V budoucnu můžeme očekávat růst počtu nákaz od zvířat. Je třeba být na tyto situace připraveni, apeluje americký odborník

S nárůstem počtu lidí, hospodářských zvířat i plochy, kterou lidé zabírají na úkor divoké přírody, roste množství kontaktů se zvířaty a tedy i riziko nákazy virem, který původně cirkuloval jen ve zvířecí populaci. Foto: koláž ZD

Na světě zřejmě jsou stovky tisíc virů, které mohou být potenciální hrozbou pro člověka. S tím, jak na světě přibývá lidí a ruku v ruce s tím hospodářských zvířat, je přitom potenciál přenosu větší než kdy dříve, říká v rozhovoru pro Kaiser Health News Dennis Carroll, který 15 let vedl oddělení pro pandemickou chřipku a nové hrozby Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj. Přesto však v minulosti nebyly učiněny kroky, díky kterým bychom byli na situace podobné té současné připraveni – a to by bylo na místě do budoucna změnit.

 

„Hrozba představovaná zoonotickými nákazami, což jsou v zásadě viry cirkulující mezi zvířaty se víc a víc stává součástí našeho přirozeného prostředí. Je to z velké části dáno růstem světové populace v posledním století. Kdybychom o tom diskutovali před sto lety, mluvili bychom o světové populaci 1,8 miliardy lidí. Nyní hovoříme skoro o osmi miliardách. Ruku v ruce s tím jdou hospodářská zvířata a jejich produkty, které lidskou populaci živí. Rozšiřujeme města, osídlení i zemědělství do oblastí divoké přírody. To s sebou nese frekvenci interakcí mezi lidmi a divokými zvířaty v doposud nevídaném měřítku. V návaznosti na historické důkazy jsme spočítali, že každý rok čelíme dvěma, třem, čtyřem novým zoonotickým nákazám. Takže by nás nemělo překvapovat, že tu dnes hovoříme nákaze COVID-19,“ říká Dennis Carroll.

Během své téměř 15leté práce pro Agenturu Spojených států pro mezinárodní rozvoj, kdy měl na starosti zkoumat mezi zvířaty kolující viry, které se mohou stát hrozbou i pro člověka, stanul také v čele projektu Predict. V jeho rámci přitom bylo identifikováno přes dva tisíce zoonotických virů a bakterií, které mohou ohrožovat také lidi.

S projektem přišel Carroll před více než deseti lety. Vycházel přitom ze zkušenosti s ptačí chřipkou, tedy virem H5N1, která upoutala světovou pozornost v roce 2005. „Predict byl snahou o průzkum. Mohli bychom začít kvantifikovat pool potenciálních budoucích virových hrozeb?“ načrtává Carroll.

Jeho tým pak operoval ve třiceti státech v Asii a Africe. S místními orgány spolupracoval na tom, aby směl do terénu, respektive do odlehlých oblastí, kde mohli odborníci sbírat vzorky od netopýrů, primátů či hlodavců. Vzorky pak byly odvezeny do laboratoří, aby v nich byly identifikovány nové viry a aby se zjistilo, v jakém vztahu tyto viry jsou s viry nám již známými.

„Predict objevil více než dva tisíce nových virů v rámci virových čeledí, o nichž víme, že v minulosti představovaly pro lidi hrozbu. Počítáme, že nyní existuje kolem milionu a půl virů, z nichž polovina, tedy 500 až 600 tisíc virů, může být pro lidi potenciální hrozbou,“ popisuje Dennis Carroll.

Je třeba začít k problému přistupovat jinak. Zabránit mu, ne na něj reagovat

Projekt, díky němuž se za deset let podařilo objevit dva tisíce nových virů, běžel za prezidenta George W. Bushe a Baracka Obamy, Trumpova vláda se však rozhodla ho ukončit. Jeho fungování by tak mělo zcela skončit v tomto roce. Carroll proto opustil úřad a začal místo toho působit na Texas A&M University. Nyní vede Global Virome Project, neziskovou organizaci zaměřenou na sledování virových hrozeb a vyvíjející databázi virů.

„Kongres dal v prosinci signál Agentuře Spojených států pro mezinárodní rozvoj, že by měl zájem o pokračování výzkumu a zapojení do globálního partnerství, které bude pracovat na jakémsi atlasu cirkulujících virů, jež mohou v budoucnu znamenat hrozbu. Nyní potřebujeme podporu Kongresu promítnout do toho, aby agentura udělala další krok a pustila se do globálního partnerství. Global Virome Project by rád na toto partnerství navázal. Virus SARS-CoV-2 je jasným příkladem toho, proč jsou výzkum a budování kapacit, jako je Global Virome Project, důležité,“ vysvětluje Carroll s tím, že je pravděpodobné, že se podobné případy budou opakovat.

Podle něj je proto třeba, abychom začali myslet jinak. „Můžeme mít v ruce informaci, ale jestliže ji nevyužijeme ke konání, je to problém. Ve Spojených státech i po celém světě zaujímáme reaktivní přístup. Raději čekáme, až se něco stane, a pak reagujeme, než bychom byli proaktivní a využili poznatků, které nám umožní zabránit podobným věcem v budoucnu. Největší výzvou tak je něco, o čem bychom mohli přemýšlet jako o sociálním inženýrství – tedy změnit přístup politiků, investorů i komunit tváří v tvář riziku. Nečekejme, až se nám vláme do dveří, když víme, že už je v sousedství. Je třeba vyjít ven a jednat,“ myslí si Dennis Carroll. Uplynulých dvacet let od objevu SARS je podle něj právě dokladem onoho vyčkávání a až následné reakce. „Je to recept na celosvětové neštěstí,“ dodává.

Situaci komplikuje politické napětí

I vzhledem k výše popsanému růstu kontaktů se zvířaty se tak dalo očekávat, že se podobná nákaza vzešlá od zvířat, ať už koronavirem, chřipkou či něčím jiným, dříve nebo později objeví. Šíření je pak násobeno globalizací a pohybem lidí, takže se jednorázový přenos může stát rizikem pro každého na zemi. Jenže místo abychom nabytých poznatků využili k přípravě, došlo v tomto směru spíše k opačnému posunu.

„Jsme svědky fragmentace globálních partnerství, které byly utvořeny v posledním desetiletí v návaznosti na zkušenosti se SARS, ptačí chřipkou, pandemií chřipky z roku 2009 a ebolou. V několika posledních letech vidíme vzestup politického napětí, které celosvětovou komunitu fragmentovalo. Naše schopnost koordinovaně, s pohledem vpřed jednat byla silně narušena,“ poukazuje Carroll.

Sama Amerika je toho podle něj dokladem. Nejenže situace s ochrannými pomůckami byla obdobná jako u nás (poptávka kvůli jejich nedostatku přišla tento měsíc), ale v roce 2018 také nechal Bílý dům zavřít Úřad pro globální zdravotní bezpečnost při Národní bezpečností radě. Ten byl přitom centrem pro zajištění toho, aby americká vláda byla schopna monitorovat, co se děje ve světě, informovat a radit všem úřadům v USA, co je třeba dělat. „Jenže tento úřad byl zavřen a po něm zbylo velké prázdno. To také nyní zanechalo prázdno ve smyslu vedení a světové odpovědnosti,“ uzavírá Dennis Carroll.

-mk-