Současnou situaci lockdown neřeší. Je to o osobním přístupu každého z nás, říká budoucí hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba

To, jak budou za dva týdny vypadat (jiho)české nemocnice, má v tuto chvíli v rukou každý z nás svou odpovědností, říká budoucí hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS). Foto: archiv Martina Kuby

Vláda se včera rozhodla přistoupit k lockdownu – omezila pohyb osob, uzavřela řadu obchodů i služeb. Jenže podle budoucího hejtmana Jihočeského kraje Martina Kuby (ODS), který zároveň bude mít na starosti i oblast zdravotnictví, tento krok bez změny přístupu obyvatel situaci nezachrání. Podle Kuby by se každý z nás teď měl držet podle dvou zásad. Chovej se tak, jako bys virus měl a nechceš nakazit toho, kdo stojí vedle tebe, a také tak, jako by ten, kdo stojí vedle nás, virus měl a ty se nechceš nakazit. Většinu lidí virus neohrozí, ale každý z nás svým chováním rozhoduje, jak rychle se virus šíří. Tento apel nabývá na důležitosti s tím, jak se plní nemocnice – například ty jihočeské se při zachování stávajícího nepříznivého trendu naplní za dva týdny. 

 

Jaká je nyní situace v jihočeských nemocnicích? 

Od minulého týdne jsme s kolegy zavedli sledování vývoje – zpětně monitorujeme, jaké byly počty testů a pozitivních zhruba před deseti dny, a pak sledujeme, jak se nám to promítá do hospitalizací. Podle počtu hospitalizací v jednotlivých dnech si definujeme indexy postupných nárůstů, abychom viděli, co nás čeká v dalších třech až pěti dnech. Zatím se nám daří velmi pečlivě a poměrně správně vývoj tipovat. Bohužel se ale ubírá těmi nejpesimističtějšími čísly, takže nám reálně vychází ty nejhorší varianty. V posledních sedmi dnech tak máme zrychlené nárůsty hospitalizací, které odpovídají tomu, že před deseti, čtrnácti dny začaly rekordní nárůsty pozitivních, a potvrzuje se to, čeho jsme se obávali. Kapacita jihočeských nemocnic se bohužel v tuto chvíli zaplňuje a bude záležet, jakým tempem to bude pokračovat. My se na to můžeme připravovat, ale stále musíme připomínat, že nemocnice není nafukovací a má nějakou omezenou kapacitu – a to nejen lůžkovou, ale i personální. Co půjde zvládnout, zvládneme, a jsme připraveni kapacity pro příjem pacientů s covid maximalizovat. Uzpůsobujeme provoz, omezujeme péči, která není nezbytná, jako jsou operace ortopedické, jejichž odklad pacienta neohrožuje na životě. Zachováme samozřejmě akutní péči, jako jsou infarkty, traumata či porody.

Můžete přiblížit výhled na následující dny? 

Bude se odvíjet od toho, jestli trochu slezeme z pesimistického scénáře. Pokud by to pokračovalo dosavadním tempem, je nutno říci, že během dvou týdnů jsme na plné kapacitě, kterou jsme schopni připravit. Řešíme proto i kapacity mimo nemocnice. Pak bude zásadní rozhodování o tom, kdo v nemocnici ležet má a kdo péči potřebuje, protože z některých nemocnic hlásí, že mají pacienty bez příznaků. To v Jihočeském kraji nemáme, protože od začátku diskutujeme a rozhodujeme, aby byli přijímáni pacienti, kteří péči opravdu potřebují, a na postelích neleželi lidé, kteří nemají klinické příznaky a jsou třeba jen covid pozitivní. To si při velkém tlaku nebudeme moci dovolit a budeme muset přemýšlet, kam dál lidi umisťovat. Teď záleží na vládě, jestli nezakáže lidi předávat do domovů pro seniory, což by byla velká komplikace – a podle mého nelogická. Řada domovů totiž umí pracovat v odděleném provozu covid a necovid, takže si s tím umějí poradit. Pokud k zákazu dojde, může to vytvářet tlak na to, že si kraje či města budou muset vytvářet další kapacity, například internáty středních škol či podobná zařízení, kam se budou doplňovat postele, kde by byli lidé bez zásadních klinických příznaků, ovšem s přetrvávající covid pozitivitou.V nemocnici musí ležet ti, kdo potřebují kyslík, intenzivní péči nebo zkrátka mají závažnější příznaky. Připravit se na všechna řešení a dobře systém nastavit, bude nyní základ. Zatím se skutečně zdá, že se kapacity mohou dostat k maximu.

