Antibiotická rezistence v chudých zemích? Přispívá k ní nedostatečná prevence i nedostupnost základních antibiotik

Farmaceut Dušan Jasovský pracuje v rámci Lékařů bez hranic na Kampani za dostupnost léků, kde se věnuje antibiotické rezistenci. Foto: Lékaři bez hranic

Lékaři bez hranic letos slaví dvacetileté výročí Kampaně za lepší dostupnost léků (Access Campaign). Jedním z témat, na které se dnes tato iniciativa zaměřuje, je antibiotická rezistence. Celosvětově totiž zemře kvůli rezistenci více než 700 tisíc lidí, dalších šest milionů se pak stane obětí nedostatečného přístupu k antibiotikům. A pokud problematice nebude věnována adekvátní pozornost, budou čísla narůstat.

 

„V oblasti antibiotik a antibiotické rezistence vidíme jednu z největších globálních výzev. Je třeba si uvědomit, že antibiotika jsou jedním ze strategických pilířů základních i moderních zdravotnických intervencí a systémů, protože nejenže léčí infekce, ale jsou důležité i při onkologické terapii, po operacích, u sexuálně přenosných chorob i v porodnictví. Téma se přitom týká lidí v rozvojových i rozvinutých státech,“ uvádí farmaceut Dušan Jasovský z Access Campaign. I Lékaři bez hranic tak jsou přímými svědky problémů, které rezistence na antibiotika přináší. Na ty narážejí například při léčbě pacientů s válečnými zraněními na Blízkém východě, u novorozenců v západní Africe nebo u lidí s multirezistentní formou TBC ve Střední Asii.

Podle Jasovského ale výzkum a vývoj antibiotik za posledních třicet let upadá, a to hlavně proto, že je technicky velmi náročné vyvíjet antibiotika nová, takže se farmaceutickému průmyslu finančně nevyplácí. „Už teď se ale ocitáme v situaci, kdy existují rezistentní infekce, které existujícími antibiotiky již nelze léčit, a nová, inovativní antibiotika nejsou v dohledu,“ dodává Jasovský. Dnes je přitom v oblasti výzkumu a vývoje antibiotik 42 potenciálních molekul, z nichž je ale skutečně inovativních a umožňujících vypořádat s rezistencí jen mizivé procento. Pro srovnání – v onkologii máme v klinickém výzkumu molekul více než tisíc.

Jak tuto krizi řešit? Na místě je podle Jasovského společná reakce státních i soukromých aktérů a vyvinutí nového portfolia efektivních antibiotik, která by měla být dostupná, ale i rozumně používaná. Zároveň je třeba usilovat o snižování spotřeby, a to například očkováním, přesnou diagnostikou a v řadě oblastí i zajištěním přístupu k bezpečným zdrojům vody či hygienickým zařízením.

 

Můžete přiblížit vaši práci pro Lékaře bez hranic?

Jsem farmaceut, který se na stockholmském Karolinském institutu specializoval na obor Global health zabývající se globálními otázkami v oblasti zdraví a zdravotnictví. Nyní působím v Kampani za lepší dostupnost léků. Jsme tým padesáti lidí, kteří jsou přímo integrovaní v rámci Lékařů bez hranic. Jsou to lékaři, farmaceuti, vědci, právníci, komunikační experti i žurnalisté, zkrátka aktivisté zaměřující se na různá témata a priority v dostupnosti léků. Jednou z nich je i antibiotická rezistence – zaměřujeme se jak na dostupnost léků, což je celkem velký problém, tak na výzkum a vývoj nových léčiv, kde vidíme zaostávání. Jsme přitom napojeni přímo na to, co potřebují naši pacienti a zdravotnické týmy v zemích, kde naše organizace působí.

Laboratorní analýza provedená Lékaři bez hranic odhaluje vysoký počet pacientů s vysoce rezistentní bakterií přijatých do nemocnice v jemenském Adenu. Válka v Jemenu je jedním z hlavních důvodů vysokého počtu infikovaných. Dlouhé hodiny, které pacientům zabere cesta do nemocnice, poskytuje bakteriím čas se šířit. Foto: Lékaři bez hranic

Jak se antibiotická rezistence podepisuje na péči, kterou Lékaři bez hranic poskytují v chudších zemích? Jde o celosvětový problém a velkou hrozbu, které se však u nás stále nedostává dostatečné pozornosti…

Často máme problém s antibiotickou rezistencí u pacientů s popáleninami nebo při novorozenecké sepsi v subsaharské Africe, ale také u lidí s multirezistentní tuberkulózou v centrální Asii. To jsou však jen některé příklady, kde Lékaři bez hranic čelí výzvám spojeným s prevencí přenosu, diagnostikou a léčbou pacientů s rezistentními infekcemi. Léčba zpravidla trvá déle, je ekonomicky náročnější a mortalita je vyšší.

