Odborníci žádají úhradu torických čoček při operacích katarakty. Lidem by pomohla i možnost doplatit si

Šedý zákal má 91 procent lidí ve věku 75 až 85 let. Ročně se tak jen v Česku provede sto tisíc zákroků, kterým se problém odstraní. Lidé trpící zároveň silnějším astigmatismem mají při této operaci (jedinečnou) možnost nechat si implantovat torickou čočku, která odstraní i jejich druhý problém. Pak si ale v současném právním prostředí musí, alespoň ve státem řízených nemocnicích, zaplatit i odstranění šedého zákalu. Foto: Wikipedie

Oční chirurgové žádají ministerstvo zdravotnictví, aby zařadilo do úhrad torické čočky pro pacienty, kteří jdou na odstranění šedého zákalu a zároveň mají silnější astigmatismus. V současnosti si tito lidé musí (alespoň legálně) buď zaplatit celý zákrok sami, nebo nosit brýle, které však úplně problém neřeší. Vidí totiž hůře do stran, což se může projevit například v častějším zakopávání. Tématu se včera věnoval seminář konaný na půdě sněmovního zdravotnického výboru. Poslanec David Kasal (Ano), který akci zaštítil, ale předně apeluje na to, aby bylo možné si legálně za péči připlatit.

 

V Česku se ročně provede zhruba sto tisíc operací šedého zákalu. Pacientů, kteří k tomu trpí astigmatismem silnějším než dvě dioptrie, je šest až osm procent. Právě pro tyto lidi žádá Česká společnost refrakční a kataraktové chirurgie ČLS JEP úhradu torických čoček od pojišťoven tak, aby nemuseli nosit brýle. Požadavek nyní posoudí odbor zdravotního pojištění na ministerstvu zdravotnictví.

„Vyjmout čočku je prakticky nemožné, vybírá se tedy na celý život. Dnes se jí přitom dají napravit všechny refrakční vady,“ poukazuje primář centra léčby katarakty na ostravské klinice Lexum Martin Choleva. Lékaři připomínají, že výsledek operace katarakty v kombinací s brýlemi na astigmatismus není srovnatelný se zákrokem, při němž se zároveň provede implantace torické čočky. Ta zaprvé problém vyřeší trvale, takže si člověk nemusí co pár let měnit brýle. Dalším důvodem je příčina astigmatismu – totiž takříkajíc šišaté oko, kdy rohovka nemá pravidelný kulový tvar. Brýle korigují dopad světla na sítnici, když se člověk dívá zpříma, pokud ale hledí šikmo přes jinou část brýlí, zrak se odpovídajícím způsobem nenapraví.

„Pokud si odmyslíme všechna nepohodlí spojená s nošením brýlí, tedy že je můžeme zapomenout či ztratit, je třeba si uvědomit, že astigmatismus vadí hlavě při pohledu do dálky. Když se díváme různými směry, nehýbeme jen hlavou, ale také stáčíme oči. Pak se ale nedíváme přes centrum brýlí, ale jinou částí, která má odlišnou optickou mohutnost. Vadí to u každých brýlí, ale o to více u brýlí cylindrických. Naši pacienti tak zakopávají o obrubníky, špatně vidí na schody, zvlášť nebezpečné je to v autě při pohledu do strany, kdy auto není vidět ostře,“ uvádí k problémům v praxi Choleva. „Nekorigovaný astigmatismus vede ke snížení nezávislosti, redukci kvality života a častější frekvenci pádů,“ doplňuje poznatky studie zveřejněné v roce 2011 Pavel Studený, primář oční kliniky FN Královské Vinohrady a 3. LF.

Nejlépe platí Holandsko, nejhůře Estonsko

Obě verze zákroku probíhají ve většině případů ambulantně a bez celkové anestezie, při implantaci torické čočky je ale potřeba rozsáhlejších předoperačních vyšetření i větší zručnosti operatéra. Háček je ale pochopitelně hlavně v úhradách a v tom, že si u nás pacienti nesmějí doplatit na „nadstandard“. Podle šéfa společnosti refrakční a kataraktové chirurgie profesora Pavla Kuchynky je výsledkem téměř nejhorší finanční ohodnocení v Evropě. Kvůli tomu není možné ani těm nejvíce postiženým pacientům torickou čočku implantovat v rámci pojištění.

