Těhotné proti černému kašli a senioři proti pneumokokům, doporučuje očkovací kalendář pro dospělé

Očkování je vhodné v každém věku a každá věková skupina má svá specifika a nemoci, na něž si je třeba dát pozor. Senioři by měli dostat zejména vakcíny proti chřipce a pneumokokům. Foto: Free Stock Photo

Výhod očkování využívá jen malá část dospělé české populace, i když ochrana získaná v dětství není celoživotní a navíc se v dospělosti objevují další rizika. Očkování by měli zvážit zejména chronicky nemocní a senioři, jejichž imunitní systém je oslaben, ale také těhotné ženy. Ty vakcinací chrání nejen sebe, ale hlavně své dítě.

 

Smyslem očkování je chránit ty nejzranitelnější členy lidské společnosti proti infekčních onemocněním, která právě u nich mohou mít velmi závažný průběh a dokonce skončit smrtí. Ohrožení však nemusí být jen kojenci, ve vyšším riziku jsou překvapivě i některé skupiny dospělých. Ti ovšem o možnostech očkování vědí jen málo. „V České republice je proočkovanost dospělých nižší než v zahraničí. Je to dáno několika faktory. Dospělí často o možnosti nechat se očkovat vůbec neslyšeli, navíc očkování u nás stále není vnímáno jako součást efektivní a smysluplné péče o vlastní zdraví a navíc se u nás objevují názory zpochybňující očkování jako takové,“ konstatuje profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP, který také vede katedru epidemiologie na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. „Je to zarážející, ale mnoho lidí raději nakoupí různé multivitamíny a doplňky stravy za tisíce korun, i když je jejich efekt sporný. Očkování proti chřipce však ti samí lidé nepovažují za přínosné,“ dodává vakcinolog s tím, že právě v tomto se výrazně lišíme od západních zemích Evropy.

Jdete na prohlídku? Zeptejte se na očkování

Jedním z důvodů nižší proočkovanosti dospělé populace je i nižší dostupnost očkování. Zatímco kojenci a batolata absolvují celou řadu povinných preventivních prohlídek u svého pediatra, pro dospělé je návštěva praktického lékaře nutná jen v případě akutních zdravotních problémů. „Dospělí absolvují méně návštěv u praktického lékaře a mnozí navíc nevyužívají možnosti preventivních prohlídek, ke kterým by téma očkování mělo patřit,“ dodává profesor Chlíbek s tím, že v zahraničí patří nabídka vhodného očkování vzhledem k věku a konkrétní situaci dospělého k běžné součásti zdravotní péče. U nás je to ale stále vnímáno jako něco nezvyklého. Přitom preventivní prohlídka je dobrou příležitostí k rozhovoru o tom, jak konkrétně může člověk ovlivnit svůj zdravotní stav a předcházet možným problémům v budoucnu.

Svou roli v nižší proočkovanosti dospělých hraje i fakt, že očkování u dospělých není automaticky hrazeno ze zdravotního pojištění. Pokud dospělí chtějí být chráněni, musí na očkování přispět ze svého, byť mohou využít příspěvky zdravotních pojišťoven na nepovinné očkování. „Poskytovat všechna vhodná očkování dospělým zdarma, tedy mít je zařazené v povinném plošném očkování, bohužel není ve finančních možnostech státu. Neznamená to ale, že dobrovolná očkování jsou svým významem podřadná. Dospělí by se o prevenci svého zdraví měli zajímat sami konzultovat doporučení v novém očkovacím kalendáři pro dospělé se svým praktickým lékařem,“ popisuje Svatopluk Býma, předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.

Možnosti očkování pro dospělé

V současnosti je pro dospělé povinné pouze očkování proti tetanu, které je také plně hrazené ze zdravotního pojištění. Přeočkovává se vždy po 15 letech, u osob starších 60 let se interval zkracuje na 10 let. Tito lidé budou přeočkováni vždy v případě úrazu, mladší jen pokud poslední aplikace proběhla před více než 5 lety. Povinné je také pravidelné očkování proti pneumokokům pro seniory, pobývající v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo domovech seniorů a dalších sociálních zařízení. Hrazené je také případné očkování proti vzteklině, pokud by došlo k napadení zvířetem. V praxi jde ale spíše o ojedinělou situaci, protože Česká republika je oficiálně od roku 2002 evidována jako země bez výskytu vztekliny u zvířat. Proti žloutence typu B (i A) se povinně očkují i některé rizikové skupiny jako například zdravotnický personál, osoby poskytující sociální služby, nováčci vězeňské služby ale i studenti medicíny či pracovníci integrovaného záchranného systému (A+B). Ti jsou totiž vystaveni vyššímu riziku nákazy a mají očkování zdarma. Hrazené z veřejného zdravotního pojištění je také očkování proti chřipce a to jak u všech seniorů starších 65 let, tak u vybraných chronicky nemocných pacientů, například u závažných onemocnění srdce a cév, diabetu mellitu, chorob ledvin a podobně.

Nově pak mají senioři nad 65 let hrazené také očkování proti pneumokokům a to podle schváleného očkovacího kalendáře. V praxi je seniorům v Česku hrazena pouze jedna dávka polysacharidové vakcíny v hodnotě 482,33 korun, u které je nezbytné přeočkování po pěti letech. Podle odborných doporučení Národní imunizační komise a České vakcinologické společnosti by ale senioři měli dostat jednu dávku konjugované vakcíny, která vyjde zhruba na 800 až 1000 korun a není u ní nezbytné přeočkování. Případně by toto očkování mělo být doplněno také o dávku polysacharidové vakcíny. „Z pohledu zdravotních pojišťovny byla zvolena nejekonomičtější varianta úhrady, avšak optimální ochranu poskytuje kombinace obou vakcín, které nejsou navzájem zaměnitelné,“ dodává profesor Chlíbek.

