Neděle, 5. prosince, 2021

Jak pečovat v nemocnicích nejen o tělo, ale i o duši? Ministerstvo dalo zakotvení nemocničním kaplanům

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Všechna lůžková zařízení, jejichž zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví, by měla mít nemocničního kaplana, který bude součástí týmu nemocnice. Doporučuje jim to metodický pokyn, který připravilo ministerstvo zdravotnictví. Předpis, který včera představili zástupci ministerstva zdravotnictví a nemocničních kaplanů, stanovuje mimo jiné kvalifikační požadavky na kaplany, jejich práva a povinnosti. Dokument bude platný od čtvrtka 13. dubna, tedy o Velikonocích. V současnosti nemocniční kaplani působí asi ve třech desítkách nemocnic. 

 

V Česku dosud neexistovala právní norma, která by působení duchovních v tuzemských nemocnicích zakotvovala. Většina velkých státních nemocnic sice tuto službu v současnosti poskytuje, podle zástupců kaplanů to ale závisí na vstřícnosti vedení nemocnice. Nyní se ovšem situace mění – v polovině dubna totiž začne platit metodický pokyn ministerstva zdravotnictví, který zakotvuje místo kaplanů v systému.

„Vyjasní například i požadavky na kvalifikaci nemocničních kaplanů, ale co je nejdůležitější, ministerstvo zdravotnictví na základě tohoto pokynu zřídí Radu pro duchovní péči, která bude řešit koncepční otázky duchovní péče v lůžkových zařízeních, “ říká ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. „Nemocniční kaplan může být pro některé pacienty stejně důležitý jako například chirurg. Psychický stav pacienta totiž mnohdy výrazně ovlivňuje průběh a úspěšnost samotné léčby,“ dodává náměstkyně Lenka Teska Arnoštová, která se na tvorbě dokumentu podílela.

Představený metodický pokyn vymezuje pojmy duchovní péče v lůžkových zdravotnických zařízeních včetně cílů a zásad této formy péče. Kaplanem podle něj může být člověk, který má dokončené teologické vzdělání magisterského stupně a absolvoval kurz nemocničního kaplanství. Musí mít rovněž nejméně tři roky praxe v obecné pastorační péči. Nemocniční kaplan je jmenován na základě společného pověření Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. Metodický pokyn dále upravuje přístup k nemocničním kaplanům ze strany zdravotnického personálu a stejně tak se týká jejich mlčenlivosti o skutečnostech, které mají osobní nebo důvěrný charakter.

Důležitost multidisciplinárního týmu

„Pro nás je důležité to, že kaplan už není ten, kdo je v nemocnici trpěný, nebo se dostává do nemocnice jen na základě toho, že ředitel fandí této otázce,“ poukazuje předseda Asociace nemocničních kaplanů Vítězslav Vurst, který působí v olomoucké fakultní nemocnici.

Vurst by chtěl, aby duchovní byli součástí multidisciplinárního nemocničního týmu. Podle náměstkyně Tesky Arnoštové bude ministerstvo prověřovat možnost, že by byl kaplan zařazen mezi takzvané jiné odborné pracovníky, mezi kterými jsou v současnosti například psychologové či sociální pracovníci. Podle Vursta se pacienti duchovním svěřují s věcmi, které lékařům neřeknou. „Lékaři řeknou, kde je trápí tělo, ale tělo často není to jediné, co trápí,“ vysvětluje Vurst. „Když dnes někdo přijde k nám do nemocnice a řekne, že ho bolí záda, ptám se, co má naloženo na zádech. Často z toho vyplynou vztahové věci, problémy v zaměstnání. To se potom odráží na celkovém stavu člověka,“ doplňuje.

Důležitost multidisciplinárního přístupu k pacientům podtrhuje také Marek Drábek, hlavní kaplan Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. „Jako kaplanům nám leží na srdci spolupráce, tedy nejen že se něco rozebírá, ale také, že se to skládá. Byli bychom rádi, kdyby se holistický přístup bral vážně a vytvářely se týmy složené ze všech odborníků, kteří složí dohromady obraz. Nemocný jinak mluví s psychoterapeutem, jinak s lékařem, jinak se sociální pracovnicí a jinak se zdravotní sestrou. Když se setká s kaplanem, tak se třeba úžasný zážitek z porodu nebo to, že v nemoci objevil další rozměr života, snaží nějak sdělit. Když tuto mozaiku poskládáme dohromady, můžeme pacientovi nabídnout obraz života, zrcadlit mu ho, a on si může vybrat, na co bude víc akcentovat, kde nabere sílu a všechno se navzájem propojí. Multidisciplinaritu a vytváření týmu, kde informace mezi všemi odborníky koluje tak, aby to pomohlo dobru pacienta, tedy vnímáme jako důležitou věc,“ vysvětluje Marek Drábek s tím, že je třeba zapojit i sociální zázemí a samotného pacienta.

