Ještě v 70. letech 20. století odborníci tvrdili, že díky antibiotikům a používaným vakcinacím je problém infekčních chorob zažehnán. Dnes je situace jiná. Vedle rezistence na antibiotika dochází ke zvyšování výskytu nemocí jako neštovice, spalničky či černý kašel. Současně se stále silněji ozývají rodiče, kteří odmítají nechat své dítě očkovat.
„V zemích, kde díky očkování již některé nemoci nejsou, se zapomíná na jejich rizika, a naopak se vyzdvihuje riziko vakcinace. Jako každé léčivo má i očkování negativní účinky, avšak jeho přínos nesporně převažuje,“ řekla hned v úvodu semináře „Problematika očkování“ místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví Soňa Marková (KSČM). Na něm se mimo jiné střetly názory lékařů, hájících očkování a rodičů, u jejichž dětí se po něm údajně vyskytly negativní následky.
Na infekční onemocnění, která jsou nejčastější příčinou nemocnosti u dětí, zemře ve světě ročně na 30 miliónů lidí. Od 80. let 20. století se objevilo přes 30 nových nemocí a vyskytlo se přes 1000 epidemií. Zatím se podařilo vymýtit jen pravé neštovice, u jiných infekcí dochází k velké proměnlivosti, což léčbu často ještě komplikuje.
Zvyšuje se výskyt černého kašle či spalniček
„Zatímco výskyt planých neštovic byl v roce 2013 v ČR 40 413 případů, o rok později jimi onemocnělo již 51 617 dětí, výskyt spalniček se běhen roku z 15 případů zvýšil na 222, vzrostlo i onemocnění žloutenkou typu A z 348 na 1 533 případů,“ upozorňuje Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice na Bulovce. Jak dodává, proti planým neštovicím i žloutence typu A je možné očkování na vyžádání.
V novorozeneckém věku se podle primáře Neonatologického oddělení Nemocnice na Bulovce Martina Čihaře provádí pouze očkování, které souvisí se zdravotním stavem matky či dítěte, jde pak zejména o vakcinaci proti Hepatitidě B a RSV (respirační syncyciální virus) infekci.
V problematice očkování dětí s nízkou porodní hmotností se ale odborníci neshodují. Podle České společnosti alergologie a klinické imunologie (ČSAKI) lze u dětí s nízkou porodní váhou zahajovat vakcinaci ve stejném věku jako u dětí donošených. „Vyjádření České společnosti alergologie a klinické imunologie není v současnosti považováno za akceptovatelné doporučení. Je třeba urychleně vytvořit pracovní skupinu a dojít k mezioborovému konsenzu,“ zdůrazňuje Martin Čihař. U očkování dětí s nízkou porodní hmotností je podle něho třeba brát v úvahu nezralý imunitní systém dítěte, stejně jako specifickou závažnou morbiditu. Nejasnosti jsou i ohledně účinnosti očkování, nežádoucích účinků a možnosti vývoje imunopatologií.
Hexavakcína: preventivně zastavena pouze jedna šarže
Diskutovaná vakcína Infanrix Hexa funguje jako ochrana proti závažným infekčním onemocněním s možnými fatálními následky. Mezi tato onemocnění patří tetanus, záškrt, černý kašel, hemofilová onemocnění, dětská obrna a žloutenka typu B. „Ročně se v ČR narodí okolo 100 000 dětí, vakcinace probíhá ve čtyřech dávkách, ročně je tudíž podáno okolo 400 000 dávek. Z toho u 1 – 10% dětí dochází k nezávažným nežádoucím účinkům a stovka dětí ročně může mít zkušenost se závažnými nežádoucími účinky po podání Infanrix Hexa,“ popisuje situaci v ČR ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Zdeněk Blahuta.
Dosavadní údaje ukazují trojnásobný nárůst počtu závažných hlášení v roce 2014 oproti roku předchozímu. To může být podle Zdeňka Blahuta dáno obecně zvýšením počtu hlášení po podání léku, protivakcinačními aktivitami i zvýšeným mediálním zájmem po pozastavení vakcíny na podzim 2014. Podle údajů SÚKL není zatím žádný potvrzený nový signál o dosud nepopsaném nežádoucím účinku.
Na základě hlášení podezření na nežádoucí účinky u jedné konkrétní šarže vakcíny Infanrix Hexa byly na podzim distribuce, výdej a léčebné použití této šarže z preventivních důvodů pozastaveny. Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky patřila horečka, průjem, lokální kožní reakce, z neurologických reakcí šlo o neztišitelný pláč, apatii či křeče. Bezprostředním impulsem k zastavení jedné šarže hexavakcíny bylo hlášení syndromu náhlého úmrtí kojence, i když příčinná souvislost s jejím podáním dosud nebyla potvrzena.
Také v Česku se formuje skupina rodičů – odmítačů, někteří z nich odmítají očkování zásadně, jiní vyžadují záruku bezpečné aplikace. Jak se ale lékaři shodují, k tolik diskutované vakcinaci malých dětí se přistupuje proto, že právě ty jsou nejvíce ohroženou skupinou. Netvrdí ale, že očkování je 100%, a zaručit nemohou ani, že nedojde k výskytu nežádoucích účinků. Očkování může pak být i spouštěčem pro některá onemocnění, stejně jako chřipka či viróza.
Je třeba zlepšit hlášení podezření na nežádoucí účinky
Jakékoli podezření na závažné nežádoucí účinky po očkování by lékaři měli hlásit. K tomu však často nedochází. Hlášeno je jen 1 – 2 % případů. Význam těchto hlášení je přitom pro odborníky zásadní, jen tak lze totiž identifikovat vzácné a velmi vzácné nežádoucí účinky vakcinace, které je v klinických studiích možné zachytit jen obtížně. Trend hlášení se oproti předchozím letům sice zvyšuje, ale stále není dostatečný. Jestliže v roce 2012 bylo 63 hlášení nežádoucích účinků po očkování, z toho 52 závažných, loni to bylo 187 případů, z čehož bylo 166 závažných. Hlásit nežádoucí účinky očkování mohou i rodiče. Právě je lékaři vyzvali k větší spolupráci s dětskými lékaři.
Podle Jany Prattingerové z oddělení epidemiologie odboru veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví je téma očkování vnímáno jako závažný problém, který je třeba řešit co nejrychleji. „Očkování patří mezi nákladově nejefektivnější opatření,“ dodává s tím, že důležitá je jak zpětná vazba, monitorování nežádoucích účinků vakcinace, tak i zdokonalení současného systému proočkovanosti a motivace osob k zájmu o vakcinaci obecně.
Zdena Kolářová
