eRecept se pomalu dostává do stavu, kde byl před výpadkem. Stále ale jde o jedinou funkční složku eHealth

Elektronizace by měla šetřit čas a peníze. U nás ale v současnosti jakž takž funguje pouze eRecept, který navíc zatím nemá nadstavby umožňující kontrolu léků, které pacient užívá, či vyšetření, která prodělal. Právě zde je přitom těžiště potenciálních úspor. Foto: Pexels

Do chvíle, kdy by měli všichni lékaři v Česku předepisovat léky už jen formou elektronického receptu, zbývá jen něco málo přes rok a půl. Na tom, aby se z v podstatě nepoužívaného eReceptu stal rozšířený a také přínosný nástroj, se však intenzivněji pracuje až poslední dva roky. SÚKL, který má provoz na starosti, do toho musel na konci loňského roku začít se systémem pro vydávání eReceptů od začátku kvůli sporům o licenci s firmou Tronevia. Práce přitom neběží jen na elektronické preskripci, ale na elektronizaci zdravotnictví obecně. Jak si ovšem posteskl praktik Cyril Mucha na Jarní interaktivní konferenci Společnosti všeobecného lékařství konané na konci dubna v Praze, v praxi se v ordinacích za poslední roky nic nezměnilo.

 

„eRecept je jediná občas fungující část elektronického zdravotnictví, která i nám něco přináší. Je možno předat ho pacientovi buď v ordinaci, nebo distančně, tedy nejčastěji emailem či do budoucna i sms. Zásadní nedostatek ale je, že inicializace je složitá a nepříjemná. Kdo používá elektronický podpis, to znamená kvalifikovaný certifikát, má první bod splněný. Pak musí vyplnit žádost na SÚKL, která není moc přátelská, a když získá hesla, která i když je to elektronické, přijdou papírově na dodejku, musí vyexportovat podpisový certifikát od SÚKL a uložit ho do svého počítače. To je u eReceptu žába na prameni, protože pak je jeho fungování naopak velmi jednoduché,“ popisuje Cyril Mucha.

Posilování eReceptů bohužel nyní zbrzdil čtvrt roku trvající výpadek, kdy SÚKL kvůli sporům o licenci se společností Tronevia musel narychlo připravit vlastními silami nový, přechodný systém. Ten funguje od začátku dubna a zatím se nepodařilo dosáhnout úrovně využívání eReceptů, která byla před výpadkem.

Elektronické recepty vydané za měsíc duben. Zdroj: SÚKL
Elektronické recepty vydané za měsíc duben. Zdroj: SÚKL

„Nyní jsme na zhruba pěti tisících elektronických receptech denně, což odpovídá 60 procentnímu stavu posledního celého měsíce, tedy listopadu loňského roku. Na konci loňského roku jsme byli na částce kolem tří procent všech předepsaných receptů v rámci České republiky, dnes jsme tedy někde mezi jedním až dvěma procenty. Předpokládáme, že do začátku prázdnin bychom mohli dosáhnout listopadového promoření,“ přiblížil současný stav na zdravotnickém výboru, který zasedal minulý týden, ředitel lékového ústavu Zdeněk Blahuta. Podle Kamila Rösslera, koordinátora pro sekci cen, úhrad a registrací na SÚKL, proto lékařům s nájezdem na nový systém nově pomáhá call centrum a help desk.

Pilot nového systému bude v druhé polovině 2017

Aby lékový ústav zvládl co nejrychlejší znovuzavedení eReceptů a také zamezil opakování vzniklé situace, rozhodl se posílit vlastní řady a zajišťovat si co největší část prací sám. „Je přebudované celé IT oddělení, které se rozšířilo, má mnohem širší technický systém, vybavení i odborníky. To zahájilo náhradní řešení. V první etapě od 1. dubna funguje elektronický recept jako takový, v druhé etapě v průběhu května se musí zprovoznit část výpisu elektronického receptu a možnost opakovaného výdeje,“ vysvětluje Kamil Rössler.

SÚKL ale ještě nemá se systémem vyhráno – současné provizorní řešení musí nahradit takovým, které bude od ledna 2018 schopné pojmout recepty všech lékařů v republice. Proto nyní vyvěsil předběžné oznámení o zakázce na systém eReceptů, jejíž maximální cena je stanovena na 61,18 milionu korun.

„Nejpozději do konce května jsme schopni vypsat veřejnou zakázku tak, abychom v druhém pololetí 2017 mohli v některých elektronicky zdatných krajích vyzkoušet pilotní projekt povinné elektronické preskripce,“ doplňuje Blahuta.

Bez nadstaveb ztrácí eRecept větší význam

Nový systém by přitom měl být vytvořen tak, aby do něj bylo možno dobudovávat nadstavby. Až ty totiž dají eReceptu větší smysl. „Považuji je ale za alfu a omegu. Půjde o věci, které se budou týkat pacienta – především jde o vytvoření lékového záznamu, aby se lékař mohl podívat, které léky jsou mu předepsány a které užívá. Mělo by jít nejen o léky předepsané v rámci jiných ambulancí, ale také ty, které dostane v rámci nemocniční léčby,“ uvádí Kamil Rössler.

