Ani v ekonomické krizi nemůžeme dopustit, aby nebyly dostupné již schválené preparáty, říká šéfka onkologické společnosti

Předsedkyně Výboru České onkologické společnosti docentka Jana Prausová. Foto: Radek Čepelák

Podobně jako mnohé další odbornosti prochází nyní onkologie organizačně i jinak velmi náročným obdobím. Lékaři se snaží odkládat návštěvy, výkony a vyšetření tak, aby pacienty pobytem v nemocnici zbytečně nevystavovali riziku nákazy, a zároveň se snaží péči zkoordinovat, aby měla současná omezení na onkologicky nemocné co nejmenší dopad. Další velké výzvy jsou ovšem ještě před námi. Jak říká šéfka České onkologické společnosti docentka Jana Prausová, byli jsme díky příznivé ekonomické situaci v posledních letech trochu rozmazlení – což se ale nyní bude muset změnit. Rozpočet na zdravotní péči bude hubenější a v příštím roce musíme očekávat restrikce. Podle docentky Prausové ovšem není možné, aby přestaly být dostupné prostředky, které doposud dostupné pro pacienty byly.

 

Jaké specifické bezprostřední dopady má pandemie na onkology a onkologii?

Snažíme se, aby dopady pro onkologické pacienty byly co nejmenší. V této souvislosti jsme zrušili dispenzární kontroly, které probíhají třeba jednou za půl roku nebo za tři měsíce, protože se domníváme, že je mnohem menší riziko, pokud pacient není zbytečně vystaven riziku nákazy ve zdravotnickém zařízení. Kontrola nějakou dobu počká, než ho vystavovat zbytečnému riziku návštěvou naší ambulance nebo třeba zobrazovací metody, kde se pochopitelně může potkat s celou řadou dalších lidí, u nichž nevíme, zda jsou nebo nejsou pozitivní na covid-19. Snažíme se především, aby to nemělo dopad na jejich léčbu, což samozřejmě není jednoduché. Zajišťujeme personál tak, aby byl vždy někdo v záloze, pokud by někdo onemocněl – abychom nedostali do karantény celou kliniku, ale aby mohla nastoupit další skupina zdravotníků, která obslouží pacienty tak, že nebude přerušována léčba, která by měla probíhat kontinuálně. Snažíme se minimalizovat dopady. Co se týče chirurgických zákroků, opět je třeba lepší předřadit nebo prodloužit léčbu neoadjuvantní a výkon odložit třeba o měsíc při plném zajištění probíhající jiné kontinuální léčby, než pacienta vystavovat riziku nakažení při hospitalizaci. Snažíme se odkládat i probíhající stagingová vyšetření (tj. vyšetření sloužící k určení rozsahu onemocnění, pozn. red.) jednou za půl roku, protože jejich odložení o měsíc opravdu nehraje roli. Pokud je pacient bez klinických projevů malignity nebo nemá žádné obtíže, tak se takové vyšetření posunout dá. Je třeba použít zdravý rozum i profesionalitu a zajistit péči tak, aby se pacientů dotkla co nejméně.

To všechno platí v nějakém rozumném čase. Pokud by se omezující opatření proti koronaviru prodlužovala dál, řádově o měsíce, asi byste museli k odkládání některých vyšetření a výkonů přistoupit jinak?

Určitě ano. Kroky by byly postupné, určitě ne nějaký radikální řez. Zvažovali bychom vždy u každého pacienta individuálně, co je pro něj větší riziko. Jestli třeba o deset dní odložit léčbu a zvýšit riziko možnosti nákazy, nebo obráceně. Samozřejmě průběh malignit a léčby je různý podle toho, v jaké fázi onemocnění je. Jestli je adjuvantní, nebo paliativní léčba. Muselo by to být ušité na míru pro každého pacienta a zvažovali bychom všechna pro a proti. Určitě ale žádného pacienta nenecháme na holičkách a budeme se o něj starat.

Jaké výzvy přináší pandemie vašemu oboru? Budete muset najít odpovědi na nějaké nové medicínské otázky?

Na nějakou vyslovenou souvislost mezi nákazou a průběhem malignity nebo jaký vliv by měla probíhající infekce na člověka, který má současně maligní onemocnění, je asi těžké teď hledat odpověď. Toto všechno můžeme vyhodnotit až za nějakou dobu po ukončení pandemie. Máme ovšem zkušenost, že některé virové infekce, jako je virová hepatitida, vytvoří takovou cytokinovou bouři, že to naopak vede až i k zastavení procesu choroby. Nechci ale v žádném případě předjímat, protože se jedná o jiný virus a jiné nemocnění. Takže na tohle úplně odpovědět neumím.

