Bohužel blázni žijí mezi námi, prohlásil premiér Matovič. Nejen Slovensko má problém se stigmatizací duševně nemocných

Stigmatizující výroky politiků utvrzují stereotypy o duševních onemocněních a ve výsledku vedou k tomu, že lidé potýkající se s duševními problémy nevyhledají pomoc. Foto: Flickr

Představa, že duševně nemocný rovná se nebezpečný násilník, stále nezmizela. Potvrzují to i komentáře některých významných slovenských ústavních činitelů k nedávné tragédii ve Vrútkách, kdy do tamní školy vnikl mladý muž a zaútočil na žáky a vyučující. V okamžiku, kdy ani nebyly známé motivy, příčiny ani podrobnosti činu, slovenský premiér Igor Matovič a předseda parlamentu Boris Kollár označili pachatele za „blázna“. Stalo se tak v době, kdy se v zemi připravuje reforma psychiatrické péče, jejíž nezbytnou součástí má být také destigmatizace problematiky duševního zdraví a osob žijících s duševním onemocněním. Právě vysoká míra společenské stigmatizace, kterou podobné výroky politiků posilují, znamená největší bariéru ve vyhledání odborné pomoci pro samotné nemocné i jejich blízké. Slovensko však v tomto bohužel není ojedinělé. Zkušenosti se stigmatizací má také Česko, byť u nás se situace postupně mění k lepšímu, a to díky probíhající reformě psychiatrické péče.

 

Pokud ve společnosti převládají negativní stereotypy, že lidé s duševním onemocněním jsou nevypočitatelní, agresivní a nebezpeční, znamená to vážný problém jak pro samotné psychicky nemocné, tak pro celou společnost. Právě vysoká míra stigmatizace je tou největší bariérou pro to, aby ti, kteří potřebují odbornou pomoc, ji vyhledali a svou situaci byli schopni řešit. Většina lidí, kteří mají psychické problémy, včetně velmi závažných, tak bohužel není správně diagnostikována ani léčena, navzdory skutečnosti, že je možné je léčit a zkvalitnit jejich životy i život jejich okolí. Přesto se ve veřejném prostoru objevují výroky, které míru společenské stigmatizace osob s duševním onemocnění ještě více zhoršují.

Ukázaly to i komentáře dvou významných slovenských ústavních činitelů k nedávné tragédii ve Vrútkách, kdy do tamní školy vnikl mladý muž a zaútočil na žáky a vyučující. Jednoho z nich zabil a několik dalších vážně zranil. Při následném zásahu policie byl pak útočník zastřelen. Slovenský premiér Igor Matovič ve svém prvním prohlášení pro média uvedl, že „bohužel blázni žijí mezi námi“. Předseda Národní rady SR Boris Kollár pak pro televizní stanici TA3 prohlásil: „Měl jsem pocit, že je to zcela vyšinutý člověk, který šel úplně nadoraz. Mohl být pod vlivem drog. To by normální zdravý člověk neudělal.“

Dopady podobných slov jsou zřejmé. Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2017 osoby žijící s psychickým onemocnění považuje za „spíše nebezpečné“ 42 % respondentů. Současně 61 % Čechů a Češek by za souseda nechtělo člověka, který žije s duševním onemocněním. Právě tyto předsudky pak ubližují samotným nemocným, protože 57 % lidí by se stydělo, pokud by se jejich přátelé dozvěděli, že vyhledali pomoc v souvislosti s duševním onemocněním, téměř polovina (45 %) lidí by svým přátelům nikdy nepřiznalo, že má psychické onemocnění a 60 % by se s touto informací nesvěřilo svým kolegům.

„Výroky typu „bohužel blázni žijí mezi námi“ jsou stejně nebezpečně jako výroky typu „bohužel Romové žijí mezi námi“, „bohužel židé žijí mezi námi“, nebo „bohužel lidé na vozíčku žijí mezi námi“, podněcují stigmatizaci až nenávist k jedné skupině obyvatel, tentokrát definované na základě zdravotního stavu,“ vysvětluje Petr Winkler, vedoucího oddělení Výzkumného programu sociální psychiatrie v Národním ústavu duševního zdraví, který se dlouhodobě věnuje problematice stigmatizace a destigmatizace duševního zdraví.

