Schopnost trávit mléko získali Evropané mnohem později, než se myslelo. Mutaci přinesli lidé jámové kultury

Václav Smrčka z Ústavu historie lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty UK poskytl dánským odborníkům vzorky šesti lidí žijících v době bronzové na území Čech a Moravy. Foto: archív 1. LF UK

Modré oči, světlá pleť a schopnost trávit mléko – to jsou dnes typické znaky pro většinu Evropanů. Dlouho byl původ těchto vlastností obestřen rouškou tajemství a odborníci se museli spokojit pouze s kvalifikovanými odhady. Pevnější půdu pod nohama však nyní poskytla nová studie zahrnující analýzu stovky genomů našich předků z doby bronzové, která je rozsahem jednou z největších svého druhu. Na práci, již v červnu zveřejnil časopis Nature, se podílelo 66 vědců, z nichž dva pocházejí z Česka.

 

„Doba bronzová (3000 až 1000 př. n. l.) byla v Eurasii obdobím velkých kulturních změn. Dnes se však debatuje o tom, zda byly tyto změny výsledkem šíření myšlenek, anebo lidské migrace, přičemž mohly napomoci šíření jazyků a některých fenotypových znaků. Na problém jsme se zaměřili s využitím nových, vylepšených metod sekvenování genomu celkem 101 lidí z doby bronzové pocházejících z různých míst napříč Eurasií. Dokázali jsme, že doba bronzová byla velmi dynamickým obdobím zahrnujícím migrace ve velkém měřítku, což ovlivnilo velkou část současné demografické struktury v Evropě i Asii. Naše nálezy souhlasí s hypotézou, že se indoevropské jazyky rozšířily právě během rané doby bronzové. Dokazujeme také, že světlá kůže byla mezi Evropany rozšířená už v době bronzové, což ale neplatí o toleranci laktózy. Ta tedy přišla později, než se dosud předpokládalo,“ píše tým vědců v čele s Mortenem Allentoftem a Eske Willerslevem z Přírodovědného muzea v Kodani ve shrnutí článku v časopisu Nature.

Odborníci prozkoumali od roku 2011 přes 600 vzorků z evropských a asijských muzeí, nakonec se podařilo získat genom ze 101. Dostatečně zachovalá DNA z ostatků pocházejících z doby 3000 až 700 př. n. l. přitom byla odebrána obvykle ze zubů. Je tomu přitom pouhých pět let od chvíle, kdy se vůbec poprvé podařilo získat kompletní genom z vlasů 4000 let starých ostatků. Za rozšiřující se možnost analyzovat genom stovky i tisíce let starých ostatků vděčíme levnému DNA sekvenování a laboratorní technice, která dokáže oddělit poničenou DNA od nečistot, jež vzorek později kontaminovaly.

Součástí vzorků byla i DNA z Čech a Moravy

Celkem šest vzorků s dobře zachovalým DNA se podařilo získat díky chirurgovi a zároveň paleopatologovi docentu Václavu Smrčkovi z Ústavu historie lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty UK. „Spolupracoval jsem několik let s profesorem Donaldem Pricem na celoevropské studii migrací pomocí stabilních izotopů. Poslal jsem mu vzorky asi ze 30 jedinců a osmi lokalit, které zpracovával na univerzitě ve Wisconsinu. Jeho manželka je z Dánska, a tak byl v kontaktu s dánskou genetickou skupinou Mortena Allentofta. Ozval se mi, že v mých vzorcích při testování byla dobře zachována ,,ancient DNA“ a jestli jim je může poskytnout. Souhlasil jsem a poslal pasportizaci, kterou požadoval. Skelety, z kterých jsem odebíral vzorky, byly z období mladšího eneolitu, tedy přibližně 2900 až 2200 před naším letopočtem. Jednalo se o jedince kultury šňůrové keramiky a zvoncovitých pohárů z multikulturních pohřebišť v Kněževsi, Brandýsku, Velkých Přílepech a Moravské Nové Vsi,“ přiblížil Zdravotnickému deníku docent Smrčka. Kromě něj byl členem týmu ještě jeden Čech – archeolog Jan Kolář z Masarykovy univerzity v Brně.

