Ztráta libida a deprese po padesátce? Léčby se není třeba bát, srdce neohrožuje, shodli se odborníci

Pokud muži zejména po padesátce začnou mít pocit, že se s nimi něco děje - ztrácí zájem o sex, mají deprese, ubývá jim svalová hmota a naopak tloustnou, může být příčinou nízká hladina testosteronu. Substituční léčba je podle odborníků pod dohledem lékaře bezpečná a může nejen vrátit chuť do života, ale také zabránit rozvoji dalších obtíží, jako je cukrovka a obezita. Foto: Flickr

Testosteronová léčba nezpůsobuje vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění ani rakoviny prostaty. Včera se na tom jednohlasně shodl panel 18 odborníků z oblasti endokrinologie, urologie, andrologie, diabetologie a základního vědeckého výzkumu, kteří se do Prahy sjeli z deseti států a čtyř kontinentů. Chtějí tak skončit dva roky trvající spekulace, že testosteronová terapie může způsobovat více škody než užitku.

 

Když si do vyhledávače Google zadáte „testosterone therapy“, objeví se na jednu stranu články s titulky jako Má pro muže smysl riskovat testosteronovou terapii?, na stranu druhou pak výstupy z prohlášení lékařských společností reagující na březnové oznámení americké lékové agentury FDA. Ta vyzvala výrobce léků s testosteronem, aby do příbalového letáku do možných nežádoucích účinků doplnili riziko infarktu a mrtvice, přičemž léčbu doporučuje jen v ojedinělých případech. Proti už se ale postavily např. dvě endokrinologické společnosti nebo Americká urologická asociace. „Jsou protichůdné důkazy o tom, jaký má testosteronová terapie dopad na kardiovaskulární riziko. Definitivní studie nebyly provedeny,“ píše urologická asociace.

Včerejší setkání v Praze konané pod záštitou King´s College London a Mezinárodní společnosti pro studium stárnutí mužů mělo vyhodnotit základní vědecké poznatky a poskytnout jasná odborná vodítka pro lékaře i veřejnost.

„Důkazy neprokázaly zvýšené kardiovaskulární riziko spojené s léčbou testosteronem. Dvě nedávné studie, které vzbudily velký zájem médií, měly vážné nedostatky. Jedna špatně interpretovala data a vlastně tím prokázala méně kardiovaskulárních příhod u mužů léčených testosteronem než u těch neléčených. Druhá studie prokázala velmi nízký výskyt infarktů myokardu, ale neměla žádnou kontrolní skupinu. Více než sto dalších studií dokonce neprokazuje žádnou spojitost s kardiovaskulárními problémy. Ve skutečnosti nízká hladina testosteronu souvisí se zvýšenou mortalitou, výskytem onemocnění koronárních tepen a arterosklerózy. Několik studií mužů s onemocněním srdce, které byly kontrolovány placebem, prokázaly významné přínosy léčby testosteronem,“ uvádí se ve stanoviscích, na nichž se shodli účastníci konference.

I pro muže nad 65 let

Při kterých onemocněních se dnes vlastně testosteronová léčba používá? „Když jsem začínal s testosteronovou terapií v roce 1988, kdy byla omezena jen na velmi vzácné případy, jako byli muži s nádory hypofýzy, vzácnými genetickými poruchami nebo o ti, kdo kvůli rakovině nebo úrazu přišli o obě varlata. Tehdy si nikdo neuvědomil, že i zdraví muži mohou mít sníženou hladinu testosteronu a měli by být léčeni. Před 15 lety se mezi lékaři i laickou veřejností objevilo povědomí o symptomech, které se u mužů někdy vyskytují. Jde o nízkou pohlavní touhu či impotenci, únavu, depresi, ztrátu svalové hmoty a tloustnutí. Zjistili jsme, že pokud muži mají tyto symptomy a je za nimi skutečně snížená hladina testosteronu, mohou z této léčby těžit a zlepší se jim celková kvalita života. Jeden z mých prvních pacientů mi po zahájení léčby řekl: pane doktore, já se cítím lépe, zlepšil se mi sexuální život, a když se ráno probudím, jsem optimisticky naladěn. To dobře znají lékaři, kteří testosteron předepisují a zabývají se tím, ale jsou lékaři, kteří zkušenosti nemají, a v těch mohou články, které tu byly zmíněny, vzbudit podezření,“ vysvětluje předseda konference a urolog Abraham Morgentaler z Harvard Medical School.

Nedostatek testosteronu čili hypogonadismus je tedy porucha, která se podepisuje nejen na sexuálních funkcích, ale i na celkovém zdravotním stavu a je spojena s vyšší úmrtností. Jde o globální zdravotní problém, který doprovází obezita, cukrovka, metabolické syndromy a snížená kostní minerální denzita. Substituční léčba přitom může mužům s tímto problémem pomáhat bez ohledu na to, zda je známá příčina nízké hladiny testosteronu, shodli se včera odborníci.

