eKomunikace s pojišťovnami sílí. Zájem o telemedicínu by navíc mohl otevřít debatu o spoluúčasti

Nejen elektronická komunikace s lékaři a pacienty, ale také reakce na poptávku po nových službách v podobě telemedicíny je něčím, čemu se už dnes zdravotní pojišťovny nevyhnou. Foto: Flickr

Zatímco v některých oblastech zdravotnictví je prosazování elektronizace nelehký oříšek, v dalších k němu dochází přirozeně a dobrovolně. Platí to například o komunikaci zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče, kde už je papír téměř minulostí, nebo čím dál častěji také s pojištěnci. Kontroly uhrazené péče či zajišťování plateb pojistného přes internet dnes využívá třetina lidí – a jde také o jeden z mála směrů, kde si dnes zdravotní pojišťovny konkurují.

 

„Zdravotní pojišťovny jsou povinny zabezpečit pro klienty elektronický přístup k účtu pojištěnce. Stejně tak je nezbytně nutné zabezpečit elektronický přístup pro plátce pojistného, ať už to jsou podnikatelé nebo osoby bez zdanitelných příjmů. Nárokových titulů je tedy dost, a pokud už je taková evidence k dispozici, nabízí se samozřejmě dát klientovi mnohem větší spektrum nabídek. Že se to daří, ukazují některé metriky – v průběhu posledních let jsme se dostali nad třetinu klientů. Potěšující je také to, že nejenže se klient přihlásí a podstoupí autentizační proceduru, ale také v tom pokračuje a některé věci využívá pravidelně,“ říká prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. Dnes je tak z 4,5 milionu klientů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven 1,7 milionu (tj. 38 procent) registrováno v systémech, které elektronickou komunikaci umožňují (v roce 2015 to bylo 23 procent). 10 až 15 procent registrovaných uživatelů pak využívá službu každý měsíc.

To, že mají pojištěnci přístup k výpisu péče, má význam nejen z hlediska kontroly, ale také si díky tomu uvědomují, kolik péče stojí. Vedle toho se velmi rozvíjí agenda plateb pojistného, kdy mnoho podnikatelů podává přehled OSVČ elektronicky. „V posledních letech je stabilní hladina vyhledávání informací o zdraví, tedy vykázaná péče a podobně. Zaznamenáváme ale obrovský procentuální nárůst agendy plateb pojistného,“ konstatuje zástupce komise pro komunikaci SZP Mario Böhme. Podle dat SZP je tak dnes elektronicky zpracováváno 88 procent vyúčtování, pojišťovny navíc nezřídka nabízejí možnost platby přímo v aplikaci platební kartou i dalšími nástroji. Standardní jsou také elektronické žádosti o bezdlužnost či výpisy plateb.

„Komunikace je rychlejší a znamená odbourání administrativní zátěže pro zdravotní pojišťovnu. Nemusí se navíc psát dopisy do pojišťovny, když se mění jméno nebo se někdo stěhuje – všechno jde udělat elektronicky. Obvykle se klient v aplikacích dozví i různé praktické informace, jako je připomínání termínu preventivních prohlídek u dětí i dospělých či možnost nahlédnutí do očkovacího kalendáře. Pojišťovny napojují na elektronické aplikace i benefitní systémy, takže lze uplatňovat nárok na příspěvky na prevenci. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny se inspirují také u bank a pojišťoven, jak se rozvíjejí systémy internet bankingu a elektronických informací,“ vysvětluje Mario Böhme.

Elektronizace tak zdravotním pojišťovnám ubrala papírovou zátěž a také náklady na poštu, vedle toho si pochopitelně vyžádala personální restrukturalizaci. O tom, kolik ve finále ušetřila, se ale dá mluvit jen stěží. Například reklamace k výpisům péče dávají klienti zhruba v procentu zkontrolovaných případů, často ovšem dochází k falešným poplachům kvůli tomu, že má lékař nahlášeno sídlo jinde, než kam pacient chodí do ordinace, nebo dojde k nepochopení terminologie. Pokud skutečně došlo k incidentu, jde nejčastěji o chybu ve vykazování, jen zřídka se pak jedná o podvodně vykázanou péči. V rámci reklamací se tak povede ušetřit jednotky, maximálně pár desítek milionů ročně – ty by však dost možná byly beztak zjištěny jinou cestou. „Musíme ale rozlišovat úspory účetně podchytitelné od preventivní funkce. Pokud totiž všichni účastníci systému vědí, že jsou informace k dispozici a někdo je kontroluje, chovají se odpovědněji. Skutečně kriminálních kauz je málo, ale tím, že se publikují, mají obrovskou preventivní sílu,“ říká k tomu Ladislav Friedrich.

