Jedna státní zdravotní pojišťovna a zadupání trhu – komunisté se nemění

„Pan ministr Vojtěch bez jakýchkoliv zkušeností v oblasti zdravotnictví vstoupil velmi razantně do svého rezortu především v oblasti personální politiky. Začít nevybíravým vyhazováním a častou nepodloženou dehonestací lidí, včetně těch, kteří podléhají služebnímu zákonu a zároveň se obklopit některými poradci, které zná každý, kdo se dlouhodobě ve zdravotnictví pohybuje,“ říká expertka KSČM na zdravotnictví Soňa Marková. Foto: FB stránky S. Markové

Komunistická strana Čech a Moravy jde do podzimních voleb s osvědčeným arsenálem, na jehož definici stačí pár řádků, které ovšem – kdyby se proměnily v realitu  – znamenají zásadní překopání systému zdravotní péče. Jenže, našim komunistům se dobře žije v politickém závětří. Do programu napíší své tradiční „hodnoty“ a ve sněmovně se pak chovají spíše pragmaticky. Například jejich resortně nejviditelnější poslankyně Soňa Marková často patří k nejrozumnějším hlasům ve zdravotnickém výboru. To ale neznamená, že když komunisté nevycítí příležitost, do mrtě jí nevyužijí. Jsou připraveni přiskočit jako pomocná síla všude tam, kde by někdo chtěl realizovat jejich program. A jedno jestli to byla kdysi Paroubkova ČSSD (resp. Rathův návrh zákona o neziskových zdravotnických zařízeních), nebo dnes hnutí Andreje Babiše. S šéfem ANO by se mohli shodnout například na jedné zdravotní pojišťovně, nebo centrálním nakupování.

 

Program KSČM by se dal shrnout do čtyř stěžejních bodů:

  1. jedna pojišťovna,
  2. síť neziskových nemocnic,
  3. zabránění jakékoliv privatizaci,
  4. stopka spoluúčasti.

S jedinou pojišťovnou ke světlým zítřkům

Základním kamenem programu KSČM je vznik jedné zdravotní pojišťovny. „KSČM chce sjednotit a zjednodušit zákony o pojišťovnách a vytvořit pouze jedinou zdravotní pojišťovnu a zajistit důslednou státní kontrolu veřejných peněz v řádu miliard ve zdravotnictví,“ píše strana v programu. Podle strany se tak „sníží náklady na režii pojišťovny a odpadnou náklady na konkurenci“. To je ovšem starý klam, který šíří nejen komunisté. Provozní náklady českých zdravotních pojišťoven tvoří v Česku zhruba 3 procenta celkových příjmů, jsou tedy nejnižší v Evropě a méně jak poloviční než v Německu. V přepočtu na jednoho klienta jsou dvakrát levnější než třeba banky. Je tedy jedno jestli balík, dnes téměř 300 miliard korun ročně, spravuje jedna, nebo více pojišťoven, opět by se z něj na provoz odkrojila jen tři procenta (a mediálně propírané platy a vozy ředitelů v tom hrají okrajovou roli). Naopak konkurence pojišťoven vede (nebo by měla vést, pokud by skutečně byla autentická), k efektivnějšímu využití peněz určených na léčbu pacientů. KSČM však tyto skutečnosti ignoruje, dodržuje ideologickou čistotu a sní o vytvoření „jediného správce veřejných peněz povinného veřejného zdravotního pojištění“. „To znamená existenci jediné zdravotní pojišťovny, která musí být pod veřejnou kontrolou a pod kontrolou orgánů k tomu určených (např. NKÚ),“, uvádějí dále.

Postátníme, zajistíme…

Dalším zásadním bodem komunistického programu je „obnova sítě neziskových zdravotnických zařízení (vč. nemocnic), která nebudou působit na základě tržních principů, k zajištění dostupnosti kvalitní zdravotní péče občanů“. Pozor ale, KSČM nemyslí jen nemocnice. O kus dál v programu se píše: „Prosazování vzniku páteřní sítě neziskových nemocnic, ambulancí a lékáren.“ Je tam sice psáno „neziskových“, ale historické zkušenosti říkají, že komunisté tím myslí „státní“.

Pochopitelně prostor musí být pročištěn předem, je třeba zabránit dalšímu šíření kapitalistického moru. „KSČM nepřipustí další privatizaci zdravotnických zařízení a záchranné služby,“ zní jasný vzkaz (žádný relevantní návrh na privatizaci záchranky přitom neexistuje).

