Průzkum péče o duševní zdraví ve Velké Británii odhalil řadu nedostatků

Podle britského průzkumu se jen 14 psychiatrických procent pacientů domnívá, že jim byla poskytnuta správná péče a pomoc v době, kdy ji potřebovali. Téměř 42 procentům pak podle jejich vyjádření byla poskytnuta nějaká pomoc, avšak ne dostatečná, a celých 44 procent dotázaných uvedlo, že jim pomoc poskytnuta nebyla. Foto: Flickr

Postoje k duševnímu zdraví se rychle mění. Odhaduje se, že v posledních čtyřech letech svůj postoj k duševním chorobám pozitivním směrem změnilo více než dva miliony lidí ve Velké Británii. Podle nedávno zveřejněného materiálu CQC (Care Quality Commission) je ale ještě dlouhá cesta k tomu, aby se lidem, kteří se ocitnou v psychické krizi, dostalo stejné péče jako lidem s fyzickými zdravotními problémy, kteří vyžadují akutní pomoc.

 

„Naše zpráva Právě tady a teď ukazuje skutečnou slabinu v hlavním proudu poskytování péče o duševní zdraví, kterou je 24 hodinová krizová péče. V některých případech jedinou pomocí těm, kteří se snaží získat přístup ke krizovým službám, je pouhá rada na telefonní poradenské lince, která jim doporučí obrátit se na místní pohotovost,“ říká k nedávno vydané zprávě o stavu péče o duševní zdraví ve Velké Británii Dr. Paul Lelliott. Doufá, že tato zpráva, na níž se podílelo na 18 stovek pacientů, významně přispěje ke zlepšení poskytované péče pro lidi, kteří se náhle ocitnou v psychické krizi a potřebují pomoc.

Podle průzkumu provedeného v rámci studie se jen 14 procent pacientů domnívá, že jim byla poskytnuta správná péče a pomoc v době, kdy ji potřebovali. Téměř 42 procentům pak podle jejich vyjádření byla poskytnuta nějaká pomoc, avšak ne dostatečná, a celých 44 procent dotázaných uvedlo, že jim pomoc poskytnuta nebyla.

„To, co jsme při našem šetření zjistili, představuje velkou výzvu pro každého, kdo nese nějakou zodpovědnost v oblasti péče o duševní zdraví. Všichni musí rozpoznat, jaká je jejich role v poskytování těch správných služeb a musí zaručit, že budou dostupné, když je lidé potřebují,“ dodává doktor Lelliott.

V uvedené zprávě byla kontrolována kvalita, bezpečnost a účinnost poskytované péče pro lidi v kritickém psychickém stavu. Centrem šetření byl individuální pacient se svými problémy a snahou bylo zjistit, zda mu byla v kritické situaci nabídnuta včas správná péče, zda mu byly poskytnuty potřebné informace i to, jak sám pacient hodnotí péči, které se mu dostalo. Výsledky ukazují na jasné rozdíly v pomoci, péči a podpoře, které se psychicky nemocným v jednotlivých oblastech Británie dostalo. Zkušenosti pacientů se znatelně liší i v tom, se kterou z fungujících služeb péče o duševní zdraví přišli do styku.

Celkově bylo zjištěno, že kvalita péče, s níž se lidé v kritickém psychickém stavu setkali, se lišila v závislosti na tom, kde žili a kdy hledali pomoc. Mnoho lidí mělo problém sehnat odpovídající péči v době, kdy ji potřebovali. To se odráželo například:

  • v přístupu zaměstnanců k pacientům, kdy je často odsuzovali, přistupovali k nim s despektem, bez porozumění a neudělali si dostatek času, aby vyslechli problémy a obavy nemocného,
  • v přístupnosti a dostupnosti péče za všech okolností, tedy možnosti dostat se k poskytovaným službám bez ohledu na to, zda je den či noc,
  • v kvalitě služeb, které byly nabídnuty – často neodpovídaly přesně potřebám pacientů,
  • v dopadu na bezpečnost, zvláště v rizikových situacích spojených se sebepoškozováním – právě zde je velmi důležité, aby potřebná péče byla poskytnuta rychle, se soucitem a respektem, aby se zabránilo případnému zhoršení stavu a zabránilo nemocnému ublížit sobě nebo ostatním.

Po celé zemi je patrná snaha o rozvoj místních služeb, a to zejména s ohledem na rozvoj inovativních přístupů a snahu rychle reagovat na akutní problémy lidí v kritickém psychickém stavu.

