Rakouský antimonopolní úřad by rád liberalizoval trh s léky. Ohrozí to jejich dostupnost, varují lékárníci

Rakousko je hornatá země s celou řadou těžko dostupných míst. Debata o dostupnosti léků v ordinacích lékařů tam tak má poněkud jiný rozměr než v Česku. Foto: Pixabay

Zdravotnický a zejména pak farmaceutický trh je v Rakousku poměrně silně regulován. Některé regulace jsou dokonce natolik silné, že neodůvodněně omezují konkurenci. Proto je možné, že dojde k liberalizaci. To jsou hlavní závěry, které na 13. ročníku Svatomartinské konference zmínila Nathalie Harsdorfová, zástupkyně výkonného ředitele a vedoucí právního oddělení rakouského Spolkového úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (BWB – Bundeswettbewerbsbehörde). Konferenci, jejímž mediálním partnerem byl sesterský zpravodajský portál Ekonomický deník, pořádal tuzemský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

 

BWB se stavem rakouského zdravotnického trhu zabývá už více než dva roky. Jeho aktuální stav podle zjištění úřadu způsobuje horší dostupnost zdravotní péče zejména ve venkovských oblastech. Hlavní důvod? Mnoho praktických lékařů odchází do důchodu a mladší kolegové nechtějí přijít na jejich pozice. „Jednou z cest by bylo umožnit praktickým lékařům provozovat při praxi vlastní lékárnu, aby mohli rovněž vydávat léky. Tím by se jejich práce zatraktivnila a obyvatelé na venkově by nemuseli cestovat pro léky tak daleko,“ uvedla také Harsdorfová.

Ke dvojím podmínkám není důvod?

Zástupkyně výkonného ředitele BWB hovořila o konceptu Hausapotheke, kterou rakouský lékárenský zákon (Apothekengesetz) definuje striktně jinak než běžnou lékárnu. Problém je v tom, že podmínky pro provozování „lékařské“ lékárny jsou poměrně přísné a rozhodně k tomu nestačí, že jste lékař s patřičným vzděláním i praxí.

Legislativa například stanovuje, že lékař si svou lékárnu může otevřít jen tehdy, když se v daném místě nenachází lékárna klasická, nebo je-li vzdálená od místa lékařské praxe více než šest kilometrů. Tím pádem je dostupnost léků na venkově podstatně horší než ve městech. Nejkritičtější je situace v horských oblastech. A bude hůř, pokud dojde k naplnění zmíněného očekávaného scénáře, a sice, že lékaře odcházející do důchodu nebude mít kdo nahradit.

Kromě zřejmých důvodů, jež volají po liberalizaci, předkládá BWB i další argumenty. Tvrdí například, že není nutné, aby zákon stanovoval zvláštní podmínky pro „lékařské“ lékárny na jedné straně a běžné lékárny na straně druhé. Podle něho by sjednocení a uvolnění těchto podmínek nemělo negativní dopad na zajištění dodávek léků v požadovaném množství i kvalitě. Ba spíše naopak, vedlo by to ke zlepšení. Jako další argument uvádí, že většina v lékárnách vydávaných léků, již není vyráběna přímo v lékárně, a tak není důvod pro téměř výhradní distribuci léčiv prostřednictvím klasických lékáren.

Pro deregulaci lékárenského trhu se vyslovil také generální ředitel BWB Theo Thanner. „Účinná a dostupná zdravotní péče musí být zajištěna. Nelze ponechat bez povšimnutí, když nabídka zdravotní péče trpí umělými konkurenčními překážkami zejména ve venkovských oblastech. Musí být zaručena svoboda volby pacientů a také bezproblémový přístup k lékařské péči a lékům,“ uvedl pro portál Kommunal.at.

Lékárníci se bouří

Návrh BWB na liberalizaci lékárenského trhu se pochopitelně nelíbí Rakouské lékárnické komoře. Podle ní by uvolnění podmínek pro provoz lékařských lékáren znamenalo naopak ohrožení dostupnosti léků a lékařské péče ve venkovských oblastech. „Představa, že lze proti nedostatků praktických lékařů bojovat prostřednictvím zmírnění podmínek pro provoz lékařských lékáren, je iluzorní,“ řekl Gerhard Kobinger, člen prezidia Rakouské lékárnické komory.

Kobinger se odvolává mimo jiné na princip čtyř očí, kdy lékař předepisuje lék a lékárník jej vydává. To je podle něho garance, že při předepisování a vydávání léků nedochází k chybám, neboť lékárník zběžně kontroluje, zda předepsaná léčba dává smysl. „Ten, kdo předepisuje, by neměl vydávat,“ tvrdí Kobinger s tím, že jde o princip, který funguje už od 13. století.

Kromě toho jsou lékárníci přesvědčeni, že větší počet „lékařských“ lékáren (Hausapotheken) dostupnost zdravotní péče na venkově nezvýší. A předkládají další argumenty na podporu svého postoje. Klasická lékárna má podle nich otevřeno padesát až šedesát hodin týdně, kdežto lékárna, která by byla součástí ordinace praktického lékaře, má otevřeno jen dvacet hodin.

Běžná lékárna má na skladě v průměru šest tisíc léčivých přípravků, kdežto lékařská lékárna jen asi dvě stovky. Klasické lékárny mimoto nabízejí nízkoprahové farmaceutické konzultace bez čekacích dob nebo pomoc při nezávažných onemocněních. Lékaři, na něž nedoléhá princip čtyř očí, jsou podle lékárenické komory v pokušení předepisovat léky, které jsou dražší. To prý dokazují zkušenosti ze Švýcarska.

Rakouští lékárníci se také odvolávají na studie, které ukazují, že možnost provozovat „lékařskou“ lékárnu není zásadní pobídkou k provozování lékařské praxe na venkově. Navíc varují, že antimonopolním úřadem navrhovaná liberalizace by vedla k uzavření asi 600 z celkového počtu 1372 běžných lékáren, protože by nebyly schopny konkurovat nástupu lékáren, jež jsou součástí lékařské praxe.

Petr Musil