Vysocí muži jsou více ohroženi rakovinou prostaty. Přesto se preventivnímu vyšetření vyhýbají

Vysocí a obézní muži mají vyšší riziko agresivní rakoviny prostaty než jejich hubenější či menší kolegové. Nová studie odhalila, že u mužů, kteří měří více než 181 cm, je o 54 procent větší pravděpodobnost rozvoje agresivního nádoru a o 43 procent vyšší pravděpodobnost, že na toto onkologické onemocnění zemřou ve srovnání s muži, kteří měří méně než 168 cm. U obézních pánů s BMI vyšším než 29 je riziko agresivních nádorů prostaty vyšší o 32 procent a o 35 procent vyšší pravděpodobnost, že na toto onkologické onemocnění zemřou. Vůbec nejvyšší riziko je spojeno s velkým obvodem pasu. Foto: Flickr

Tělesná výška nad 181 cm znamená výrazně vyšší riziko rozvoje agresivních nádorů prostaty. Ve srovnání s muži, kteří měří méně než 168 cm, mají vysocí muži o 54 procent větší pravděpodobnost, že se u nich rozvine agresivní nádor prostaty, a o 43 procent vyšší pravděpodobnost, že na toto onkologické onemocnění zemřou. Ukazuje to nová studie University of Oxford, která byla publikována v žurnálu BMC Medicine.

 

Rakovina prostaty je jedním z vůbec nejčastějších nádorových onemocnění u mužů. Jen v České republice je více než 60 tisíc mužů, kterých se nádory prostaty osobně týkají. Část z nich přitom o své nemoci vůbec neví. Jednoduše proto, že se vyhýbají preventivním prohlídkám, které jsou mimo jiné zaměřeny i na záchyt rakoviny prostaty. I proto se často stává, že je karcinom prostaty objeven až tehdy, když už se nádorové buňky rozšířily do těla a vytvořily metastázy v kostech. Pak už je ale úplné vyléčení možné jen velmi obtížně. V případě rakoviny prostaty tak platí dvojnásob, že přijít včas znamená zachránit si zdraví a často i život.

Zbystřit by měli zejména vysocí muž a také ti, kteří jsou obézní. Jak tělesná výška, konkrétně více než 181 cm, tak obezita, kdy je BMI více než 29, se v nové studii University of Oxford ukázaly jako rizikové faktory pro rozvoj agresivních nádorů prostaty. Práce publikovaná v BMC Medicine tak upozornila na možné souvislosti, které v případě rakoviny prostaty zůstávaly spíše stranou. „Výskyt vysokého rizika rozvoje agresivních nádorů prostaty u vyšších mužů nám může více osvětlit mechanismy, které stojí za vznikem těchto nádorů, jako je například výživa nebo tělesný růst,“ popsala agentuře AP Aurora Perez-Cornago, vedoucí výzkumného týmu a také epidemioložka působící na University of Oxford.

Studie vychází z analýzy dat celkem o 141 896 evropských mužích, kteří byli v průměru sledováni 13,9 let. Studie zahrnula 7 024 případů rakoviny prostaty, z toho 726 případů byly velmi pokročilé nádory. Došlo pak k 934 úmrtím na toto nádorové onemocnění.

Je obezita rizikovým faktorem pro rakovinu prostaty?

Studie ukázala souvislost mezi vyšší tělesnou výškou i obezitou a agresivními nádory prostaty. Tedy vyšší riziko rozvoje se netýká všech karcinomů prostaty, ale „jen“ některých, které jsou však agresivní, tedy častěji a více metastázují, což zvyšuje pravděpodobnost, že pacient v důsledku rakoviny prostaty zemře. Konkrétně studie potvrdila, že u mužů, kteří měří více než 181 cm, je o 54 procent větší pravděpodobnost, že se u nich rozvine agresivní nádor prostaty, a o 43 procent vyšší pravděpodobnost, že na toto onkologické onemocnění zemřou ve srovnání s muži, kteří měří méně než 168 cm. U obézních mužů, tedy s BMI vyšším než 29, je pak riziko agresivních nádorů prostaty vyšší o 32 procent a o 35 procent vyšší pravděpodobnost, že na toto onkologické onemocnění zemřou. Vůbec nejvyšší riziko rozvoje agresivních nádorů prostaty a také úmrtí na něj je pak spojeno s velkým obvodem pasu, tedy typem obezity, kde se tuk hromadí v oblasti břicha. Podle autorského týmu studie může být pro tuto spojitost více vysvětlení, například vliv pohlavních hormonů nebo růstových faktorů.