„Byl jsem požádán předsedat nedávnému zasedání krizového výboru, kde je zastoupena celá řada organizací, které se na péči o duševní zdraví přímo podílejí. Patří sem i policie, záchranná služba, hasiči, odbory a dobrovolnické organizace. Propojení všech těchto zainteresovaných stran a jejich vzájemná spolupráce ukazují na rostoucí porozumění toho, jak obrovský dopad na společnost problémy spojené s duševním zdravím mají,“ uvádí k současné situaci doktor Lelliott, který je zástupcem hlavního inspektora nemocniční péče ve Velké Británii.

Nejvíce lidí navštíví se svým problémem praktika

Jak vyplývá ze zprávy, mnoho lidí, kteří se ocitnou v psychické krizi, je ošetřeno převážně praktickým lékařem a dostane se jim jen omezené, nebo vůbec žádné specializované péče. Z průzkumů je zřejmé, že průměrně jeden ze čtyř pacientů praktika pracujícího na plný úvazek potřebuje pomoc právě v oblasti duševního zdraví. Podle údajů praktických lékařů trpěly v období 2013/14 celé 3 miliony dospělých pacientů depresí, jiným psychickým onemocněním pak dalších 500 tisíc.

Jako pozitivní zpráva uvádí skutečnost, že většina dotázaných uvedla, že jim jejich praktický lékař naslouchal a přistupoval k nim s pochopením. Přesto jeden z čtyř měl za to, že se mu nedostalo takové péče, kterou potřeboval. „Praktičtí lékaři sehrávají klíčovou roli v rozpoznání psychických problémů, a pokud cítí, že oni sami nemohou pomoci, měli by pacienta doporučit do specializované péče,“ shodují se odborníci.

V období 2013/14 přes jeden a půl milionu lidí kontaktovalo speciální služby NHS (Národní zdravotní služby) specializované na duševní zdraví, z většiny šlo o komunitní služby duševního zdraví, jejichž role je pomáhat zejména lidem s komplexními psychickými problémy, hlavně v případech, kdy hrozí zhoršení zdravotního stavu.

Domácí a komunitní péče má co zlepšovat

I v domácí a komunitní péči, které ve Velké Británii fungují, je co zlepšovat. V rámci průzkumu komunitních služeb duševního zdraví, který proběhl v roce 2014, celých 57 procent dotázaných cítilo, že jsou zainteresováni a mohou se podílet na rozhodování o péči, která jim má být poskytnuta. Avšak šest procent dotázaných se ke své péči nemohlo vyjádřit vůbec a 23 procent s péčí, které se jim dostalo, nesouhlasilo. Navíc více než tři lidé z deseti uvedli, že nevěděli, koho v případě kritických problémů kontaktovat.

Problémy byly identifikovány i u týmů domácí péče, které zasahují a pomáhají v domácím prostředí. Jde zejména o nedostatek pravidelných návštěv a nekonzistenci zaměstnanců. „Asi tím nejhorším v domácí péči je to množství různých pracovníků, kteří ke mně docházejí. Kdyby se podařilo přizpůsobit směny tak, aby se toto minimalizovalo, uvítala bych, aby se jich u mě tolik pořád nestřídalo. Setkávat se s méně lidmi by v tomto případě určitě pomohlo,“ svěřuje se jedna z pacientek.

Ačkoli by odborníci rádi dosáhli toho, aby většina případů byla právě díky komunitní a domácí péči podchycena včas a člověku se tak dostalo potřebné intervence, je zřejmé, že vždy budou případy, kdy bude třeba hospitalizovat. To ale může být někdy problematické, jelikož vhodné lůžko může být velmi vzdálené, což situaci ještě komplikuje. Proto je nyní snahou britských orgánů zaměřit se na lokální poskytovatele péče v tom smyslu, aby byli vždy schopni nabídnout v dané oblasti dostatečnou kapacitu kvalitní péče v oblasti duševního zdraví.

cqc

Pohotovost a nemocniční péče až v krajní nouzi

Okolo pěti procent všech příjmů na pohotovostní ambulanci je ve Velké Británii přičítáno právě psychickým problémům. „Existuje mnoho důvodů, proč tito lidé nakonec v době krize přijdou na pohotovost. Ať je to sebepoškozování, doporučení praktického lékaře nebo zkrátka proto, že neví, kam jinam by šli,“ uvádí se ve zprávě.

„Měl jsem pocit, že praktický lékař mávl nad mými problémy rukou a na základě svých zkušeností už bych se na něj neobrátil,“ říká jeden z dotazovaných pacientů.

