Začíná dekáda mladých seniorů

Dosud žádná generace seniorů nebyla tak početná, tak zdravá a tak bohatá jako právě ročníky 1955 až 1960. Foto: pXfuel

S příchodem roku 2020 stojíme na prahu dekády, která bude patřit generaci „yold“. Tak Japonci říkají lidem ve věku 65 až 75 let, kteří jsou sice věkem staří (old), ale jinak jsou ještě plni sil, elánu a mladí duchem (young).

 

Mezi lety 2020 a 2025 se přesně do tohoto věku budou dostávat lidé narozeni ve druhé polovině 50. let minulého století. Jde o generaci poválečných baby-boomerů, která se vyznačovala vysokou mírou porodnosti zejména v rozvinuté části světa. A tak se dá nyní předpokládat, že během příštích pěti let v těch samých zemích rapidně naroste počet penzistů.

Jenže podle prestižního časopisu The Economist existuje i jiná možnost: že tito lidé zkrátka svůj odchod do důchodu odloží. A proč ne? Vždyť dosud žádná generace seniorů nebyla tak početná, tak zdravá a tak bohatá jako právě ročníky 1955 až 1960. Je tedy velmi pravděpodobné, že budou pokračovat ve své dosavadní práci, zůstanou ekonomicky i sociálně aktivní a s největší pravděpodobností zase změní svět, jako to ostatně během svého dosavadního života dokázali již několikrát.

Žijí déle, jsou zdravější a bohatší

A bude jich skutečně mnoho. V letošním roce populace lidí ve věku 65 až 74 ve vyspělých zemích překročí hranici 134 milionů, respektive dosáhne 11procentního podílu na populaci celkové. Před dvaceti lety jich bylo necelých sto milionů a tvořili osm procent ze všech obyvatel vyspělého světa. Jde o nejrychlejší nárůst objemu seniorské generace, jakého jsme dosud mohli být svědky.

S rostoucím věkem se u lidí obvykle zhoršuje jejich zdravotní stav. Jenže u baby-boomerů to neplatí tak jako dříve. Jsou nejen odolnější než jejich otcové a matky, ale zároveň se dožijí i podstatně vyššího věku. Jen mezi lety 2000 a 2015 se střední délka života v rozvinutých zemích zvýšila průměrně o 3,7 roku. O 3,2 roku se prodloužil život, který lidé stráví v dobrém zdravotním stavu.

Generaci „yold“ se daří i ekonomicky. Inu, posuďte sami. Jen ve Spojených státech medián bohatství domácností, kde alespoň jeden člen překročil hranici 62 let věku, činil ještě v roce 1989 150 tisíc dolarů. Do roku 2013 se mediánové bohatství seniorských domácností zvýšilo na 210 tisíc dolarů (asi 4,8 milionu korun), tedy o čtyřicet procent. Samozřejmě po očištění od vlivu inflace. Zajímavé je, že mediánové bohatství domácností u všech ostatních věkových skupin se ve stejném období snížilo, píše The Economist.

Jak už bylo řečeno, senioři se s příchodem věku stanoveného pro odchod do důchodu nepohrnou. Dnes je ve vyspělých zemích běžné, že více než pětina lidí mezi 65. a 69. rokem svého života stále pracuje. A tento podíl se nejspíše bude i nadále zvyšovat. Nejde jen o vylepšení své finanční situace. Pracovní nasazení v takto vysokém věku udržuje seniory v dobré fyzické i psychické kondici. Podle několika studií trpí pracující senioři výrazně nižší mírou ztráty kognitivních funkcí než jejich vrstevníci, kteří se rozhodli naplno užívat penze.

Pasivita patří do historie

Stručně a jasně řečeno, generace yold bude výrazně měnit tradiční obraz toho, jak o nich mladší lidé přemýšlí. Představa babiček a dědečků hovících si doma v křesle u televize nebo se příležitostně starajících o svá vnoučata, bude dříve či později patřit do historie. Pokud tam už v některých státech nepatří dnes.

Taková změna spustí dominový efekt a seniorům se velmi rychle začnou přizpůsobovat jednotlivé ekonomiky, které budou muset reagovat. Promění se sektor služeb či trh spotřebního zboží. Senioři zkrátka budou chtít žít aktivně, což se mimo jiné promítne do turistického ruchu a všech dalších odvětví, která na něj navazují. Včetně například letecké dopravy.

Změna zasáhne také finanční trhy. Podle časopisu The Economist budou senioři zcela jinak využívat své úspory na stáří, které si během svého ekonomicky aktivního života nastřádali. Už pro ně nebude zajímavý pouhý pasivní příjem anuitních výplat z jejich důchodových účtů, budou chtít svá portfolia i nadále co nejlépe zhodnocovat. Univerzity se budou muset připravit na rostoucí počet studentů starších šedesáti let. To se ostatně už děje a trend univerzit třetího věku dorazil už i do České republiky.

Vlády musí reagovat

Vzestup generace „yold“ bude požehnáním nejen pro ni samou, ale i pro hospodářství i společnost. Respektive může být. Aby se tak skutečně stalo, hovoří analytici časopisu The Economist o třech věcech, které se musí změnit. V první řadě jde o přístup společnosti ke starším lidem. Dnes je stále u mnoha zaměstnavatelů zakořeněna představa, že produktivita práce s přibývajícím věkem klesá. Jenže několik německých studií prokázalo, že to není pravda. Starší zaměstnanci totiž těží ze svých zkušeností, a jsou tak schopni mnoho pracovních procesů zvládnout efektivněji než jejich mladší kolegové.

Druhou nutnou změnou je přehodnocení vládní politiky ve vztahu k penzijnímu systému. Věk odchodu do důchodu je v mnoha zemích nastaven níže, než odpovídá efektivnímu věku odchodu do důchodu. Tedy okamžiku, kdy lidé v seniorském věku skutečně do penze odcházejí. Vládní politika tak spoluvytváří předsudky vůči starší generaci – jakmile je totiž někdo v důchodovém věku, může být vystaven výše popsaným představám o seniorech a jejich produktivitě a prospěšnosti zaměstnavatelům.

V neposlední řadě budou muset vlády změnit přístup k výdajům na zdravotní péči. Většině nemocí, které přicházejí s věkem, se dá nejlépe předcházet prevencí a změnou životního stylu. Jenže jen asi dvě až tři procenta výdajů na zdravotnictví právě do prevence směřují. Podle The Economist se tento podíl musí zvýšit.

Petr Musil