Němečtí ekonomové zaměřující se na zdravotnictví předložili návrh na změnu financování lékařské ambulantní péče. Chtějí, aby se zásadně přepracoval systém, na jehož základě jsou odměňováni lékaři pracující v systému zákonného zdravotního pojištění a soukromého zdravotního pojištění.
Jürgen Wasem a Anke Walendziková z Universität Duisburg-Essen rozproudili diskusi kolem financování lékařské ambulantní péče v Německu. Pod hlavičkou Bertelsmannovy nadace vypracovali téměř stotřicetistránkovou studii, ve které analyzují systém, v jehož rámci je hrazena ambulantní péče a ambulantní služby. Důraz je přitom kladen na tu část péče, kde stejnou službu mohou poskytovat praktičtí lékaři i lékaři v nemocnici.
Složitá a nejednotná pravidla pro odměňování
Autoři navrhují reorganizaci financování této péče, která je poskytována v systému zákonného zdravotního pojištění (GKV – Gesetzliche Krankenversicherung) a soukromého zdravotního pojištění (PKV – Private Krankenversicherung). Chtějí, aby se úhrady za tuto péči v obou systémech vzájemně přibližovaly. „Bylo by to žádoucí z hlediska zajišťování ambulantních služeb,“ stojí mimo jiné ve studii, na kterou odkazuje portál Ärzteblatt.de.
Wasemovi a Walendzikové vadí, že v Německu existují nejednotná pravidla, která upravují úhrady za péči poskytovanou pojištěncům v systému GKV a PKV. Odměny lékařů jsou navíc regulovány a stanovovány mnoha způsoby. Od dohodovacího řízení, přes kolektivní vyjednávání až po selektivní smluvní ujednání. Takový model je podle autorů studie značně komplikovaný a nepřehledný a tato nepřehlednost se stupňuje s tím, jak roste podíl ambulantní péče, kterou lze poskytovat jak v ordinaci lékaře, tak v nemocnici, tak v domově pacienta.
Oba ekonomové specializující se na zdravotnictví vyvinuli společně s dalšími odborníky celkem devět kritérií, na jejichž základě by se dal model reformy pro úhradu lékařské ambulantní péče postavit. Jde o: kvalitu péče, nákladnost a efektivitu, přístup k pacientovi, využití inovací, spravedlnost v odměňování lékařů, financování a spoluúčast, responzivita (přizpůsobivost), transparentnost a regulovatelnost, realizovatelnost.
Kromě toho autoři také doporučili několik opatření, která by měla být součástí navrhované reformy financování zmíněné péče. Podle Wasema a Walendzikové je nutné definovat třetí oblast péče, která stojí někde mezi ambulantním a lůžkovým sektorem, a to pro služby poskytovatelné v ordinaci lékaři i v nemocnici.
Lékaři se k návrhu staví rezervovaně
Ruku v ruce s tím by měl vzniknout úhradový systém pro tuto nově definovanou oblast, a to s jednotnými pravidly pro smluvní lékaře a nemocnice. Nutné by bylo také schválit nové léčebné a vyšetřovací metody nebo sloučit dosud oddělené plánování kapacit souvisejících s nemocností, nebo harmonizovat systém poplatků a úhrad za péči. A to zejména s ohledem na rozdílné podmínky v systému GKV a PKV, což je ostatně hlavním cílem předložené studie.
Její autoři také vyčíslili, jak by harmonizace úhrad za ambulantní péči ovlivnila jeden (GKV), nebo druhý (PKV) systém. Výsledkem je přesun asi pěti miliard eur ročně ve prospěch soukromě pojištěných pacientů. Sami ekonomové proto přiznávají, že si lze těžko nějakou úhradovou harmonizaci představit, aniž by došlo k naprostému přepracování finanční struktury zdravotního pojištění. A to buď prostřednictvím finančního vyrovnání mezi oběma systémy, nebo skrze integraci obou typů pojištění do jediného.
„Harmonizace systémů odměňování není nutná,“ myslí si Lars Lindemann, šéf Německé asociace odborných lékařů portálu Ärzteblatt.de. Asociace přitom odkázala na svůj vlastní koncept, jak překonat hranice mezi oběma pojistnými systémy, který se ovšem zaměřuje na lůžkovou ambulantní péči.
Petr Musil