Je ovšem otázkou, zda právě tyto faktory, tedy tělesná výška, hmotnost a obvod pasu, jsou kauzální příčinou rozvoje agresivních nádorů či nikoliv. Zde bude nutný ještě další výzkum. I tak ale mohou být zjištění výzkumu zajímavá pro praxi. „Neexistuje nic, čím by muži mohli ovlivnit svou tělesnou výšku, ale alespoň je nyní více zřejmé, že mohou snížit riziko rozvoje rakoviny prostaty tím, že budou mít zdravou tělesnou váhu,“ dodala Perez-Cornago. Normální hmotnost by tak mohla být do jisté míry pozitivním faktorem z hlediska rizika rozvoje agresivních nádorů prostaty. Je ale třeba vzít v potaz další souvislosti obezity a těchto nádorových onemocnění.

U obézních mužů je náročnější diagnostika nádorů, a to z několika důvodů. Jednak mají větší množství tuku i v intimních partiích, větší prostatu, a tak vyšetření pohmatem může být zkreslené, a současně je u nich nižší hladina prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi. Zároveň je u těchto mužů nižší pravděpodobnost, že podstoupí biopsii prostaty. To vše může vést k tomu, že rakovina prostaty je u obézních mužů diagnostikována později, tedy v pozdějším stádiu, kdy je léčba obtížnější a pravděpodobnost přežití nižší.

Miláčku, nech se zkontrolovat

„Nádory prostaty rostou pomalu, takže mohou dlouho v organismu zůstávat nepovšimnuty. Vzhledem k tomu, že se v posledních letech zlepšily možnosti diagnózy, odhalíme i nádor, který by v minulosti zůstal skryt a zachytili bychom ho mnohem později, ve fázi, kdy jej už vyléčit nelze,“ popisuje profesor Marek Babjuk, přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol.

Právě lepší možnosti diagnostiky jsou důvodem, proč v lékařských statistikách přibývá počet případů rakoviny prostaty. Daří se totiž zachytit mnohem více nemocných, a to ještě v počáteční fázi, kdy je možné je zcela vyléčit a zároveň tak předejít vážným život ohrožujícím komplikacím. Právě díky lepší diagnostice a současně i modernějším způsobům léčby tak také klesá úmrtnost na rakovinu prostaty, byť počet zachycených případů v Česku roste. Podle údajů České urologické společnosti ČLS JEP bylo v roce 2013 zachyceno 6864 případů rakoviny prostaty, v roce 2016 už bylo odhaleno 7784 případů.

Bohužel řada mužů se vyšetření prostaty tak obává, že se mu raději zcela vyhýbají. „Většina mužů se prohlídky bojí. Je to pro ně příliš intimní. A právě proto je nutné je podpořit a zdůraznit, že vyšetření není bolestivé a není důvod k obavám. Onemocnění se vždy dotýká celé rodiny a největší oporou bývají mužům jejich manželky a partnerky. Jejich starost o blízké a péče o ně může být klíčová. Často jsou to právě ony, kdo mužům dodává potřebnou odvahu a popřípadě je i k lékaři doprovodí,“ vysvětluje docentka Jana Prausová, přednostka Onkologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Nemluvě o mnoha nepříjemných otázkách, které je v souvislosti s onemocněním prostaty napadají. Obávají se, že pokud jim bude zjištěna rakovina, zhroutí se jim dosavadní život. „Muži mají často obavy, zda by nemoc dokázali zvládnout a jaký vliv by měla na jejich partnerský a sexuální život. Možnosti léčby karcinomu prostaty se ale neustále vyvíjejí a moderní medicína pomáhá nepříjemnosti šetrně a efektivně eliminovat až na minimum. Nemocní muži tak mohou i přes toto onemocnění žít spokojený život,“ dodává Prausová.

Ludmila Hamplová