Asi největší slabinou je personál. Jak zajišťujete jeho dostatečné kapacity?

To je základ. My nyní máme necelých 300 zdravotníků covid pozitivních nebo v karanténě a péči v nemocnicích budou více než počty lůžek omezovat počty zdravotníků. V tuto chvíli tak komunikujeme se zdravotně-sociální fakultou, a už máme nastaveny jasné programy, kolik sester budeme mít k dispozici a budeme je posílat do jednotlivých nemocnic – rozdělení teď probíhá. Podobně to děláme s mediky, kteří se budou stahovat z fakult tak, abychom je mohli umístit do jihočeských nemocnic. Zatím si nemocnice tím, jak omezují péči v jednotlivých oborech, vypomáhají uvnitř – když zrušíte oddělení rehabilitace, můžete sestry použít. Jestli ale bude pokračovat dosavadní trend, čeká nás zapojování lidí zvenčí. Další důležitá věc bude zapojování lidí do následné péče u těch, kteří budou propuštěni z nemocnice, ovšem ještě covid pozitivní, takže se nebudou moci vrátit do rodiny nebo sociálního zařízení. Tam budeme potřebovat dobrovolníky nebo charitativní organizace, které bychom zapojili do péče. To bude další důležitý úkol.

Přistupuje se v nemocnicích k tomu, že by se zavíraly nemocniční ambulance specialistů, případně by se zakazovaly souběhy úvazků v soukromém sektoru?

Naši ředitelé mají velmi racionální model postupu, takže omezujeme, když je to nutné. Pokud ještě jde poskytovat péči kolem, snažíme se ji poskytovat – nemocnice jsou tu od toho, aby obsluhovaly Jihočechy a pomáhaly jim při jejich zdravotních problémech. Jde tedy o konkrétní kroky, není možné říci, že tehdy a tehdy něco zavřeme. Když uvidíme, že se čísla zlepšují, necháme péči běžet co nejdéle – ale když zjistíme, že čísla zase poskočila a my lidi potřebujeme jinde, pak přistupujeme k zavírání oddělení a měníme je na covid. Snažíme se zkrátka podle predikce pět dní dopředu postupovat tak, abychom věděli, že ještě máme prostor navézt postele, sehnat zdravotníky a nějak to řešit.

Narážíte na nějaké překážky v komunikaci a toku informací z centrální úrovně? 

My sledujeme data týkající se testů nejen na centrální, ale především na jihočeské úrovni, tedy z krajské hygienické stanice. Pro mě je nejpodstatnější pro péči v kraji, jak se vyvíjí situace na krajské úrovni. A především nás zajímají počty hospitalizací. To jsou prostě tvrdá čísla, která když sledujete, tak z nich můžete dělat poměrně přesnou predikci. Navíc když si ji vždy porovnáváme s počty testů, které byly před deseti dny, tak nám vychází poměrně přesná predikce hospitalizací na další dny. Takže my moc čísel nepotřebujeme z centrály – máme holdingové uspořádání nemocnic, kdy jsme schopni mít každý den ve 14 hodin součet hospitalizovaných s pozitivním covid, kolik z toho je jich na JIP a kolik na umělé plicní ventilaci na ARO. To jsou čísla, která sledujeme online, abychom je mohli hodnotit a dělat si predikci nárůstu na další dny.

Co se týče současné situace obecně, jak se díváte na plošné testování?

Považuji to za věc, která v tuto chvíli nebude funkční, a to z několika důvodů. Neumím si představit, jak bychom logisticky prohnali třeba šest milionů lidí v krátkém čase ordinacemi obvodních lékařů. To je nereálné. Navíc podle stanoviska mikrobiologické skupiny musí být odběry dělány za stejných podmínek jako PCR, museli byste tedy mít celý den sestru i lékaře v odběrovém skafandru a nic jiného by nedělali. A je tu ještě další úskalí – když se podíváte na specificitu a senzitivitu testů, nakonec zjistíte, že do karantény pošlete skoro víc zdravých než nemocných. Pokud je test specifický z 97 procent, znamená to, že z 97 procent pozná, že zdravý člověk je zdravý – ale tři procenta zdravých může falešně označit za nemocné. Když si vezmete populaci 10 milionů lidí, kde nemocných je 200 tisíc a zdravých 9,8 milionu, tak tři procenta z těch zdravých znamenají skoro 300 tisíc lidí. Tito lidé pozitivní nebudou, ale test se může kvůli svým vlastnostem chovat, jakože nemocní jsou. Nejdůležitější ale je, že testování populace má být jako fotka společnosti, kdy lidi, kteří jsou pozitivní a virus šíří, vidíte jako červené balónky, a vy se je na deset dní snažíte ze společnosti “odstranit” do karantény, aby nákazu nešířili dál. To ale musíte udělat v co nejkratším čase, nemůžete to dělat třeba měsíc. V jeden moment totiž mohou být lidé negativní, ale během tří týdnů se mohou třeba hned několikrát nakazit. V tu chvíli testování ztrácí na půvabu. Nejsem tedy fanouškem tohoto testování a z řady důvodů to za správnou cestu nepovažuji.

Pomůže podle vás při řešení současné situace lockdown?

V této chvíli situaci řeší každý konkrétní člověk tím, jak se chová. Teď už nehrajeme o to, co nám kdo nařídí, ale jestli sami přemýšlíme o tom, jak se máme chovat. Nejhorší, co se může dít, je, když to lidé budou brát tak, že tady roušky mít musíme, ale tady už ne, tak si je sundají. Musíme se začít chovat odpovědně. Prostě chvíli tak, jako bychom virus měli a nechtěli nakazit toho, kdo stojí vedle nás, a zároveň tak, jako by ten, kdo stojí vedle, virus měl, a my se od něj nechtěli nakazit. To jsou nejjednodušší pravidla, která nás provedou krizí bez lockdownu. Nákazy v této chvíli přichází z velké části z rodin, kde si to lidé předávají mezi sebou. Dokud tedy nebudeme dodržovat roušky, umyté a vydezinfikované ruce a rozestupy, můžou přicházet příkazy a zákazy jakékoliv, ale ve výsledku je to na osobním přístupu jednotlivce. Problém je, že lockdowny a další omezení s sebou nesou zásadní až fatální ekonomické i společenské dopady, přitom by se řada věcí dala řešit odpovědností jedinců. Je to na každém z nás. Když se mě lidé ptají, jak to bude vypadat v jihočeských nemocnicích za čtrnáct dní, říkám jim, že o tom rozhodují oni tím, jak se dnes chovají.

Na závěr bych se chtěla zeptat na jednu „nekoronavirovou“ otázku. V Jihočeském kraji jste si vzal na starosti oblast zdravotnictví. Jaké jsou v tomto směru hlavní priority, na které byste se chtěl během nadcházejícího volebního období zaměřit?

Nám Jihočeské nemocnice velmi dobře fungují a jsou na špici v republice. Chceme je nadále vybavovat kvalitními přístroji, ale jsme si vědomi, že jen moderními budovami a přístroji se pacienti nevyléčí – musí za nimi stát spokojený personál, který za práci má dost peněz a dobře se mu tu žije. To je věc, na kterou se chci bezesporu zaměřit. Druhá zásadní věc, která mě zajímá, je přednemocniční péče, protože si myslím, že v řadě okresů začínáme mít problémy se zubaři, obvodními či dětskými lékaři. Zajímá mě proto dlouhodobý koncept řešení situace a nastavení motivace tak, abychom dokázali lékaře přivádět na jih Čech. Není to jen o profesním růstu, ale i o tom, že pro ně musíte mít kvalitní bydlení, motivační program, který je povede k tomu, aby chtěli žít a pracovat v Jižních Čechách, musí tu být dobré školy pro jejich děti i vyžití. Chceme se proto zaměřit na to, abychom co nejvíce odborníků i v přednemocniční péči přiváděli do Jihočeského kraje.

Michaela Koubová