Středa, 21. dubna, 2021

Nápor na systém péče o duševní zdraví poroste. Pandemie nám ale dává i příležitost věnovat problematice větší pozornost

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Pandemie koronaviru se výrazně podepsala na duševním zdraví (nejen) českého národa. Bohužel je přitom nutno připravit se na to, že situace ani po skončení lockdownu nebude lepší. Na populaci totiž začne doléhat horší hospodářská situace, což znamená další stresor, který se i v minulosti podepisoval na duševním zdraví například v podobě růstu sebevražednosti. Česko již pracuje na některých krocích, aby se na situaci připravilo – chystá se například osvětová kampaň nebo posílení krizových center, největší česká zdravotní pojišťovna pak zavedla příspěvek na psychoterapii. Naši situaci ovšem komplikuje fakt, že systém péče o duševní zdraví ještě neprošel reformou a má v sobě řadu neefektivit, o nedostatečných kapacitách nemluvě. Problematice se věnovala Konference VZP a Zdravotnického deníku s názvem Vliv pandemie koronaviru na duševní zdraví, která se konala on-line formou 12. března.

„Nástup dopadu pandemie na duševní zdraví nebude tak akutní, jako je nástup nároků na zdravotní péči u vzplanutí infekce. Peaky tedy nebudou takové, že by se nám najednou za měsíc, dva zahltily psychiatrické nemocnice a ambulance, ale bude intenzivní a houževnatý. Ve středně a hlavně dlouhodobé perspektivě je tak nutno počítat s větším vysycením systému a nastavit ho na to. Je nevyhnutelné, že duševních poruch bude narůstat a to, co se v prevalenci navýší, zůstane dlouho navýšeno. Bude tu tedy nárůst, ale rozložený v čase, a my tak ještě máme prostor s tím něco dělat. To je úkol pro organizátory péče,“ uvádí ředitel Národního ústavu duševního zdraví profesor Cyril Höschl.

Po konci lockdownu lze přitom také očekávat, že na celospolečenské úrovni dojde k „depresi z odbřemenění“. Ta je u člověka způsobena tím, že stresové hormony působí do určité míry antidepresivně, ale ve chvíli, kdy stres pomine, se spustí deprese.

Už v počátcích epidemie jsme proto v Česku přistoupili k některým preventivním krokům, například k vytvoření linky zaměřené na první pomoc při psychických obtížích při lince 1221, na kterou v první vlně zavolalo šest stovek lidí. Při Radě vlády pro duševní zdraví pak byla v květnu loňského roku zřízena pracovní skupina, která se situaci zaviněné pandemií věnuje. V listopadu, kdy vrcholila druhá vlna a bylo jasné, že dosavadní opatření nestačí, na doporučení rady vláda přijala soubor úkolů, které by měly pomoci duševní zdraví národa podpořit.

Diskuze na téma vliv pandemie koronaviru na duševní zdraví moderovaná šéfredaktorem ZD Tomášem Cikrtem.

Jedním z doporučených kroků je zvýšení dostupnosti psychoterapeutické péče. Současná nasmlouvaná síť totiž nezvládá potřeby pokrýt, proto by bylo na místě využít i více než tisícovku odborníků s akreditovaným výcvikem v psychoterapii, kteří by mohli poskytovat intervence. K tomuto problému byla na ministerstvu zdravotnictví zřízena pracovní skupina, která by měla pomoci zpřístupnit jak péči ve zdravotnictví, tak mimo něj směrem do řad OSVČ. Zároveň by ministerstvo zdravotnictví mělo zapracovat na posílení oboru pedopsychiatrie, který se potýká s obrovským nedostatkem odborníků. Dosáhnout toho chce zvýšením úhrad, aby byl obor i finančně motivující, dále posílením vzdělávání na vysokých školách tak, aby měli medici příležitost se s oborem vůbec seznámit (dnes je na některých školách věnováno problematice jen osm hodin, což vede k tomu, že se o studium tohoto oboru zajímá jen mizivá část studentů) a v neposlední řadě zaváděním inovativních modelů péče například v podobě dětských center duševního zdraví (v současnosti fungují tři, do budoucna by ale mělo být alespoň po jednom v každém kraji).

„Zde funguje multidisciplinární tým a dětský psychiatr tak nemusí udělat tolik práce mimo svou odbornost. Když je sám v ambulanci, musí dělat zápisy, vyjádření pro školy, baví se o sociální situaci s rodinami a nakonec, pokud nemá sestru a úklidovou službu, tak ambulanci ještě uklidí. To jsou věci, které odčerpávají čas na pacienta. Pokud lékař dělá v týmu, je využit na full time jako odborník a tým udělá zbytek, takže se opečuje mnohem více pacientů,“ vysvětluje tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví Dita Protopopová.