Nepřekvapí, že komunisté odmítají zvyšování spoluúčasti.  Slibují i „zlepšení finančních, pracovních a vzdělávacích podmínek zdravotnických pracovníků“. Na to všechno potřebují dost peněz, ty získají „důslednou kontrolou finančních toků“ a „garancí nezbytného zvyšování plateb za státní pojištěnce“. Snad jako pozitivní bod bychom jim mohli započítat „zachování kojeneckých ústavů (dětských center) pod ministerstvem zdravotnictví“, neboť nynější snaha ministerstva práce je nepromyšleně a zbytečně zrušit proti vůli ministerstva zdravotnictví, je poněkud uspěchaná.

Komunisté kladou důraz na prevenci (včetně očkování) a zajištění následné, rehabilitační, lázeňské a dlouhodobé zdravotně sociální péče. Čili tak nějak na všechno poskytnou všem a zadarmo. Zavazují se, že „omezí lobbing farmaceutických firem“ (co a jak tím myslí, žel nesdělili). Dále uvádějí, že požadují „kontrolu lékové politiky a prosazování bezplatného očkování dětí a zajištění dostatku potřebných vakcín a léků pro ČR.“ Tady Zdravotnický deník spatřuje vadu na kráse ideologické čistoty komunistického myšlení, neboť bez „ošklivých“ farmaceutických firem, které jsou – hrůza – privátní – nelze „zajistit dostatek“ ani vakcín ani ostatních léků.

Partneři komunistů? Na jednu i více nocí

Když zvážíme kontext výchozí ideologie KSČM a také další návrhy ve volebním programu, je zřejmé, že zřízení jedné pojišťovny není končený cíl, ale cesta, jak k němu dospět. Oním cílem je samozřejmě státní centrálně řízené a plánované zdravotnictví. Tedy to, které už jsme tady měli a které vždy končí přidělováním nedostatkových léků, péče a služeb.  Na první pohled se zdá, že k této vizi nenajde KSČM na politické scéně partnera. Jak už jsme ale řekli, komunisté jsou momentálně skromní, stačí jim ad hoc uzavíraná účelová partnerství. V minulosti si jedno takové vyzkoušeli s Davidem Rathem, ministrem zdravotnictví za ČSSD, který připravil a díky KSČM prosadil velmi špatnou podobu zákona o neziskových zdravotnických zařízeních. Rathův návrh nebyl ani tak o neziskovosti, jako o centrální podřízenosti zasíťovaných nemocnic. Tehdy ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka měla spolu s komunisty pohodlnou většinu v parlamentu, ač oficiálně tvořili socialisté koalici s jinými stranami a komunisté seděli v opozici. Najdou komunisté účelového partnera na jednu noc (či více nocí) i v příští sněmovně? Samozřejmě, že ano.

Jako prvního adepta na spolupráci s KSČM uveďme pravděpodobného vítěze voleb Hnutí ANO, které je univerzálně nastaveno na jakákoliv spojenectví, vpravo i vlevo. Ve vizích Andreje Babiše O čem sním, když spím, je jasně preferována pluralita zdravotních pojišťoven. V programu ANO Teď nebo nikdy už to tak jednoznačné není. A v poslední době Andrej Babiš začíná opakovat, že „pojišťoven je strašně moc“. Naposledy tuto tezi použil tento týden v Českém rozhlase. S komunisty jej může pojit i vize silnějšího dohledu a kontroly ze strany státu, centrální nákupy a vůbec snaha „všechno řídit“. Proč by komunistům něco z jejich programu neslíbil právě ve zdravotnictví výměnou za podporu menšinového kabinetu? Spolu se Svobodou a přímou demokracií Tomia Okamury by tak mohli získat potřebnou většinu. Okamurovi populisté jistě nebudou mít problém s myšlenkou jedné pojišťovny a centrálního řízení českého zdravotnictví.

Přirozeným spojencem komunistů může být v některých tématech ČSSD. Ta už dlouhá léta hovoří o sítí neziskových nemocnic (také, že zabrání privatizaci), ale neodkázala jí v právě končícím volebním období prosadit, z velké části proto, že ač byla tato myšlenka v programu strany a v programovém prohlášení vlády, ve skutečnosti jí nechtěli hejtmani ani ministři. Socialisté sice občas přicházejí s návrhy, které v podstatě znamenají vznik Národní zdravotní služby, ale nakonec se k ní nehlásí. Ani redukci pojišťoven na jednu by se nebránili, ale opět jen v teoretické rovině, naštěstí je v ČSSD dost vlivných zdravotnických manažerů, kteří tyto úvahy nenápadně tlumí.

Komunisté budou žádaní – když ne jako nevěsta, tak alespoň partner v nějakém volném svazku – a zdravotnictví to pocítí.

Tomáš Cikrt