Podle Drábka i Vursta tvoří většinu práce nemocničních kaplanů laické rozhovory s pacienty, příbuznými či personálem. Asi čtvrtinu tvoří svátosti a modlitby. Kromě práce s pacienty se duchovní věnují i pozůstalým, kterým v nemocnici někdo blízký zemřel. „Snažíme se, aby kaplani byli u sdělování úmrtí. Pozůstalí potřebují čas, aby se s tím mohli vyrovnat,“ doplňuje Marek Drábek.

Kaplani ovšem slouží i nemocničnímu personálu, kterému pomáhají například překonávat syndrom vyhoření. „Několikrát jsem hovořil s personálem na onkologiích, kde jsme se bavili o tom, jak překonat, že nám často lidé umírají na odděleních,“ dodává Vurst.

Metodický pokyn o duchovní péči v lůžkových zařízeních poskytovatelů zdravotní péče

S vědomím prospěšnosti duchovní péče pro podporu všestranného rozvoje lidských hodnot a pro zlepšení života pacientů, personálu v lůžkových zařízeních poskytovatelů zdravotních služeb, k naplnění svobody náboženského vyznání v rámci působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR a v souladu se zákonem č. 2/1993 Sb., článek 16, dále se zákonem č. 3/2002 Sb., § 2 odst. 1, dále zákonem č. 372/2011 Sb., § 28, odst. 3, písmeno j), bude pacientům, personálu, případně i návštěvníkům nadále poskytována duchovní péče výhradně ordinovanými osobami - kaplany.

(1) Organizační struktura

(a) Ministerstvo zdravotnictví ČR (dále „MZ“) zřizuje Radu pro duchovní péči ve zdravotnictví, která se souhlasem České biskupské konference (dále jen „ČBK“) a Ekumenické rady církví v ČR (dále jen „ERC“) zajišťuje jejich vzájemnou spolupráci (dále jen „Rada“).

(b) Rada řeší významné a koncepční otázky duchovní péče v lůžkových zařízeních poskytovatelů zdravotních služeb (dále jen „LZZ“), jejími členy jsou: dva zástupci ČBK, dva zástupci ERC, dva zástupci MZ, dva zástupci poskytovatelů zdravotních služeb (Asociace českých a moravských nemocnic a Asociace nemocnic ČR).

(c) Zasedání Rady se koná dle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Rada může vznášet ve věci duchovní péče v LZZ připomínky, předkládat poradě vedení MZ návrhy koncepčních řešení. Rada volí ze svého středu na období jednoho roku předsedu, který setkání řídí. Zasedání svolává zástupce MZ.

(d) V případě potřeby může iniciovat svolání Rady kterákoli z členů a zasedání se uskuteční nejpozději do třiceti dnů od předání písemné žádosti o její svolání ostatním smluvním stranám.

(2) Vymezení pojmů

(a) Kaplan pro duchovní péči v LZZ dle tohoto Metodického pokynu je výhradně osoba, muž nebo žena, ordinovaná jednou z církví s řádným členstvím¹) České biskupské konference nebo členem Ekumenické rady církví v ČR a jmenovaná na základě společného pověření Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR.

(b) Duchovní péče v LZZ dle tohoto Metodického pokynu je pro svá specifika dobrovolnou, nezdravotnickou službou pacientům, personálu a návštěvníkům při řešení jejich osobních, existenciálních, spirituálních, etických a morálních otázek a potřeb. Tato služba má neevangelizační charakter.

(3) Cíle a zásady duchovní péče v LZZ

(a) Cílem i obsahem duchovní péče v LZZ je pastorační pomoc potřebným, tedy pacientům, personálu i návštěvníkům bez rozdílu.

(b) Duchovní péče je vykonávána zásadně neasertivním, empatickým přístupem k pacientům, personálu i návštěvníkům, s úctou k jejich důstojnosti, s respektováním jejich osobního přesvědčení, v kontextu a porozuměním pro jejich životní situaci.

(c) Poskytování duchovní péče je nezdravotnickou činností nenarušující poskytování zdravotních služeb a zdravotních výkonů.

(4) Poskytovatelům zdravotních služeb v lůžkových zařízeních

Ministerstvo zdravotnictví ČR v souladu se zněním zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a současně na základě Smluv o vypořádání mezi Českou republikou a církvemi uzavřených dne 22. 2. 2013 ve věci majetkového vypořádání s církvemi, ve smyslu ekonomické odluky církví od státu, zastává právní stanovisko, že osoby působící v duchovní službě nebudou státními zaměstnanci.

(a) S ohledem na stávající formu spolupráce mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb v lůžkových zařízeních na jedné straně a představiteli církví na druhé straně doporučuje Ministerstvo zdravotnictví ČR upravit vztah s kaplanem v LZZ pracovně právním vztahem.

(b) Upravit a doplnit vnitřní a organizační řády ohledně působení kaplanů v LZZ.

(c) Informovat všechny kliniky a oddělení o působení kaplana v LZZ.

(d) Vybavit personál instrukcemi o způsobu informování pacientů a návštěvníků.

(e) Zajistit v prostorách LZZ důstojné zázemí pro kaplanovu duchovní činnost:

  • Ve vnitřních prostorách LZZ vyhradit prostornou a přístupnou místnost, opatřit ji označením „Kaple,“ vybavit křesťanským symbolem latinského kříže nad vstupem a uvnitř.
  • Zřídit kancelář kaplana s obvyklým vybavením a označením.

