Onkologičtí pacienti, kteří se léčí „alternativně“, umírají dříve

Pacienti, kteří sáhnou po onkologické léčbě založené na důkazech, mají dvakrát menší riziko úmrtí než ti, kteří se svěří šarlatánům propagujícím "alternativní" postupy. Foto: AF mil

Dvakrát tak vyšší riziko smrti, to je výsledek „alternativní“ léčby nádorových onemocnění. Onkologičtí pacienti, kteří se rozhodnou například pro radikální diety, „detoxikaci“ či třeba „tradiční čínskou medicínu“ nebo kineziologii, umírají dříve, protože kvůli těmto metodám odmítnou skutečně účinnou léčbu. Ukazuje to nová studie publikovaná v žurnálu JAMA Oncology (Journal of the American Medical Association Oncology).

 

Na začátku příběhu obvykle bývá onkologický pacient s dobrou prognózou. I když je jeho diagnóza závažná, má velkou šanci na to, že náročná léčba přinese výsledky. Jenže pak uvěří libovolnému šarlatánovi, léčbu odmítne a svěří mu své zdraví i život. Konec takového příběhu mnohdy bývá tragický. Během doby, kdy se pacient léčí „alternativně“, což mimo jiné znamená nemalé finanční náklady spojené s nejrůznějšími „terapiemi“, jeho onemocnění postupuje. Často natolik, že už není možné negativní vývoj zvrátit. A právě na tento fenomén se zaměřila americká studie nedávno publikovaná v žurnálu JAMA Oncology.

Onkologičtí pacienti věří, že se vyléčí díky „alternativě“

Jen v USA se v „alternativní medicíně“ točí miliardy dolarů. Za nejrůznější doplňky stravy, údajně detoxikační procedury, posílání energie, homeopatika či různé metody zahrnované pod poněkud nesourodou „tradiční čínskou medicínu“ lidé utrácejí nemalé částky v naději, že se jejich zdravotní stav zlepší. Týká se to i onkologických pacientů. V jejich případě je ale takové jednání spojené s nemalými riziky. Pokud se rozhodnou pro „alternativu“, častěji odmítají skutečně účinnou léčbu.

Nejedená se přitom o nijak okrajový jev. Už dřívější data publikovaná v žurnálu JAMA a americkém National Health Statistic Report ukazují, že se v nějaké podobě léčí „alternativně“ 44 až 88 procent onkologických pacientů. Vnímají to jako součást léčby, kterou podstupují. Ale s tím rozdílem, že se v tomto případě spoléhají na nejrůznější šarlatány a podstupují terapie, jejichž účinnost nebyla spolehlivě prokázána. Přesto doufají, že právě tyto „alternativní“ metody zvýší jejich šance na přežití. Opak je ale pravdou. „Zjistili jsme, že onkologičtí pacienti, kteří užívali alespoň jednu metodu „celostní medicíny“ mají vyšší riziko úmrtí oproti pacientům, kteří „celostní medicínu“ nevyužívají,“ konstatuje autorský tým z Yale Medical School, který se podílel na studii publikované v žurnálu JAMA Oncology.

Velmi nebezpečné je zejména to, že vznikl dojem, že „alternativní“ medicína může (nejen) u onkologických pacientů nahradit medicínu postavenou na důkazech. „Bohužel panuje velký zmatek ohledně metod „celostní medicíny“,“ prohlásil Skyler Johnson, vedoucí autorského týmu, který působí jako radiolog na americké Yale Medical School. „Navzdory tomu, že se mnoho pacientů domnívá, že tyto typy neprověřených terapií zvýší jejich šanci na přežití a možná dokonce na vyléčení, ve skutečností nejsou pro tato tvrzení žádné důkazy,“ citoval vědce britský zpravodajský portál BBC News. Nemalou roli v tom hraje i to, že tyto metody jsou nabízeny jako zcela rovnocenné nebo dokonce lepší varianty k prověřené onkologické léčbě.

„Alternativní“ léčba vede k odmítnutí chemoterapie i radioterapie

Retrospektivní studie zahrnovala kohortu celkem 1 901 815 onkologických pacientů s tím, že detailně bylo zkoumáno 258 pacientů užívajících „alternativní medicínu“. Konkrétně se jednalo o 199 žen a 59 mužů, průměrný věk byl 56 let. Jako kontrolní skupina k těmto více zkoumaným 258 pacientům bylo zvoleno 1032 nemocných, přesněji 798 žen a 234 mužů. Samotné rozhodnutí pro „alternativu“ pak bylo spojeno s častějším odmítnutím onkologické léčby. Konkrétně sedm procent „alternativně“ léčených pacientům odmítlo chirurgické odstranění nádoru, 34 procent těchto nemocných pak odmítlo chemoterapii, 34 procent odmítlo hormonální léčbu a dokonce 53 procent odmítlo radioterapii. Pro srovnání, ve skupině nemocných, kteří se „alternativně“ neléčili, odmítlo chirurgický zákrok pouze 0,1 procenta pacientů. Chemoterapii odmítlo 3,2 procenta nemocných, hormonální léčbu tři procenta a radioterapii pak dvě procenta onkologických pacientů. Současně studie ukázala, že pětileté přežití pacientů, kteří se léčili „alternativně“, bylo horší, a současně se u těchto onkologických pacientů zdvojnásobilo riziko úmrtí. Autorský tým předpokládá, že větší riziko smrti je u těchto nemocných způsobeno právě skutečností, že „alternativně“ léčení pacienti častěji odmítají účinnou a prověřenou onkologickou léčbou. V praxi to tak znamená, že nejrůznější „alternativní“ metody pacientům nepomáhají, ale naopak zhoršují jejich zdravotní stav a v konečném důsledku je pak mohou ohrozit i na životě.

„Stokrát jsem to už řekl i napsal. Největším rizikem „alternativní“ medicíny není přímé poškození, ale to nepřímé v podobě podávání neúčinné léčby,“ okomentoval závěry studie na svém blogu Edzard Ernst, který na britské University of Exeter založil pracoviště specializující se na výzkum „celostní a alternativní medicíny“. Podle něj je proto nezbytné věnovat se zvyšování informovanosti právě v mnoha ohledech zranitelným onkologickým pacientům. S tím souhlasí také Martin Ledwick, hlavní zdravotní bratr v britské organizaci Cancer Research: „Je důležité, aby pacienti, kteří zvažují „celostní“ metody, věděli, že se nejedná o rovnocennou alternativu k léčbě, jejíž účinnost byla prokázána v klinických studiích, a skutečně znamená rozdíl v šanci na přežití,“ uvedl pro BBC News.

Zmiňovaná studie ukázala ještě další souvislosti užívání „alternativní“ léčby u onkologických pacientů. Častěji se takt rozhodovali mladší lidé, zejména ženy, kteří současně měli soukromé zdravotní pojištění, tedy patřili mezi lidi s vyšším socioekonomickým statusem. Současně se jednalo o lidi s vyšším vzděláním. Neplatí tedy předpoklad, že by se „alternativně“ léčili jen lidé nevzdělaní nebo hloupí. Vliv na příklon k „alternativě“ mělo také to, v jakém stádiu onkologického onemocnění se pacienti nacházeli. Čím méně pozitivní byla pacientova prognóza, tím častěji pak nemocní sahali po nejrůznějších „alternativních“ metodách.

Ludmila Hamplová