První lék navržený pro jednoho pacienta je na světě. Nese s sebou ale řadu otazníků

Doktor Timothy Yu, Mila a její matka v Bostonské dětské nemocnici. Foto: Boston Children's Hospital

Současným trendem v léčbě závažných chorob je personalizovaná medicína. Vývoj však již učinil další krok vpřed: k utrapersonalizované medicíně a vývoji léku pro jednoho pacienta. Objev publikovaný nyní v New England Journal of Medicine pomohl holčičce se vzácným genetickým onemocněním, nutno ovšem přiznat, že ji nevyléčil. Zároveň tak vyvolal řadu otázek, na které zatím nemáme odpovědi. Jednou z nich je cena léčby, která nyní spočívá na pacientech a zužuje tak jejich okruh jen na bohaté nebo ty, kdo peníze dokážou získat jinde. Velký otazník také zůstává nad efektivitou a bezpečností, jejíž ověření bude při léčbě jednoho pacienta velmi nesnadné.

 

Když byly Mile z amerického Colorada tři roky, byla aktivní, výřečné dítě. Pak ale přišel obrat, a během několika let oslepla, přestala být schopna stát nebo jen udržet hlavu zpříma a bylo ji nutno krmit sondou. Denně měla i 30 záchvatů, z nichž každý trval jednu či dvě minuty. Nakonec lékaři na konci roku 2016 rodině sdělili, že holčička trpí rychle progradující poruchou zvanou Battenova nemoc. Při této chorobě se tělo nedokáže řádně zbavit odpadních látek, což vede k hromadění proteinů a lipidů. To vážně poškozuje buněčné funkce a struktury, přičemž nejvíce postižen je mozek. Pacienti následkem toho umírají během dospívání.

U Mily se ovšem jednalo o zvláštní případ. Zatímco za normálních okolností je choroba recesivní a pacient tak musí zdědit dvě kopie chybného genu MFSD8, holčička měla jen jeden zmutovaný gen. Druhý, který se zdál v pořádku, by tak za normálních okolností měl onemocnění zabránit. V březnu 2017 však doktor Timothy Yu a jeho kolegové z Bostonské dětské nemocnice zjistili, že problém tkví ve vedlejším kousku DNA, který pokazil výrobu důležité bílkoviny. Tehdy lékaře napadlo, že by mohli vytvořit kousek RNA, který by účinky pokaženého kusu DNA zablokoval. Takový vývoj by byl sice drahý, ale jiné možnosti se nenaskýtaly.

Peníze na vývoj se podařilo získat díky tomu, že matka Mily založila pro svou dceru nadaci a začala vybírat dary. Jejich prostřednictvím se jí povedlo nasbírat tři miliony dolarů, které putovaly na výzkum. Tým doktora Yu tak dohlédl na vývoj léku, otestoval ho na hlodavcích a konzultoval s americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Loni v lednu pak dostal povolení lék dívce podat, což se na konci měsíce stalo. Přípravek byl vpraven do míchy, aby se mohl dostat do mozku. Výsledek začal být patrný během měsíce: dívka měla méně záchvatů, které navíc netrvaly tak dlouho.

S tím, jak léčba pokračovala, se počet záchvatů nadále snižoval, takže jich Mila měla mezi nulou a šesti denně, přičemž každý trval méně než minutu. Dnes holčička jen málokdy potřebuje krmit sondou a je schopna znovu jíst kašovitá jídla. Neumí sice stát bez pomoci, ale když je ve vzpřímené poloze, udrží krk a záda rovná. Bohužel však Mila ani nadále nemluví, zůstává ve svých osmi letech vážně postižená a poškození mozku se dále prohlubuje.

Lék nazvaný po děvčátku Milasen Milu neuzdraví. Holčičce však bylo sedm let, když dostala první dávku, a otázkou je, jaký by byl výsledek, kdyby byl lék podán ve čtyřech či pěti letech. Další vývoj tak může otevřít zcela nové způsoby léčby. Podle Timothyho Yua by obdobné léky mohly pomoci až deseti procentům pacientů s dědičným onemocněním centrálního nervového systému.

Naděje jen pro některé?

Lék, který Mila dostává, je každopádně průlomový: jde totiž o první lék vyvinutý pro jediného pacienta. Kam ale bude výzkum kráčet dál, není jasné. Existuje více než sedm tisíc vzácných onemocnění, z nichž více než 90 procent nemá schválený lék.

„Existují celé skupiny onemocnění s počty pacientů tak malými, že nedokážou přilákat zájem průmyslu. Ale v nemocnici, kde je výzkum jedním z hlavních zaměření, můžeme jít o krok dál, po jednom pacientovi,“ uvádí Timothy Yu.

Jen ve Spojených státech jsou přitom desítky tisíc pacientů v podobné situaci jako Mila – jenže ani náhodou tam není tolik odborníků, kteří by pro každého z nich mohli navrhnout a vytvořit lék.

Další otázkou pochopitelně je, kdo by něco takového platil. Jak podle New York Times upozorňuje profesor lékařské etiky a zdravotní politiky na Pennsylvánské univerzitě Steven Joffe, v USA rozhodně nepůjde o vládní úřady, farmaceutické společnosti ani zdravotní pojišťovny. „Takže to zůstává na rodinách. Zdá se to hrozné, ale tak to je,“ konstatuje Joffe. To ovšem také znamená, že individuálně zhotovené léky budou pouze pro velmi bohaté, pro ty, kdo jsou schopni získat vlastními silami mnoho peněz nebo pro ty, kterým se podaří získat podporu nadací.

Myšlenka přicházet s takovými léky navíc přivádí regulační orgány na neznámé území. „Jaký druh důkazů bude nutný, než člověka novému léku vystavíme? Ani u rychle postupujících, smrtelných onemocnění nejsou závažné komplikace nebo úmrtí přijatelné, takže jaké bude minimální požadované zajištění bezpečnosti?“ ptá se v úvodníku k článku Timithyho Yua a jeho týmu ředitelka centra pro výzkum a hodnocení léků FDA Janet Woodcocková, která také vznáší otázku, jak bude hodnocena účinnost takto individuálně zhotovovaných léčiv. Zoufalí rodiče totiž někdy mohou vidět zlepšení, které ale není reálné. Měli bychom si také odpovědět na to, jak by vlastně měl regulátor posuzovat urgentnost pacientovy situace a také celkový počet těch, kdo by tímto způsobem měli být léčeni. FDA by proto chtěla vydat návrh doporučení ohledně testování individuálně zhotovovaných léků v příštím roce.

Zakladatel A-T Children‘s Project Brad Margus zatím doufá, že Timothy Yu vyvine další individuálně zhotovený lék pro dvouletou holčičku s extrémně vzácnou genetickou poruchou zvanou syndrom Louis-Barové. Jeho organizace by za vývoj zaplatila, ačkoliv by lék pomohl pouze jednomu dítěti. I sám Margus se ale pozastavuje nad tím, jak dostupný bude přístup individuálně zhotovovaných léků pro pacienty, jejichž rodiče nebo pacientské organizace nebudou mít takové štěstí, aby si získali čas doktora Yua.

-mk-