Vůbec nejlépe se z tohoto hlediska mají lékaři a pacienti v Holandsku, kde úhrada činí tisíc euro, tedy cca 27 tisíc korun. Co se týče zemí visegradské čtyřky, nejvyšší úhrada je v Polsku (v přepočtu 19 400 Kč, zahrnuje monofokální čočku), následuje Slovensko (10 530 Kč plus eventuálně 2430 až 9290 Kč za čočku), Maďarsko (10 057 Kč včetně čočky) a nejnižší úhrada je u nás (9250 Kč včetně čočky; nižší úhrada je v rámci EU v Litvě a Estonsku). Čeští lékaři by proto chtěli, abychom se inspirovali na sousedním Slovensku, kde od začátku loňského roku pojišťovna hradí torickou čočku lidem s astigmatismem silnějším než dvě dioptrie. Tam zatím mají zkušenosti takové, že z loňských 42,5 tisíce operací šedého zákalu byla torická čočka použita v necelých čtyřech procentech případů.

Pokud bychom ke změně přistoupili a místo současné úhrady implantace měkké nitrooční čočky ve výši 3633 koruny zavedli na návrh odborné společnosti úhradu implantace torické čočky ve výši 13 198 korun, znamenalo by to při nejvyšší myslitelné hranici výskytu silného astigmatismu na úrovni deseti procent pacientů nárůst nákladů ze zdravotního pojištění ve výši 80 milionů korun ročně (se zohledněním reoperací a faktu, že lidé s torickými čočkami již nebudou potřebovat brýle). Poslanec Kasal ovšem připomíná, že v reálu by možná náklady na čočky přinesly úspory na jiném místě – mohl by totiž poklesnout počet pádů v důsledku špatného zraku.

Nadstandardy stále dokola

Prozatím se řešení problému úhrady ve zdravotnických zařízeních liší, často jsou ale více či méně právně pochybné. „Systém není úplně jednoznačně daný, jsou na to různé právní názory, ale v přímo řízených nemocnicích je to tak, že pokud by si pacient chtěl připlatit za čočku, musí uhradit i operaci. Úhrada za kataraktu je tak nízká, že neumožňuje použít indikované čočky. Protože doposud neexistuje žádný zvláštní kód, nemáme ani možnost pojišťovně použití čočky vykázat,“ shrnuje současnou situaci Pavel Studený.

Zatímco předseda společnosti refrakční a kataraktové chirurgie Kuchynka si stojí na tom, že pacienti se závažnou vadou by měli mít úhradu pojišťovny, například Martin Choleva by šel především cestou spoluúčasti. „Jsou dvě možnosti – buď to pojišťovna zaplatí, ale já si myslím, že je lepší umožnit pacientovi, ať si připlatí a takříkajíc si zvolí pasující boty,“ myslí si Choleva.

Podobného názoru je David Kasal, který se chce zasadit o to, aby možnost doplatit si na péči měli pacienti nejen u čoček, ale například u náhradních kloubů či prsních implantátů. „Musíme vycházet z možností ekonomiky, která není bezedná. Minimálně by mělo být zaručeno, že si člověk může doplatit. Na podzim 2015 jsme při novele zákona 48 hodně tlačili na ministra zdravotnictví, aby byly doplatky zavedeny. Ministerstvo slíbilo, že to připraví, ale zatím nepřipravilo nic. Letos na podzim by měl být zákon 48 znovu otevřen, takže budeme velmi tlačit, aby se to povedlo,“ slibuje Kasal.

Nutno na druhou stranu podotknout, že řešení, které svého času prosazovalo hnutí Ano, neřešilo podstatu toho, proč byly Ústavním soudem zrušeny nadstandardy Leoše Hegera – návrh totiž neobsahoval, na co všechno má pacient nárok z pojištění a co je již nadstandard (více o problematice jsme psali zde, o dřívějších návrzích na možnost připlacení za nadstandard zde).

Potřeba určit, co všechno ze zdravotního pojištění ano a co již je za čarou, zaznívá čím dál hlasitěji zejména v oblasti nových ekonomicky náročných léčiv (např. ze strany VZP jsme psali zde). Oblast centrové péče totiž v posledních letech raketově narůstá a do budoucna bude nezbytné říci, co všechno bude možné hradit, aniž by systém zkolaboval. Pokud k tomu přidáme požadavky na nárůst platů ve zdravotnictví, je otázka, jaká bude k navyšování úhrad v oblasti oční chirurgie vůle.

Michaela Koubová