Sobota, 16. ledna, 2021

Zdravotní pojišťovny nechtějí financovat provoz pacientských organizací, cestou je podle nich spíše společný fond

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Hlas pacientských organizací nabral v posledních pěti letech na síle. Nejdříve mu začala v rámci své pacientské rady naslouchat největší česká zdravotní pojišťovna, pak se před několika lety přidalo i ministerstvo zdravotnictví. I zde dnes funguje pacientská rada, zástupci pacientských organizací jsou členy různých pracovních skupin a spolupodílejí se na tvorbě některých legislativních návrhů (např. novela zákona 48 usnadňující vstup inovativních léčiv nebo regulace zdravotnických prostředků). Přesto ale máme omezené možnosti financování, díky nimž by pacientské organizace nebyly závislé na penězích od farmaceutických firem (v některých zemích jde o podmínku k tomu, aby organizace byly přizvány do procesů, jako je například hodnocení zdravotnických technologií, více jsme psali zde). Pacientské organizace proto navrhují, aby prostředky na jejich provoz poskytly zdravotní pojišťovny – které ovšem nesouhlasí. Jsou ale ochotné podpořit konkrétní projekt nebo činnost, případně se bavit o společném fondu, kam by vedle nich mohl přispívat stát, farmafirmy či další subjekty a odkud by pak byly peníze transparentně organizacím rozděleny. Debata o financování pacientských organizací byla součástí diskuzního bloku na konferenci Efektivní nemocnice pořádané HealthCare Institute, která se konala 24. a 25. listopadu v Praze.

 

„Když před několika lety vznikla z iniciativy ministerstva zdravotnictví snaha spolupracovat s pacientskými organizacemi, hovořilo se i o financování jejich činnosti. To je jeden z úhelných kamenů pacientských organizací, protože situace se zhoršuje. Víme o řadě organizací, které končí svou činnost, protože nejsou schopny za minimální podpory existovat a všechny systémy na získání prostředků jsou dnes tak složité, že mnoho malých organizací není schopno žádost správně podat. Stačí něco nedodržet a okamžitě vás vyřadí z formálních důvodů,“ vysvětluje předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.

„Provoz se nedá hradit z žádné státní dotace, ani z ministerstva zdravotnictví, ani z MPSV. Jediným světýlkem jsou prostředky, které poskytuje fond rady vlády, ale ty jsou rok od roku menší. Hledáme tedy cestu a nabídli jsme některá řešení, je však nutné ukotvení v legislativě. Jak je to ale se schvalováním, víme. Pacientské organizace podporují i subjekty s farmaprůmyslu, ale zase nechceme být vazaly a chceme být nezávislí. Prostředky na provoz však potřebujeme,“ doplňuje předseda ministerské pacientské rady Vlastimil Milata.

Podle něj by pacientské organizace mohly podpořit zdravotní pojišťovny z fondu prevence či provozního fondu (zdravotní pojišťovny podporují pacientské organizace ze zákona například v Německu, kde jsou ovšem pro tuto oblast nastavena pravidla zajišťující transparentnost, více zde).

Legislativa brání využití peněz z fondu prevence

To se ale pojišťovnám nezdá. „Za nás by byl rozumným přístupem společný fond, do kterého by přispívali různí dárci a prostředky by byly transparentně rozdělovány. Myšlenka přímého navázání na fondy prevence není optimální, protože fondy jsou určeny přímo pro pacienty a prevenci. Role pojišťoven není, že by s ní měly vyjednávat pacientské organizace. Pojišťovny reprezentují zájmy pojištěnců,“ reaguje náměstek VZP David Šmehlík s tím, že do společného fondu by mohly přispívat pojišťovny, stát, farmafirmy či kdokoliv jiný. „Často se zjednodušuje, ať to udělají pojišťovny – už je to mantra. Je to pro nás dobrá známka, že jsme výkonní a efektivní – když si s něčím nevím rady, obrátím se na zdravotní pojišťovny. Je to pochvala naší práce, ale nechtěl bych, aby to bylo univerzální řešení,“ dodává Šmehlík.

Bývalý náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel připomíná, že pojišťovny mají tři základní druhy rozpočtů – základní fond zdravotního pojištění, fond prevence a provozní fond. „Fond prevence není úplně legislativně dotažen. V zahraničí vidíme spoustu možností, jak umí systémy zdravotního pojištění s prevencí pracovat, aby se to systému vrátilo, což u nás nemáme dotažené. Stávající legislativní rámec staví na tom, že prevence dotovaná z fondu prevence jde směrem ke konkrétnímu pojištěnci a institucionální rámec by mohl být problém. Na druhou stranu tu jsou provozní fondy, ze kterých jdou prostředky i na marketing a reklamu. Umím si představit, že pojišťovny, které dnes dokážou s provozními fondy velmi dobře pracovat, mohly na základě rozhodnutí managementu a správních rad určit prostředky i pro takovéto aktivity,“ míní Vrubel.

Zatím to ale vypadá, že zdravotní pojišťovny dotovat provoz pacientských organizací příliš nechtějí. „Pojišťovny už dělají to, že ve spolupráci s pacientskými organizacemi profinancují konkrétní služby, poskytování péče či edukace, ale vlastní financování a zajištění existence organizací vidím spíše v poloze, jako stát dotuje kulturu či sportovní kluby. Proč by tedy neměl podporovat existenci a svébytnost těchto organizací,“ říká k tomu prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich.

-mk-

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY