Německé ministerstvo zdravotnictví: digitalizace zlepší zdravotní péči

„Pokud by tisíce pacientů s cukrovkou, rakovinou nebo demencí zpřístupnily svá data, mohli bychom se z nich učit. Data mohou pacienty uzdravovat,“ řekl německý spolkový ministr zdravotnictví Jens Spahn. Foto: koláž ZD

V Německu se v těchto dnech diskutuje o sběru a uchovávání citlivých a anonymizovaných zdravotních dat tamních pacientů. Spolkový ministr zdravotnictví tvrdí, že mohou sloužit k pokroku v oblasti medicínského výzkumu.

 

Nasbíraná zdravotní data ale musí podléhat přísné ochraně a jejich správci musí splnit přísné podmínky, aby za jejich uchovávání dostali zaplaceno ze systému zákonného zdravotního pojištění. To je hlavní poselství spolkového ministra zdravotnictví Jense Spahna (CDU), který minulý týden k tématu vystoupil na konferenci Digital-Life-Design, jež se koná v Mnichově každý leden už od roku 2005.

Nedůvěra ve stát

„Pokud by tisíce pacientů s cukrovkou, rakovinou nebo demencí zpřístupnily svá data, mohli bychom se z nich učit. Data mohou pacienty uzdravovat,“ řekl Spahn mimo jiné ve svém vystoupení. Ministr dal také najevo, že si je vědom rizik se shromažďováním a uchováváním takových údajů spojených, podle něho by se ale také nemělo zapomínat na „ztracené příležitosti pomáhat lidem“, pokud by se takový koncept šmahem odmítl.

Šéf startupové společnosti Brainlab Stefan Vilsmeier, který na konferenci vstoupil po Spahnovi, problematiku sběru či nesběru dat shrnul daleko ostřejším způsobem: „Nepoužití dat bude pacienty zabíjet ve velkém měřítku“.

Jens Spahn ovšem vidí velké limity v tom, že lidé nemají důvěru ve stát a jeho schopnosti s daty nakládat bezpečně. Na rozdíl od důvěry v technologické giganty, jimž své údaje bez většího rozmyslu ochotně poskytujeme. „Pokud bych navrhl vytvoření rámce pro vyhodnocování anonymizovaných údajů pro výzkumné účely, vedlo by to k velkému skandálu,“ postěžoval si spolkový ministr zdravotnictví. Pokud by ale podle něho například Google převzal Fitbit (aplikace pro sběr a vyhodnocování fitness dat), nebude s o tom prakticky ani diskutovat.

Digitalizovat rychle a bezpečně

Spolkové ministerstvo zdravotnictví nicméně dělá vše pro to, aby se digitalizace zdravotnictví co nejrychleji rozjela. Připravilo proto souhrn nezbytných požadavků na dodavatele příslušných aplikací. Ty vycházejí z litery zákona o digitální péči (DVG – Digitale-Versorgungsgesetz), který definuje požadavky v oblasti bezpečnosti, kvality lékařského obsahu, ochrany údajů a bezpečnosti. Jejich přehled přinesl list Deutsches Ärzteblatt.

Dodavatel zdravotnické aplikace musí v první řadě prokázat její pozitivní účinky na zdraví pacientů. Dále musí objasnit, jakou roli v použití aplikace hrají lékaři a jiné zdravotnické profese. „Výrobce musí jasně stanovit specifikace, které jsou zaměřeny na požadovaný pozitivní účinek aplikace, jakou roli hraje poskytovatel služeb v jejím celkovém kontextu a jak by aplikace měla být použita,“ píše Deutsches Ärzteblatt.

Výrobci aplikací musí také zajistit co největší transparentnost, pokud jde o náklady. Lékaři musí vidět, jakou cenu použití aplikace má, respektive jak bude z hlediska úhrady ze zdravotního pojištění nákladná. Rovněž musí zajistit, aby aplikace fungovala v souladu s požadavky na shromažďování a přenos dat, včetně příslušné syntaxe a sémantiky.

Bez internetu i reklam

Aby však byly aplikace použitelné, měly by být uživatelsky přívětivé. Právě tuto vlastnost rovněž po výrobcích legislativa vyžaduje. Přívětivostí pro uživatele se myslí zejména srozumitelné pokyny, jimiž se aplikace ovládá, nebo spolehlivá technická podpora. Funkčnost aplikací by také neměla být závislá na permanentním připojení k internetu, mimo jiné proto, že v Německu neexistuje stoprocentní pokrytí pro jeho využití. Aplikace tedy ani nesmí své uživatele k připojení k internetu neustále nutit nebo jim nesmí zobrazovat reklamu.

V neposlední řadě zákon stanovuje vysoké požadavky na ochranu dat. Jejich zpracování a vyhodnocování je aplikacemi zakázáno. Nesmějí sloužit k jiným účelům než ke sledování ze zdravotnického hlediska prospěšného chování. Aplikace tedy mohou, zjednodušeně řečeno, fungovat jako prodloužená ruka lékaře, která dohlíží na to, že pacient dodržuje to, co mu lékař předepsal.

Právě v otázce shromažďování a přenosu dat se dají ještě očekávat spory mezi politiky a odborníky o tom, jak moc do této oblasti pustit firmy, které budou zdravotnické aplikace dodávat. A jak zajistit, aby byly z hlediska bezpečnosti dat stoprocentně spolehlivé.

Petr Musil