Díky řeči se každý z nás začleňuje do společnosti – a pokud v dětském nebo i dospělém věku vznikne na tomto poli problém, může to mít dalekosáhlé důsledky. Stejně jako u jiných potíží i zde platí, že čím dříve se porucha začne léčit, tím lepší jsou výsledky. Zejména u malých dětí tak je důležité vývoj řeči hlídat. To se děje prostřednictvím screeningu prováděného během preventivních prohlídek u praktického lékaře, který pak v případě potřeby odešle malého pacienta ke klinickému logopedovi či psychologovi. Protože ale současná doba s distanční výukou a sociální izolací může v některých případech výrazně přispět k prohloubení problémů, rozhodla se Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR podpořit péči také novým příspěvkem z fondu prevence, který je možno využít na vyšetření či terapii u klinického logopeda a psychologa. Problematice se věnovalo sympozium Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR a Zdravotnického deníku pod názvem Podpora duševního zdraví dětí a fond prevence, které proběhlo on-line formou 24. února.
Podle studií je v dětské populaci kolem deseti procent dětí s opožděným vývojem řeči v rámci různých postižení. „V současnosti se počet dětí s řečovým deficitem výrazně zvyšuje. Častěji jde o problém chlapců než dívek. Navíc děti s pozitivní rodinnou anamnézou mají výrazně vyšší riziko pro vývojové poruchy řeči než ostatní děti,“ uvádí předsedkyně Asociace klinických logopedů ČR Irena Cudlínová s tím, že děti, které mají receptivní či expresivní poruchu řeči, mají vyšší riziko, že jim vada zůstane do školního věku nebo dokonce až do dospělosti.
Velkou část nálezů je přitom možno spojit s multifaktoriální dědičností, kdy se objevuje náchylnost k manifestaci některých problémů, jako jsou vady řeči u neurologických onemocnění, koktavost či neurovývojové poruchy. Genetici se proto snaží zjistit, kde může být genetická příčina, a už byly popsány geny, které ovlivňují motorickou a realizační verbální funkci (nejznámější je gen FOXP2, který se účastní stavby mozku).
Aby bylo možno poruchy efektivně léčit, je třeba včasný záchyt. Dnes se v ordinacích dětských praktiků provádí screening na poruchy autistického spektra u dětí od 18 měsíců. „Děti se začaly vyšetřovat v časnějším věku, problém ale je, že někdy dítě nemáme kam poslat. V tomto je potřeba náprava,“ konstatuje předsedkyně Sdružení praktických dětských lékařů Ilona Hülleová.
Preventivní prohlídky více myslí na komunikační schopnosti
Pokud se podíváme na samotnou řeč, ta se sleduje od novorozeneckého věku. V případě podezření se dětští praktici v první fázi zaměřují na poruchy sluchu, což je oblast, na kterou se zaměřila i úprava preventivních prohlídek platící od začátku tohoto roku.
Co přesně se změnilo? U preventivní prohlídky novorozenců se upřesňuje ověření praktika, zda bylo provedeno screeningové vyšetření sluchu novorozence na neonatologii, a pokud nebylo, doporučí se jeho provedení na ORL nebo foniatrii. Nově je také upravena možnost doporučit opakování vyšetření na včasný záchyt poruchy autistického spektra s odstupem šesti měsíců v případě, že byl výsledek prvního vyšetření nejednoznačný. Úpravy doznává i preventivní prohlídka ve 3 letech věku dítěte, kdy se doplňuje zhodnocení komunikačních schopností dítěte. Při preventivní prohlídce v 5 letech se nově doplňuje povinnost praktika podat informaci o možnosti vyšetření sluchu dítěte metodou tónové audiometrie a o poskytovatelích zdravotních služeb, kteří tato vyšetření poskytují. I v tomto věku, stejně jako na prohlídce v 7, 9, 11 a 13 letech, je třeba sledovat komunikační schopnosti dítěte – případné odchylky mohou být zdrojem pro záchyt poruch autistického spektra a dalších poruch, protože zejména lehčí formy se mohou projevit až v pozdějším věku. V 5 letech byla proto také akcentována potřeba individuálního zhodnocení školní zralosti dítěte s ohledem na jeho komunikační schopnosti pro nastavení budoucího režimu povinné školní docházky i s ohledem na možnosti záchytu poruch autistického spektra a dalších poruch. Cílem změn je lepší záchyt poruch autistického spektra, vývojové dysfázie, ADHD, mentální retardace, úzkostné či depresivní poruchy.