Antibiotická rezistence se tedy velmi podepisuje na péči i v zemích, které asi určitě netrpí nadužíváním antibiotik, právě naopak. Čím je tedy rezistence dána?

Je tu disbalance mezi dostupností a nadužíváním. V některých zemích skutečně je velmi nízká dostupnost antibiotik, na druhou stranu vidíme to, k čemu dochází i v řadě evropských států, kdy se člověk může dostat k antibiotikům bez lékařského předpisu. Přispívá k tomu, když lidé nemají přístup ke kvalitnímu zdravotnickému systému. Pak nastává například to, že pacient nemá přístup k běžným antibiotikům, ale až druho- nebo třetiliniovým. Je to proto, že základní antibiotika nejsou pro farmaceutické firmy tak lukrativní. Například v některých zemích Asie je problém s dostupností základních antibiotik penicilinového typu, ale karbapenemy, což je poslední linie léčby u některých pacientů, jsou běžně dostupné. U jistých injekčních antibiotik penicilinového typu však byly zaznamenány také globální výpadky v dostupnosti.

Druhá teorie hovoří o tom, že je tu nedostatek preventivních opatření, takže se mohou rezistentní kmeny šířit. Šíření rezistentních kmenů je v nízkopříjmových státech pravděpodobně důležitější než nadužívání antibiotik, protože kmen se může šířit v komunitě nebo v nemocnici, i když pacienti nejsou antibiotikům tak exponovaní. Můžeme se pak bavit o tak jednoduché intervenci, jako je umývání rukou u zdravotnického personálu i ohrožených skupin v nízkopříjmových zemích, kde se to často banalizuje. A pak je tu očkování, které předchází nutnosti nasazovat antibiotika. Tato opatření by dokázala výrazně snížit šíření rezistentních kmenů. Největší odborníci v této oblasti by ale jistě ukázali na mytí rukou a dostupnost čisté vody jako na nejjednodušší, nejlevnější a nejlepší prevenci.

Psycholožka Lékařů bez hranic Olivera Novakovic poskytuje psychologickou podporu dvanáctiletému Ali Monirovi, který musí pobývat v izolaci kvůli multirezistentní infekci. Lidé v izolaci totiž častěji trpí úzkostmi, depresemi či vztekem, což je v iráckém Mosulu ještě násobeno předchozími traumatickými zkušenostmi. Foto: Lékaři bez hranic

Existují ještě nějaká další, specializovanější doporučení sloužící k omezení výskytu rezistencí například u vámi zmiňovaných novorozeneckých sepsí či popálenin?

Je to vždy mozaika intervencí. Lékaři bez hranic implementují základní balík a pak rozšířenou variantu. Každý náš projekt by měl mít dva pilíře správného užívání antibiotik. První je, že naši zdravotničtí profesionálové musí být obeznámeni s klinickými guideliny a aplikují racionální preskripci a dispenzaci antibiotik, tedy antimicrobial stewardship. Druhý pilíř je prevenční, tedy zabezpečení, aby se v našich zařízeních nemohly tak snadno šířit rezistentní kmeny, což je přesně popsáno včetně toho, jak si například chirurgové mají mýt ruce. Třetí pilíř, který není všude aplikovatelný, je diagnostický – zejména přes mikrobiologické laboratoře. Ty mohou pak informovat kliniky, jaké léky mohou proti komplikovaným rezistentním infekcím nasadit. Pokud navíc máme data o tom, jaký je rozsah rezistentních kmenů v populaci, můžeme generovat cenné informace o stavu a trendech rezistence v oblastech, kde je takových dat a s nimi spojených intervencí nedostatek.

Mají Lékaři bez hranic na antibiotickou rezistenci speciálně zaměřen nějaký program?

Ano. Vytvořili jsme pracovní skupinu, která připravila právě zmiňované balíky správného používání antibiotik, prevence a diagnostiky. Diskuzi o problematice v oblasti výzkumu a vývoje nových antibiotik a témat na to navazujících pak máme na starosti také my z Access Campaign, kde se snažíme na mezinárodní úrovni amplifikovat hlasy a potřeby lidí, o které pečujeme, jenž by jinak slyšet nebyly.

Michaela Koubová