Myši nejsou lidi. Pozor na spinování zpráv o zdraví a medicíně

Od hlodavců vede k lidem dlouhá cesta, přinejmenším ve vědeckém výzkumu. Aplikace kmenových buněk prý u myší způsobuje růst chlupů, to ale zdaleka neznamená, že je konečně vyřešena léčba lidské alopecie (plešatosti). Foto: Koláž ZD

„Průlom v léčbě plešatosti“, hlásaly titulky světových deníku v uplynulých dnech. Byla to vskutku vzrušující zpráva. Jenže se netýkala lidí, ale myší. Opírala se o dosud nepublikovaný výzkum sponzorovaný soukromou firmou, která používá kmenové buňky k obnovení růstu vlasů, tedy přesněji zatím jen chlupů u hlodavců. Fenomén přehánění při informování o novinkách z lékařské vědy se stal tak rozšířeným, že se vědci začínají obávat zmatení veřejnosti, která nedokáže rozlišit, co je skutečně ověřené, co je jen nadějné a co pouhý balast. Dokonce je to zlobí natolik, že už sami zkoumají, jaké jsou dopady překroucených zpráv na chování lidí. Nejnovější – tři randomizované zaslepené klinické studie – provedl tým pod vedením Isabelle Boutronové, profesorky epidemiologie z pařížské Descartovy univerzity.

 

Vědci dokonce hovoří o spinu/spinování, tedy o zkreslené interpretaci skutečnosti, v podobném slova smyslu, jak jej známe z politické propagandy. Podle Kelly Croweové, která se na lékařskou vědu specializuje v kanadské televizi CBC News, je přehánění výsledků pokusů na zvířatech jenom jedním z druhů spinování v oblasti vědy a zdraví. Jinou obvyklou technikou je používání takového jazyka (slovních obratů), který vyvolává dojem, že studie nalezla řešení kauzality určitého zdravotního problému, přestože ho ve skutečnosti ani najít nemohla, nebo nehledala (nebyla tak ani nadesignovaná), respektive nebyla schopna kauzalitu prokázat. Jaké jsou další znaky spinování?  Croweová mezi ně řadí opomíjení vedlejších, případně nebezpečných účinků, nebo generalizování individuální zkušenosti jednoho pacienta na celou širokou skupinu.

Spinování v lékařské vědě definuje profesorka Boutronová jako přehánění prospěšnosti léčby překrucováním jejích výsledků, což vede lidi k domněnce, že je daná léčba lepší než jak ve skutečnosti aktuálně tyto výsledky ukazují. Zajímavé je, jak Boutronová dokládá citací jiných pěti starších prací, že spinování novinek není toliko odpovědností novinářů, ale že k dezinterpretacím výsledků studií dochází již ve zprávách od samotných výzkumníků, zejména pak v jejich tiskových zprávách.

Žijeme zprávami a podle nich se chováme

Z různých průzkumů je zřejmě, že lidé po celém světě žijí zprávami z médií a těmi z oblasti zdraví obzvláště. Americký průzkum ukázal, že zhruba 93 procent populace čte alespoň nějaké online zprávy a 67 procent pak uvádí, že sleduje zprávy o zdraví, nebo o tématech, které jsou s ním úzce spojeny. Navíc většina z nich pak tráví množství času vyhledáváním dalších informací na dané téma a jeho rozebíráním s ostatními lidmi.

Desinterpretace obsahu nových zpráv z důvodu jejich spinování má významné dopady na veřejné zdraví, protože masmédia mohou ovlivňovat pacienty a chování veřejnosti, míní Boutronová a její kolegové. Citují přitom výzkumy, které dokazují, že lidé mění své chování, včetně užívání léčiv, na základě toho, co si přečetli v médiích.