„Pokud dítě neodpovídá, třeba když provádíme vyšetření zraku či sluchu a šeptáme, ale dítě slova neopakuje nebo nechce říci básničku, nerezignujeme a pozveme si ho třeba za tři měsíce znovu. Pak nastupuje fáze, kdy odesíláme třeba ke klinickým logopedům, případně klinickým psychologům, když je podezření na vážnější poruchu. Pokud se screening nejeví jednoznačně, po šesti měsících děláme opakování a pak postupujeme podle toho, jak to dopadne,“ vysvětluje Ilona Hülleová.
Bohužel jsou ovšem dětští praktici věkově nejstarší odborností a dnes je příliš nemá kdo nahrazovat, takže pro rodiče začíná být problém pro své dítě praktického lékaře sehnat. Někteří starší lékaři se navíc řídí starými pravidly, což pak vidí kliničtí logopedové v praxi. „Mají zažitý systém před 20, 30 lety, a dítě pošlou až v pěti letech. Všeobecně si myslíme, že by nám pediatři měli děti posílat mnohem dřív,“ říká k tomu Irena Cudlínová. Podle ní přitom v poslední době přibývá neurovývojových poruch, které vznikají v raném věku, a pokud se s intervencí začne včas, má porucha menší následky.
Prodleva ovšem podle Ilony Hülleové vzniká i s tím, že preventivní prohlídky jsou v roce roce a půl a pak až ve třech letech, kdy děti ne vždycky dobře spolupracují. Navíc pokud lékař rodiče upozorní s nějakým podezřením ohledně vývoje řeči, mnohdy slyší, že „otec to měl v jeho věku stejně“. „Tady vzniká to, že se děti někdy dostávají ke klinickým logopedům později, ve věku čtyř let,“ poukazuje Hülleová. Na tomto místě ovšem Irena Cudlínová upozorňuje, že právě u neurovývojových poruch hraje velkou roli genetika, a jestliže otec mluvil až ve čtyřech letech, nese si dítě předpoklady v sobě a je dobré neotálet.
Návštěva logopeda je přitom na místě, pokud je stanovena diagnóza, která se projevuje komunikačními obtížemi, dítě má problémy s příjmem potravy, začne zadrhávat či přestane mluvit. Klinický logoped navíc dělá diferenciální diagnostiku při poruchách autistického spektra a vývojové dysfázii. Jít ke klinickému logopedovi je pochopitelně vhodné také při jakýchkoliv pochybnostech ohledně komunikace, které se objeví při preventivních prohlídkách.
Covidová doba má své plusy i minusy
Častými problémy, které dnes kliničtí logopedové u dětí řeší, jsou opožděná mluva, poruchy artikulace, zadrhávání a koktavost, breptavost, vývojová dysfázie, poruchy polykání či oněmění. Pomáhají také lidem s poruchami autistického spektra či dětem se specifickými vývojovými poruchami. Situaci ale bohužel nyní komplikuje pandemická situace a výuka na dálku.
„Právě děti s poruchami řeči a jazyka zkouší při současné situaci podle zkušenosti v naší ambulanci nejvíc. Viděli jsme rozvoj poruch chování a problémů s připojováním se na distanční výuku, protože těmto dětem ujel vlak. Ukázalo se, jak jiné vzdělávací potřeby mají,“ podtrhává klinický psycholog a psychoterapeut z Ambulance klinické psychologie v Ostravě – Porubě Petr Nilius.
„Pro děti, které mají poruchu impulzivity a pozornosti, jsme dělali distanční výuku. Děti potřebují kontinuální péči a určitý režim, a o to víc to platí u dětí s poruchou autistického spektra a dalších. Dlouhodobé výkyvy, kdy neměly logopedickou péči, směřovaly buď k zastavení, nebo se objevil i regres,“ konstatuje Irena Cudlínová.
Má to ale i světlou stránku. „Viděli jsme, v jakém pacienti žijí rodinném prostředí, což nám hodně pomohlo. Introverti, kteří jsou v ambulanci zakřiknutější, navíc u počítače ve svém prostředí začali odkrývat jiné stránky, než které jsme poznali v ambulanci. Distanční výuka tak má své klady i zápory,“ dodává Cudlínová.
