Nemoc pohádkových babiček má osm procent české populace. Na její následky mohou zemřít

Mnohé ze zlomenin, které jsou pro osteoporózu typické, často unikají pozornosti lékařů a bývají bagatelizovány. Po první zlomenině při neléčené osteoporóze mohou následovat další a již vážnější. Foto: National Osteoporosis Foundation

Osteoporóza dlouhá léta vůbec nebolí a ani se nijak neprojevuje, o to je však zákeřnější. Nemocní se k lékaři vydávají pozdě, pokud vůbec přijdou a chtějí své potíže řešit. Drtivá většina pacientů s osteoporózou není diagnostikována, a tedy ani správně léčena. Podle odhadů trpí tímto onemocněním celosvětově 7–8 % populace. Jen v České republice trpí osteoporózou po padesátém roce života každý pátý muž a každá třetí žena. „Každých třicet minut si jeden obyvatel Česka zlomí krček stehenní kosti. Každý den pak 10 lidí na následky osteoporózy zemře, přesto je toto onemocnění podceňováno laiky a často bohužel i lékaři,“ upozorňuje profesor Vladimír Palička z Osteocentra Fakultní nemocnice Hradec Králové a také předseda Společnosti pro metabolické onemocnění skeletu ČLS JEP. Podle údajů odborné společnosti ve věku nad 70 let trpí osteoporózou 47 % žen a 39 % mužů.

 

Bohužel pacienti o své nemoci neví, a tak netuší, že se jejich stav v průběhu času zhoršuje. „Osteoporóza je závažné a velmi časté onemocnění, které zasahuje zhruba 7 až 8 % populace, což je srovnatelné s diabetem II. typu. Přesto je povědomí o osteoporóze jen velmi malé,“ dodává odborník. Zákeřnost osteoporózy spočívá v tom, že nijak nebolí a ani se neprojevuje, i když už došlo k vážnému poškození kostí. Realitou podle údajů odborné společnosti zůstává, že pouze zhruba 20 % nemocných je odpovídajícím způsobem léčeno. Zbývajících 80 % nemocných nedostává žádnou léčbu. Tím se Česko řadí na chvost evropských zemí, tedy na úroveň Rumunska či Bulharska. „Ačkoliv máme velmi dobrý zdravotnický systém, funguje zde mezioborová spolupráce a také máme možnost atestace lékařů z osteologie, potýkáme se v rámci Evropy s jednou z nejvyšších podléčeností osteoporózy. Bohužel nemáme dostatečnou síť odborných pracovišť, ta stávající nejsou ideálně vybavena a také se potýkáme s dramatickými limity financí, kdy na nejúčinnější léčbu dosáhne jen naprosté minimum pacientů,“ shrnuje problémy oboru profesor Palička. I kdyby se čistě teoreticky rozhodli vyhledat odbornou péči všichni nemocní s osteoporózou, současná kapacita odborných pracovišť by rozhodně nestačila.

Prvním příznakem až zlomenina

Zdánlivá nenápadnost osteoporózy vede k tomu, že si ji nevšimnou nejen sami nemocní, ale často ani jejich lékaři. „Prvním projevem onemocnění osteoporózou může být zlomenina, ke které by za normálních okolností nedošlo, například po pádu ze stoje,“ vysvětluje profesor Jan Štěpán, vedoucí Osteocentra při Revmatologickém ústavu v Praze. „Za hlavní osteoporotické zlomeniny se považují fraktury obratlů, distálního předloktí, paže, pánve a zlomeniny v oblasti kyčle,“ popisuje lékař. U každé druhé ženy a každého pátého muže ve věku 50 let je pravděpodobné, že v průběhu dalšího života prodělají tzv. nízkotraumatickou zlomeninu, tedy zlomeninu, která vzniká následkem malé zátěže, kterou zdravý organismus obvykle bez problémů snáší, například při pádu na zem, při kterém se člověk zachytí rukama). Počet osteoporotických zlomenin v této skupině tak přesahuje počet případů mozkové mrtvice, infarktu i rakoviny prsu.

Mnohé z těchto zlomenin, byť jsou pro osteoporózu typické, často unikají pozornosti lékařů a bývají bagatelizovány. Ale zdánlivě „banální“ zlomené zápěstí u žen po období přechodu by mělo být varovným signálem a důvodem k podrobnějšímu vyšetření a nasazení odpovídající léčby. Po této první zlomenině při neléčené osteoporóze mohou následovat další a již vážnější. Časté jsou kompresivní zlomeniny obratlů, kdy se obratel zhroutí a rozdrtí se. Léčba takového stavu je jen velmi obtížná. „Všechny pohádkové babičky měly osteoporózu. To, co vnímáme jako projev stáří, tedy pohybová omezení, nutnost podpírat se holí a shrbená záda, jsou ve skutečnosti věrným popisem osteoporózy,“ upozorňuje profesor Palička. Právě zlomeniny obratlů vedou k tomu, že obratle zůstávají zhroucené a postava se nahrbí, což je těžký zdravotní handicap. Shrbení páteře vede ke stlačení plic, tedy obtížím s dýcháním, ale také horší práci srdce, kdy je omezen návrat krve do srdce, i omezení funkce žaludku.

