Německo přijalo kompromisní úpravu dárcovství orgánů

V Česku platí již řadu let předpokládaný souhlas s dárcovstvím orgánů, který umožňuje rozvíjet transplantační program úspěšněji, než v Německu, kde je zhruba jeden dárce na deset čekatelů. Foto: IKEM

Čtvrtečnímu hlasování Spolkového sněmu o reformě dárcovství orgánů předcházela emotivní debata. Návrh spolkového ministra zdravotnictví na automatický souhlas s darováním orgánů nakonec neprošel. Zvítězil kompromis.

 

Dolní komora Německého parlamentu odmítla ve třetím čtení návrh spolkového ministra zdravotnictví Jense Spahna (CDU) na zavedení automatického souhlasu s darováním orgánů. „Jsem vděčný za dobrou a ohleduplnou diskusi k reformě dárcovství orgánů. I když jsem přesvědčen, že jsme mohli pomocí automatického souhlasu dosáhnout více, respektuji samozřejmě dnešní rozhodnutí Bundestagu,“ napsal krátce po čtvrtečním hlasování Jens Spahn na svůj twitterový účet.

Spolkový ministr zdravotnictví navrhoval, aby se v Německu zcela obrátila současná praxe, kdy se orgány mohou zemřelému odebrat pouze tehdy, když k tomu dal během svého života souhlas. Podle Spahnovy verze by tak vznikl automatický předpokládaný souhlas s darováním orgánů. Lékaři by však orgány odebrat nesměli v případě, kdy by zemřelý prokazatelně během svého života vyslovil nesouhlas s jejich darováním, a zároveň by nesměl být tento nesouhlas odvolaný jiným jeho vyjádřením. Proti Spahnově návrhu se vyslovilo 379 poslanců, pro bylo jen 292 a tři zákonodárci se zdrželi hlasování. Nejčastějším argumentem bylo, že je třeba v této otázce ctít dobrovolnost.

Po emotivní debatě ale Spolkový sněm přijal kompromisní řešení, které podpořilo 432 zákonodárců, 200 hlasovalo proti a 37 členů zákonodárného sboru se hlasování zdrželo. Vítězný návrh předložila předsedkyně Zelených Annalena Baerbocková. A jaký je tedy výsledek? I nadále se bude předpokládat, že občan s darováním svých orgánů v případě úmrtí nesouhlasí, uvedl například deník Die Zeit.

Dotaz nejméně jednou za deset let

Úřady jej ale nejméně jednou za deset let vyzvou, aby dal v této záležitosti svou vůli najevo. Poprvé by Němci svou vůli mohli dát najevo při dovršení svých šestnácti let, kdy si jdou pro svůj první občanský průkaz. Úředník by ale výslovně nesměl nabádat k jedné, či druhé variantě. Kdo by se rozhodl, že se dárcem stane, měl by možnost se zaregistrovat do on-line registru dárců, který má v nejbližší době vzniknout. Pokud by dotyčný zemřel a lékaři by usoudili, že jeho orgány jsou vhodné k transplantaci, díky existenci registru by se dalo snadno ověřit, jestli je možné je použít. Aktuálně platné rozhodnutí by bylo možné kdykoli změnit, tedy nikoli pouze jednou za deset let.

Německý parlament také přiřkl v této otázce větší roli praktickým lékařům. Ti by své pacienty měli alespoň jednou za dva roky obeznámit se situací v oblasti dárcovství orgánů a motivovat je, aby se do registru zapsali. Zároveň by ale pacienty měli upozornit, že to není jejich povinnost. Základní znalosti o dárcovství orgánů se také stanou součástí kurzů první pomoci při docházení do autoškoly.

Jens Spahn reformu v dárcovství orgánů prosazoval mimo jiné proto, že dárců je v celém Německu příliš málo. Zatímco počet pacientů, kteří čekají na vhodný orgán k transplantaci, dosahuje každý rok zhruba devíti tisíc, dárců je evidována přibližně desetina. Loni jich bylo 932, tedy asi o dvacet méně než v roce 2018, ale zároveň zhruba o dvě stovky více než v roce 2017.

Němci jsou ale většinově darování orgánů nakloněni. Podle nedávného průzkumu, na který odkazuje list Handelsblatt, vnímá dárcovství pozitivně 84 procent dotázaných. Největší podporu (až 93 procent) mu vyjádřili mladí lidé ve věku 18 až 29 let. Nicméně jen o něco málo více než třetina dotázaných vyjádřila ochotu si nechat vystavit průkaz dárce orgánů. Za jednu z největších překážek lze považovat nízkou informovanost o tom, kde se takový průkaz dá pořídit. V nemocnicích navíc často není k dispozici, když už někdo takovou ochotu projeví.

Česko premiantem

Pokud by prošel návrh Jense Spahna, zařadilo by se Německo po bok zemí jako je Česká republika. U nás je totiž dárcem orgánů po smrti automaticky každý, vyjma lidí, kteří svůj nesouhlas vyjádří zaregistrováním do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Průměrně se v něm nachází kolem 1500 osob.

Jak před časem uvedl Zdravotnický deník, toto nastavení významně napomáhá zkracovat čekací lhůty při transplantaci orgánů. Česko tak dlouhodobě patří k zemím, kde jsou tyto lhůty nejkratší. Podobně fungují například v Itálii, Rakousku či ve Španělsku. Vedle toho existuje princip informovaného souhlasu, což znamená, že chcete-li se například v Nizozemsku, Švédsku či v Británii stát dárcem, musíte se aktivně zapsat do registru dárců. Německo se tedy vydalo cestou posledně jmenovaných zemí.

Petr Musil