Také podle psycholožky zaměřená na poradenství pro rodiče dětí s vývojovými problémy a problémy v chování Zuzany Masopustové mohla pandemie v případě některých dětí přispět k pozitivním zjištěním. U motivovaných rodičů dětí s PAS nebo vývojovou dysfázií tak někdy dochází k tomu, že začínají zvažovat domácí výuku i mimo pandemii, protože sledují, že se dítě ve školních dovednostech s jejich pomocí posouvá rychleji než v rámci běžné výuky. „Pro některé děti s poruchou autistického spektra distanční výuka ukazuje, že přímá pomoc kompetentního rodiče, případně asistenta ve škole, je naprosto klíčová,“ poukazuje Masopustová.
Na klinického logopeda se studuje devět let
Změny, které s sebou přinesla covidová doba, začala reflektovat i Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR. „Jako zdravotní pojišťovna jsme zavnímali trauma společnosti. Chceme proto podpořit aktivity, které pomohou posílit duševní zdraví a zajistit přístup k nehrazeným službám, které našim klientům mohou pomoci,“ říká ředitelka zdravotnického úseku ZP MV ČR Zdeňka Salcman Kučerová.
Ve spolupráci s Asociací klinické psychologie ČR a Asociací klinických logopedů ČR nabízí ZP MV ČR v roce 2021 svým klientům nový program „Podpora duševního zdraví“ s příspěvkem 500 Kč pro dospělé a 1500 Kč pro děti (případně navíc 1000 Kč jako postoupený příspěvek obou rodičů). V rámci klinické logopedie lze příspěvek čerpat na diagnostiku přetrvávajících primárních reflexů, poruch senzorické integrace a provádění neurovývojové stimulace s cílem včasného záchytu a předcházení prohlubování symptomatiky neurovývojových poruch (např. včasný záchyt poruch polykání či obtíží s krmením), screening neurovývojových poruch řeči, jazyka a komunikace u dětí (od 18 měsíců věku) a návrh dalšího diagnostického a terapeutického postupu v případě pozitivního výsledku screeningu. Příspěvek na klinického logopeda mohou čerpat i dospělí, a to konkrétně na konzultace ohledně stimulačního tréninku zaměřeného na zvyšování kognitivně-lingvistické rezervy od 55 let, screeningové vyšetření kognitivně-komunikačních poruch a konzultace ohledně podpůrných programů či aplikací vhodných k tréningu řečových, jazykových a kognitivně-lingvistických funkcí. Nabídku pojišťovny přitom s povděkem kvitují i sami kliničtí logopedové.
Jak ale poznat, že jde o odborníka s náležitou kvalifikací, bez níž pochopitelně příspěvek pojišťovny není na místě? Kliničtí logopedové jsou zdravotníci, kteří po absolvovaní vysoké školy procházejí ještě akreditačním kvalifikačním kurzem dvousemestrálně probíhajícím při 1. LF UK. Je tu také tříleté specializační vzdělávání při subkatedře foniatrie, pedaudiologie a klinické logopedie, které je ukončeno atestací (celkem tak studium trvá devět let).
„Máme problém s některými živnostmi, ale v živnostenském zákoně už se podařilo zařídit, že tam nic o logopedii není. Pokud tedy někdo chce dělat něco takového, musí se schovat za poradenskou službu,“ podotýká Irena Cudlínová. Podle ní je přitom klinických logopedů dostatek, péče ale není po republice rozprostřena rovnoměrně (ZP MV ČR má 358 smluvních klinických logopedů).
Logopedie je zároveň úzce provázaná s medicínskými obory, jako je pediatrie, ORL, neurologie, psychiatrie či rehabilitace. Klinický logoped přitom zajišťuje léčebnou péči už od nejranějšího věku, takže má svou roli i na neonatologických jednotkách, kde řeší poruchy příjmu potravy, dětské dysfagie, rozštěpové vady a podobně. Poruchám řeči, jazyka a komunikace se pak kliničtí logopedové věnují u dětí předškolních a školních až po dospělé. U dospělých řeší především stavy po cévních mozkových příhodách, úrazech, nádorech mozku či při neurodegenerativních onemocněních, mohou ale pomáhat také například s poruchami polykání na JIP.
Michaela Koubová
