Model 4+1: Pomůže jeho využití v praxi nový rámcový vzdělávací program?

V některých zemích, jako je Británie, se mohou kompetence náležitě vzdělaných sester blížit těm lékařským. Větší rozlišení kompetencí sester by podle některých poslanců bylo na místě i u nás, aby se i magistersky vzdělané sestry skutečně náležitě využily. Foto: Wikipedie

O studentkách středních zdravotních škol se říká, že se jejich kvalita v posledních desetiletích zhoršila. To se zřejmě částečně podepisuje i na tom, že před rokem a půl zavedený model 4+1 se zatím příliš neujal – absolventů, kterým se podaří dostat do vyššího ročníku studia vyšší odborné školy (VOŠ), je méně, než se před zavedením změny čekalo. Pohnout s kvalitou absolventů středních zdravotních škol by mohl nový rámcový vzdělávací program, který zkušebně poběží čtyři roky. Cílem přitom je, aby po uplynutí této doby byli absolventi středních zdravotnických škol schopni bez problémů dostudovat na diplomovanou sestru v modelu 4+1. Otázka, která ještě do budoucna zůstává k dalšímu řešení, pak jsou kompetence. Problematikou se zabývali poslanci na zasedání sněmovního zdravotnického výboru, který se konal minulou středu.

 

Je tomu dva roky, co na půdě parlamentu probíhaly sáhodlouhé debaty o tom, jak by mělo vypadat vzdělávání sester. Možnost pro absolventy středních zdravotních škol dostudovat na diplomovanou sestru ve zkráceném ročním studiu, která byla výsledkem tehdejších aktivit, se ale zatím v praxi příliš neujala (psali jsme také zde). „Počet osob, které byly schopny zkoušky složit, byl možná nižší, než jsme si mysleli,“ přiznává náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.

Problém může z části vězet v samotných zkouškách do třetího, případně druhého ročníku. „Požadavky nejsou stejné – každá škola si to dělá zvlášť. Je vlastně na řediteli školy, jestli řekne, že může uchazeč jít do druháku nebo do třeťáku. Jenže VOŠ se platí za hlavu studenta, což je problém – budou raději za tříleté studium, což jde proti tomu, co chceme. Na VOŠ by proto měl být jednotný systém, který by dal společná pravidla,“ načrtává předseda podvýboru pro vzdělávání ve zdravotnictví včetně nelékařských pracovníků Jiří Ventruba (ODS).

Dosud musel být každý uchazeč individuálně posouzen, načež mu VOŠ doporučila, do kterého ročníku má nastoupit. Novinka v podobě nového rámcového vzdělávacího programu by ale po čtyřletém přechodném období měla vést k tomu, že budou absolventi středních zdravotních škol připraveni na přijetí rovnou do třetího ročníku VOŠ.

„Že byly upraveny rámcové vzdělávací programy, je to, co jsme potřebovali ke změně přijaté v minulém období. Pokud by nedošlo k jejich úpravě, byla tam velmi nízká odborná příprava praktických sester. Nyní byl navýšen počet hodin odborné přípravy, kterých je 2079. Druhá věc je, že byly upraveny i programy na vyšších zdravotnických školách, aby se dal lepší metodický návod pro ředitele, jak postupovat při přijímání do prvního či vyššího ročníku,“ uvádí poslankyně Ilona Mauritzová (ODS).

Podvýbor pro vzdělávání ve zdravotnictví a následně i celý zdravotnický výbor se zároveň usnesl na závěru, že by si měl každý uchazeč zvolit, zda se bude ucházet o přijetí do druhého, nebo třetího ročníku. Podvýbor (a v návaznosti na něj i výbor) by také chtěl, aby ministerstvo zdravotnictví spolu s MŠMT připravilo analýzu, která by zjistila podmínky pro přesun zdravotnických škol do resortu zdravotnictví.