Důležitost nadstaveb zdůrazňuje také Jiří Borej, koordinátor národní strategie elektronizace zdravotnictví a vedoucí oddělení kybernetické bezpečnosti a elektronizace agend na ministerstvu zdravotnictví. K tématu proto na ministerstvu zasedá pracovní skupina. „Úkolem pracovní skupiny pro elektronickou preskripci je navrhnout, jak dostat elektronickou preskripci do stavu, kdy bude k něčemu užitečná. Současný zákon říká ano, bude povinnost pro lékaře preskribovat, ale ve skutečnosti jsou přínosy velmi omezené. Není tam lékový záznam, není nahlížení do zdravotního záznamu. Úspory v řádech miliard korun, které se ve světě prokázaly, jsou vázány právě na toto. Jinými slovy má pracovní skupina za úkol podívat se na to, jak upravit stávající zákon, abychom dospěli k tomu, že budeme mít tyto systémy,“ vysvětlil zdravotnickému výboru minulý týden Borej.

eNeschopenka práci spíše přidělává než šetří

eRecept ale pochopitelně není jedinou položkou, kde je ve zdravotnictví snaha o elektronizaci. Bohužel jsou ale další pokusy o centrální zavádění v jiných bodech ještě méně úspěšné – konkrétně je řeč o elektronické neschopence.

„Jestli je eRecept invalida, elektronickou neschopenku bych nazval paskvilem. Jde totiž spíše o odeslání jedné části neschopenky elektronicky, to je všechno. Pak nastupuje poměrně rigidní administrativa, kdy musíme tisknout, tisknout a tisknout. Kromě prvního dílu, kdy oznamujeme České správě sociálního zabezpečení, že neschopenka vznikla, a na konci oznamujeme, že byla ukončena, zůstávají všechny formuláře papírové. Výhoda pro lékaře je tedy de facto nula, jediný, pro koho je to výhodné, je ČSSZ, protože tam úřednice nemusejí předatlovávat informace z našich formulářů. Tudy tedy cesta nevede a bojujeme za to, aby se to zracionalizovalo. Naše vize je taková, že by to fungovalo trochu jako elektronický recept. To znamená, že přijde pacient, my ho zneschopníme, pošleme oznámení na ČSSZ a tím naše administrativa končí. Pak už by veškerá komunikace byla mezi zaměstnavatelem a ČSSZ. Tím by pro nás odpadlo to, že oni nevědí, jak se jmenuje zaměstnavatel a pak nám třikrát telefonují, že se zaměstnavatel jmenuje jinak a abychom to předělali,“ poukazuje na problémy s elektronickou neschopenkou Cyril Mucha.

Pro praxi je důležitá elektronická výměna informací

Co se týče agend, které má na starosti ministerstvo zdravotnictví, s těmi se nyní úřad snaží koncepčně pohnout. V letošním roce proto vzniklo šest pracovních skupin, které mají připravit plány postupu v různých oblastech. Vedle zmíněného eReceptu jde o elektronickou zdravotní dokumentaci, telemedicínu, standardy, elektronickou identifikaci a portál elektronického zdravotnictví, který má zvýšit zainteresovanost pacienta na vlastním zdraví. Celkem v těchto pracovních skupinách zasedá 70 odborníků z různých oblastí. Zatím ale stále jde jen o strategie a plány, na což si stěžuje šéf zdravotnického výboru Rostislav Vyzula (Ano). „Já bych už rád něco konkrétního,“ říká Vyzula. „Je to těžké téma. Deset let se tam nic nedělo,“ reaguje Jiří Borej.

Které konkrétní věci by tedy rádi viděli lékaři v praxi? „Pokud by eHealth vznikl, byla by důležitá výměna informací – tedy kde byl pacient vyšetřen, kde jsou o něm jaké záznamy a podobně. Razíme to, že registrovaný lékař by měl mít právo na přístup ke všem informacím, ostatní pouze po souhlasu pacienta. Mělo by jít o předepsané a vydané léky, komplement – když už se jednou někde udělala laboratoř, aby se nedělala znovu, a pak emergentní dataset, k němuž by měla přístup také záchranná služba. Teoreticky by tam mohly být i další věci, jako jsou propouštěcí zprávy, ale to už naráží na řadu problémů,“ poukazuje Mucha.

Podle něj by přitom měl stát sehrát důležitou roli v tom, že dá věci zákonný rámec. „První a základní věc je identifikace zdravotnického pracovníka. Pokud to ale bude elektronický podpis, tak se eHealth pořádně nerozběhne, protože je to složité, expiruje a podobně. Ve zdravotnickém zařízení, kde je x doktorů, se to všechno musí hlídat a je to finančně náročné,“ dodává Mucha. Proto je podle něj velkou nadějí registr zdravotnických pracovníků. Novelu, která jeho zřízení umožňuje, přitom ve středu podepsal prezident Miloš Zeman.

Michaela Koubová