To platí nejen o dětské psychiatrii, ale o psychiatrii obecně. „I jednotlivé univerzity a fakulty by měly více podporovat a destigmatizovat obor psychiatrie s tím, že je to také velmi zajímavá medicína a že být ortopedem je fajn, ale být psychiatrem je možná ještě lepší,“ potvrzuje náměstek ředitele VZP pro služby klientům Ivan Duškov s tím, že dnes je stále bohužel mnohdy psychiatrie Popelkou. K podpoření zájmu studentů je ovšem třeba dále pracovat na reformě psychiatrie, protože ruku v ruce s podporou vzdělávání musí jít to, aby práce v psychiatrické nemocnici zájemce okamžitě neodradila.

Jak navíc poukazuje Cyril Höschl, je náš systém značně neefektivní. Odborník, který se jednou s pacientem dostane do kontaktu, už se ho totiž vesměs nezbaví a řeší s ním problémy, které by mohl vyřešit snadno někdo jiný. Oproti tomu například v Británii je systém nedopustí, aby odborník řešil úkony, které mu odbornostně nepříslušejí. „Tady pacienti chtějí, abych zavolal babičce, vystavil neschopenku, napsal na národní výbor a sousedovi, že mu nemá štěkat pes. Žádný psychiatr tu nemá systém specialistů a sociálních pracovníků, kteří by to za něj vyřešili. Problém je, že děláme všichni všechno,“ poukazuje Cyril Höschl.

VZP přidá lidem až 7000 na psychoterapii

Na doporučení Rady vlády pro duševní zdraví ohledně posílení psychoterapeutických kapacit ovšem zareagovala také VZP. Ta z fondu prevence vytvořila příspěvek, ze něhož je možno získat až 7000 korun na deset psychoterapeutických sezení s celkovým finančním objemem 33,6 milionu korun. Do konce února přitom čerpání využilo přes 2500 lidí (z 90 procent jde o klienty mladší 50 let, častěji ženy).

Zatím jde o pilotní projekt běžící od prosince u definované sítě poskytovatelů s psychoterapeutickým výcvikem akreditovaným v systému zdravotnictví. „V tuto chvíli je koncipován do konce května, my ale budeme dělat všechno pro to, abychom vymysleli trvalou udržitelnost. Jsme si vědomi, že koncem května nic nekončí a bude třeba hledat způsoby, jak asistenci dál podporovat,“ poukazuje Ivan Duškov. „Terapeutů a profesionálů se stále nedostává a u specializované péče jsou relativně dlouhé čekací lhůty. Když člověk potřebuje intervenci nyní, nemůže si dovolit, aby dostal termín za šest měsíců – to by bylo pozdě a mohlo by dojít k chronifikaci potíží. Mnohdy přitom psychosociální podpora stačí a po dvou, třech sezeních se lidé zlepší,“ dodává Duškov. To potvrzuje i místopředseda České psychiatrické společnosti docent Martin Anders, podle kterého je psychoterapie ekvivalentem podávání medikace.

„Velmi vítáme příspěvek na psychoterapii u ověřených OSVČ terapeutů a moc bychom si přáli, aby se z toho stal dlouhodobý projekt,“ doplňuje za pacienty spoluzakladatelka a ředitelka spolku Nevypusť duši Marie Salomonová.

Studie Národního ústavu duševního zdraví poukázala na to, že se výskyt duševních poruch během covidu zvýšil v populaci průměrně o třetinu. Zdroj: NÚDZ

K dalším doporučením rady vlády patřilo posílení krizových linek či informační kampaň s budgetem 4,2 milionu. Ta má pomoci lidem rozpoznat, že se s nimi něco děje, aby uměli zareagovat změnou životního stylu a preventivními aktivitami. Kampaň má probíhat formou webinářů či off-line aktivit pro lidi bez připojení, těžiště ale je ve webu Opatruj.se, do jehož přípravy se zapojili i pacienti.

Po čem ale právě pacienti velmi silně volají, je posílení krizové péče. „Mnozí z nás nyní zažívají chvíle, kdy se naše stavy výrazně zhoršují celospolečenskou frustrací a tím, že nevidíme světlo na konci tunelu. Ale v době, kdy RIAPS, což je jedno ze dvou krizových center v Praze a jedno ze čtyř nebo pěti v celé České republice, na několik dní výrazně omezí své služby z důvodu karantény, si myslíme, že je něco špatně. Je také třeba říci, že v první vlně byly krizové služby zavřeny. Nevěříme, že by takto omezilo službu chirurgické oddělení v nějaké nemocnici. Krizové služby by měly být prioritou,“ podtrhává Marie Salomonová.

