Medicína v simulacích ukázala, jak se učí medici. Navzdory technologiím je ale kontakt s pacienty nenahraditelný

Provést tracheální intubaci nebo odebrat krev není žádná hračka. Vyzkoušet si to mohli v první polovině minulého týdne návštěvníci výstavy Medicína v simulacích. Foto: MK

Vyvíjejí nové diagnostické nástroje, podílejí se na objevování léčiv a patří k nejcitovanějším v České republice. 1. lékařská fakulta UK se může pyšnit odborníky, kteří ve světě nezapadnou. K tomu je ovšem nezbytná jedna věc – totiž kvalitní příprava mladé krve. S tím, jak se dnes vlastně učí medicína, seznámila minulý týden zájemce o zdravotnictví výstava Medicína v simulacích, která proběhla v rámci Týdne vědy a techniky.

 

Jak odebrat krev, provést tracheální intubaci nebo použít defibrilátor – to jsou věci, které si mohli vyzkoušet ti, kdo v první polovině týdne zavítali do hlavní budovy Akademie věd ČR a navštívili výstavu Medicína v simulacích aneb Pojďte s námi až za hranice sebe sama. Dozvěděli se při tom také to, jak rozpoznat srdeční potíže nebo poskytnout první pomoc, a navíc si mohli zkusit, jak se operuje malými řezy v kůži za pomoci kamery a speciálních nástrojů.

Simulací se už dnes nemyslí stará resuscitační Andula, která se používá přes 50 let, ale sofistikované technologické vybavení reálně napodobující stav pacienta. Foto: MK
pulzni-oxymetr
pulzni-oxymetr

Vedle toho, že se výstava snažila zvýšit povědomí o medicíně a první pomoci, chtěla také nalákat mladé lidi ke studiu. Návštěvnost byla větší, než fakulta čekala – a šlo právě o mladé lidi, které se jí povedlo přilákat v největším množství. Mezi návštěvníky tak byli desetileté děti, středoškoláci i vysokoškoláci. Úspěch s akcí přitom 1. LF sklidila už loni, kdy výstavu pořádala poprvé, a vzhledem k velkému zájmu ji bude opakovat i v dalších letech.
Součástí výstavy byly také simulační počítačem řízené figuríny zapůjčené z nově vzniklého Centra lékařských simulací 1. LF. Právě simulace přitom ve výuce medicíny mají čím dál větší roli.  „Problematika simulací jak v pregraduální, tak postgraduální medicíně je zcela klíčová a její význam narůstá. Co se totiž týká pregraduálního vzdělávání, dostupnost pacientů do jisté míry klesá. Je tu tendence zkracovat hospitalizace a pacienti přecházejí do ambulantních složek. Na druhou stranu v medicíně není možné snižovat praktickou složku výuky. Simulátorová a trenažerová výuka zásadně rozšiřuje možnost získat praktické zkušenosti a návyky. Dnešní modely jsou velice komplexní zařízení umožňující modelovat diagnózu, kterou má medik studovat. Díky tomu vidí, co se s pacientem v dané situaci děje, a umožňuje přístup jak k pacientovi, tak k týmové práci, která je podstatou dnešní medicíny,“ přiblížil při letošním otevření Centra lékařských simulací 1. LF její děkan Aleksi Šedo (více si můžete přečíst zde).

Mikuláš Mlček při otvírání simulačního centra. Foto: MK

Jak centrum funguje dnes, kam se bude rozvíjet a jaké jsou trendy ve světě, Zdravotnickému deníku přiblížil Mikuláš Mlček z Fyziologického ústavu 1. LF.

 

Jaké jsou první zkušenosti fungování simulačního centra v plném provozu?