„Podobná prohlášení přispívají k tomu, že většina lidí nevyhledá odbornou pomoc v oblasti duševního zdraví, ačkoli ji potřebují, ale také k tabuizaci tématu duševního zdraví, což má za následek horší kvalitu života celé populace,“ dodává. Výroky slovenských politiků samy o sobě tak bohužel nejsou výjimečné, „pouze“ ilustrují to, že předsudky vůči lidem s duševním onemocněním jsou hluboce zakořeněné. Navzdory skutečnosti, že psychické choroby jsou zcela běžné. Podle dalšího výzkumu NÚDZ v roce 2017 prožilo nějaké duševní onemocnění 21 % dospělé české populace. Konkrétně depresi 5,5 %, úzkostnou poruchu 7,3%, poruchu chování způsobenou užíváním alkoholu 10,8 % (závislost 6,6 %), poruchu chování způsobenou užíváním jiných návykových látek (bez nikotinu) 2,9%, a psychotickou poruchu 1,5 % obyvatel.

Rychlé soudy a ještě rychlejší odsouzení

Výroky obou významných ústavních činitelů přišly jen několik hodin po tragické události, tedy v okamžiku, kdy nebyly známé podrobnosti, motivy ani příčiny činu. Přesto se takřka okamžitě začaly šířit nejrůznější zprávy, včetně zavádějících či zcela nepravdivých. Slovenská policie dokonce upozornila na to, že se šíří dezinformace s cílem rozpoutat vášně a nenávist vůči určité skupině obyvatel na základě smyšlených informací o útočníkovi. Konkrétně se objevily nepravdivé zprávy, že útočníkem byl Rom, který „roky přepadával“ a „roky fetoval“. Stejně tak policie odmítla do okamžiku, než budou známy výsledky pitvy útočníka, spekulovat, zda byl pro vlivem psychoaktivních látek. Přesto se v médiích i kvůli výrokům premiéra a předsedy parlamentu tyto zavádějící informace objevují, a mají zcela konkrétní negativní důsledky, protože vytváří nepravdivé spojení, že duševně nemocný rovná se nebezpečný násilník.

„Zmiňované paušalizující výroky, které se navíc objevily v okamžiku, kdy nebyly veřejně známé konkrétní podrobnosti události, z úst politiků považuji za nevhodné, protože potvrzují nesprávnou a ve svém důsledku škodlivou představu, že duševně nemocný člověk rovná se „nebezpečný a násilný blázen“, kterého je třeba izolovat od společnosti. Skutečnost je však taková, že duševně nemocní se pravděpodobněji stanou oběťmi trestných činů než jejich pachateli,“ upozorňuje Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice v Praze, největší psychiatrické nemocnice v Česku, a někdejší předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP.

Bohužel spojení duševního onemocnění a násilí je stále častým stereotypem. Podle docenta Martina Anderse, přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, lze podobné výroky veřejných činitelů vnímat jako „lakmusový papírek vývoje postojů společnosti k psychiatrii“. „Tato slova bohužel jen upevní nebezpečnou nálepku, že duševně nemocný je agresivní, násilnický, nevypočitatelný a je třeba jej izolovat. Skutečnost je přesně opačná, lidé s duševním onemocněním se častěji stávají oběťmi násilí a naprostá většina z nich je schopna žít ve společnosti, pouze někteří potřebují určitou míru pomoci a podpory,“ vysvětluje současný místopředseda a někdejší předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a také garant reformy psychiatrické péče v Česku.

Navíc odsuzující výroky politiků přišly v době, kdy se vyšetřování událostí teprve rozbíhalo. „Ve chvíli, kdy přesně nevíme, co se stalo, nemůžeme vynášet takto rychlé soudy. Samotné násilné chování není „důkazem“ o přítomnosti duševního onemocnění, protože je zcela běžné, že násilné trestné činy páchají lidé, kteří žádnou duševní chorobou netrpí. Přesto média nikdy neinformují, že pachatelem je například kardiak, zmiňují pouze možnou, často i nepotvrzenou, souvislost s duševním onemocněním,“ dodává.