Například v British Medical Journal byla publikována práce, která se zabývala dopadem negativních mediálních zpráv o statinech (lécích snižujících zvýšenou hladinu cholesterolu a krevních lipidů) na jejich používání v primární péči. Podle autorů mohly následné obavy ze statinů vést až výskytu dvou tisíc kardiovaskulárních příhod navíc. Nutno ovšem zdůraznit, že i tato práce byla podrobena kritické reakci, která upozornila na skutečnost, že debata o statinech ještě není zcela dokončena a že nelze pomíjet jejich nežádoucí účinky, stejně jako záleží na tom, jaké potřeby či preference má pacient. Autor polemiky také poukazuje na to, že titulky novin jdou do extrémů na obou stranách – od „statiny nemají větší vedlejší účinky“, až po „milióny (lidí) čelí strašným vedlejším účinkům poté, co eskalovalo předepisování statinů.“

Zajímavý výzkum, zveřejněný v časopise Nature Biotechnology , se zaměřil na pacienty s velmi závažnými chorobami, kteří experimentují s léčivy, jež nemají potřebné schválení, čili nejsou registrovány příslušnými lékovými úřady. Autoři se domnívají, že pacientské komunity tak vlastně shromažďují data, která jakkoliv jsou získávána z pozorování samotných pacientů, se stávají součástí monitorování vlastností léků v klinické praxi. Konkrétně pak ve své studii analyzovali data, která si o svých pokusech s užíváním lithia sdíleli pacienti s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) na webových stránkách PatientsLikeMe. Po 12 měsících „léčby“ se na základě těchto dat ukázalo, že lithium nemá na progresi nemoci (na její vývoj, zhoršování) žádný vliv. Samozřejmě, že takový sběr informací nemůže nahradit dvojitě slepé randomizované studie, nicméně v tomto případě pak následné klinické studie výsledky pacientských pozorování potvrdily. „To naznačuje, že data hlášená pacienty prostřednictvím internetu mohou být užitečná pro zrychlení klinického výzkumu a hodnocení účinnosti léků v praktickém použití,“ míní autoři studie.  Boutronová tento příklad uvedla proto, aby ukázala, jak se mohou rychle šířit informace v rámci pacientské skupiny, byť nejsou pravdivé, nebo potvrzené a přitom je lidé berou vážně a řídí se jimi ve svém konání.

Spinování funguje, lidé věří cinknutým zprávám

Studie Boutronové jsou vůbec prvními, které zkoumají dopady spinování na čtenáře mediálních zpráv. Profesorka si položila jednoduchou otázku: „Má spinování dopad na to, jak lidé vnímají objevy, o nichž čtou ve zprávách?“

Spolu se svým týmem oslovila pacienty, nebo jejich pečovatele, kteří jsou zapojeni do rozsáhlé pacientské internetové sociální sítě pod značkou Inspire, která vznikla ve Spojených státech v roce 2005 pro více než milion členů. Autorský tým rozeslal více než 80 tisícům lidí mail s nabídkou účasti v akademickém výzkumu bez nároku na finanční odměnu, 10 tisíc jich mail otevřelo, 1124 se zalogovalo do systému, 224 bylo vyřazeno, protože zprávy nakonec nehodnotili.

Mediální zprávy tedy hodnotilo 900 čtenářů – dobrovolníků. Byli rozděleni do tří skupin, každá měla číst články o novinkách v oblasti různého stadia vývoje nových léčiv: studie na zvířatech, zahájení klinického hodnocení i jeho pokročilé fáze randomizovaných kontrolovaných studií, které jsou považovány za „zlatý standard“ výzkumu léků.  Vědci sestavili sadu příkladů článků z tisku nebo online médií, jejichž titulek obsahoval jasný spin. Jedna skupina četla spinované zpráv, další četla zprávy napsané bez spinu a s upozorněním, které dávalo zjištění do kontextu. Dobrovolníci byli požádání, aby zaznamenali své přesvědčení o prospěšnosti léčby bezprostředně, jak dočetli příslušný článek. „Byl to jejich první dojem po přečtení zpráv, zda se domnívají, že je léčba prospěšná,“ vysvětlili CBC News autoři. Ukázalo se, že ti, kteří četli spinované zprávy, odpověděli častěji ano. Jinými slovy se potvrdil předpoklad, že spinování ovlivňuje interpretaci výsledků a že komunikace výsledků vědeckých výzkumů je závislá na interakcích v celém „ekosystému“ v němž se pohybují všichni stakeholdeři od lékařů, přes pacienty až po komerční zájmy.