„Léčba testosteronem je efektivní, racionální a založená na důkazech. Byla podrobena důkladnému studiu a její přínosy byly vědecky prokázány. U vybraných pacientů například výrazně zlepšila sexuální touhu a funkci, zvýšila svalovou hmotu, snížila tělesný tuk a zlepšila hustotu kostí. Neexistuje také žádný vědecký podklad pro odepření terapie testosteronem mužům nad 65 let. Z přezkoumaných důkazů prezentovaných na zasedání vyplynulo, že muži starší 65 let v několika oblastech dobře reagují na léčbu testosteronem,“ potvrzují účastníci konference. Podle nich ale nejde s jistotou říci, u kterých mužů terapie zabere. „Neexistuje žádná univerzální testosteronová koncentrace, která bude spolehlivě fungovat u každého muže. Nelze tedy říci, u kterých mužů léčba bude fungovat, i když lékařská doporučení poskytují podle výsledků krevních testů na testosteron vodítko pro to, kdo je vhodným kandidátem pro léčbu. Skupina odborníků se shodla, že řada biologických faktorů může ovlivnit způsob, jakým tělo reaguje na existující koncentrace testosteronu. Individualizace léčby je tedy z tohoto hlediska důležitá,“ stojí ve stanoviscích ze včerejší konference.

Špatnou pověst testosteronu udělal doping

Ačkoliv tedy podle současných poznatků může z léčby profitovat velké množství mužů, hlavně těch po padesátce, mnozí kvůli mediálnímu humbuku ohledně domnělých kardiovaskulárních rizik terapii odmítají.

„Články, v nichž se uváděla rizika, se staly terčem mediální pozornosti. Vyrojila se pak celá řada příběhů, které se vztahovaly k užívání testosteronu s tím, že představuje větší riziko kardiovaskulárních onemocnění. Dopad byl obrovský jak pro pacienty, tak pro lékaře. Mnozí pacienti, kteří se předtím úspěšně léčili, přestali testosteron užívat, a další, kterým byla léčba nabídnuta, se jí báli. Dokonce i lékaři, kteří měli s terapií vynikající zkušenosti, se najednou začali bát, že něco dělají špatně. Ve vědecké a lékařské literatuře vůbec se začala objevovat celá řada článků, které obsahovaly nesprávné informace. Většina jich přitom pocházela od lidí, kteří sami v oboru testosteronové terapie nepracovali. Abychom dezinformace řešili, rozhodli jsme se sezvat skupinu odborníků na toto zasedání. Cílem bylo, abychom lékařům i laické veřejnosti předložili soubor základních koncepcí, které jsou vědecky správné a ověřené. Největší rizika, o kterých se v posledních letech mluvilo, byla onemocnění srdce a rakovina prostaty. Nyní jsme dokončili vědeckou revizi těchto studií a zjistili jsme, že tvrzení je nesprávné. Léčba testosteronem se nám tedy dnes jeví bezpečná, ovšem za předpokladu, že je pacient sledován lékařem,“ přibližuje profesor Morgentaler.

Špatná pověst testosteronu podle něj pramení z toho, že ho zneužívají někteří sportovci. „Ti, kteří usilují o zvýšení svalové hmoty, ho ale používají 50 až stokrát vyšší množství než v léčbě. Cílem lékařského užívání testosteronu je pouze pomoci mužům, kteří mají sníženou hladinu, aby se vrátila na normální úroveň,“ konstatuje Morgentaler. „Pokud se léky užívají tak, jak byly předepsány, nejde se předávkovat. K tomu by to pacient musel v porovnání s doporučením lékaře hodně přehnat. Problém, který by to případně znamenalo, je, že příliš mnoho testosteronu se promění na estradiol. V důsledku toho by se vyvinula prsa a tuk by se ukládal tak, jak je obvyklé u žen, a změnil by se také krevní obraz s velkým množstvím červených krvinek. O to ale při normální testosteronové terapii nejde, to by bylo dopování,“ doplňuje endokrinolog a androlog Michael Zitzman z univerzity v Münsteru.

Rizika, s nimiž je léčba potvrzeně spojena, jsou přitom právě vysoká hladina červených krvinek, otoky nohou a na prsou, snížení koncentrace spermií a zmenšení varlat. Vedle kardiovaskulárního rizika se pak nepotvrdilo ani riziko rakoviny prostaty. „Důkazy neprokazují zvýšené riziko rakoviny prostaty. Tato skutečnost znepokojovala lékaře přes 70 let, i když byla založena jen na povrchních důkazech a neúplné znalosti příslušné biologie. Moderní vědecký výzkum však neprokázal žádnou spojitost vysoké hladiny testosteronu s rizikem rakoviny prostaty. V průběhu posledních několika let řada studií prokázala, že použití terapie testosteronem může být bezpečně použita i u některých mužů s rakovinou prostaty, ačkoliv toto zůstává stále kontroverzní,“ konstatuje panel odborníků. Ti zároveň doufají, že se jejich závěry stanou východiskem pro to, aby výzkumné organizace zpracovaly jednu nebo více velkých studií, které by zkoumaly možnosti a přínos terapie v diskutovaných oblastech.

Michaela Koubová