Vyšší počty nově diagnostikovaných neznamenají větší problém. Na virus si zvykejme a chovejme se zodpovědně, apelují odborníci

Tzv. semafor informuje širokou veřejnost o stupni rizika v každém okrese. Bílá znamená nulové nebo zanedbatelné riziko, zelená výskyt nákazy v ČR bez komunitního přenosu. Jak je patrné z mapky zachycující stupně pohotovosti v týdnu od 24. do 31. 7., druhý stupeň značící počínající komunitní přenos (oranžová) ani třetí stupeň indikující narůstající nebo přetrvávající komunitní přenos (červená) se u nás nevyskytovaly. Foto: koláž ZD

Česko sice v uplynulém měsíci zaznamenalo nárůst počtu nově diagnostikovaných s covid-19, situace se ale podle odborníků nedá srovnat s tou, v jaké jsme byli v březnu a dubnu tohoto roku. Jedná se totiž ve většině případů o několik sledovaných klastrů, kde se nákaza začala šířit mezi mladými lidmi. Ukazatele vypovídající o skutečném riziku, jako je stoupající počet hospitalizovaných či nakažených v rizikových skupinách, oproti tomu prozrazují, že situace v Česku je dobrá. Hygienici přitom apelují na zodpovědnost a dodržování základních opatření, zároveň ale podtrhávají, že se s nákazou kolující v populaci budeme muset naučit normálně žít.

„Z dostupných dat můžeme epidemiologickou situaci vnímat jako dobrou a při pohledu do okolních států nikoliv výjimečnou. Potvrzuje se základní poučka biologie, a to, že viry a respirační onemocnění se neodstěhovávají, nemizejí, ale schovávají se v populaci. Co mě trochu překvapuje, je, že i v letním období je nemoc poměrně nakažlivá, snadno se tedy předává, ale ztrácí svou průraznou sílu, protože jinak bychom viděli úplně jiný jev v nemocnicích a zranitelných skupinách,“ uvádí ředitel ÚZIS Ladislav Dušek.

V současnosti tak sice máme poměrně hodně záchytů – celkem za červenec 4500, což je dáno i tím, že se provádí kolem šesti tisíc testů denně, zpravidla se ale jedná o bezpříznakové nebo mírné průběhy. Těžkých průběhů a hospitalizací je velmi málo. V tuto chvíli je zhruba 250 pacientů hospitalizováno s covid a zátěž jednotek intenzivní péče je zanedbatelná – na umělé plicní ventilaci nebo ECMO je dvacítka covid pozitivních lidí. Z celkového počtu těch, u nichž byla v červenci nákaza potvrzena, jich v nemocnici skončilo méně než pět procent; necelé procento má těžký průběh. Nad 75 let je necelým pěti procentům diagnostikovaných, což poukazuje na to, že se daří chránit zranitelné skupiny populace.

Zatímco počet nově diagnostikovaných a aktuálně pozitivních jsou jen popisnými parametry, tím, co skutečně indikuje riziko, je podíl pozitivních záchytů z provedených testů, eskalace trendu a forma šíření nemoci, riziko pro zranitelné skupiny obyvatel a podíl hospitalizovaných spolu s kapacitou intenzivní lůžkové péče. Velmi významným parametrem je také počet aktuálně nakažených zdravotníků, protože to může paralyzovat chod zdravotnických zařízení. V tuto chvíli je v Česku pozitivních 27 lékařů a 88 sester, což je ovšem z celkového počtu zdravotníků zanedbatelné číslo.

Naopak nesmysl je podle profesora Duška sledovat kumulativní čísla od počátku objevení nákazy. „Toto není rakovina nebo nemoc, která je chronická do konce života člověka. Počet lidí, které jsme tu měli v březnu, si nenasčítávejme do července, protože je úplně jiná situace. Nemoc u lidí nemocných v březnu odezněla a už není,“ podtrhává profesor Dušek.

Nové nákazy lze dnes z více než 80 procent přiřadit ke konkrétním ohniskům, která jsou navíc velmi pečlivě mediálně sledována. „Vlastně se díváme na reality show, sledujeme respirační nákazu v přímém přenosu,“ podotýká Ladislav Dušek.

Veřejnosti má nyní pro orientaci v aktuální epidemiologické situaci v daném regionu pomoci tzv. semafor, který stanovuje jeden ze čtyř stupňů pohotovosti. „Není to robotický systém, který automaticky vede k restrikcím. Jednotlivé stupně vycházejí z námi nasbíraných dat, kde se hodnotí 25 parametrů a jsou výstupem týdenního souhrnu denních sledování. Konečné rozhodnutí o daném stupni pro danou oblast, v tomto případě okres, je výstupem naší odborné expertizy epidemiologů a hygieniků. Velkou roli v něm hraje posouzení rizika komunitního přenosu, tedy nekontrolovaného šíření v populaci, při kterém krajské hygienické stanice neurčí původ podstatného podílu zjištěných nákaz. V týdnu od 24. do 31. 7. se dá epidemiologická situace hodnotit jako klidná s několika ohnisky ve stupni jedna, tedy bez komunitního přenosu,“ shrnuje hlavní hygienička Jarmila Rážová. „Jsme teď na hony vzdáleni do červené barvy,“ dodává k tomu Ladislav Dušek.

