné páry často odjíždějí využívat léčbu do jiných států. Lze předpokládat, že i v České republice by to vyvolalo obdobnou nežádoucí reakci,“ domnívá se vláda.

Toho se ovšem neobává další z předkladatelů Augustin Karel Andrle Sylor (Úsvit). „Nemyslím si, že by došlo ke snížení zájmu dárců. Muž má touhu rozsévače,“ domnívá se poslanec. Zároveň uvádí, jak by mohla úprava vypadat, aniž by došlo k prolomení anonymity dárců. „Možná, že by stálo za zvážení nařídit důsledné prohlídky dárců, odhalit jejich zdravotní dispozice a vše uložit. Následně by se tyto informace mohly případnému zájemci po dovršení osmnácti let předložit. Tím by se dodržela anonymita dárců,“ doplňuje Andrle.

Údaje o zdravotním stavu je možné získat už dnes

Právě údaje o zdravotním stavu předků jsou zřejmě jedním z nejdůležitějších argumentů pro odanonymizování dárců. Například v Británii loni média zveřejnila případ muže, kterému se navzdory anonymnímu dárcovství podařilo vypátrat biologického otce. Zjistil, že má stejně jako on výduť aorty, což je porucha, které může být bez včasné diagnostiky smrtelná. V jejich případě šlo o autosomálně dominantní dědičnou poruchu. Díky spermatu dárce s touto chorobou se přitom narodilo celkem 34 dětí, takže z nich polovina zřejmě touto poruchou trpí. Pokud by tedy věděli, že jejich biologický otec nemoc má, mohlo by to přispět ke včasné diagnóze.

Tento argument ovšem odmítají odborníci. Podle Karla Řežábka mají totiž stejný problém lidé, kteří mají ve skutečnosti jiného otce, než kterého za něj považují.

„Podle zákona o lidských tkáních a buňkách se anonymizace údajů a informací uskutečňuje při současném zajištění sledovatelnosti původu buněk, neboť příslušné záznamy se uchovávají po dobu 30 let a všechny tkáně a buňky musí být identifikovatelné; podobné pravidlo stanoví i zákon o specifických zdravotních službách. Přitom platí, že poskytovatel, který provedl umělé oplodnění, je povinen na žádost neplodného páru nebo zletilé osoby narozené z asistované reprodukce sdělit informace o zdravotním stavu dárce,“ oponuje argumentu ohledně zdravotního stavu vláda.

Vláda a navrhovatelé zákona se pak neshodnou ani na tom, jaký by měla změna finanční dopad. „Pokud by se zohlednily úspory nákladů na celoživotní péči o geneticky poškozené děti v důsledku incestu, který návrh zákona eliminuje, pak by navrhovaná úprava přinášela milionové úspory veřejných rozpočtů, exaktně bohužel obtížně vyčíslitelné,“ píšou poslanci o předpokládaných finančních dopadech. „Vzhledem k obsahu návrhu zákona je možné očekávat především náklady na pořízení navrhovaných dodatků ke knihám narození, na úpravy informačních systémů apod. Možné jsou i vyšší náklady na straně poskytovatelů a neplodných párů,“ oponuje vláda.

Michaela Koubová