Výzvou pro nás ovšem je organizace péče v době takto vypjaté situace, aby měla na pacienty co nejmenší dopad. O to se samozřejmě všichni snažíme a všechna onkologická centra jsou ve spojení, komunikujeme, radíme se o průběhu péče a snažíme se ji koordinovat. Zatím to nebylo tak, že by nějaké pracoviště kompletně přestalo pracovat, že by třeba někdo jiný musel pacienty převzít. Jistě by se ale taková situace dala řešit a museli bychom si vzájemně pomoct.

Obáváte se ekonomických dopadů koronakrize, tedy například, že nebudou peníze na novou léčbu a moderní léky?

Když člověk slyší, jaký dopad má krize na ekonomiku, že vzroste počet nezaměstnaných a tak dále, tak samozřejmě obavy máme. Byli jsme teď, dá se říct, trochu rozmazlení, ekonomická situace byla skvělá a my jsme opravdu žádné restrikce neměli. Začala se výrazně zlepšovat i doba schválení nových preparátů a podobně. Naši pacienti byli zajištěni velice kvalitně. Já věřím, že společnou domluvou s plátci péče bude pokračovat pozitivní trend, i když chápu, že ekonomická situace dobrá není a nebude. Žádný onkologický pacient ale nemůže počkat na to, až se hospodářská situace zlepší. Budeme se maximálně snažit domluvit s plátci tak, aby inovativní léčba byla pro České onkologické pacienty dostupná.

Jestli se vůbec podaří zajistit financování v tomto roce, pak zcela jistě přijdou restrikce příští rok. Pojišťovny nebudou mít peníze takový rozsah péče, jaký hradily dosud.

Budeme to hlídat. Kdyby mělo dojít k nějaké obrovské restrikci, byla by to samozřejmě škoda, ale není už možné udělat krok zpět u preparátů, které jsou teď dostupné, aby dostupné nebyly. To se domnívám, že možné není. Jestli se zbrzdí nástup nových přípravků, nelze v tuto chvíli jednoznačně říci. Musíme s pojišťovnami jednat a uvidíme. Nejsme v tom sami, virus je rozšířen po celém světě, podobné problémy budou řešit i za hranicemi Česka.

Některé odborné společnosti vyzvaly kuřáky, aby přestali s kouřením, a odkazují přitom na pokles několika tisíc hospitalizovaných po zavedení nekuřáckých veřejných prostor. Může podobnou roli podle vás sehrát i masivnější přechod dosavadních kuřáků na alternativy (elektronické cigarety a zahřívaný tabák)? Mohlo by i to v době pandemie pomoci?

Máme v národním onkologickém programu, že jsme samozřejmě pro to, aby lidé nekouřili, protože je to jedna z jasných příčin vzniku malignit. Propagujeme tento postoj, covid, necovid, epidemie na našem názoru nic nezmění. Lepší je nekouřit. Sama za sebe si nemyslím, že by náhražky v podobě elektronických cigaret něco řešily. Dobré je přestat, pokud člověk kouří. Žádný mezistupeň neexistuje. To je šidítko. Je pravda, že velká skupina onkologických pacientů se dá během léčby přesvědčit a zanechá kouření. Někteří ovšem ne. Nemůžeme jim kouření zakázat. Rozhodnutí je na jejich svobodné vůli. Oni moc dobře vědí, že jim to škodí. My jim vysvětlíme, že není dobré ani v souvislosti s léčbou, aby kouřili dál.

Když ale hovořím s odborníky, kteří se zabývají závislostmi, říkají, že největší poškození plyne z procesu spalování cigaret a že u těch lidí, kteří nejsou schopni přestat kouřit, je cesta pomoci přes snižování rizika. Používají alternativy, které jsem zmiňoval, a šetří si tak zdraví, protože nedýchají zplodiny hoření.

Asi trochu jo. Někteří lidé chvíli zkouší něco jiného a potom zase klidně sklouznou zpět k cigaretám. Mají to totiž trochu jako nervový tik, potřebují něco držet v ruce. A chybí jim to. Já sama za sebe musím říct, že když přestat kouřit, tak opravdu natvrdo přestat. Jistě jsou alternativy, o nichž hovoříte, určitým řešením, ale nejlepší je nekouřit.

-cik-