Ačkoliv druhý uvedený bod nakonec výbor odhlasoval, nezdálo se, že by měl mezi poslanci více přesvědčených zastánců. Podobně o užitečnosti takového kroku pochybuje i ministerstvo zdravotnictví. „Naprostá většina škol je pod ministerstvem školství a pod kraji. Diskutovali jsme tuto problematiku s MŠMT a ani na jednom ministerstvu v tuto chvíli nepanuje snaha předat školství do resortů. Nemyslím si navíc, že je to rozhodující faktor – důležitá je kvalita nastavení, ne, pod kým to bude. A znamenalo by to změnu kompetenčního zákona,“ reaguje Roman Prymula.

K systému vzdělávání dodejme, že podle náměstka nyní na vyšší odborné školy nastoupilo kolem 630 lidí, co se pak týče bakalářského programu, začalo ho podle loňských dat studovat zhruba 1300 lidí. U studentů středních zdravotnických škol se ovšem zdá, že počty rostou. „Pozitivním signálem je, že poslední data znamenají meziroční nárůst, a teď počítám jak zdravotnické asistenty, tak praktické sestry, o tisíc osob. Zdá se, že je to kvůli tomu, že se podařilo odstranit matematiku jako maturitní obor – to byl velký strašák,“ konstatuje Roman Prymula. Matematika tak je na středních školách vyučována jen první dva roky.

Sestry odcházejí z ambulancí do nemocnic

Problém pochopitelně není jen získávání nových sestřiček, ale i udržení těch stávajících. „Profese sestry trochu ztratila svůj kredit a řada osob, které obor vystudují, mizí a odcházejí do jiných profesí, kde jsou srovnatelně zaplacené. Hlavní problém vidíme v tom, abychom tyto sestry atrahovali do systému. Diskutovali jsme s různými segmenty a zjistili jsme, že navýšení platů v hospitalizační sféře vede k přelivům od praktiků a ambulantních specialistů do nemocničních zařízení. To není žádoucí efekt a musíme ho zabrzdit,“ poukazuje Prymula.

Jeho slova potvrzuje i Ilona Mauritzová, která vedle poslaneckého mandátu zastává také post děkanky Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. „Z naší fakulty nastoupí přes 75 procent absolventů, kteří ukončí studium v různých oborech, do zaměstnání, ať už do nemocnice, nebo do ambulancí. Ptám se ale, proč tam třeba po dvou letech už nejsou, proč odcházejí? Musíme se snažit lidi do zdravotnictví vrátit, ale primárně zajistit, aby neodcházeli. Vedle platu je to o podmínkách, které lidé ve zdravotnictví mají. Je tu obrovská přetíženost daná nedostatkem personálu, ale i byrokracií,“ domnívá se Mauritzová. „Způsob byrokratizace, administrace a nesmyslných kontrol je naprosto zničující,“ potvrzuje poslanec profesor Julius Špičák (Ano).

Co se týče odlivu sester z ambulantní sféry, ten vnímají problematicky i poslanci zdravotnického výboru. „Ambulantní část by neměla být až tak finančně oddělována, protože záběr toho, co jim přivážíme se záchrankou, případně to, kolik mají pacientů, dělá také práci náročnou,“ říká Jana Pastuchová (Ano). „Tlak na sestry v ambulancích stoupá. Nemohou se dramaticky rozevírat nůžky mezi směnami a těmito sestrami,“ přidává se Julius Špičák.

Odchody sester z tohoto segmentu přitom může mít velké dopady. „Pokud dnes mluvíme o tom, že bychom chtěli posílit ambulance, uvědomme si jednu věc: ať mluvíme o ordinaci jakéhokoliv lékaře, znamená to lékaře a sestru. Sester tedy budeme potřebovat více,“ doplňuje Ilona Mauritzová.

Jádro pudla: kompetence

Jádro celého problému s nedostatkem zdravotnického personálu ovšem leží ještě někde jinde: totiž v nejasném rozdělení kompetencí, které může vést v praxi až k tomu, že se po magistersky vzdělané sestře bude chtít všechno možné včetně práce sanitáře (problematikou jsme se zabývali také např. zde) – což pochopitelně odrazuje absolventy a nedělá povolání dobrou pověst. „Není jasno v kompetencích. Ty pak brzdí využívání znalostí, ale někdy i práci na odděleních,“ konstatuje předsedkyně zdravotnického výboru profesorka Věra Adámková (Ano).