Vznik krizových center je i součástí doporučení Rady vlády pro duševní zdraví. „Původně jsme se zdravotními pojišťovnami domlouvali vznik zdravotních krizových center, nyní se ale velmi ukazuje i potřeba komunitního modelu. A protože se projekt rozšiřuje, zpomaluje se,“ vysvětluje Dita Protopopová. V plánu je také posílení primární prevence na školách, kde se pracuje na metodice pro učitele, jak podpořit děti v době lockdownu v online prostředí, i jak se připravit na návrat do škol.

Reforma se zbrzdila, v důsledku by ji ale pandemie mohla i zrychlit

Obecně ale nyní Česko silně pociťuje, že za sebou systém péče o duševní zdraví nemá reformu, jako se tomu stalo ve většině západních zemí. Prevence je nedostatečná a kapacity poddimenzované, k čemuž se ještě během pandemie přidalo omezení podpory pro pečující například v podobě uzavření stacionářů. Navíc velkokapacitní zařízení trpí tím, že se v nich infekce snáze šíří, takže třeba v pražské VFN byla nyní zavřena dvě psychiatrická oddělení kvůli karanténě.

Paradoxně ale v této době mají pacienti o budoucnost reformy péče o duševní zdraví obavy. „Zůstali jsme zapojeni do reformy péče o duševní zdraví, ale máme o ni strach – jak to bude s financemi, protože mnoha projektům skončila podpora z evropských fondů. Zároveň doufáme, že společenský tlak daný rostoucí potřebou, kdy celá třetina populace má zkušenost s tím, co to znamená nebýt duševně docela v pohodě, posílí možnost rozvoje psychiatrických, psychoterapeutických či sociálních služeb v oblasti duševního zdraví,“ podtrhává Marie Salomonová.

Podle Dity Protopopové skutečně došlo ke zpomalení transformace lůžkových zařízení, protože v nich bylo nyní nutno vytvořit covidové jednotky a personál se nemohl věnovat propouštění pacientů do terénních služeb. „Proces projektů, které běží, se malinko zpomalil. Na druhou stranu se právě nyní odhaluje, v jakém stavu tu zdravotnictví máme, takže by se mohla naopak v důsledku reforma zrychlit a posílit. Najednou věci budou mít trochu jiný celospolečenský i politický význam,“ poukazuje Dita Protopopová. Podle ní je ale třeba téma dobře komunikovat, aby v nadcházející ekonomicky náročné době nevyšumělo v záplavě jiných potřeb.

Proměna využívání psychiatrických lůžek během covidové pandemie. Zdroj: NZRHZ/Martin Anders

V některých věcech ale pro nás může být covidová pandemie impulsem pro změny, které systém zefektivní. V případě telemedicíny, která se nyní začala hojně využívat i v oblasti duševního zdraví, je však třeba jasně říci, kdy a jak ji bude možno využít i mimo pandemii a kdy je na místě osobní kontakt.

„Nemyslím si, že u každého pacienta lze nahradit vyšetření konzultací po Zoomu, ale tyto metody můžeme používat u některých pacientů nebo v případě nedostupnosti, jako je tomu teď. Měli bychom si ale udělat standard telemedicíny pro psychiatrické záležitosti. Už jsem viděl několik návrhů, kdy pacient žádající o telemedicínské vyšetření či konzultaci dopředu vyplní anamnestické dotazníky, a lékař, který s ním pak vede rozhovor, se zaměřuje na oblasti, které mu nejsou jasné nebo si klarifikuje některé problémy. Je to něco jiného, než když zavoláte pacientovi a ptáte se, jak se má. I z hlediska forenzního bychom měli mít dohled a legislativní rámec,“ podtrhává Martin Anders.

Propad preskripce léků během jarního lockdownu. Zdroj: Martin Andres

V tuto chvíli na distanční péči pracují pojišťovny i ministerstvo zdravotnictví, které zpracovává manuál pro dobrou praxi. Zároveň se v rámci evropských peněz pracuje na tom, aby se ve vybraných pěti segmentech včetně psychiatrie telemedicína pilotovala. Nyní se přitom ustavuje pracovní skupina, která by všechno měla dát dohromady.

Zapracovat bychom ale měli také na komunikaci o problematice a prevenci. Jak popisuje Ivan Duškov, když americká média promítala rozhovor vévodkyně Meghan, která se zmínila o tom, že přemýšlela o sebevraždě, promptně k záznamu přidala spot, kam se člověk může v případě problémů obrátit. „To u nás chybí. Navíc média akcentují negativní a alarmující zprávy, jakože v Královéhradeckém kraji máme už jen dvě volná lůžka na JIP a už máme 20 tisíc úmrtí, ale nevyvažují to osvětovou činností, odkazem na krizové linky a tak dále. Na to bychom měli promptně zareagovat,“ dodává Ivan Duškov.

Michaela Koubová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY