Tuzemské státní hmotné rezervy dosud neobsahují zdravotnický materiál. Z léků je zde zastoupen pouze Tamiflu. Polsko má v rezervách kolem 500 druhů léků, které může při mimořádných situacích použít.
Světová zdravotnická organizace doporučuje jednotlivým státům, aby uchovávaly krizovou zásobu nejpotřebnějších léků tak velkou, aby v případě nouze byla schopna zajistit jejich spotřebu nejméně na tři dny. Správa státních hmotných rezerv tuto zásobu pro stát neuchovává.
Neznamená to ale, že by Česká republika byla vůči nějaké nepředvídatelné události, která by se týkala zdravotních hrozeb, úplně bezbranná. Podle tuzemských úřadů je dostačující, že krizové zásoby léků jsou zajištěné ve skladech nemocnic. Jenže jak už dříve uvedla Česká televize, špitály mají léky často zajištěné jen smluvně u dodavatelů.
Pět set různých položek
Pokud by se Česko přesto rozhodlo vytvořit systém hmotných rezerv i pro nouzové zásobování léky a zdravotnickým materiálem, mohlo by si vzít příklad ze sousedního Polska. Tam je spravuje Agencja Rezerw Materialowych (ARM), což je obdoba české Správy státních hmotných rezerv. Pokud dojde k nějakým výpadkům ve standardních dodávkách nebo nastane krizová situace, stát má prostřednictvím ARM k dispozici prakticky okamžitě kolem pěti sed druhů základních léků.
Mezi nimi najdeme mimo jiné antibiotika, analgetika, anestetika, desinfekční přípravky, jód, infuzní roztoky, ale třeba také chirurgický materiál, zdravotnické a ochranné oděvy a pomůcky, dekontaminační vybavení nebo generátory elektrické energie.
Fyzicky má ARM na skladech ale pouze ty položky, které není třeba obměňovat nějak často. Jde o materiál, u kterého se cyklus náhrady pohybuje v rozmezí dvaceti až třiceti let. Ostatní zásoby jsou pak skladovány u smluvních partnerů. Ti se o ně starají a provádějí jejich obměnu, za což jim stát platí. Obměna probíhá tak, že ARM nabídne léky či zdravotnický materiál k prodeji. Co se nestihne před datem exspirace tímto způsobem obměnit, je zlikvidováno.
Nákup strategických rezerv včetně těch zdravotnických probíhá v Polsku podle strategického plánu, který je zpracován zpravidla na pět let. V současné době se postupuje podle plánu na období 2018 až 2023 s tím, že stát už připravuje plán na další „pětiletku“, tedy 2024 až 2029.
Oprávnění k nakládání s utajovanými skutečnostmi
Nákup rezerv neprobíhá v rámci nějakého otevřeného výběrového řízení, nýbrž podle zvláštní legislativy. ARM nejprve zveřejní záměr nákupu, přihlásí se společnosti, které o dodávku mají zájem, načež si od nich ARM vyžádá doklady o tom, že jsou oprávněny nakládat s utajovanými skutečnostmi. Pokud potenciální dodavatelé splní všechny formální náležitosti (mezi nimi například to, že strategické rezervy musí být uloženy vždy na území Polska), ARM s nimi začne jednat o podmínkách dodávky poptávaného zboží. Vítěz pak se státem, respektive s ARM uzavře smlouvu na dobu určitou, nejčastěji na čtyři roky.
ARM má částečně na starosti také zajištění lůžkové kapacity ve zdravotnických zařízeních pro případ nějaké krizové situace. Zde ale hrají prim ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obrany, která mimo jiné zajišťují rozšíření lůžkové kapacity nemocnic o 90 tisíc. Běžně jich mají polské nemocnic k dispozici kolem 200 tisíc. Dojde-li ke krizi, jejich kapacita tedy může vzrůst skoro o polovinu.
Epidemiologický plán mají naši severní sousedé obdobný jako my. Pokud dojde na území Polska k teroristickému útoku, pro ošetření zraněných mají nemocnice k dispozici třicet procent lůžkové kapacity. Polsko je také pro případ krize vybaveno dvěma desítkami center pro odběr krve, v případě války je to dvojnásobek.
Německá preciznost
Zásobování léky a zdravotnickým materiálem má Německo mimo jiné upraveno v Koncepci civilní obrany, kterou vypracovává spolkové ministerstvo vnitra. Nejnovější byla přijata před necelými třemi lety. Zabezpečení ošetření obyvatelstva na úrovni nemocnic je kompetencí a úkolem jednotlivých spolkových zemí. Musí se při tom řídit platnou legislativou, jakož i schválenou Koncepcí civilní obrany (KCO).
Dodávky léčiv a medicínských výrobků probíhá decentralizovaně, a to prostřednictvím značného počtu lékáren a velkoobchodů. Zákonné normy ukládají vedoucím lékáren za povinnost mít v zásobě léky a další zdravotnický materiál k zabezpečení náležitého ošetření obyvatelstva v takovém množství, které odpovídá nejméně týdenní průměrné spotřebě. To platí vedle léků výslovně také pro obvazový materiál, jednorázové injekce a kanyly, katetry, infuzní zařízení jakož i přístroje na určení krevního tlaku.
Lékárna musí mít navíc v zásobě i specifická léčiva potřebná v případě medicínské nouze. Pro nemocniční lékárny platí ještě o něco vyšší požadavky. Ty musí mít zásoby léků a zdravotnického materiálu k pokrytí spotřeby nejméně na dva týdny, tedy dvojnásobek oproti běžným lékárnám. Podobné nároky jsou kladeny na zdravotnické velkoobchody – rovněž ty musejí mít nejméně dvoutýdenní zásoby požadovaného zboží. Kromě toho má být „obyvatelstvo vhodnými opatřeními nabádáno k tomu, aby se postaralo o vlastní potřebu (domácí lékárna, zásoba pravidelně užívaných léků),“ píše se v německé Koncepci civilní obrany, kterou má Zdravotnický deník k dispozici.
Petr Musil