Podle Petra Winklera navíc podobné výroky ukazují, jak „nápadný nedostatek gramotnosti v oblasti veřejného zdraví“ tito politici mají a současně jak negativně ovlivňují veřejné mínění. Z jeho pohledu se tak jednalo o zkratkovitou a zkratovitou reakci, která „jen přilévá olej do ohně“. „Média by měla rozlišovat spekulace od fakt. Pokud se velmi výjimečně stane, že člověk s duševním onemocněním spáchá nějaký závažný trestný čin, je třeba nejprve posoudit, zda jeho onemocnění v tomto hrálo nějak významnou roli. To by samozřejmě měli posuzovat odborníci a nikoli média. Média by se měla sama sebe tázat, zda mají dostatek důkazů, aby mohly zodpovědně na souvislost mezi duševním onemocněním a trestným činem poukázat. Často ta souvislost může být asi tak relevantní, že pachatel trpěl také alergií na břízu,“ shrnuje.

Pokud však ve společnosti převládá postoj, že lidé s duševním onemocnění jsou „nebezpeční“ a je potřeba se jich stranit, ochota samotných nemocných se léčit není nijak velká. Stigmatizace, ať už samotných duševních chorob, jejich léčby nebo psychiatrie samotné, tak má velký podíl na skutečnosti, že se většina těch, kteří potřebují léčbu, neléčí. Konkrétně u lidí s depresemi se to týká 61 %, u lidí s úzkostmi 69 %, u lidí s poruchou chování způsobenou užíváním jiných návykových látek než alkoholu pak 77 % a u lidí s poruchou chování způsobenou užíváním alkoholu se jedná dokonce o 93 %.

Destigmatizace jako důležitá součást reformy psychiatrické péče

Nevhodné výroky významných politiků přišly ve chvíli, kdy Slovensko připravuje reformu psychiatrické péče, a právě destigmatizace, tedy zvýšení povědomí laické i odborné veřejnosti o duševním zdraví, psychických onemocněních, jejich diagnostice, léčbě i o životě samotných nemocných, má být její nedílnou součástí.

„Nejen jako neziskovka snažící se o destigmatizaci psychických poruch, ale také jako odborníci, psychiatři a psychologové, kteří se starají o duševně nemocné lidi, jsme zklamaní dnešním vyjádřením premiéra SR ohledně tragické události ve Vrútkách. Tato událost nás utvrdila v tom, že pokračovat v destigmatizaci duševních poruch má obrovský význam,“ okomentovala situaci na svém facebookovém profilu organizace No More Stigma Slovensko, která se dlouhodobě věnuje problematice duševního zdraví a současně destigmatizace.

Právě tato nezisková organizace upozorňuje na to, že stigmatizace vzniká zejména z pocitů ohrožení a odlišnosti. „Člověku je přirozené mít obavy z neznámého. Povědomí populace o současné problematice psychických poruch je stále relativně malé, respektive ve velké míře ovlivňované stereotypy a vlivem médií. Pokud totiž vnímáme skupinu lidí jen podle jejich odlišnosti, zdá se nám být více cizí a vyvolává v nás pocity ohrožení. Tam venku je stále mnoho lidí, kteří se bojí zaklepat, kteří stojí přede dveřmi a přešlapují z nohy na nohu. Chceme spolu s vámi mluvit o problematice psychických poruch otevřeně, lidskou řečí… Řečí, která může někomu pomoci vstoupit do dveří odborníka včas,“ informuje organizace na svých webových stránkách. Právě tato neziskovka doufá, že nevhodná vyjádření premiéra „neohrozí plánovanou reformu zdravotní péče o duševní zdraví, ale naopak tento případ poukáže na nutnost starat se o duševní zdraví lidí od dětství“.

