Počet žen, které v České republice podlehnou rakovině prsu, se snižuje. Podle ministerstva zdravotnictví za to vděčíme mimo jiné screeningovému programu, který u nás běží už od roku 2002 a díky němuž se daří onemocnění zachytávat včas, kdy léčba není nijak náročná. S včasným záchytem v posledních letech pomáhají také pacientské organizace a jimi pořádané kampaně, které se snaží šířit povědomí o prevenci a samovyšetření prsou. Důležitost prevence podtrhla i včerejší tisková konference, která se konala na ministerstvu zdravotnictví při příležitosti celosvětového dne boje proti rakovině prsu.
„V České republice existuje velmi dobře rozvinutý systém screeningových vyšetření – karcinomu děložního čípku, kolorekta a prsu. Screening karcinomu prsu patří k těm, které jsou nejúspěšnější, ale je třeba stále apelovat na všechny ženy, které jsou ze strany zdravotních pojišťoven zvány, aby pozvánky nevyhazovaly a vyšetření absolvovaly. Máme totiž v této oblasti velmi dobré výsledky,“ podtrhává ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Pokrytí screeningem je ovšem poměrně vysoké – pohybuje se kolem 63 procent, což znamená, že je ročně vyšetřeno 700 tisíc žen. Na screeningové vyšetření mamografem jsou přitom zvány ženy nad 45 let, a to jednou za dva roky. „V tom máme náskok před Evropou, protože ve většině zemí se začíná se screeningem až v 50 letech. U nás je hlavní screeningová skupina 45 až 69 let, ale české ženy zcela výjimečně oproti zbytku světa mohou na screening chodit až do konce života – nezavíráme dveře ani seniorkám, které si také zaslouží, aby byl jejich eventuální nádor nalezen včas,“ přibližuje předsedkyně Asociace mamodiagnostiků ČR Miroslava Skovajsová. Od roku 2014 navíc chodí adresné připomínky vyšetření ženám přímo do schránek, takže se nemůže stát, že by na ně zapomněly.
„V rámci screeningového programu se nám daří zachycovat karcinomy prsu v časném, prvním stadiu, kdy jsou nalezeny zhruba tři čtvrtiny onemocnění. To je velmi pozitivní, protože čím dřív je onemocnění objeveno, tím je větší šance, že pacientka bude vyléčena. Je to vidět i na datech, kdy nám signifikantně klesá mortalita na karcinom prsu. Dnes jsme z hlediska mortality na 35. místě v Evropě a dostali jsme se tak na úroveň zemí, jako je Švédsko, Finsko či Švýcarsko. Nad námi jsou sousední státy jako Rakousko, Německo, Polsko či Slovensko, kde je mortalita znatelně vyšší než v České republice. V tomto směru se tedy máme čím chlubit a i díky screeeningovému programu se mortalita takto výrazně snižuje, takže patříme k nejlepším zemím v rámci Evropy,“ konstatuje Vojtěch.
Snižující se mortalita, která za 15 let klesla o 30 procent, je pak vedle screeningu samozřejmě dílem dána i inovativní účinnou léčbou. Při zachycení v prvním stadiu však náročná léčba není třeba, ženy nepřicházejí o život ani o prsa a terapie je podle Miroslavy Skovajsové jednoduchá, takže se pacientky zcela vrací do běžného života. Této možnosti se však do značné míry vzdává 40 procent žen v rizikové skupině, které pozvánky na vyšetření ignorují.
Ostře sledovaná prsa
Kvalita screeningů se přitom u nás náležitě hlídá. Při Ústavu zdravotnických informací a statistiky vzniklo Národní screeningové centrum, jehož hlavním cílem je vybudování metodického a personálního zázemí pro zavádění, realizaci a hodnocení screeningových programů v ČR. Ke zvyšování efektivity programu přispívá i kvalitně nastavený datový audit spolu se systémem kontroly kvality programu i jednotlivých screeningových center. „Asi za měsíc dostaneme 15. výsledky, které se sbírají ze všech center, což je naprosto ojedinělé. Český screening je postaven na tom, že sběr dat je od prvního roku screeningu, takže máme nezlomitelná data, která vyústila v to, že se nám nesmírně zlepšilo přežití,“ doplňuje Miroslava Skovajsová.
