Inovace ve zdravotnictví? Umělá inteligence i roboti. Česko ale prvořadě potřebuje infrastrukturu pro eHealth

Nové technologie by v budoucnu mohly ulehčit i situaci související s personální krizí ve zdravotnictví. Například Konica Minolta vyvíjí robota, který by měl dohlížet na pacienty, kontrolovat, zda neupadli nebo jim není špatně (a případně vyhledat pomoc), či doprovodit je z jednoho místa nemocnice na jiné. Foto: FN Olomouc

3D modelování umožňující dopředu naplánovat operaci na míru pacientovi, umělá inteligence pomáhající lékařům s diagnostikou či roboti, kteří by mohli v nemocnicích usnadňovat zdravotníkům práci tím, že budou dohlížet na pacienty a v případě potřeby přivolají pomoc – to jsou jen některé příklady toho, jak moderní technologie proměňují a budou proměňovat zdravotnictví. K tomu, abychom do budoucna mohli naplno využít potenciálu nových technologií a elektronizace, ovšem potřebujeme data a propojenou infrastrukturu umožňující jejich sdílení napříč systémem. Jak ale známo, v Česku jsme na tomto poli značně pozadu. Situace by se snad mohla začít měnit příští rok, kdy by měl vstoupit v platnost dokončovaný zákon o eHealth. Problematice inovací, digitalizace a eHealth se věnovala konference Hospital Management, kterou na konci listopadu uspořádala FN Olomouc.

 

„eGovernment jako celek, zejména pro zdravotnictví, nefunguje – nefungují registry, nefunguje spojení laboratoří s klinickými daty a tak dále,“ konstatuje vedoucí Národního telemedicínského centra a přednosta I. interní kardiologické kliniky FN Olomouc Miloš Táborský.

K tomu, aby data bylo možno bezproblémově sdílet napříč systémem, je ale potřeba standardizace a interoperabilita – a ta u nás v praxi obvykle chybí. „IHE (Integrating the Healthcare Enterprisese, mezinárodní iniciativa věnovaná sdílení dat v rámci zdravotní péče, pozn. red.) se v České republice v omezené podobě používá asi od roku 2005 a byly tu i další osamocené projekty. Je smutné, že za tu řadu let se z těchto kapek nestal proud vody. Vysočina a Národní kontaktní místo pro elektronické zdravotnictví fungují striktně na IHE profilech, ale to je málo. Potřebujeme, aby na tom fungovalo celé české zdravotnictví, aby se tomu přestali bránit tuzemští výrobci softwaru a řádně to implementovali,“ doplňuje ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví a odboru informatiky na ministerstvu zdravotnictví Martin Zeman.

S trochou štěstí by ovšem mohl během roku 2021 začít platit zákon o eHealth a měla by se spustit infrastruktura eHealth. „Aby se věci rozjely správně, je třeba vytvořit prostředí digitální důvěry. Jde o autoritativní registry pacientů, zdravotnických pracovníků a poskytovatelů služeb, k tomu nezbytná pravidla hry, zabezpečení, standardy, metody autentizace, autentifikace a autorizace zdravotních záznamů a vstupu do digitálního světa, kde si můžeme prověřovat druhou stranu a objekty, které se tam pohybují, a spolehnout se na to, že toto činění pro nás nebude mít neblahé následky soudních sporů, vyzrazení či ztráty dat,“ konstatuje Zeman.

Cílem také je legislativně vytvořit osobní zdravotní záznam tak, aby ti, kdo budou tyto služby poskytovat, podléhali pravidlům, certifikacím, standardům a ověřováním kvality, díky čemuž se lidé nebudou muset bát ztráty dat v případě změny pojišťovny či zániku dané společnosti.

Méně návštěv u lékaře i včasné podchycení problémů

I když jsme ale v elektronizaci oproti jiným státům pozadu, jsou tu i světlé výjimky. Jednou z nich je eRecept, druhou Mezinárodní centrum pro telemedicínu a jeho dlouhodobé monitorování EKG na dálku. Zde se on-line sleduje EKG pacientů obvykle po dobu jednoho týdne až měsíce, přičemž se od roku 2009 povedlo takto vyšetřit více než 142 tisíc lidí; u zhruba 32 procent byla nalezena nějaká srdeční vada.

„Celou dobu jsme si mysleli, že tato služba je v České republice unikátní, ale že musí fungovat všude po světě, protože je to jednoduché implementovat. Když jsme ale začali výsledky prezentovat, zjistili jsme, že v rámci Evropy je takto komplexní centrum unikátní. V průběhu let se navíc přidávaly země, které nám posílaly své pacienty nebo data k analýze. Nejdéle spolupracujeme se Slovenskem, šest let posílají data kardiologové z Finska, v poslední době jsme začali spolupracovat s centry ve Francii, Německu a Itálii plus teď máme velký kontrakt pro Velkou Británii,“ popisuje vedoucí Mezinárodního centra pro telemedicínu Veronika Bulková s tím, že i v Česku se takto redukuje počet návštěv u lékaře.

Unikátem je také to, že se nám jako jediné zemi v EU povedlo integrovat screening po kryptogenní CMT (mozková příhoda, u níž není známa příčina, na vině ale může být fibrilace síní). Takovýto pacient je při propuštění z iktového centra objednán k dlouhodobé monitoraci EKG, a pokud telemedicínské centrum zachytí poruchu rytmu, odešle pacienta k jeho nejbližšímu kardiologovi. Díky tomu se daří vyselektovat potřebnou populaci pacientů bez zahlcení kardiologických ambulancí. Za loňský rok takto bylo ošetřeno na dva tisíce pacientů, což je zhruba 70 procent všech, které je třeba screenovat.