Senioři jsou ohroženi nejvíce

Doporučení jednotlivého očkování pro dospělé se liší s ohledem na věk, zdravotní stav, ale i rodinnou situaci. U dospělých má smysl nechat se očkovat proti chorobám, proti nimž nebyli očkování v dětství. Týká se to například černého kašle, proti kterému nikdy nebyli očkovány osoby starší 58 let, protože plošná vakcinace začala v Československu v roce 1956. U osob starších 27 let přichází v úvahu očkování proti hepatitidě typu B. Proti tomuto infekčnímu onemocnění se v Česku plošně očkují novorozenci a dvanáctiletí od roku 2001. Přitom očkování proti hepatitidě typu A i B je pomyslným minimem pro všechny cestovatele, i když se vydávají jen po Evropě. O vzdálenějších destinacích nemluvě. Vakcinace má ale smysl i tehdy, když proti konkrétnímu onemocnění člověk byl očkován jako dítě. „Očkování v dětství není celoživotní. Dětské infekce se proto mohou objevit i u dospělých, zvláště pak u seniorů. S věkem totiž klesá imunita. Zatímco kolem 20.-30. roku věku je imunitní odpověď organismu vysoká a výskyt infekčních onemocnění je naopak nejnižší, obranyschopnost šedesátníka se dá srovnat s obranyschopností kojenců,“ vysvětluje profesor Chlíbek.

Pro mladé lidi ve věku 20 až 24 let přichází v úvahu přeočkování proti příušnicím, lidí ve věku 25 až 26 let se týká povinné přeočkování proti tetanu, zvážit by měli také očkování proti HPV, meningokokům a případně černému kašli. To je nově podle doporučení Národní imunizační komise plošně doporučováno i u těhotných žen s cílem chránit kojence, tedy minimalizovat riziko nákazy matky a přenosu na dítě. Protilátky získá plod ještě před narozením a následně po porodu v mateřském mléce. „Důvodem pro toto doporučení je zvýšený výskyt pertuse v populaci, závažnost průběhu onemocnění u matek a jejich dětí a neexistence vakcíny pro novorozence a kojence mladší šesti týdnů,“ shrnuje epidemiolog. Očkováním proti černému kašli by měli projít také senioři.

Ve věku mezi 35 až 45 let je možné zvážit očkování proti spalničkám, u padesátníků a starších vakcinaci proti pásovému oparu a klíšťové encefalitidě. Obě onemocnění mají ve vyšším věku závažnější průběh s těžším dlouhodobými následky. U šedesátníků a starších je pak na místě očkování proti pneumokokům a chřipce. Každoroční očkování proti chřipce je vhodné prakticky pro všechny, včetně dětí a těhotných, které tak chrání své dítě.

Mediální obraz onemocnění versus realita

Svou roli v nízké proočkovanosti hraje i to, jak jsou jednotlivá infekční onemocnění vnímána veřejnosti. Zatímco ebola, viry SARS či MERS se staly v podání médií doslova hororem, chřipka, která každoročně kosí statisíce nemocných, uniká pozornosti. Virus eboly má na svědomí 28 tisíc obětí, SARS 8 tisíc a MERS zhruba 1 500 úmrtí, u chřipky je ale počet zemřelých každý rok zhruba 250 až 500 tisíc s ohledem na agresivitu konkrétního chřipkového viru. „Nejvíc obětí chřipky je nepřímých, kdy virus chřipky oslabí imunitu a vyčerpá obranné kapacity organizmu natolik, že infekce jiným patogenem vede k fatálním následkům, i když za normální situace by si s ní organizmus poradil,“ popisuje docent Rastislav Maďar, epidemiolog a prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny.

Druhou možností je situace, když nemoc zhorší základní onemocnění, které se již nepodaří plně stabilizovat. „Třetí možností jsou sekundární zdravotní komplikace v průběhu hospitalizace. Například seniorovi následkem dlouhodobé nemoci a rekonvalescence atrofují svaly a zůstane na invalidním vozíku, ztratí soběstačnost, což vede k dramatickému snížení kvality života,“ doplňuje expert na infekční onemocnění. Tento vývoj je bohužel častý nejen u chřipky, ale také u pneumokoků, které mimo jiné způsobují zápaly plic a u seniorů jsou častou příčinou úmrtí. Přitom jsou tato úmrtí preventabilní a to právě díky očkování.

Novelizace očkovací vyhlášky

Z důvodu rizika zhoršení základního onemocnění by připravovaná novelizace vyhlášky ministerstva zdravotnictví o očkování měla přinést také nové zdravotní indikace pro očkování a to bez věkového omezení. Týká se to invazivních pneumokokových onemocnění, chřipky a invazivního onemocnění vyvolaného bakterií Haemophilus influenzae u pacientů, kteří mají porušenou nebo zaniklou funkci sleziny, absolvovali transplantaci krevních buněk, trpí primárními nebo sekundárními imunodeficity vyžadujícími léčbu na specializovaném pracovišti, prodělali invazivní pnemokokovou nebo meningokokovou infekci či trpí poruchami komplementu, tedy imunitních odpovědí.

 

Ludmila Hamplová