Počet pacientů s psychickými problémy akutně přijatých do nemocniční péče se oblast od oblasti různí. Z průzkumů vyplývá, že v letech 2012/13 navštívily čtyři tisíce lidí pohotovost hned několikrát (v průměru minimálně jednou za měsíc), a to po dobu i pěti let před tím, než byli do nemocniční péče přijati. Právě množství návštěv a jejich frekvence na pohotovosti jsou podle odborníků známkou toho, jak fungují lokální služby duševního zdraví, a svědčí o tom, že jednotlivá pracoviště spolu nespolupracují a lidem se specializované kvalitní péče nedostává.

špicka

Na čem se všichni britští odborníci shodují, je, že každý, kdo se octne ve stadiu psychické krize, má mít bezpodmínečně nutný přístup k pomoci a vhodné péči po dobu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. To se stává jedním ze zásadních kritérií pro takovou kvalitu, které je dosahováno při poskytování fyzické zdravotní péče. S výjimkou pacientů trpících demencí je totiž většina lidí v psychicky kritickém stavu hospitalizována formou pohotovostní služby ve večerních hodinách (tedy mimo hlavní pracovní doby mezi 9 až 17 hodinou). Největší špička v příjmu lidí přijatých z důvodu sebepoškozování je mezi 23 večer až 5 hodinou ráno, kdy právě tito pacienti představují šest procent všech přijatých lidí. Tato skutečnost podle inspektorů péče může poukazovat na to, že existují problémy týkající se poskytování pomoci mimo pracovní dobu v jiných zdravotnických službách. Lidé se tudíž častěji obrací na pohotovost, protože jiná služba není k dispozici.

Zásahy policie jsou kvalitnější než některých profesionálů

Lidé si samozřejmě nevybírají, kdy a kde dojde k náhlému zhoršení jejich stavu a budou tudíž potřebovat odbornou pomoc. V praxi to pak často znamená, že na jednotlivé urgentní případy musí reagovat policie. Ta bývá například často přivolána k lidem, kteří se chovají nebezpečně a ohrožují sebe nebo ostatní. V takovémto případě má pak tato složka moc člověka zadržet (podle odstavce 136 zákona o duševním zdraví). V období 2013/14 této možnosti využila policie 24tisíckrát.

„Reakce lidí, kteří přišli do kontaktu s policií, ukazuje tuto složku v pozitivnějším světle než řadu jiných služeb specializovaných na podporu duševního zdraví. Je povzbuzující, že profesionálové pracující mimo specializované zdravotní služby pracují správně. To by mělo být výzvou pro ty, kteří pracují ve zdravotnictví, aby šli tou samou cestou,“ uvádí se ve zprávě.

Aby se dostalo v případě potřeby lidem správné péče hned od začátku, řada místních orgánů ve svých oblastech organizuje projekty, v nichž zdravotní sestry proškolené v oblasti duševního zdraví doprovázejí policisty k incidentům, kdy policie věří, že lidé potřebují okamžitou odbornou pomoc. Tam, kde je potřeba, sestry zasáhnou a poskytnou pro danou situaci nejlepší potřebnou pomoc. Počáteční výsledky těchto pilotních projektů jsou slibné. Již nyní je zřejmé, že se daří snižovat počet lidí, které by jinak bylo třeba zadržet.

Těmto lidem je pak často třeba poskytnout rychlý transport do zdravotnického zařízení. Zde si ambulantní složka péče stanovila dobrovolný cíl – reagovat na žádost policie do 30 minut. Podle údajů z roku 2014 je tento cíl plněn ve dvou třetinách žádostí.

„Nicméně po příjezdu do zdravotnického zařízení – místa, kde mají být lidé v bezpečí a má jim být poskytnuta pomoc, se často personál odvrací a nechává je čekat dlouhou dobu, zejména kvůli přeplněnosti nebo kvůli nedostatku zaměstnanců. To je nejen nespravedlivé, ale hlavně nepřijatelné. Nikdo neočekává, že například někdo se zlomenou nohou bude na pohotovosti odmítnut a musel by čekat v policejní vazbě, dokud nebude odborníkem vyšetřen,“ říká zpráva.

„Ukazuje se naléhavá potřeba toho, aby byl kladen větší důraz na vzdělávání lidí pečujících o pacienty v psychické krizi, bez ohledu na to, kde jsou nebo kdy pomoc potřebují. Péče, které se jim má dostat, musí být snadno po ruce, odpovídající, laskavá a soucitná,“ uzavírá doktor Lelliott.

Zdenka Kolářová