České nemocnice za sebou mají velmi náročné období. Své o tom vědí i v Nemocnici s poliklinikou Karviná-Ráj, kde ovšem na rozdíl od řady jiných zařízení udělali vedle péče o nemocné s covidem ještě krok navíc. Studie, která tu proběhla, totiž přispěla k efektivnímu využívání antigenních testů v Česku a nyní se dočkala i publikace v zahraniční odborné literatuře.
V době, kdy ještě nebylo možno chránit větší množství rizikových skupin očkováním, bylo testování jednou z mála cest, jak proti epidemii covid-19 bojovat. Nakolik přesně antigenní testy fungují, se přitom rozhodla loni na podzim zjistit Nemocnice Karviná – Ráj, která už měla velké zkušenosti s testováním z letní situace v OKD na Karvinsku.
„Karvinská nemocnice zajišťovala samotné odběry, antigenní testování a logistiku vzorků pro PCR a testy viability (tedy přítomnosti živého viru), které probíhaly ve Zdravotním ústavu v Ostravě, se kterým na projektech dlouhodobě spolupracujeme. Samotné vyhodnocení dat a příprava publikací pak probíhala ve spolupráci řešitelů studií z Karvinské Rájecké nemocnice, Lékařské fakulty Ostravské univerzity, Zdravotního ústavu a Fakultní nemocnice Ostrava. Přípravu publikací pak koordinoval náš poradce pro vědu a výzkum Jaroslav Janošek,“ popisuje Miroslav Homza, náměstek pro léčebnou péči NSP Karviná-Ráj a hlavní garant studie.
Během několika dní bylo na čtyřech testovacích stanovištích odebráno 1300 vzorků od indikovaných pacientů, tedy těch, kdo sem byli odesláni praktickým lékařem, specialistou nebo hygienickou službou kvůli příznakům nemoci nebo kontaktům s nakaženými. Déle pak trvaly časově náročné testy viability prováděné Zdravotním ústavem Ostrava, vyhodnocení a interpretace dat. Vůbec nejdéle pak pochopitelně zabrala publikace výsledků v odborné literatuře. Nakonec tak byly připraveny dva vědecké články, které v dubnu vyšly v kvalitních mezinárodních časopisech (nalézt je můžete zde a zde).
Studie byla podle Miroslava Homzy unikátní v tom, že obvykle se antigenní testy validují proti výsledkům RT-PCR. Jenže PCR pozitivita ještě neznamená, že je daný člověk infikovaný, a už vůbec ne infekční. PCR test totiž detekuje jakoukoli přítomnost virové nukleové kyseliny, přičemž ovšem vir vůbec nemusí být živý.
„Může se stát, že se na sliznici dostane už mrtvý virus, nebo že člověk má dobrou slizniční imunitu, která virus okamžitě zabije, ale PCR detekuje, že máte na sliznici virovou nukleovou kyselinu – a jdete do karantény. Totéž platí v případě, že jste onemocnění už prodělali, infekční už nejste, ale PCR tam pořád detekuje zbytky mrtvých virových částic. Proto si myslíme, že validovat antigenní testy pouze proti PCR není úplně správné, a využili jsme toho, že doktorka Hana Zelená ze zdravotního ústavu v Ostravě má zavedenou metodu na detekci životaschopného viru na buněčné kultuře. Všechny vzorky, kde se rozcházely výsledky PCR a antigenního testu, tak byly podrobeny testování přítomnosti životaschopného viru,“ vysvětluje Miroslav Homza.
Testy z nosu a ze slin mají značně horší výsledky
Ze studie vyplynulo, že (alespoň u lepších antigenních testů) platilo, že přibližně 90 procent vzorků, které by za normálních okolností byly označeny jako falešně negativní, ve skutečnosti neobsahovalo životaschopný virus. Tito lidé tedy nebyli infekční.
„Jedním dechem je ale třeba dodat, že se to týkalo opravdu jen těch nejlepších antigenních testů, z nichž jeden dosáhl přibližně 97 procentní schopnosti zachytit u testované skupiny, tedy lidí s důvodným podezřením na covid, PCR pozitivní pacienty s životaschopným virem. Bohužel ale opravdu neplatí, že by byly všechny antigenní testy stejně kvalitní. Proto také plošné testování jakýmkoliv antigenním testem bez rozdílu je i z pohledu výsledků našich studií pochybnou záležitostí. Ty testy sice jsou schválené patřičnými orgány, ale na základě studií dodaných výrobci, kteří si vyberou jenom pro ně nejvýhodnější parametry,“ podtrhává Miroslav Homza s tím, že by všechny antigenní testy, které jsou následně použity v širokém nasazení v populaci, měly nejdříve projít validačními studiemi.
„V současné době máme validovaných několik dalších antigenních testů včetně variantních způsobů odběrů z okraje nosu, ze slin a podobně. Výsledky těchto antigenních testů jsou velmi kontroverzní a i výsledky těchto studií máme v plánu publikovat. Ve zmiňované studii jsme hodnotili výkonnost některých testů využívajících odběru vzorků ze slin nebo z nosu tak, jak to známe z testování ve školách. Vypovídací hodnota žádného z hodnocených testů využívajících těchto alternativních odběrových metod se však bohužel ani nepřiblížila vypovídací hodnotě testů využívajících odběr z nosohltanu,“ dodává Homza.