Co tedy přesně genetická analýza odhalila? Pokud byste se byli schopni vrátit v čase o sedm až 12 tisíc let, tedy do časů ještě před nástupem doby bronzové, potkali byste – vedle populací zemědělců při velkých tocích – také lovce a sběrače s modrýma očima, tmavší pletí a neschopností strávit mléko. Tito lidé přišli do Evropy z Afriky někdy před 40 tisíci lety. Zatímco první znak (způsobený mutací genu OCA2) jsme po těchto předcích zdědili i my, další dva „přebily“ geny lidí z východu, kteří do Evropy přišli později.

Potomci lidí jámové kultury

Světlá kůže způsobená mutací na dvou genech byla ještě v mezolitu v Evropě výjimečná, v době bronzové ale už o žádnou vzácnost nešlo. Lze přitom spekulovat, že tato změna vznikla na Středním východě a rozšířila se zřejmě proto, že v severnějších zemích s menším množstvím slunečního svitu umožnila lepší produkci vitaminu D.

Studie také odhalila jednoho z nejdůležitějších „hráčů“ doby bronzové. Jsou jím lidé jámové kultury, jejichž původní domovina se nacházela na jihozápadě Ruska mezi Černým a Kaspickým mořem. Tato kultura, která znala kolo a využívala koně, začala zhruba před pěti tisíci lety migrovat jak na západ, tak na východ. Právě ona je zřejmě přinejmenším částečně zodpovědná za rozšíření indoevropských jazyků, kterých je dnes kolem čtyř set. „Tým prokázal rozšíření indoevropských jazyků nejen do západní Evropy, ale i východně do oblasti Číny,“ podotýká docent Smrčka.

Právě lidé jámové kultury jsou ovšem zřejmě zdrojem ještě další pro nás důležité změny. Zatímco v Evropě většina lidí umí strávit mléčný cukr, ve zbytku světa to není samozřejmost – intoleranci laktózy mají zhruba tři čtvrtiny černochů, 90 procent Číňanů i většina původních obyvatel Ameriky. Celkově neumí mléčný cukr zpracovat tři čtvrtiny obyvatel světa. A právě lidem jámové kultury zřejmě vděčíme za to, že si Evropané mohou dát nezpracované mléko bez toho, že by jim pak bylo špatně.

„Dosud se předpokládalo, že se tolerance laktózy vyvinula na Balkáně nebo na Středním východě v souvislosti se zrodem hospodaření v době kamenné. Nyní ale vidíme, že i později v době bronzové je mutace, která toleranci umožňuje, v Evropě vzácná. Domníváme se, že ji do Evropy přinesli až lidé jámové kultury, nicméně selekce, díky níž dnes většina Evropanů laktózu toleruje, proběhla ještě později,“ vysvětlil pro Nature World News Martin Sikora z dánského Centra pro geogenetiku.

Studie tak odhalila, že ačkoliv už lidé v Evropě dávno chovali dobytek, laktózu v době bronzové tolerovalo jen deset procent. Za změnu, která má zřejmě původ u lidí jámové kultury, pak stojí jedna mutace genu MCM6 umístěném na druhém chromozomu. Výsledkem je, že kolem roku 2000 př. n. l. byla řada Evropanů podobná nejen původním evropským lovcům a sběračům a středovýchodním zemědělcům, ale i lidem jámové kultury – a také nám.

Prozkoumat, odkud máme naše rysy, se ovšem pokoušejí i další vědci. V březnu publikovaná zpráva o analýze DNA osmi desítek Evropanů žijících zhruba před osmi tisíci lety se zabývala původem hustých vlasů, vyššího počtu potních žláz či vývojem výšky. Do budoucna by pak vědci mohli díky analyzování DNA odhalit například původ odolnosti či náchylnosti současných lidí k určitým nemocem.

Michaela Koubová