V tomto ohledu má před sebou Slovensko ještě dlouhou cestu. „Nevhodná slova politiků padla v okamžiku, kdy se Slovensko připravuje na reformu psychiatrické péče, jejíž součástí je také problematika destigmatizace duševně nemocných. Znovu se tak ukázalo, jak v tomto ohledu má před sebou slovenská společnost velký kus práce, a bohužel podobné výroky politiků vrací snahy o destigmatizaci o řadu let zpátky. Navíc právě vysoká míra stigmatizace, která je bohužel problémem řady zemí někdejšího Východního bloku, je ve skutečnosti největší překážkou pro to, aby duševně nemocní vyhledali odbornou pomoc. Podobné výroky tedy brání tomu, aby se tito lidé dostali k odpovídající léčbě, což má negativní důsledky jak pro ně samotné, tak pro celou společnost,“ upozorňuje Martin Hollý. „Bohužel se ukázalo, že stav toho, jak slovenská společnost pojímá duševní zdraví, není dobrý. Nicméně je potřeba si uvědomit, že tato situace není nezměnitelná,“ je přesvědčený docent Anders.

Míru stigmatizaci lze změnit, ukazuje Česko i Velká Británie

Oba někdejší předsedové Psychiatrické společnosti ČLS JEP se domnívají, že u nás by podobná slova z úst politiků již pravděpodobně nepadla. Ne snad proto, že by stigmatizace lidí s duševním onemocněním u nás neexistovala, ale postupně se díky reformě psychiatrické péče daří u nás situaci měnit a spolu s ní i společenské klima. Příkladem je i cílená práce odborné společnosti a také Národního ústavu duševního zdraví směrem k médiím, mimo jiné upozorňování na nevhodné a stigmatizující formulace a současně i konkrétní manuál, jak o problematice duševních onemocnění informovat věcně správně a bez předsudků. To mimo jiné znamená nepoužívat označení jako „narkoman, feťák, alkoholik blázen, pomatenec, choromyslný, šílený, slabomyslný, narušený blázinec chovanec“, ale nahradit je slovy „uživatel drog, člověk se závislostí na drogách / alkoholu člověk s duševním onemocněním psychiatrická nemocnice / zařízení pacient, klient, uživatel psychiatrické péče“. „Stigmatizace znamená bariéru ve vyhledání odborné pomoci. Nicméně je možné s ní pracovat a snižovat její míru, což ukazují mimo jiné pozitivní zkušenosti z Velké Británie a také Česka,“ dodává docent Anders.

Konkrétním příkladem je práce profesora Grahama Thornicrofta, který se na londýnské King‘s College Hospital spolu se svým týmem věnuje výzkumu stigmatu a stigmatizace. “Spolehlivě tak můžeme tvrdit, že je možné snížit míru stigmatizace, pokud budeme pracovat s kvalitními důkazy, které jsou k dispozici. A důkazy nás vedou tímto směrem: Nejlepším způsobem, jak snížit stigma, je zajistit kontakt mezi lidmi, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním, a mezi těmi, kteří tuto zkušenost nemají,“ popsal renomovaný britský expert v rozhovoru pro Zdravotnický deník v roce 2018. Právě osobní kontakt s lidmi, kteří mají zkušenost duševním onemocněním, je podle něj cesta, jak snížit míru stigmatizace.

„Výsledek je jednoznačný, právě sociální kontakt s konkrétním člověkem, který má zkušenost s duševním onemocněním, má zásadní pozitivní vliv. V Anglii už deset let běží program fungující na stejném principu. Napříč celou zemí jsou pořádána podobná setkání. Zapojujeme místní televizní a rozhlasové stanice i další média, a měříme dopad tohoto programu na vnímání duševně nemocných obecnou populací. Výsledkem je pokles stigmatizace o 15 procent. Víme, že takový výsledek nemůže přijít hned, a proto je nezbytné, aby podobné programy běžely dlouhodobě. Není možné se stigmatu zbavit okamžitě, a bylo by proto chybou očekávat, že stačí rychle zasáhnout a problém zmizí,“ uvedl profesor Thornicroft v rozsáhlém rozhovoru.

Ludmila Hamplová