Boutronová s kolegy také chtěla vědět, odkud se spinování vlastně bere, a proto původní zdroje a originální výsledky porovnala s tiskovými zprávami a novinkami v médiích. Odkála se také na profesora Tima Caulfielda z University of Alberta, který ve své práci v časopise Public Health Genomic popisuje „hype pipeline“, což bychom mohli přeložit jako „švindlovod“, čili potrubí, z něhož se řinou přehnaná tvrzení sestávající ze souboru „společenských sil“, jež zahrnují, řečeno slovy profesora Caulfielda, „tlak veřejnosti, zvyšující se intenzitu agendy komercionalizace, zprávy z výzkumných institucí a z médií a dokonce i veřejnost samotnou“.

Co s tím? Odpovědnost a kritické myšlení

Jak zastavit spinování? Profesorka Boutronová hovoří o různých intervencích, včetně checklistu pro vědce, kteří si kontrolují svoji práci, stejně jako, že mohou mít druhého nezávislého autora, který jim pomáhá při psaní závěrů vědecké práce. „Je těžké psát bez spinování,“ přiznala CBC News sama profesorka Boutronová s tím, že si to uvědomila, když začala zkoumat celou tuto oblast. „Pochopila jsem, že někdy jsem psala se spinováním. Stává se to celkem samovolně.“

V éře, kdy je důvěryhodnost a účinnost vědecké komunikace naprosto nezbytná, je podle Boutronové nutné změnit myšlení a tedy i současný „ekosystém“. Vědci a vědecké instituce se musejí posunout od modelu „publish or perish“ (publikuj, nebo zemři. Fráze, která vystihuje tlak na rychlé a neustálé publikování akademické práce kvůli udržení některých výhod – kariéry, financování atd.) k modelu, který se vyhýbá zkreslování a švindlování. Vědci by měli být školeni v tom, jak porozumět vnímání zpráv z médií ze strany veřejnosti a jak jí tedy sdělovat korektně vlastní myšlenky a výsledky. Novináři si podle profesorky Boutronové musejí být vědomi škod, které mohou napáchat, když nedokáží identifikovat spinovanou zprávu a tu pak posouvají dál veřejnosti. I oni by měli absolvovat nějaké školení, aby se mohli zlepšovat ve své práci. A konečně i pacienti (spotřebitelé, konzumenti lékařských služeb) se musejí vzdělávat a snažit kriticky myslet. K tomu potřebují seriózní zdroje informací. Čímž se oklikou vracíme k odpovědnosti vědecké komunity.

Profesorka Boutronová navrhuje, aby editoři zpráv přidávali k článkům o zdraví a medicíně varování, že se jedná skutečně jen o výzkum a tak zabránili spinování. To znamená ke článku o výzkumu na zvířatech dodat například, že „trvá mnoho let, než se zjistí, zda je nebo není léčba prospěšná a bezpečná pro člověka. Ve skutečnosti méně než jedno procento léků testovaných na zvířatech nebo buněčných kulturách je schváleno ke klinickému používání u pacientů“.  Podrobněji možnosti upozornění podle typu studie uvádí tabulka:

Jak ovšem navrhují jiní vědci, někdy stačí prosté doplnění titulku spojením slov „u myší“. CBC News uvádí příklad titulku s tímto doplněním: „Sladidla škodí střevním bakteriím a funkci jater U MYŠÍ“.

Ještě malý dodatek

Spinování, o kterém je řeč v našem článku nemá nic společného s aktuálně módním spinováním vody, což je kolosální hloupost. Je založena na „myšlence“, že elektrony mají přirozenou rotaci (spin) od jihu k severu, ale tím, jak voda přichází k lidem přes kovové trubky, spin elektronů se změní a začne točit od severu k jihu. To prý narušuje rovnováhu buněk. Vodu je proto třeba vracet do přirozeného stavu, a to tak, že jeden člověk přiloží ruce ke sklenici a druhý točí železnou tyčinkou proti směru hodinových ručiček. Samozřejmě naspinovaná voda má – jak jinak u šarlatánů – zázračné účinky na mnoho vážných nemocí.

Vodu naspinovat nelze. Zprávy o zdraví, které hltá veřejnost, ale v přeneseném významu ano.

Tomáš Cikrt