Jako naprostý základ pro to, aby byl systém dobře nastaven, vidí kompetence poslanec Bohuslav Svoboda (ODS). „Pokud nevydefinujeme, jakou kompetenci má sestra na ARO či v nějaké kvalifikaci, budeme stále v situaci, že nám vycházejí sestry, které práci dělat nechtějí, protože jsou vzdělané víc, anebo máme pocit, že vycházejí sestry, které jsou nedostatečně vzdělané. Jaké uplatnění máme pro vysokoškolsky vzdělané sestry? Tím to začíná. Už před 30 lety jsem pracoval na zahraničním pracovišti, kde to bylo zcela jasné: sestra, která sloužila na oddělení noční, kde měla 200 odoperovaných lidí, měla naprosto jinou kvalifikaci – byla téměř lékař. Byla schopná zavolat jedinému lékaři ve službě a říci mu: operované břicho jde nahoru, domnívám se, že je to k revizi. A byla to magistersky vzdělaná sestra. Na druhou strany tam byly sestry, které se o pacienta dovedly postarat, ovšem ne ve smyslu, jako je to u nás, že by jim převlékaly postele a utíraly zadky. Šlo o běžnou péči, kterou sestry dělaly po desetiletí. Teď se ale medicína změnila. Má v sobě samozřejmě píchání injekcí a měření tlaku, ale také naprosto sofistikované, složité věci, na které musí být sestry vzdělané. A to musíme vydefinovat – říci, co sestra daného vzdělání může dělat, a tomu vzdělání přizpůsobit. Musíme říci: od této činnosti je to vysokoškolské vzdělání. Tečka,“ poukazuje Bohuslav Svoboda, který dodává, že s kompetencemi souvisí i výše ohodnocení. „Alfa a omega problému je, že jsme implementovali systém vzdělávání, ale ne kompetence,“ přidává se Vlastimil Válek (TOP 09).

Tento přístup by se dle Svobody mohl promítnout i do zmíněného problému sester v ambulancích a na lůžkách. „Všichni, kdo mají ambulanci, vědí, že tato problematika prochází velkou regulací. S růstem platů sester v nemocnicích ambulantní sestry nastupují se zásadními požadavky překračujícími požadavky těch na lůžkových odděleních. Je to logické – řeknou, já odejdu, a tím ambulance padá. Musí tu tedy být rovnováha, ale také to musí zůstat zajímavé. Vzdělání ambulantní sestry však může být úplně jiné než vzdělání sestry, která je u lůžka,“ domnívá se Svoboda.

Proti většímu rozlišení kompetencí se nestaví ani ministerstvo. „V Anglii je sestra A až H, každá má své kompetence a plat. Tak se to samozřejmě dá postavit, ale u nás je to trochu jinak. My tu kompetence máme – ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku o kompetencích, ale jsou v tom, co dělá všeobecná a praktická sestra. Pokud půjdeme dál, je logické, že se musíme bavit oborově, jak by to mělo být specifikováno. Tomu se nebráníme a udělat bychom to měli. Narážíme ale na problém, že jsou tu různé skupiny, zejména z oblasti sociální, které tlačí na to, aby praktické sestry se v kompetencích přiblížily všeobecným sestrám. Jsou na to totiž navázány výkony pro pojišťovny. My se ale sbližování kompetencí bráníme, protože by to bylo demotivující pro všeobecné sestry,“ načrtává situaci náměstek Prymula.

Ministerstvo zdravotnictví se také už kompetencemi skutečně zabývalo – zasedala k nim pracovní skupina, která se ovšem podle Jany Pastuchové rozešla v minulém roce v době diskuze o navyšování mezd a platů. „Doba se nezdála vhodná na to řešit kompetence. Jsme ale domluveni s hlavní sestrou, že po Novém roce se pracovní skupina pro kompetence znovu sejde,“ dodává Pastuchová.

Michaela Koubová