Miliony chytrých telefonů na pojišťovnu jsou nereálné, na stole bude připlácení

Zatímco elektronická komunikace s klienty postupně nabírá na síle, u lékařů už jasně zvítězila nad papírem. V tomto případě si ovšem pojišťovny nekonkurují, ale ty zaměstnanecké postupují společně. Aby tedy lékař nemusel vždy všechno vypořádávat až se sedmi pojišťovnami, funguje univerzální Portál zdravotních pojišťoven, kde poskytovatel komunikuje se všem svazovými pojišťovnami dohromady. Jedná se přitom hlavně o vyúčtování péče a přílohu 2 ke smlouvě, pokud dochází ke změnám nebo si například lékař pořizuje nový přístroj a chce rozšíření nasmlouvaných výkonů. Žádost tak nemusí posílat šesti pojišťovnám, ale zašle jednu společně.

„Prakticky všichni lékaři, kteří jsou vybaveni počítačem – což jsou skoro všichni, ať už ho mají v ordinaci, nebo doma, tuto komunikaci používají. Papírové doklady či jiná média jsou raritní záležitost,“ konstatuje Friedrich.

Vývoj na poli elektronizace se ale pochopitelně žene nezadržitelně kupředu. „Zdravotní pojišťovny si uvědomují poptávku po nových službách, což je v poslední době zejména propojení s telemedicínskými službami. K propojení telemedicínských prvků v posledních dvou, třech letech velice nakročil i Apple či Google, a zdravotní pojišťovny ve spolupráci s poskytovateli zdravotních služeb nebo jejich skupinami hledají cestu, jak to využít. Pojišťovny se snaží svou informatickou a softwarovou strukturu připravit tak, aby to svým klientům uměly nabídnout. Užívá se přitom zabezpečených kanálů a bezpečné komunikace,“ vysvětluje Böhme.

Ve kterých směrech může už dnes telemedicína pomáhat? „Jedná se o sledování sofistikovanějších typů kardiostimulátorů, provozují se pilotně projekty pro sledování diabetu, a to jak klasického, tak těhotenského, a jsou tu návrhy na systémy podpory a sledování stavu u seniorů,“ vypočítává Friedrich. U praktiků, kde se zatím jedná o jednotky lékařů, pak telemedicína cílí na hypertenzi a diabetes.

Zatím telemedicínské výkony nejsou běžně v seznamu výkonů, ale běží formou pilotních projektů – na rozdíl od léků totiž u zdravotnických výkonů není jasně stanoven postup schvalování, a tak často řadu let běží testování formou pilotních projektů. Dříve přitom probíhaly hlavně ve spolupráci s pracovišti vyššího typu, postupně se ale začínají rozšiřovat i do některých regionálních zařízení a první vlaštovky jsou i směrem k praktickým lékařům.

„S telemedicínou jsme ve fázi zkoušení, a dříve či později některé výkony paušální poplatek za sledování pacienta dostanou i do seznamu zdravotních výkonů. Cesta ale ještě chvíli bude trvat, protože je třeba infrastruktura a spolupráce s pacientem. Obávám se přitom, že tady do budoucna budeme muset zvážit, do jaké míry se klient bude na nákladech podílech. Teď nemyslím náklady na medicínské výkony, ale na komunikace. Už dnes telemedicínské projekty narážejí na to, že se používají chytré telefony, přičemž je snaha používat telefony jednoho typu a operačního systému. Objeví se tedy otázka, jestli si má mobilní telefon koupit klient sám. Do jisté míry tedy telemedicína otevře otázku spoluúčasti – pokud by technická infrastruktura měla být poskytována zadarmo pro miliony občanů, tak to není reálné,“ dodává Friedrich.

Michaela Koubová