(f) Zřetelným a srozumitelným způsobem informovat personál, přicházející pacienty i návštěvníky o pracovišti a službách kaplana. Mezi vhodné způsoby informování patří zejména webové a intranetové stránky, orientačně informační cedule a tabule.

(5) Součinnost personálu LZZ

Pracovníci jednotlivých klinik a oddělení LZZ:

(a) Respektují právo kaplanů určovat liturgický průběh bohoslužebných a pastoračních setkání, přičemž zaměstnanci LZZ mohou do průběhu těchto setkání zasáhnout jen v případech ohrožujících bezpečnost a zdraví zúčastněných osob.

(b) Respektují právo na zachovávání zpovědního nebo obdobného tajemství.

(c) Poskytují kaplanovi potřebnou součinnost.

 (6) Kvalifikační požadavky na kaplana

  • Dokončené teologické vzdělání na magisterském stupni.
  • Absolvovaný kurz nemocničního kaplanství.
  • Nejméně tři roky praxe v obecné pastorační péči.
  • Jmenování na základě společného pověření Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR.

(7) Povinnosti a práva kaplana

Smyslem činnosti kaplana v LZZ je být důvěryhodným i důvěrným partnerem pacientů, personálu, případně i návštěvníků při řešení osobních, existenciálních, spirituálních, duchovních, etických a morálních otázek a potřeb.

Prací kaplana v LZZ nemá být dotčena jeho služba či postavení v církvi, řeholním řádu nebo kongregaci.

(a) Kaplan je zejména povinen:

  • Řídit se při své činnosti v LZZ platným vnitřním a organizačním řádem LZZ.
  • Řídit se organizačními pokyny vedení LZZ a pokyny vedoucích pracovníků jednotlivých klinik a oddělení.
  • Spolupracovat s ošetřujícím personálem a poskytovat mu součinnost.
  • Zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech a informacích, jež mají osobní, důvěrný či služební charakter.
  • Umožnit či zprostředkovat návštěvu pacientem vyžádaného duchovního jiné církve či náboženské společnosti registrované v ČR.

(b) Práva kaplana

  • Může se souhlasem pacienta znát jeho diagnosu, nemá však přístup ke zdravotnické dokumentaci pacienta.
  • Vstupovat do lůžkových a společenských prostor klinik a oddělení LZZ. Vstup do jiných vnitřních prostor LZZ je možný po výslovném souhlasu personálu.
  • Dle aktuálních možností vést s pacientem, pracovníkem personálu či návštěvníkem rozhovor v přiměřeném soukromí.
  • Přinášet do prostor LZZ bohoslužebné předměty a potřeby v množství odpovídajícím míře a rozsahu konaných činností.

¹) Součástí Metodického pokynu je Příloha č. 1 Seznam církví členů České biskupské konference a členů Ekumenické rady církví v ČR.

Č.j: 8352/2017/ONP                                                                      MZDRX00XQH4U

Příloha č. 1

Metodického pokynu o duchovní péči v lůžkových zařízeních poskytovatelů zdravotní péče

Seznam církví řádných členů:

České biskupské konference sídlem Thákurova 676/3, Praha 6, IČ 00540838,

Ekumenické rady církví v ČR sídlem Praha 10, Donská 370/5, IČ 00127370.

České biskupské konference

Církev římskokatolická, IČ 73632848, Thákurova 676/3, Praha 6

Církev řeckokatolická, IČ 73632465, Haštalské nám. 789/4, Praha 1

Ekumenické rady církví v ČR

Apoštolská církev, IČ 00489778, V Zídkách 402, Kolín 2

Bratrská jednota baptistů, IČ 00445231, Na Topolce 677/14, Praha 4

Církev bratrská, IČ 00445215, Soukenická 1193/15, Praha 1

Církev československá husitská, IČ 00445185, Wüchterlova 523/5 Praha 6

Českobratrská církev evangelická, IČ 00445223, Jungmannova 22/9, Praha 1

Evangelická církev augsburg. vyznání v ČR, IČ 62936611, V Jirchářích 152/14, Praha 1

Evangelická církev metodistická, IČ 00445240, Ječná 545/19, Praha 2

Jednota bratrská, IČ 47475111, Boženy Němcové 54/9, Liberec 5

Pravoslavná církev v českých zemích, IČ 00445177, V Jámě 1263/6, Praha 1

Slezská církev evangelická a v., IČ 00445312, Na nivách 259/7, Český Těšín

Starokatolická církev v ČR, IČ 00445304, Na bateriích 93/27, Praha 6

 

Pozorovatel Ekumenické rady církví v ČR,

Církev adventistů sedmého dne, IČ 00445193, Londýnská 623/30, Praha 2,

se ztotožňuje s obsahem Metodického pokynu ministra zdravotnictví k duchovní péči,

Č.j. 8352/2017/ONP a zavazuje se k jeho dodržování.

-čtk, TZ MZ, red-

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY