Stát musí navýšit platby za své pojištěnce, jinak platy o 10 procent neporostou. Je to politické rozhodnutí

V roce 2013 se podle ředitele Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha ukázalo, že se dá financovat zdravotnictví i při relativně nízkém procentu nárůstu pojistného. Foto: TC

Sjezd České lékařské komory (píšeme o něm zde) zopakoval požadavky na navýšení plateb za státní pojištěnce a další navyšování ceny práce lékařů. Vláda slíbila desetiprocentní navyšování platů pro rok 2017, úhradová vyhláška pro to vytvořila předpoklady. Co však bude dál, s čím počítají zdravotní pojišťovny? Na to jsme se zeptali přímo na sjezdu Ladislava Friedricha, ředitele Svazu zdravotních pojišťoven.

Lékařská komora konzistentně požaduje více peněz pro lékaře. Co je třeba udělat proto, aby mohly platy zdravotníků růst v příštím i dalším roce?

Pro rok 2017 je už situace legislativně vyřešena úhradovou vyhláškou. Pro rok 2018 je otázkou, jestli ještě pořád platí politický příslib, že platy lékařů by měly růst o deset procent.  Pak by se měl vyhodnotit očekávaný růst ekonomiky a navýšit platba za státní pojištěnce minimálně o takovou částku, o jakou jsme to udělali od 1. ledna 2017.  Ale je to politické rozhodnutí. To není otázka hodnocení, nebo sofistikované analýzy potřeby rozsahu zdravotní péče a její efektivity. Tady pracujeme s jedním parametrem a ten lze pokrýt čistě politickým rozhodnutím.

Pokud nedojde k navýšení platby za státní pojištěnce, pak na desetiprocentní navýšení peníze nebudou?

Pro rok 2017 rozdělujeme zhruba 13miliardový nárůst a s nějakou nepatrnou indexací pro rok 2018 je potřeba nějakých těch 14, možná 15 miliard korun. To samozřejmě nemůže být kryto pouze nárůstem výběru pojistného, ten rozdíl mezi propočtem a odhadovou potřebou pro realizaci toho navýšení musí doplnit stát z rozpočtu.

Z tohoto pohledu je tedy jedno, jaký tam bude ministr zdravotnictví, nástroje má pořád stejně?

Ta diskuse by čekala ministra zdravotnictví a ministra financí v každém případě. Nemá smysl to nějak personifikovat, muselo by k tomu dojít. Zkušenost je taková, že pokud je vysoký růst zdrojů do zdravotnictví, tak je situace o něco málo méně konfliktní, pokud je tempo nárůstu menší, je konfliktnější. V zásadě se ale asi všichni shodneme, že zdravotnictví je schopno spotřebovat jakoukoli představitelnou částku, kterou do něj budeme ochotni vložit.

Když by stát řekl zdravotním pojišťovnám: Nedáme do systému nic navíc, žádné navýšení za státní pojištěnce, najděte peníze na zvýšení platů jinde. Co byste byli schopni udělat?

Jedním s rychle rostoucích titulů jsou nákladná léčiva. Tam budeme muset najít nějaké řešení, jímž by pravděpodobně byla nějaká revize nároku, který veřejné zdravotní pojištění dává. Musely by se zpomalit přístupy nových látek na trh, ale to by asi bohužel nebyla dostatečná úspora. Další úsporou by mohl být návrat k revizi smluv, které mají zdravotní pojišťovny s jednotlivými segmenty. Nicméně v tuto chvíli ta situace taková není, protože revize smluv by byla mimořádně konfliktní a nepředpokládám, že by před volbami byl pro takový krok ten správný čas.

Muselo by se třeba sáhnout do struktury služeb, omezit zdravotní péči?

Když byly v roce 2013 protaženy úsporné balíčky až do legislativy, ukázalo se, že se dá financovat zdravotnictví i při relativně nízkém procentu nárůstu pojistného. Jenom je to situace konfliktnější a záleží na tom, jestli ty konflikty podstupovat chceme, nebo nechceme.  Ale že bychom nějakým způsobem zásadně ohrozili časovou nebo místní dostupnost, tak to myslím, že tak dramatické riziko to není.

Tomáš Cikrt