  V současnosti jsou dvě hlavní ohniska, a to v Praze a Moravskoslezském kraji. Praha přitom dlouhodobě kolísá na hranici rizika komunitního šíření, kdy 18 procent nákaz nemá jasně prokázaný původ. Podle hygieniků je ale situace kontrolovaná a nejsou zasaženy rizikové skupiny obyvatel. „Praha jako obrovská aglomerace bude vždy místem, kde bude výskyt viru vyšší než v jiných částech republiky. Proto jsme přistoupili k nošení roušek ve zdravotnických zařízeních, stanicích metra, a jakmile to umožní klimatické podmínky, avizujeme, že roušky budou i v nadzemních částech MHD. To je jedno z mála opatření, která můžeme provést. Bohužel se už zapomíná na dodržování odstupu, kde je to možné, protože je to jedno z dalších možných jednoduchých opatření, které má svůj efekt,“ konstatuje ředitelka Hygienické stanice hlavního města Prahy Zdeňka Jágrová.

V Moravskoslezském kraji se pak poslední týden situace uklidňuje a dochází k postupnému vyhasínání ohniska. „Nad celým Moravskoslezským krajem je reprodukční číslo pod jedna a i hranice intervalu spolehlivosti nejde nad jedna, takže jsme, doufám, na začátku postupného mizení této epidemie. Přitom v kraji běží dál poměrně intenzivní testování, takže to není falešná nula,“ říká k tomu Ladislav Dušek.

V současnosti přitom hygieniky velmi vytěžuje několik klastrů – z pražského klubu Techtle Mechtle, jedné další party a kempu HC Slavia. Ve všech případech jde o mladé lidi, u nichž nákaza probíhá bezpříznakově nebo lehce, takže zde šíření neznamená zásah do zdravotnických kapacit.

„Co nám dělá problémy, jsou mladí lidé, kteří nejsou nijak ovlivněni v prevenci a u nichž onemocnění probíhá lehce nebo bezpříznakově, takže je nic nenutí dělat věci jinak, než jsou zvyklí. Můj apel je, aby se všichni chovali obezřetně a tak, aby vyloučili možné riziko nákazy alespoň do té míry, kdy je to neomezuje. Velmi neradi bychom omezovali otevírací doby a zakazovali nějaké činnosti, ale pokud by se situace nadále vyvíjela nepříznivě, nic jiného nám nezbude,“ říká Zdeňka Jágrová.

„Ráda bych zdůraznila naši osobní zodpovědnost za zdraví a uvědomění si, že svým chováním ovlivňuji nejen zdraví své, ale i ostatních. Když to nebudeme vzájemně respektovat a chovat se podle jednoduchých pravidel, tedy distanc, případně rouška, a dodržování základních hygienických pravidel, nemáme šanci některé věci ovlivnit. Chovejme se tedy zodpovědně, zejména máme-li v rodině rizikové skupiny. A rizikovou skupinou nejsou jen lidé nad 65 let, ale i mezi mladšími ročníky jsou chronicky nemocní. Těm může tato nákaza dost výrazně zkomplikovat zdravotní stav,“ podtrhává Jarmila Rážová.

Na druhou stranu ovšem ona i další odborníci podtrhují, že výskyt nákazy na sportovních akcích rozhodně neznamená, že bychom měli přestat sportovat. „Pojďme si na virus zvyknout a chovat se obezřetně,“ dodává hlavní hygienička.

„Nákazu bychom měli vnímat v širším kontextu nemocnosti české populace, nikoliv izolovanou optikou různých čísel. Covid-19 musíme vnímat jako jiná infekční onemocnění, jakkoliv se biologická podstata viru chová malinko odlišně než nákazy typu chřipka. Nečekejme, že dosáhneme situace, kdy tento virus z populace zmizí. Současně bychom téma měli vnímat jako odbornou a organizační, možná logistickou otázku, v žádném případě to však není téma politické. A co považuji za zcela zásadní a co v debatách není akcentováno, je, abychom každé úmrtí pacienta s covid-19 nevnímali jako senzaci a selhání systému nebo jednotlivců, ale jako normální fenomén, který se v medicíně vyskytuje, ať už se jedná o infekční nebo neinfekční onemocnění. Když se podíváme, kolik pacientů ročně zemře na různé choroby, až na výjimky o těchto číslech nevíme, respektive nejsou denně na stránkách novin – a přitom jsou řádově vyšší,“ vysvětluje předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a vedoucí Klinické skupiny covid na ministerstvu Vladimír Černý s tím, že jen infekční onemocnění dýchacího systému a plic stojí za čtyřmi tisíci úmrtími ročně a chřipková onemocnění souvisí s 1500 úmrtími; covid pozitivních pacientů zemřelo v nemocnicích za pět měsíců tři sta.

Podobně jako jednotlivá úmrtí nelze přičítat na vrub selhání systému, nelze ani zcela jasně predikovat počty nakažených. „Křišťálovou kouli při predikování této nemoci nemá v ruce nikdo a může se stát, že za týden bude někde nějaká akce a virus se rozšíří. Není to žádné selhání metodologie, máme proti sobě normální přírodu, která vyvinula normální respirační virus. Je jen rychlejší a nakažlivější než chřipka a v jarních měsících se ukázal poměrně velmi průrazný ve zranitelných skupinách. Doufejme, že teď jsme svědky vyhasínání, virus se ale šíří přírodou normálně podle pravidel, která v ruce nedržíme, a dokud nebudeme mít vakcínu, držet je nebudeme,“ uzavírá Ladislav Dušek.

Michaela Koubová, grafy: ÚZIS, MZ