Myslíme si, že zahájení systematické činnosti se povedlo. V tomto roce jsme zhruba zdvojnásobili rozsah výuky prostřednictvím zážitkové a simulační metodiky, zařadili jsme řadu nových úloh, získali nové lektory. A zejména se podařilo zorganizovat výuku tak, že každý student má možnost řešit simulační úlohy samostatně nebo ve dvojici a opakovaně. To byl a zůstává jeden z hlavních cílů – relevantní úkoly provádět, a ne jen popisovat. I studenti vypadají docela spokojeně, někteří vyloženě nadšeně, a to nás strašně těší – i když nevím, zda to znamená, že z nich budou lepší lékaři. Doufáme v to.

V hodinách nacházíme dost příležitostí i na to, aby studenti přicházeli na souvislosti, na správné a chybné kroky sami. Nikoliv, že opakují postup či fakta po lektorovi. Říkáme tomu reflexe, a je to další základní sloup simulační výuky. Původně jsme nečekali, že bude možné při tak obrovském počtu studentů s reflexí systematicky pracovat. Zdaleka však ještě nepokrýváme všechny znalosti a dovednosti, které bychom chtěli.

Kam by se 1. LF chtěla v souvislosti se simulačním centrem dále rozvíjet?

1. LF má odvážnou ambici integrovat simulační výuku do všech ročníků studia medicíny, tedy zařadit ji do pravidelné výuky tak, aby témata a úlohy na sebe navazovaly, promyšleně rostla jejich složitost a současně se v rozumné míře opakovaly. Jedno sdělení nebo jeden zážitek většinou ke zvládnutí znalostí nestačí. Je to úkol, na kterém pracují prestižní univerzity, a žádná zatím nehlásí, že má hotovou aspoň kuchařku. Vynikající kurzy a kurikula pro odborné popromoční specializace, ty už po světě existují a jsou zaběhnuté. Ale systematické simulační pregraduální vzdělávání se teprve rodí. Dalším směrem rozvoje centra by měla být spolupráce s podobnými pracovišti pro popromoční vzdělávání, která v ČR nyní vznikají.

Chystají se výhledově nějaké novinky, rozšíření? Postačují současné kapacity centra?

Rozšíření je rozhodně nezbytné. Na zahraničních lékařských fakultách, i menších, než je naše, mají centra rozlohu přes tisíc metrů čtverečních. Někdy i několik tisíc… To je násobně více, než zatím máme k dispozici u nás. Fakulta již podala projekt na další rozvoj pregraduálního centra. Kromě toho Univerzita Karlova uvažuje o založení centra klinické a postgraduální výuky společného pro lékařské fakulty UK.

Obojí  znamená obrovské investice do infrastruktury, ale i pedagogického personálu, metodiky, úprav rozvrhu a trvalé provozní náklady. Pořád platí, že zážitková výuka funguje, jen pokud studenti pracují v malých skupinkách a každý má možnost práce s moderní technikou. Výuka prostřednictvím simulací je ve srovnání s tradiční výukou velmi drahá a překračuje možnosti dnešních rozpočtů univerzit. Ale ve srovnání s náklady na zdravotní péči, ve srovnání s očekáváním vysokých standardů a rostoucí bezpečnosti péče, ve srovnání s cenou zdraví tak velká není. Jen musíme správně hledat zdroje.

Jakou část praktické výuky na 1. LF nyní zabírá výuka na simulátorech? Je toto číslo optimální, nebo byste ho chtěli zvýšit?

Rozsah simulační výuky na všech univerzitách vzdor uvedeným investicím je zatím poměrně malý. Za úspěch je považována výuka v rozsahu 50 hodin ročně. To je něco přes 10 procent praktické výuky. Na první lékařské fakultě máme aktuálně průměrně 20 hodin v prvních třech ročnících.

