Uspěje ve volbách někdo, koho se bojíte, nebo je vám bytostně protivný? Pak si dejte pozor na to, abyste z té rány neonemocněli. Psychologové ve Spojených státech stvořili novou nemoc a nazvali jí „povolební stresová porucha“. Po vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách postihla zejména mnohé voliče Demokratické strany, ale nevyhnula se prý ani republikánům. Ne, to není legrace. Téma zcela vážně tento týden rozebírala televize CNN a portál Kaiser Health News. Naštěstí se ozývají i rozumné hlasy, které varují před trivializací psychiatrie a znevažování problémů skutečně nemocných lidí, například válečných veteránů, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD post traumatic stress disorder), jíž ona nová nemoc označovaná jako PESD (post election stress disorder) zdánlivě připomíná.
Všechno to začalo krátce po vyhlášení výsledků amerických prezidentských voleb loni v listopadu. Voliči Demokratické strany byli šokováni vítězstvím Donalda Trumpa. Dostavily se emoce, došlo i na pláč.
Ženy jako oběti trpí i PESD
Na portálu Psychology Today zveřejnila psycholožka Jennifer Sweetonová článek nazvaný Povolební stresová porucha u žen. PEDS není, jak Sweetonová přiznává, duševní porucha, kterou bychom našli v oficiálním seznamu nemocí, ale je třeba nějak zohlednit, že bezpočet Američanů hlásí úzkost, nespavost, vztek, beznaděj i návrat traumat, z dětství, o nichž mysleli, že už jsou zapomenuta. „Během posledních tří dnů jsme obdržela více e-mailů a telefonátů klientek, které trpí symptomy PESD, než ve třech předcházejících měsících dohromady. Kromě toho jsem četla mnoho stížností na tyto symptomy od přítelkyň na sociálních médiích,“ píše Sweetonová a cituje nejčastěji uváděné potíže stesky: „Nespala jsem už dva dny..“, Nemůžu přestat vzlykat…“, „Mám noční můry…“, „Připomíná mi to, když jsem byla sexuálně napadena…“, „Myslela jsem, že jsem se přenesla přes všechna svá minulá zneužívání, ale teď je to zpátky…“, „Nemůžu spát, nemůžu jíst, nemůžu fungovat…“ Trpí prý i muži, ale ženy více. Autorka zdůrazňuje, že ženy častěji než muži trpí duševními chorobami jako je úzkost či PTSD, samozřejmě jsou častěji terčem sexuálního napadení. V minulosti neměly stejná práva jako muži. Z toho Sweetonová odvozuje, že ženy mají subtilní, ale neustálý pocit zranitelnosti a ostražitosti.
Úzkost a stres amerických občanů
Tento týden na ní navázala televizní stanice CNN. „Odborníci na duševní zdraví po celé zemi, ale zvláště pak ti, kteří pracují v tradičních baštách Demokratické strany, hlásí zástupy pacientů přicházejících s úzkostí a depresí, které jsou způsobeny, nebo se zhoršují záplavou denních zpráv o nové administrativě (myšleno vládě Donalda Trumpa- pozn redakce),“ zní ze CNN. Televize přináší příběhy žen i mužů, kteří se nemohou vyrovnat s novou situací. Třeba Allyho Pfingstena, který vždy hltal zprávy jako narkoman. Od vítězství Donalda Trumpa nesnese televizní zpravodajství ani jako kulisu. Podle CNN trpí úzkostí vyvolanou politikou, čili PESD. Jako ochromený se cítí i 35letý San Mateo, který se politicky angažoval jak za republikány, tak demokraty. „Cítím vztek, jsem opravdu, ale opravdu nazlobený, mnohem více nazlobený, než jsem očekával, že budu,“ říká. Svoji úzkost se snaží zaplašit. Snažil se nedívat se na Facebook, ale nevydržel to. Podvádí sám sebe.
On-line terapeutický portál Talkspace, který sídlí v New Yorku, zaznamenal trojnásobný zájem o své služby bezprostředně po vyhlášení voleb. Zájem přetrvával i v lednu. Na portál se obracely prý převážně menšiny – američtí muslimové, Afroameričané, Židé, gayové a lesby. „Za svých 28 let praxe jsme nezažila mezi pacienty takovou míru stresu jako nyní,“ tvrdí psycholožka Nancy Molitorová z předměstí Chicaga. Prý od mladých až po kmety všichni řeší na terapeutických sezeních politiku. Nejčastěji mají její pacienti potíže se spánkem a soustředěním se na práci. Někteří se kvůli politice hádají se svými příbuznými. „Mám pacienty, kteří se mis věřili, že jsou tak smutní, že ztrácejí chuť na sex“ dodává Molitorová.
„Vidím hodně úzkosti a hněvu na obou stranách. Lidé, kteří jsou republikány, mají strach svoji politickou orientaci někomu prozrazovat. Bojí se, že si každý myslí, že všichni republikáni podporují všechno, co Trump dělá,“ říká Elaine Ducharmová, psycholožka z Glastonbury ve státě Connecticut.
Voliči Clintonové jsou zděšeni, plní beznaděje. Voliči Trumpa jsou unaveni a frustrováni z neustálého obviňování, že jsou „banda idiotů“. Ale v některých částech USA, tam, kde mají republikáni silné zastoupení, se lidem ulevilo. Někteří dokonce žijí v euforii, kterou posilují prezidentovy exekutivní příkazy a mediální vystoupení.
Hněv a smutek patří k životu, neurážejme skutečně nemocné
V záplavě naříkání nad novou psychiatrickou nemocí se objevují i ostrůvky racionality. Například na portálu HealthNewsReview.org, kde upozorňují, že jedna věc je mluvit o tom, jak se někteří lidé snaží adaptovat na novou situaci, kdy zemi vede pravicová konzervativní vláda, ale druhou pak, zda tomu všemu dávat nějakou nálepku, podobnou skutečné, velmi obtížně léčitelné diagnóze jakou je posttraumatická stresová porucha.
Proč tedy není vhodné vymýšlet novou nemoc a hovořit o povolební stresové poruše? Především se tak medikalizuje normální stav bytí, míní psychiatr Allen Frances, profesor a bývalý šéf Oddělení psychiatrie a behaviorálních věd na Duke University School of Medicine. Dokonce připustil, že sympatizuje s lidmi, kteří jsou naštvaní na výsledky voleb, ale to neznamená, že jsou nemocní. „Každého by mělo trápit zvolení Trumpa, protože je největší hrozbou pro americkou demokracii za celou naší 240letou historii. Není ale duševní poruchou, když cítíte normální emoce jako odezvu na životní stres,“ uvádí profesor. Používání nových označení pro neexistující poruchu je podle něj ponižující pro ty, kteří se potýkají s PTSD. „Medikalizace každodenního života zlehčuje psychiatrická onemocnění,“ dodává Frances.
Ostatně na to upozornila i televizní stanice Fox News, kde vystoupil republikán a válečný veterán Brian Mast, který byl v Afganistánu při výbuchu těžce zraněn a přišel o obě nohy. Ten upozornil, že to vlastně není ani tak povolební, jako spíše poinagurační stresová porucha. Je prostě rozdíl mít stres kvůli volbám a zažít to, co on ve válce. „Nedá se to vůbec porovnávat“, uzavírá voják.
-cik-