Co se pak týče prevence u věkové skupiny do 45 let, ta sice nemá možnost hrazeného mamograficého screeningu, ale je možné vyšetření ultrazvukem spolu s edukací, jak provádět samovyšetření. Právě na prevenci v tomto směru se také zaměřuje také Aliance žen s rakovinou prsu.
„Jedna cesta je systémová. Jde o výuku na středních školách, kdy třetí ročníky středních škol mají možnost mít edukační hodinu, která má teoretický obsah i praktickou část. V tomto projektu Nejde jen o prsa… se angažují naše mladší i starší kolegyně a návštěvy škol tak fungují na více než dvaceti místech po České republice. Vedle toho se věnujeme kampani pro veřejnost. Červenou nití je kampaň Ostře sledovaná prsa, kterou jsme započali v roce 2015,“ vysvětluje ředitelka Aliance žen s rakovinou prsu Eva Knappová.
V rámci zmíněné kampaně vznikla prsní stěna složená z odlitků prsou zdravých i nemocných žen. Ta putuje po celé republice, přičemž se u ní obvykle nabízí i možnost edukace ohledně samovyšetření. „Vždy edukují naše kolegyně, tedy pacientky, které mají léčbu za sebou a jsou odborně vyškoleny. Všechny ženy, které si tím prošly, ukazují lidský potenciál toho, že přestože za sebou mají něco ošklivého, dokážou otevřít náruč a nabídnout někomu jinému možnost, aby se nedostal do stejné situace,“ dodává Knappová.
To potvrzuje manažerka projektu Bellis zaměřeného na pacientky do 45 let Nikola Samková. „Mezi námi je mnoho těch, kdo souboj nevyhrají. To nás posouvá k tomu, abychom chodily na střední školy, aby se děvčata už v mladém věku naučila starat se stejně jako o svůj zevnějšek i o svá prsa, protože jim to může zachránit život. Chodíme také po různých společnostech, dnes jsme na ministerstvu zdravotnictví, abychom naučily všechny zaměstnankyně pečovat o svá prsa. Navštěvujeme různé akce, sportovní i kulturní, či mateřská centra – všude tam, kde máme otevřené dveře, chceme poselství samovyšetření předat,“ říká Nikola Samková.
Samovyšetření Bellisky propagují také v rámci říjnové kampaně Hlídej si je, která běží hlavně na sociálních sítích. Vedle sdílení návodů k samovyšetření mohou ženy podpořit šíření prevence sdílením vlastní fotografie se třemi prsty na prsou, jak by se správně mělo samovyšetření každý měsíc provádět.
Hlavním cílem projektu Bellis je ovšem pomoc mladším ženám, které nemají to štěstí a rakovina se u nich objeví. „Jsou to ženy v produktivním věku, které mají děti, plánují je nebo je ještě nemají a zastihne je nemoc. Musí se vypořádat nejen s onkologickou léčbou a v období remise, kdy všechno překonají, se strachy z recidivy, ale také s každodenními povinnostmi. Proto máme řadu projektů psychologické podpory, ale i na podporu fyzické kondice, aby se mohly po léčbě co nejrychleji začlenit do běžného života a do společnosti,“ vysvětluje Samková.
V rámci projektu tak vznikla komunita, na kterou se ženy mohou kdykoliv obrátit s prosbou o pomoc a porozumění. „Je důležité nebýt na tu věc sám. To je také náš hlavní cíl,“ dodává Nikola Samková.
Rakovinou prsu každoročně onemocní 7000 žen, zhruba 1900 jich onemocnění podlehne. Celkově u nás žije kolem 60 tisíc žen, které někdy v životě vyslechly diagnózu rakovina prsu.
Michaela Koubová