Protože přitom od roku 2009 vzrostl počet pacientů, které centrum monitorovalo, z tisíce na 13 tisíc v loňském roce, bylo třeba buď posílit personál, nebo hledat jiná řešení. Proto byl ve spolupráci s dalšími institucemi vyvinut program umělé inteligence, který průběžně data zhruba 800 pacientů vyhodnocuje a případně upozorní na problém, čímž ušetří odborníkům mnoho hodin vyhodnocování dat.

Mezinárodní centrum pro telemedicínu také v posledních měsících integrovalo do svého elektronického rozhraní chytré hodinky monitorující EKG, takže pokud pacient odesílá údaje, ty jsou shromažďovány v jedné složce, lékař k nim má přístup a pacient dostává echo, zda je jeho EKG v pořádku.

„Velmi moderní oblastí je zapojení pacientů do preventivní péče, a i v tomto nám pomáhá technika. Jedná se o různá chytrá zařízení, kdy nejenže jednosměrně odesíláte nějaké instrukce, ale máte možnost monitorovat, jestli pacient chodí, jaký má tep a podobně. Nejvyšší formou je optimalizace klinické péče, kdy jsou k dispozici technologie, které pomohou lékařům být rychlejší, přesnější a efektivnější. Řešíme tak například analýzu pacsových snímků, kdy umělou inteligenci využíváme k segmentaci a detekci zejména nádorů prostaty, ale řešili jsme i problémy na míše a příštitných tělíscích, kdy umělá inteligence umožní lékařům segmentaci provést v rychlejším čase. Na konci ale samozřejmě musí být doktor, který řekne, že to, co počítač udělal, je v pořádku,“ načrtává některé možnosti moderních technologií Michal Kolb z Microsoftu.

Pohlídají pacienty roboti?

Další velmi užitečnou moderní technologií je 3D tisk a modelování. „Sběr dat z klinických vyšetření, jako je CT, 3D echo či magnetická rezonance dnes umožňuje připravit virtuální 3D model. Nemusí to být celé srdce, ale oblast, kde plánujeme výkon. Je to nesmírný přínos pro pochopení anatomických poměrů daného pacienta, aby byla stanovena strategie a bezpečnost výkonu. Jde například o vrozené dětské vady,“ přibližuje profesor Táborský.

Nové technologie by v budoucnu mohly ulehčit i situaci související s personální krizí ve zdravotnictví. Například Konica Minolta vyvíjí robota, který by měl dohlížet na pacienty, kontrolovat, zda neupadli nebo jim není špatně (a případně vyhledat pomoc), či doprovodit je z jednoho místa nemocnice na jiné (např. na vyšetření nebo terapii). Robot přitom může monitorovat pacienty buď prostřednictvím klasické kamery, nebo v případě potřeby zachování soukromí pacientů jinými monitorovacími zařízeními, jako jsou termokamery (ty zároveň pomáhají ve špatných světelných podmínkách). Vedle toho je schopen reagovat na to, co pacient říká. Díky tomu, že program dokáže rozpoznávat obličeje i vzorce chování, pak může sloužit i jako ochranka dohlížející na to, zda v objektu nedochází k nějaké podezřelé činnosti.

„Snažíme se, aby zařízení fungovala synergicky a řešila komplexní problémy multimodálním způsobem. Je tu například aktivní rozpoznávání, kdy zařízení umí v reálném čase porozumět tomu, co se děje, tedy jaké aktivity lidé okolo dělají a o jakou situaci se jedná,“ načrtává Francesco Puja z Konica Minolta Laboratory Europe.

Při využívání moderních technologií ve zdravotnictví, a to i v celosvětovém měřítku, ale ještě máme značné rezervy. „V roce 1950 se v letectví objevila tragická událost jednou za 50 tisíc letů, a už tehdy byla letecká doprava považována za nejbezpečnější formu přepravy. V roce 2010 připadala tragická událost na jeden z 50 milionů letů, což znamená tisícinásobné zvýšení bezpečnosti za 60 let, a v roce 2017 se stala jediná havárie z 900 milionů letů. Co se ale týče zdravotnictví, Světová zdravotnická organizace pro rok 2018 uvádí, že zhruba 8 až 12 procent rozhodnutí vedla k závažným následkům, a Kongres Spojených států v roce 2014 hlásil, že denně zemře zhruba tisíc pacientů vinou chyby. Stejná bezpečnost přitom byla před 15 lety a nic se v této oblasti příliš nevyvíjí. V řízení zdravotnictví je tedy obrovský potenciál v tom, abychom poskytli kontinuální zvyšování spolehlivosti a snižování nákladů,“ konstatuje docent Radim Burget z výzkumného centra SIX na VUT v Brně. V tom může pomoci shromažďování a analýza vhodně zvolených dat, díky níž je ve finále možno predikovat rizika.

„Digitalizace je podle mého názoru základem udržitelnosti a dalšího efektivního rozvoje zdravotnictví jako celku. Na druhou stranu poctivý klinický přístup k pacientovi, fyzické vyšetření a popovídání si zůstává standardem medicíny pro futuro. Nebuďme tedy obětí dat, ale pojďme se snažit je rozumně využít ve prospěch našich pacientů,“ dodává profesor Táborský.

Michaela Koubová