Karvinská nemocnice vedle toho vede také výzkum poruch zraku v důsledku postcovidového syndromu. Studie týkající se pacientů s očními potížemi po covidu je přitom dlouhodobá a jen nábor pacientů může trvat až rok.
Možnost účastnit se podobných vědeckých projektů je výzvou i pro zaměstnance nemocnice. „Z našeho pohledu zaměstnanci oceňují, že je Karvinská nemocnice vnímána v pozitivním světle, že se nemocnice snaží přispět svým dílem v této těžké době k řešení koronavirové krize a že je na tomto poli dobře vnímána i médii,“ poukazuje náměstek Homza.
Zároveň díky studiím nemocnice získává i nové kontakty, jak potvrzuje poradce karvinské nemocnice pro vědu a výzkum Jaroslav Janošek. „S panem náměstkem a Lékařskou fakultou OU jsem spolupracoval na výzkumu a publikacích již dříve, ale v rámci tohoto projektu jsem byl požádán, abych se podílel na výzkumu, který nemocnice v Karviné začíná rozvíjet, jako poradce na stálejší bázi. To by mělo vést k tomu, že se už na začátku výzkumu stanoví jasné hypotézy a metody, což pak povede ke kvalitnějšímu výzkumu a k lepší publikovatelnosti jeho výsledků,“ vysvětluje Janošek.
Posouvání hranic
Karvinská nemocnice pochopitelně nepomáhala bojovat proti covidu jen na poli testování, ale i přímo. V nejvytíženějším období měla otevřená tři standardní covidová oddělení, jednu covidovou JIP plus jedno covidové oddělení k doléčení v LDN Orlová. Při největším náporu přitom nemocnice pečovala najednou o 80 či 90 covidových pacientů, při celkové kapacitě nemocnice 227 akutních lůžek..
„Nejnáročnější bylo období, kdy začaly docházet kapacity jak na standardním oddělení, tak covidové JIP. Pacienti se ukládali na přistýlky, měli snížený komfort na pokojích, improvizovalo se. Denně jsme bojovali s nedostatkem míst, s obavami na službách i během dne, kolik dalších pacientů bude ještě vyžadovat hospitalizaci,“ popisuje mladá internistka Tereza Hráblíková. „Zajímavé na celém období pro mě bylo, jak jsme se dokázali v tak vypjatých chvílích spojit napříč obory a dělat v rámci našich možností maximum pro pacienty. A že pokaždé, když jsme si řekli, že jsme na hraně, ať už v rámci našich sil, nebo kapacit, následující den jsme byli schopni toto maximum posunout zase o kousek dál,“ dodává.
Pro mladou lékařku před atestací tak tato extrémně náročná a stresující doba znamenala i neocenitelnou zkušenost. „Na covidovém oddělení jsem pracovala od počátku minulého roku, mohla jsem tedy sledovat celý vývoj pandemie, kdy byl zprvu počet pacientů v jednotkách, až přes největší vlnu podzimu a začátku letošního roku, kdy jsme v jednu chvíli měli otevřená tři covidová standardní oddělení plus covidovou JIP. Jako lékaři interního oddělení jsme byli v kontaktu jak s pozitivními pacienty na standardním covidovém oddělení a na covidové JIP, tak i v ambulantním režimu na urgentním příjmu, který je nyní rozdělen na infekční a neinfekční část. Osobně práci na covidovém oddělení vnímám jako více stresující, a to zejména na začátku pandemie. Bylo potřeba se rychle naučit správné užívání ochranných pomůcek, ovládání a správné nastavení vysokoprůtokové oxygenoterapie a hlavně pravidelně sledovat nové poznatky jak o onemocnění samotném, tak o možnostech terapie. Nejistota stran efektu dostupné terapie a absence konkrétních léků na onemocnění covid-19 byla zpočátku nejnáročnější,“ vysvětluje Tereza Hráblíková, která má nyní, když je situace o něco klidnější, konečně možnost průběžně doplňovat povinné praxe k přípravě na atestaci.
Interní oddělení karvinské nemocnice, kde pracuje i Tereza Hráblíková, by nyní rádo rozšířilo své řady o novou krev. Svým zaměstnancům přitom nemocnice nabízí velmi výhodné startovací podmínky v oblasti bydlení, náborový bonus, možnost vzdělávání a rozvoje na akreditovaných pracovištích, podpora při dalším oborovém vzdělávání, flexibilní pracovní dobu, důraz na work-life balance a rodinnou firemní kulturu.
Jedním z největších benefitů, který může nemocnice nabídnout, je ale přátelské prostředí. „Pokud bych měla vybrat jednu věc, kterou na své práci v karvinské nemocnici oceňuji nejvíce, byly by to personální vztahy na našem interním oddělení. Nejen mezi lékaři, ale mezi všemi, v rámci nemocnice, kteří se společně podílíme na péči o pacienty,“ podtrhává Tereza Hráblíková.
Michaela Koubová
