Pohotovostní služba nebo mobilní paliativní péče. Pražská záchranka chce nabídnout širší spektrum péče, zahajuje náborovou kampaň

Netradiční klipy k náborové kampani Zachraňuj v Praze vznikly díky režiséru Vítu Klusákovi a jeho týmu ze společnosti Hypermarket film. Hlavní postavou je herec a tanečník Marek Zelinka. Foto: ZZS HMP

Pražská záchranka bude standardně poskytovat péči typu lékařské pohotovosti u pacientů doma a také mobilní paliativní péči. Ráda by proto i vzhledem k rozrůstající se metropoli rozšířila své řady zhruba o stovku záchranářů, které chce nalákat prostřednictvím neotřelé kampaně Zachraňuj v Praze. Těm, kdo se pro službu u pražské záchranky rozhodnou, pak nabízí benefity v podobě bydlení, delší dovolené či finančních odměn.

 

I když je práce u záchranné služby velmi náročná a záchranáři při ní bojují o lidské životy, přesto má dnes nejeden student o práci zkreslenou představu. Místo slaňování z vrtulníku a dramatických zásahů u velkých havárií je každodenní rutinou hlavně pomoc seniorům. Trochu mylné domněnky poopravit a dopředu studenty/absolventy připravit na praxi tak, aby pak zklamaní své zaměstnání neopouštěli, má nová kampaň pražské záchranky s názvem Zachraňuj v Praze.

„Zamýšleli jsme se nad tím, jak bychom mohli nové kolegy – zájemce o práci na záchranné službě – motivovat. Hledali jsme inspiraci v zahraničí, v Evropě i zaoceánských zemích, a zjistili jsme, že to všichni děláme dost stejně, a to napříč všemi složkami integrovaného záchranného systému. Je to většinou postaveno na emotivních videích, což funguje, ovšem u laické veřejnosti. My jsme se rozhodli udělat to trochu jinak. Řekli jsme si, že bychom chtěli potenciálním zájemcům o práci u nás ukázat, jak práce na záchrance vypadá ve skutečnosti. To jsme dali do kontrastu s představami, které mohou zájemci o práci mít,“ popisuje tisková mluvčí ZZS Hl. m. Prahy a operátorka zdravotnického operačního střediska Jana Poštová.

Dva náborové spoty režiséra Víta Klusáka, na nichž kampaň stojí, byly natočeny bez nároku na honoráře a poběží hlavně na sociálních sítích. V pozadí kampaně by pražská záchranka ráda pracovala i se studenty příslušných škol, s nimiž by v době, kdy bude epidemiologická situace klidnější, chtěla více komunikovat přímo. Studenti díky tomu mohou například vyrazit na praxi v operačním středisku, kde o práci získají mnohem realističtější představu.

„Když jsem před 16 lety nastupoval jako řidič na pražskou záchranku, byl jsem překvapen záchranářskou rutinou. Pochopil jsem to, co mi nyní v pozici náměstka říkají nově nastupující kolegové a na co si tak trochu v dobrém stěžují. Když se rozhodnete studovat obor záchranářství nebo urgentní medicínu, jste celé studium připravováni na situace, kdy zasahujete u přímého ohrožení života – resuscitujete, zachraňujete lidi s těžkými úrazy z dopravních nehod, učíte se slaňovat, absolvujete kurz horské služby i vodní záchranné služby. Očekáváte tedy přirozeně nějaký adrenalin a akci, jenže pak zjistíte, že záchranářská rutina a denní chleba je trochu o něčem jiném. Je to hlavně o pomoci lidem, kteří nejsou v přímém ohrožení života, což ale neznamená, že vaši pomoc nepotřebují. Potřebují řešit chronickou bolest či chronické problémy a nadpoloviční většina jsou senioři. To může u pracovníků vést k deziluzi až syndromu vyhoření, čemuž bychom rádi předešli,“ vysvětluje náměstek pro nelékařská zdravotnická povolání Zdeněk Křivánek s tím, že podle statistik řada pracovníků záchranek do pěti let odchází s tím, že práce nesplnila jejich očekávání.

Kapacity pro mimořádné události i nové základny

Právě fakt, že velkou část práce záchranářů tvoří pomoc seniorům, kterou dnes jinak neumíme zajistit, je také jedním z důvodů náboru. Pražská záchranka by totiž chtěla rozšířit své služby a pomoci se systémovým řešením.

„Praha se koncentruje i rozšiřuje, co se týče počtu obyvatel. Nesmíme přitom zapomínat na to, že populace obecně stárne – v Praze už dnes máme čtyři tisíce seniorů v pobytových zařízeních a predikce jsou neúprosné. Proto nemůžeme usnout na vavřínech a musíme budovat další základny a najímat nové kolegy a kolegyně,“ přibližuje ředitel pražské záchranky Petr Kolouch, podle něhož by se během pěti let měly otevřít další tři základny. Jedná se přitom o okraje Prahy – Klánovice, Běchovice a Suchdol, kde může dojezd záchranky v případě návratu z nemocnic trvat déle. Na jednu výjezdovou skupinu je potřeba minimálně deset lidí, proto by záchranná služba ráda přijala během pěti let zhruba 50 až 70 lidí.