Osteoporóza ale může vést i k ještě závažnější zlomenině a to zlomenině krčku stehenní kosti, což závažný úraz, byť mylně vnímaný jako dobře řešitelné za pomoci výměny kyčelního kloubu. „Realita je ale mnohem krušnější. Během následujícího roku po úrazu zemře 20 % zraněných na následné komplikace, mezi které patří celkový rozvrat organismu nebo třeba zápal plic,“ popisuje osteolog. Slavným nemocným, který zemřel na komplikace osteoporózy, byl třeba císař Karel IV., u něhož došlo ke zlomenině krčku stehenní kosti, byl dlouhodobě upoután na lůžko a následně se u něj objevil zápal plic, jenž byl bezprostřední příčinou smrti. Třetina pacientů také po této zlomenině zůstává invalidních. Přitom těžkým následkům zlomeniny krčku stehenní kosti lze předejít. „Významnou roli hraje u osteoporózy její brzká diagnóza. Pokud se nemoc podaří diagnostikovat včas, závažnému onemocnění lze předejít rychlou léčbou,“ shrnuje profesor Štěpán z Revmatologického ústavu v Praze.

České populaci chybí vápník i pohyb

Počet nemocných osteoporózou přitom stále roste, což přímo souvisí se zhoršujícím se životním stylem populace. Osteoporóza tak patří mezi civilizační choroby. „Na vzniku osteoporózy se podílí nízká fyzická aktivita, špatná skladba stravy, kouření a zvýšený příjem alkoholu,“ popisuje Dana Michalská z III. Interní kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle ní mnoho nemocných zbytečně věří mýtům o osteoporóze, a tak si svůj stav nevědomky ještě zhoršují. Příkladem je přesvědčení, že by se pacienti měli hýbat co nejméně, aby nezvyšovali riziko zlomenin. Opak je pravdou. Nedostatek pohybu přímo souvisí s rozvojem osteoporózy a naopak pravidelná pohybová aktivita vede ke zlepšení rovnováhy a svalové síly a tedy ke snížení rizika pádů. „Pravidelná pohybová aktivita stimuluje kostní buňky k tvorbě nové kosti v závislosti na zátěži,“ dodává lékařka. Pohyb by si tak neměli odpírat ani ti, u nichž už byla osteoporóza prokázaná.

Rizikové faktory osteoporózy

* Nízká kostní hmota

* Nízký index tělesné hmoty (BMI)

* Genetická dispozice (osteoporotická zlomenina kyčle u matky nebo otce)

* Časná menopauza (před 45. rokem)

* Prodělaná zlomenina

* Dlouhodobá léčba glukokortikoidy

* Chronická zánětlivá onemocnění

* Silné kuřáctví

* Alkoholizmus

Velký vliv na rozvoj osteoporózy má také nedostatek vápníku a vitamínu D. „V České republice je jednou z hlavních příčin vzniku osteoporózy nedostatečný příjem vápníku. Téměř 78 % českých žen po menopauze nedosahuje ani minimálního denního příjmu, tedy 1000-1200 mg,“ zdůrazňuje docent Václav Vyskočil, vedoucí Osteocentra Fakultní nemocnice Plzeň. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by ženy po menopauze měly mít denní příjem vápníku 1 300 mg, na což ale většina českých žen nedosáhne. „Kromě vápníku jsou v rámci prevence osteoporózy důležité i kostní minerály, jako například zinek, který je nezbytný pro remodelaci a mineralizaci kosti,“ doplňuje docent Vyskočil.

K dalším rizikovým faktorům patří dědičné dispozice. Pokud se osteoporóza objevila u jednoho z rodičů, má potomek 60 % pravděpodobnost, že onemocní také. „Osteoporóza je do jisté míry dědičná, ale je podmíněna stovkami genů a jejich vzájemnou souhrou,“ doplňuje profesor Palička. Svůj vliv má i nízká tělesná hmotnost či časná menopauza před 45. rokem, případně chronické zánětlivé onemocnění. Negativně stav kostí ovlivňuje silné kuřáctví a alkoholismus. Mezi budoucí pacientky s osteoporózou také patří mladé dívky, jenž mají podváhu a dojde u nich k vymizení menstruace, či ženy, u kterých bylo nezbytné provést odstranění vaječníků, a nebyla jim nasazena hormonální substituční terapie.

Pohlavní hormony, a to jak u žen, tak u mužů, kosti do určité míry chrání. Po období přechodu ale jejich produkce klesá a kosti jsou více ohroženy. „Část nemocných osteoporózou si bohužel moderní medicína vyrábí sama. Příkladem je dlouhodobé užívání kortikoidů, bez kterých se mnoho pacientů neobejde. Proto je potřeba v jejich případě myslet na to, že léčba znamená ohrožení pro kosti,“ popisuje osteolog.

Pacienti, u kterých je zvýšené riziko rozvoje osteoporózy, by pak měli absolvovat specializované vyšetření, jenž zhodnotí stav kostí. Během denzitometrického vyšetření je změřena hustota kostního minerálu. Toto vyšetření je rychlé a bezbolestné a spočívá v prozáření bederní páteře či horního konce stehenní kosti slabým rentgenovým zářením. K potvrzení osteoporózy je ale důležité i laboratorní vyšetření krve či moči, kdy jsou vyloučeny jiné choroby, které mohou způsobovat snížení hustoty kostí. Toto vyšetření doporučuje praktický lékař a mělo by následovat také v případě, kdy u pacienta dojde ke zlomenině, jenž by mohla souviset s osteoporózou, například po zlomenině zápěstí u ženy po období klimakteria.

Ludmila Hamplová