Při čekání na transplantaci zemře v EU ročně kolem čtyř tisíc lidí. Změnit se to pokusil mezinárodní projekt ACCORD

Desítky odborníků přijely na mezinárodní konferenci v Madridu představit, čeho se jim povedlo dosáhnout během tři roky trvajícího projektu ACCORD. Konferenci uvedli (na snímku odleva doprava) Lorenzo Cooklin, ředitel Mutua Madrilena Foundation, Hélène Le Borgne, která má v Evropské komisi na starosti politiku v oblasti dárcovství orgánů a transplantací, Jacques Remacle z Výkonné agentury pro spotřebitele, zdraví a potraviny (CHAFEA) při Evropské komisi a Rafael Matesanz ze španělské Národní transplantační organizace, která měla celý projekt ACCORD na starosti. Foto: MK

Více než čtvrtina všech transplantací v roce 2012 byla provedena v EU, přesto byl ale podíl ledvin od živých dárců ve světě dvakrát vyšší. Tomu, jak přesvědčit živé dárce o bezpečnosti procedury a zvýšit tak počet lidí, kteří mohou díky darované ledvině, případně části jater, žít naplno, ale také o tom, kde hledat rezervy při vyhledávání možných zemřelých dárců, se nyní po několik let věnoval projekt ACCORD (Achieving Comprehensive Coordination in ORgan Donation, tj. dosažení komplexní koordinace při darování orgánů). Výsledky projektu, do něhož se včetně České republiky zapojilo 23 států EU, byly představeny tento týden na konferenci v Madridu, které se exkluzivně zúčastnil i Zdravotnický deník.

 

„Všichni čelíme stejně naléhavému problému: pacientům na čekací listině. V Evropě čeká na transplantaci více než 65 tisíc lidí. A to je pouze špička ledovce – mnozí pacienti ještě nebo už na čekací listině nejsou. Bohužel také víme, že toto číslo bude stoupat, protože evropská populace stárne a s nimi i potenciální dárci. I když tedy bude díky autoritám, nemocnicím i dárcovským koordinátorům více dostupných orgánů, naše potřeba bude stoupat,“ uvádí Hélène Le Borgne, která má v Evropské komisi na starosti politiku v oblasti dárcovství orgánů a transplantací.

Dosavadní trend je zatím pozitivní – díky evropské směrnici, národním i nadnárodním akčním plánům i speciálním programům se od roku 2004 do roku 2013 zvýšit počet zemřelých dárců v EU z 8414 na 9912, tedy o 18 procent, a počet živých dárců z 2388 na 4450, čili o 86 procent. Celkově tak během deseti let přibyla třetina dárců. V roce 2013 díky tomu dostalo v EU šanci na nový či kvalitnější život 31 165 pacientů (celkově bylo za tento rok provedeno na celém světě 117 599 transplantací). Přesto pro mnohé přichází tato šance příliš pozdě – jen předloni zemřelo v EU 4100 pacientů na čekací listině (v roce 2011 jich bylo 5500, o rok později 3780).

Přispět k tomu, aby poslední zmíněná čísla byla co nejnižší, se pokusil také projekt ACCORD. Ten trval 36 měsíců (na některé kroky je vyhrazeno 42 měsíců) a stál 2,43 milionu euro, přičemž Evropská komise přispěla částkou 1,44 milionu. Pod taktovkou španělské Národní transplantační organizace se ACCORD zaměřil na tři oblasti: registry živých dárců, zlepšování spolupráce mezi intenzivisty a dárcovskými koordinátory a na učení se vybraných postupů v zemích, které jsou na daném poli nejzkušenější.

Znalost následků dárcovství i lepší spolupráce mezi odborníky

K čemu je důležitý první bod, tedy dárcovské registry? Společně s tím, jak se v EU daří zvyšovat podíl dárcovství od živých dárců, které v roce 2013 pokrývalo u ledvin 21 procent a u jater 3,6 procenta, je třeba zajistit pro tyto dárce odpovídající bezpečnost. Díky registrům, v nichž by byla data nejen z předtransplantační přípravy, ale také z dlouhodobého sledování dárců, bychom si ověřili, zda skutečně dárcům nehrozí neúměrně vyšší riziko. Podrobná znalost problému v mezinárodním měřítku by mohla pomoci selektovat, zda některé způsoby zákroku nejsou bezpečnější, případně zda v určité zemi není riziko vyšší než v jiné. Informace by zároveň mohly zapojit do dárcovství ty adepty, u nichž se dosud s eventuálním dárcovstvím váhalo kvůli nedostatečné znalosti důsledků a souvislosti s konkrétním zdravotním stavem.

Druhý okruh projektu ACCORD se soustředil na vyhledávání potenciálních dárců. Jednotlivé státy EU totiž mezi sebou mají závratné rozdíly, co se týče počtu zemřelých dárců. Zatímco Španělsko mělo v roce 2010, tedy v době, kdy se rodila myšlenka projektu, 32 dárců na milion obyvatel, v Bulharsku to bylo 2,7 dárce. Kde je problém? Lidé, kteří by se mohli stát dárci, totiž často nebývají rozpoznáni, případně chybí motivace je vůbec rozpoznat (málo personálu, více práce…). V rámci pilotního projektu, do něhož se zapojilo 67 nemocnic z celkem 15 států, proto byla identifikována místa, kde nejčastěji docházelo k zádrhelům. Následně byl v každém zařízení připraven plán, jak se těchto problémů vyvarovat nebo je řešit. Základem je přitom spolupráce lékařů a sester intenzivní péče s dárcovskými koordinátory, kteří transplantace zprostředkovávají.

Nejpraktičtější cesta? Inspirace u zkušenějších

Posledním tématem, kterému se projekt speciálně věnoval, bylo zprostředkovávání spolupráce jednotlivých zapojených států. Maďarsko se tak díky Nizozemí naučilo, jak provádět na národní úrovni školení transplantací v oblasti dutiny břišní, Bulharsko zase za pomoci Francie zapracovalo na struktuře svého systému a zlepšilo také jeho monitorování a hodnocení. Právě do této části projektu se zapojila také ČR. Ta se spolu s Kyprem, Maltou a Litvou rozhodla za pomoci Itálie naučit, jak dělat audity transplantačních center. Podrobnosti nejen o této části projektu, kterou velmi oceňuje české Koordinační středisko transplantací, ale také o dalších dvou okruzích vám Zdravotnický deník přinese v rámci tří článků v následujících dnech.

Ačkoliv jsou evropská čísla výsledkem mnoha faktorů, ACCORD má na růstu počtu transplantací přinejmenším v některých zemích nemalý podíl. V roce 2010, kdy byla v evropském parlamentu 96,4 procenty hlasů schválena myšlenka projektu a začala se rozpracovávat, bylo v EU 9152 zemřelých dárců, což znamená průměrně 18,3 dárce na milion obyvatel. Do loňska jejich počet pomalu, ale kontinuálně stoupal až na číslo 10 009 dárců, tedy 19,7 dárce na milion lidí. Nejmarkantněji přitom za tu dobu stoupl počet dárců na Maltě (o 7,5 dárce na milion obyvatel), výrazně pak přibylo dárců v Británii (o 4,3 dárce) a v Maďarsku (o čtyři dárce). Pozitivní je i vývoj v Bulharsku, které se i díky pomoci z Francie odpoutalo z poslední příčky v počtu dárců v rámci EU. Počet zemřelých, kteří tam svými orgány zachránili někomu dalšímu život, za čtyři roky vzrostl o 2,8 dárce na milion obyvatel.

Michaela Koubová