Potřebu získat nové lidí přitom podtrhla i jarní zkušenost koronavirové pandemie. Nejprve sice došlo k propadu počtu výjezdů o 10 až 15 procent, situace se ale rychle vrátila k normálu (denně v hlavním městě záchranná služba odbaví kolem 700 hovorů, z nichž k polovině případů posílá výjezd). V návaznosti na pesimistické predikce navíc došlo k přepnutí do režimu řešení mimořádných událostí. I kvůli ochranným oblekům a zátěži je v takovém případě potřeba lidi střídat, což doprovází systém peer podpory a psychosociální intervenční služby.

„Jedna věc je rutinní provoz, ale tato epidemie nám ukázala, že je dobré mít rezervy. S dostatečným rozpočtem si pak mohu dovolit lidi bezkontaktně střídat, takže se nám do karantény nedostávají vysoké počty,“ poukazuje Petr Kolouch. Ten by také díky rezervám chtěl umožnit zaměstnancům vzdělávání ve formě pravidelných cvičení, která by mohla sloužit i jako prevence vyhoření. „Můj sen je, aby několik posádek denně jezdilo cvičit s hasiči. Tím pádem trénují to, co studovali a co je třeba umět. Až jednou bude hořet dům nebo bude větší nehoda, budeme mít rezervy,“ doplňuje ředitel pražských záchranářů.

Konec diskuzí o nadužívání záchranek?

Odstartovat další novinku pomohla i covidové pandemie, kdy nebylo jasné, jak budou fungovat praktičtí lékaři. Tehdy pražská záchranka spustila létající krizový tým, což byl v podstatě ekvivalent mobilní pohotovostní služby. Domovy pro seniory díky nim získaly jistotu, že na zajištění péče nebudou samy. Podobnou službu by ovšem pražská záchranka chtěla poskytovat i na standardní bázi.

„Všechna data, která jsou dnes k dispozici, ať už budou nebo nebudou epidemie, hovoří o tom, že je péči třeba extendovat. Tím odpadnou diskuze o nadužívání záchranné služby, přehlcení příjmových míst v nemocnicích a tak dále. Naším projektem pro dalších pět let je proto transformace létajícího krizového týmu, který je znovu připraven, pokud by to druhá vlna epidemie vyžadovala, do podoby mobilní pohotovosti – návštěvní služby všeobecného praktického lékaře. Bude nám to umožňovat zaměstnávat i kolegy, kteří už by neměli k řízení sanitních vozů tolik sil. Díky tomu by naši senioři nezůstali bez pomoci,“ popisuje Petr Kolouch s tím, že už projekt schválil magistrát.

Další novinkou by měl být mobilní tým paliativní péče starající se o pacienty, kteří se rozhodli strávit své poslední chvilky (za podpory svých nejbližších) v domácím prostředí. „Už máme kolegu, který nastupuje před koncem roku a spolu s koordinátorem paliativní péče na magistrátu otevřeme další službu, která bude vyžadovat i změnu zřizovací listiny záchranné služby. O pacienty se budeme starat s jiným týmem, abychom neomezovali prostředky výjezdových skupin a zároveň aby tito nemocní nemuseli tam, kde to není indikované, pendlovat mezi nemocnicí a svým domovem,“ doplňuje Kolouch, který by ve finále rád získal kolem stovky nových zaměstnanců.

Výjezdové příplatky ve výši 7500 korun měsíčně

Na všechny tyto aktivity tak bude pražská záchranka potřebovat novou krev. Je ovšem známým faktem, že ve zdravotnictví obecně personál schází. To platí i o záchrankách, které podle náměstkyně personální sekce pražské záchranné služby Hany Kubánkové trpí novelou zákona o nelékařských zdravotnících z roku 2017. Zde je totiž zakotvena povinnost pro záchranáře po ukončení studia absolvovat roční praxi v nemocnicích na oddělení ARO nebo na urgentním příjmu.

„Když se tam v průběhu roku etablují a dostanou očekávanou finanční odměnu, nemají úplně důvod po roce z nemocnice odcházet na záchranku. My se s tím snažíme bojovat a díky dobrému vedení organizace i dobré spolupráci s magistrátem Hl. m. Prahy – s odborem zdravotnictví se nám daří být konkurenceschopní v oblasti platové politiky. Odměňování za nadstandardní výkon a práci je pak součástí kvartálního odměňování,“ vysvětluje Hana Kubánková. Od začátku tohoto roku se však hlavně povedlo s magistrátem vyjednat pro pracovníky ve výjezdových skupinách příplatky ve výši 7500 korun měsíčně k plnému úvazku.

Peníze ovšem dnes pro mladé lidi zdaleka nejsou vše. Proto pražská záchranka vyjednala s magistrátem to, že je svým zaměstnancům schopna zajistit ubytování, aby neztráceli čas dojížděním v případě, že bydlí mimo Prahu. Vedle toho mají pracovníci nárok na šest týdnů dovolené ročně a ve spolupráci s městskou policií mohou od podzimu využít dětskou skupinu.

Problém oproti tomu pražská záchranná služba nemá s lékaři. „Dohodli jsme se s jednotlivými nemocnicemi a lékařskými fakultami, takže preferujeme sdílené úvazky. Naši kolegové a kolegyně slouží u nás a zároveň i v nemocnicích, díky čemuž je kontinuita odbornosti i přidaná hodnota pro naše záchranáře dostatečná,“ doplňuje ředitel Kolouch.

Na druhou stranu by ale záchranka ráda využila praktiky, kteří si mnohdy na záchranku netroufnou, s tím, že mezikrokem by mohla být právě popsaná pohotovostní služba. Ti, kteří by měli zájem, by pak po absolvování příslušných kurzů mohli nastoupit i jako klasičtí lékaři na záchrance.

Michaela Koubová