Adiktologové bojují se zajištěním substitučních programů. Dlouhodobě neřešené problémy při epidemii COVID-19 gradují

"Nemůžeme lidi nechat napospas. Máme na krku jako obor velmi těžkou klientelu a klienti těchto služeb nejsou jen riziko pro sebe, ale také pro své okolí," říká přednosta Kliniky adiktologie 1. LF a VFN Michal Miovský. Foto: Pxfuel

České zdravotnictví je kvůli koronaviru v plné pohotovosti. Neplatí to přitom jen o těch jeho částech, které se s nakaženými pacienty setkají prvořadě, ale i o jiných segmentech. K těm patří také adiktologická péče, jejíž poskytování nyní čelí řadě problémů. Ty plynou z dlouhodobě špatné dostupnosti ambulantní péče a nevyřešené oblasti sociálně-zdravotního pomezí, které v době krize vedou k eskalaci náročné situace. Odborníci z Kliniky adiktologie 1. LF a VFN v Praze se proto snaží o opatření, která zajistí poskytování substituční léčby v případě zhoršení situace nebo v okamžiku, kdy se mezi mezi pacienty objeví i nemocný s COVID-19.

 

„Významná část psychiatrických nemocnic propustila pacienty léčené pro závislosti na svých lůžkových odděleních. Takto uvolněná lůžka potřebují použít jako vstupní filtr (karanténní oddělení) pro pacienty s těžkou psychickou poruchou, které je nutné přijmout. Problém je v tom, že propuštění závislí pacienti většinou nemají alespoň minimální ambulantní péči. Nejen aktuálně, ale dlouhodobě – roky na to marně poukazujeme a teď bude problém patrně velmi rychle gradovat. V souvislosti s epidemií se jen dramaticky zvýrazní,“ uvádí primář Kliniky adiktologie 1. LF a VFN Petr Popov s tím, že se navíc může připojit problém v podobě nemocných ambulantních lékařů/psychiatrů, těch kteří se dosud věnovali např. substituční léčbě. „Naše klinika je proto připravena nabídnout pomoc alespoň v rámci Prahy,“ doplňuje Popov.

Velký problém je přitom to, že léčba závislostí spadá do sociálně-zdravotního pomezí. „Přesně to, na co dokola poukazujeme, že je neúnosné a komplikuje nám život v běžném chodu, je nyní naprosto šílené. Naše služby jsou zdravotní i sociální, spadáme pod oba resorty a musíme to kombinovat. Dva resorty se ale nedokážou dohodnout na ničem a kromě politických deklarací to je v praxi zcela nefunkční. Nyní je to vidět ještě více. Některé z našich služeb jsou naštěstí natolik osvícené, že i když jsou sociální, snaží se řešit situaci. Sleduji alespoň některé, kde si uvědomují, že je není možné zavřít. Nemůžeme lidi nechat napospas. Máme na krku jako obor velmi těžkou klientelu a klienti těchto služeb nejsou jen riziko pro sebe, ale také pro své okolí. Dokola vysvětlujeme, že naše terénní a obecně všechny nízkoprahové služby jsou zásadní pro společnost a pořád si to spousta úředníků neuvědomuje,“ popisuje přednosta Kliniky adiktologie 1. LF a VFN Michal Miovský.

Pokud to jen trochu jde, služby pro lidi se závislostmi podle Miovského fungují, ačkoliv podpora úřadů je mizivá a ochranné pomůcky scházejí.

„Kde je MPSV a kde jsou kraje, aby řešily naše pracovníky v těchto službách? My v nemocnicích jsme na tom jen o chlup lépe – prioritně se řeší logicky urgentní provozy, ale bohužel naše provozy jsou vysoce rizikové a pacienty nemůžeme nechat bez pomoci. Je jedno, zda je to alkohol nebo nelegální drogy, zajistit péči musíme a jsou pacienti, které to může ohrozit na zdraví i na životě,“ dodává profesor Miovský.

Léčbu nelze přerušit

I v těchto ztížených podmínkách je také nutno realizovat metadonovou léčbu. „Nelze přerušit a nelze nechat pacienty bez léčby. Lidé na inzulínu se vás taky neptají, jak to zajistíte, zajistit to musíte. Řešíme tedy, aby to zajištěno bylo a provoz jel dál. Dnes jsme upravili provoz a chystáme se na zhoršení situace. Máme záložní týmy a prostě se připravujeme na to, že bude ještě hůře,“ vysvětluje Michal Miovský. Petr Popov k tomu doplňuje, že se také klinice podařilo domluvit s pražskými substitučními programy organizace DROP-In ohledně vzájemné nouzové výpomoci při péči o pacienty léčené metadonem.

Vedle toho je třeba zajistit péči například v případech, kdy je pacient někde registrován v léčebném programu, ale momentálně pobývá v karanténě na jiném místě. „Řešíme nyní možnosti přeregistrování pacienta, ale je to celé nesmírně komplikované a mnoho rozhodnutí není v našich rukou,“ konstatuje Miovský. Už se ale podařilo domluvit se s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, který je správcem registru substituční léčby, na zjednodušení postupu v případě nutné přeregistrace pacienta, jehož lékař je v karanténě či nemocný a nemůže se o pacienta aktuálně postarat. Obdobně by bylo možné postupovat u pacienta, který se nachází v karanténě mimo své bydliště. Včera proto primář Popov poslal pro pražské pacienty informaci o možnosti realizovat péči na klinice adiktologie.

Bylo by na místě zjednodušit preskripci substitučních léků

Další věc, na kterou je třeba se připravit, je postup v případě, kdy se u některého pacienta v programu potvrdí nákaza COVID-19. První testovaný pacient s podezřením byl negativní, odborníci se ale připravují na to, že pozitivní přijdou. Proto klinika adiktologie provádí bezpečnostní opatření směrem k pacientům i personálu z hlediska desinfekcí, minimalizace kontaktu či používání pomůcek.

„V takovém případě bude zásadně záležet na tom, v jakém zdravotním stavu budou konkrétní pacienti. Principiálně je možné vybavit substitučním lékem blízkou osobu pacienta či zdravotnické pracovníky, kteří se o něj starají. Pro tyto situace máme vypracované standardní postupy, které máme již v praxi vyzkoušené,“ přibližuje primář Popov.

A pak je tu předepisování substitučních léků s obsahem buprenorfinu. Recepty na léčivé přípravky obsahující omamné a psychotropní látky je přitom možno v lékárně vydat pouze na recept v papírové podobě a preskripci tak není možné řešit elektronicky jako u jiných léků. Pacient si tak předpis musí u lékaře osobně vyzvednout.

„V současné mimořádné situaci by bylo vhodné zjednodušit preskripci substitučních léčivých přípravků s obsahem buprenorfinu. Připomínám, že před rokem 2008 se tyto přípravky předepisovaly na běžný recept a k žádnému masivnímu zneužívání tehdy nedocházelo. Jinak by bylo vhodné, aby všechna psychiatrická lůžková zařízení ponechala alespoň několik lůžek pro detoxifikaci pacientů s těžkými odvykacími stavy, které mohou být život ohrožující,“ dodává Petr Popov.

Michaela Koubová