Současná koronavirová epidemie ukazuje, proč zdravotnictví potřebuje pracovat s jistou rezervou a že na obsazení 70 až 80 procent lůžek se nelze dívat jenom jako na neekonomický provoz, upozorňuje profesor Richard Češka, předseda České internistické společnosti ČLS JEP, který působí na III. interní klinice 1. LF UK a VFN Praha. Právě internisté se často starají o pacienty s podezřením, někdy i prokázanou nemocí COVID-19. Neměli bychom také při ‚nadměrném‘ zaměření na virovou pandemii zapomínat i na pandemii diabetu, či kardiovaskulárních onemocnění, varuje dále profesor Češka a doplňuje: „Tento rozhovor vznikal v době, významně před vrcholem epidemie v ČR a samozřejmě za situace, měnící se několikrát i během dne, proto může něco působit neadekvátně.“
Jaké specifické bezprostřední dopady má pandemie na interní medicínu a internisty?
Pandemie se samozřejmě dotýká celé společnosti, celého zdravotního systému a interny a internistů o to více. Jsou to právě interní oddělení v nemocnicích, samozřejmě po „infekcích“, která se nějakým způsobem starají o suspektní a někdy i pozitivní pacienty. Myšleno tedy především o nemocné, jejichž hlavní diagnózou je coronavirová infekce. O dalších konsekvencích se zmiňujeme dále v tomto rozhovoru.
Jaké výzvy přináší pandemie interní medicíně jako oboru? Bude muset najít odpovědi na nějaké medicínské otázky, které mají přímou souvislost s Covid-19?
Z pohledu internisty si musíme uvědomit především fakt, že nejrizikovější skupinu tvoří polymorbidní (a to nejen starší) pacienti, kteří mají celou řadu interních diagnóz. A právě optimální léčba těchto, v této chvíli komorbidit, může přispět k co nejlehčímu průběhu a finálně se může projevit i ve snížení mortality těchto nemocných na infekci, která jistě není masově, nicméně může být, fatální.
Jak jsou pracoviště, kde pracují internisté, zasažena organizačními opatřeními v nemocnicích? Jak se projevuje pandemie u ambulantních specialistů ve vašem oboru? Jaké vidíte největší hrozby? Vidíte i nějaké příležitosti?
Jak jsem již zmiňoval, interní oddělení nastupují (mnohá jsou v době tohoto rozhovoru „zatím“ jen připravována) hned po odděleních infekčních, jako oddělení pro nemocné s coronavirovou infekcí. Za zcela zásadní však považuji fakt, že ani pandemie koronaviru nesmí zastavit standardní péči o interně nemocné. Pacienti stále dostávají infarkty, selhává jim srdce, mají dyspepsie, biliární koliky, bolesti na hrudi i břicha, anemický syndrom, mají teploty nejasné etiologie, hubnou, mají kryptogenní malignity. A lůžková interní oddělení musí tyto problémy řešit. A stejně tak i ambulantní specialisté, internisté, i lékaři oborů z interny vzešlých (a samozřejmě i praktičtí lékaři) nemohou najednou přestat fungovat. Nejen hypertenze, diabetes nebo nespecifický střevní zánět a CHOPN potřebují pravidelné kontroly, úpravy medikace a další. A situace je složitá. Chybí pomůcky, pacienti se nemohou (nebo se obávají) dostavit na kontrolu. Řada ambulancí pracuje v „krizovém režimu“. A opravdu to není jednoduché pracovat po telefonu, bez znalosti aktuálních výsledků. Ano, někdy lze u dlouhodobě stabilizovaného nemocného, navíc informovaného a spolupracujícího, pokračovat v zavedené léčbě. Ale mnohé i pacient sám může podcenit, interpretovat jinak…
Zde vidím největší hrozbu. Abychom při „nadměrném“ zaměření na virovou pandemii, nezapomínali na pandemii diabetu, kardiovaskulárních onemocnění…. V ČR umírá ročně více než 100 000 lidí. Takže je třeba vyvažovat.
Hrozbou je nedostatek akutních interních lůžek. A zde je i příležitost. Příležitost zdůvodnit, proč zdravotnictví, nejen interna potřebuje pracovat s jistou (a třeba dost významnou rezervou) a že „obložnost“ třeba 70-80% není tragickou neekonomičností provozu s následnou nutností redukce.
Obáváte se, že ekonomické důsledky pandemie mohou zbrzdit/zastavit dostupnost péče z důvodu zbrzdění/zastavení financování nejpokročilejší léčby a terapií? V jakých oblastech?
Domnívám se, že pandemie přinese mnohem širší změny, než oslabení ekonomiky. Kdybych chtěl být naivním optimistou, mohla by naopak přinést zdravotnictví jistá plus. A jde i o nás, zdravotníky, abychom dokázali některých pozitiv využít správným směrem. Ekonomika se postupně (spíše rychle) znovu rozběhne a investice půjdou jistě přímo i nepřímo také do zdravotnictví.
Výzva šéfů některých odborných společností kuřákům, jíž jste spolupodepsal, aby přestali s kouřením, je podložena poklesem několika tisíc hospitalizovaných po zavedení nekuřáckých veřejných prostor. Může podobnou roli podle Vás sehrát i masivnější přechod dosavadních kuřáků na alternativy (elektronické cigarety a zahřívaný tabák)? Mohlo by i to v době pandemie pomoci?
Samozřejmě že z dlouhodobého hlediska je každé snížení počtu kuřáků zdravotním pozitivem. A logickou úvahou se dostaneme k tomu, že snížení počtu kuřáků ve společnosti je pozitivní i v době pandemie.
Jak vnímáte z pozice své specializace doporučení adiktologů těm, kteří opakovaně nedokážou přestat s kouřením, aby přešli na méně škodlivé alternativy jako jsou elektronické cigarety a podobně?
Po několika desítkách let v medicíně je mi jasné, že některá naše doporučení prostě pacienti nebudou / nedokážou akceptovat. U závislostí je to samozřejmě vždy problém, ať už jde o tabák, alkohol, nebo třeba jídlo či pohodlný životní styl bez pohybu! V tom případě je samozřejmě vždy výhoda, kdy existuje nějaká „alternativa“. Je lepší „alespoň něco nežli nic“. Přesto existuje riziko, že někteří vnímají „méně rizikové“ jako „bezpečné“ a nesnaží se proti svému problému aktivněji bojovat.
-cik-
