Počet obyvatel severní Moravy a Slezska, kteří nemají svého stomatologa, se nikde oficiálně neuvádí. Dá se jen odhadnout podle toho, kolik zubařů zde v uplynulých letech ukončilo praxi, aniž předalo kartotéku svému nástupci. Vzhledem k jejich počtu půjde do desetitisíců.
„Za posledních pět let ukončilo v Moravskoslezském kraji svou činnost celkem sedmadvacet zubních lékařů, za které nikdo nepřevzal péči o jejich pacienty. Celkově krajský úřad spravuje zdravotnickou dokumentaci po šedesáti zubních lékařích, kteří skončili bez náhrady,“ říká náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro zdravotnictví Martin Gebauer (ANO) a dodává, že nejkritičtější je situace v příhraničních oblastech kraje. „Vzhledem k jejich odloučenosti o ně nemají zubní lékaři skoro vůbec žádný zájem, nechtějí tu provozovat ordinace.“ A to i přesto, že kraj v rámci regionálního akčního plánu finančně podporuje zdravotní péči ve venkovských, odlehlých či příhraničních oblastech. Celková částka se nyní pohybuje kolem 5 milionů korun ročně. „Do budoucna předpokládáme zřízení dalšího dotačního programu, a to Rozvoj a obnova materiálně technické základny zdravotnických služeb, s celkovou roční finanční podporou 400 milionů korun,“ doplňuje Gebauer.
Jediná v kraji
Většina z těch, kdo stálého zubaře nemají, to řeší, až když nastane problém. Zamíří na pohotovost. Není to však jednoduché. Jediná zubní pohotovost, kde slouží nepřetržitě o víkendech a svátcích, je pouze v Ostravě a zajišťuje ji zdejší městská nemocnice.
„Naši pacienti dojíždí z celého Moravskoslezského kraje, a to nejen z důvodu spádové oblasti. Našimi pacienty jsou bohužel i ti, kteří nemají své praktické stomatology, a proto jsme jediní, kteří ošetřujeme nejen akutní stavy. Další pracoviště lékařské pohotovostní sužby je v Olomouci. V Ostravě má ještě nepřetržitý provoz stomatochirurgie ve Fakultní nemocnici v Porubě, ta ale pohotovostní službu neposkytuje,“ vysvětluje mluvčí Městské nemocnice Ostrava Andrea Vojkovská.
Až osm desítek denně
„Rozbolel mne zub v době, kdy měl můj zubař dovolenou a neměl za sebe náhradu. V padesáti letech jsem tedy poprvé zamířila na zubní pohotovost do Ostravy. Naštěstí to nemám daleko, i když v Ostravě přímo nebydlím,“ svěřila se svým prázdninovým zážitkem paní Ivona. „Jaké však bylo mé překvapení, když jsem kolem deváté večer dorazila do nemocnice a čekárna byla úplně plná. A protože jsem musela docházet na pohotovost i následující dny, všimla jsem si, že situace byla v podstatě stejná. Podle slov lékařky to není výjimka. V některých dnech zde prý ošetří sedmdesát až osmdesát pacientů,“ říká paní Ivona.
Loni na zubní lékařské pohotovosti v Ostravě léčili téměř 15 tisíc pacientů. Sehnat stomatology, kteří by zde sloužili, však není jednoduché. Nyní se jich na ostravské zubní pohotovosti střídá pět – samé ženy. „V současné době vykrýváme služby na lékařské pohotovostní službě našimi lékařkami, které jsou v nemocnici zaměstnány na různé výše úvazku. Není mezi nimi žádný lékař – muž stomatolog,“ potvrzuje Andrea Vojkovská s tím, že sehnat lékaře na pohotovost, a to nejen zubní, je velmi těžké. Městská nemocnice Ostrava totiž zajišťuje kromě zubní také pohotovostní službu pro dospělé a děti. „Situace se stejná na všech LPS, které provozujeme,“ dodává Vojkovská.
Také náklady na provoz rostou. Moravskoslezský kraj nyní přispívá na provoz lékařské pohotovostní služby a pohotovostní služby v oboru zubní lékařství měsíčně částkou 750 tisíc korun. Oproti minulým rokům, kdy to bylo měsíčně 500 tisíc korun měsíčně, musel kraj tuto částku podstatně navýšit. Městská nemocnice Ostrava totiž zkraje roku předčasně smlouvu o zajišťování lékařské pohotovostní služby vypověděla. Hlavní roli v tom hrálo právě financování. Po výběrovém řízení se sice opět stala jejím poskytovatelem, ovšem za jiných podmínek.
Akutní? Necelá polovina
Podle Vojkovské nelze definovat přesně, kolik pacientů přichází do ordinace zubní pohotovosti skutečně s akutním problémem a kolik proto, že k žádnému stálému zubaři z jakéhokoli důvodu nechodí. „Průměrně 30 až 40 procent jsou akutní pacienti. Zbylá část je ta, která buďto nemá svého zubaře, nebo přichází s problémem, který není akutní, ale spíše dlouhodobý,“ odhaduje. S jakými obtížemi míří na zubní pohotovost nejčastěji, dokládá tabulka níže.
Blýská se na časy?
Řešení nebude jednoduché ani rychlé, jak nastiňuje náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro zdravotnictví Martin Gebauer, který je mimochodem také lékař. „Odborníci už před 10 lety upozorňovali na chybějící lékaře napříč medicínskými obory. Volali po zvýšeném počtu mediků. Nikdo neposlouchal. Dnes je nedostatek lékařů nejen ve stomatologii, ale týká se to i jiných oborů,“ říká a příčiny vidí v malém počtu lékařů vycházejících z lékařských fakult, v povolování neomezeného množství soukromých ambulancí bez dodatku nutnosti pracovat a udržovat své znalosti z klinik či nemocnic a také ve zbytečně dlouhém procesu postgraduálního vzdělávání lékařů. „Špatné je i to, že praktičtí lékaři nemusí pracovat na lékařské pohotovostní službě…., a tak bych mohl pokračovat dále,“ dodává s tím, že krátkodobé východisko vidí v příchodu lékařů ze zahraničí a „dlouhodobě je to otázka zákonodárců.“
-ova-