Návštěvníci výstavy si mohli vyzkoušet, jaké to je operovat za pomoci kamery a speciálních nástrojů jen malým řezem v kůži. Jejich úkolem bylo sundat kroužek z hřebíku a navléct ho na hřebík jiný – a i s tímto triviálním úkonem mohli mít mnozí plné ruce práce. Foto: MK

Otázka, jaký rozsah je optimální, je důležitá. A pokud vím, ani ve světě na ni neexistuje odpověď. Tušíme, že simulací musí být alespoň 20 hodin ročně, aby měly smysl. Aby to nebyla jen exkurze. Rádi bychom, aby jich bylo několikanásobně více, ale tam zase narážíme na omezené zdroje. Simulace, i když mají neuvěřitelné možnosti, však nejsou všechno. Výborná přednáška i kontakt se skutečnými pacienty jsou stále nenahraditelné. Ale nakonec – většinu dovedností musí studenti stejně získat sami. Studiem, pílí, zájmem, nadšením, vytrvalostí…

Jaké jsou trendy ve výuce medicíny ve světě? Jak se vyučuje medicína na špičkových světových fakultách – na co se klade důraz?

img_2490-1Jednoznačným trendem je integrovat simulace do pravidelné výuky pro všechny studenty. Trendem je rozšiřovat centra. Už méně jasné je, jaké jsou nejlepší technologie, jak centrum navrhnout a jak vybavit. Na to sice existují doporučení, ale rozvoj technologií je teď obrovský, nyní například nastupuje virtuální realita. Proti tomu získávání zkušeností je poměrně pomalé. Pomalé proto, že efekt zjistíme až za mnoho let – až ze studentů budou lékaři, a spíš až po několika letech praxe než hned. Po dvou dekádách se začíná ukazovat, že simulační centrum potřebuje daleko více než nejdražší simulátory v maximálně realistickém prostřední operačních sálů nebo lůžkových oddělení. Potřebuje především nadšené učitele se zkušenostmi z praxe a motivované studenty, kteří se spolu chtějí posouvat výš. Do úrovní, kde výuka medicíny dosud nebyla. Takže důraz se vrací na základní principy simulační a zážitkové výuky – přiměřenost, aktivní přístup, reflexe, motivace, spolupráce, opakování, porozumění.

Michaela Koubová

Úspěchy 1. LF UK

1. lékařská fakulta UK se může pyšnit tím, že práce vzniklé pod její střechou patří v Česku k nejvíce citovaným. Například publikací, které byly citovány více než stokrát, bylo v srpnu 2015 celkem 82. Nejčastěji byly citovány práce týkající se metabolických onemocnění včetně vzácných poruch, onkologie a neurovědy. Absolventi i studenti jsou navíc snadno uplatnitelní i v zahraničí. Pokud se například podíváme na americké zkoušky U.S.M.L.E, evropský průměr správných odpovědí je 60 procent, zatímco studenti 1. LF se mohou pochlubit 85 procenty. Fakulta je také vlastníkem či spoluvlastníkem 13 vynálezů, 8 přihlášek vynálezu a 8 užitných vzorů, které pokrývají diagnostiku a terapii široké škály onemocnění. Ve fakultním patentovém portfoliu je zastoupena zejména oblast diagnostiky a léčby nádorových onemocnění, kterou pokrývá 9 patentů a přihlášek vynálezu. Dalších šest patentů a přihlášek se týká regenerativní medicíny, hojení ran či kmenových buněk. Zde jsou některé z nich:

  • Společný česko-americký vynález Method of Isolating Epidermal neural Crest Stem Cells, což je nová prioritní metoda izolace multipotentních kmenových buněk pocházejících z neurální lišty ve vlasových folikulech.
  • Společný vynález 1. a 3. LF UK s Ústavem makromolekulární chemie AV ČR Polymerní nosič pro kultivaci keratinocytů s aktivními sacharidy. Jde o řešení z oblasti hojení rozsáhlých popálenin a trofických defektů.
  • Společný vynález 1. LF, Ústavu molekulární genetiky AV ČR a Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR Kombinace protilátek nebo jejich Fab fragmentů pro použití jako léčivo nebo farmaceutický prostředek. Patent chrání nový způsob biologické terapie dlaždicových karcinomů hlavy a krku.
  • Návrhy nových diagnostických zařízení, jako je instrumentárium pro endoskopické vyšetření, hlavně koloskopii, které by mohly přispět k časnější diagnostice nádorů tlustého střeva.

Zdroj: 1.LF