Neděle, 5. prosince, 2021

Koronavirus postihuje i mozek, může vyvolat deprese či špatný spánek

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Covid se silně podepisuje na duševním zdraví lidí – a to nejen izolací a strachem, ale také přímo. Ukazuje se totiž, že koronavirus ovlivňuje i nervovou soustavu, a tak může ve finále způsobit problémy i u lidí, kteří nikdy žádnými duševními obtížemi netrpěli. U těch, kdo covid prodělali, se tak v horizontu týdnů až měsíců mohou objevit problémy se spánkem, deprese nebo úzkosti. Spojitost přitom funguje i obráceně – lidé s duševními problémy, jako je schizofrenie nebo deprese, totiž mají vyšší riziko nákazy i úmrtí na covid. Problematice se věnovala Konference VZP a Zdravotnického deníku s názvem Vliv pandemie koronaviru na duševní zdraví, která se konala on-line formou 12. března.

„Koronavirus má mimo jiné afinitu k nervovým buňkám a i na periferii působí věci, které se mohou odrazit na funkci mozku. Poslední etapa působení koronavirové infekce se sčítá s tím, jak dochází k imunitní reakci. Ačkoliv tak proděláme lehkou koronavirovou infekci, neznamená to, že jsme z lesa venku – i s odstupem několika týdnů či měsíců nás mohou potkat potíže, které jsou vyvolány dlouhodobým působením této infekce,“ vysvětluje místopředseda České psychiatrické společnosti docent Martin Anders.

Důležitou roli přitom hraje právě imunitní reakce a cytokiny. Koronavirus také poškozuje funkci hematoencefalické bariéry, která mozek chrání, a při jeho působení dochází k zánětlivým změnám v centrální nervové soustavě. Koronavirus může způsobit i takzvanou mozkovou mlhu. To všechno se odráží na fungování mozku, tedy i na chování, pocitech, emocích, spánku či úzkosti.

„Koronavirus může působit na mozek přímo, jednak zprostředkovaně cestou hypoxie, jednak cytotoxicky – působí edém, encefalopatie různého mechanizmu či mozkovou mlhu, což je povšechný, byť jen diskrétní, úbytek mozkových funkcí, ale může vyvolávat přímo i deliria jako psychotické stavy a různé epileptiformní paroxysmy. Neurologové dnes už popisují celou škálu neurologických projevů působení koronaviru na mozek. Důsledky přímého působení koronaviru na mozek se projevují také specificky vinou metainflamace v projevu čitě duševních symptomů a syndromů, jako je úzkost, deprese, nespavost, ale očekává se i nárůst demence v souvislosti s úbytkem kognitivních funkcí, které mohou mít hlubší podklad než jen přechodný,“ přibližuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví profesor Cyril Höschl.

„Určité narušení funkce mozku se může podílet i na rychlejším šíření infekce – jakoby si virus připravoval na tomto poli půdu. Člověk, který má postiženy některé poznávací funkce, rychlost zpracování informací, rychlost integrace informací a podobně, se nemusí řídit některými doporučeními a může onemocnění bagatelizovat. Ač to zní podivně, tak i na tomto se může podílet vlastní působení koronaviru. Je to ale ryze individuální,“ doplňuje docent Anders.

Ti, kteří byli nemocní, tak mohou trpět oslabením funkce mozku, k tomu se navíc přidávají psychosociální stresory dané izolací, obavami o zaměstnání či o rodinu. Výsledkem je nárůst depresí, úzkostných poruch, poruch spánku a také vyšší konzumace psychoaktivních látek v populaci.

Bohužel se zároveň ukazuje, že vztah mezi covidem a duševními problémy existuje i z druhé strany. Podle analýzy dat z databáze zahrnující údaje o 62 milionech Američanů je mortalita pacientů s duševními poruchami, kteří onemocněli covidem, mnohonásobně vyšší než u zdravé populace. Pacienti trpící schizofrenií tak mají osmkrát vyšší riziko úmrtí oproti těm, kdo toto onemocnění nemají. Lidé s depresí a schizofrenií zároveň mají i vyšší riziko, že covidem onemocní.

Jak vzniká deprese?

I v Česku se tak již odborníci chtějí zaměřit na sledování postcovidových obtíží ve smyslu duševních problémů, kdy by dotyčný byl nucen vyhledat psychiatra nebo dostal předepsána psychofarmaka.

„Řada lidí řeší své zdravotní obtíže, i ty v oblasti duševního života, volně prodejnými přípravky. I to je věc, na kterou bych se rád podíval. Co je v tuto chvíli velký problém, je identifikace předepsaných hypnotik a benzodiazepinů, protože tyto látky nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění, takže nejsou k dispozici ÚZIS ani pojišťovnám. Zde se tedy musíme opřít o jiný zdroj dat, kterým bude SÚKL, abychom se podívali, co bylo dodáno do lékáren,“ načrtává Martin Anders.

Případů lidí, kteří začali po covidu pociťovat problémy v oblasti duševního zdraví, přitom zřejmě nebude zanedbatelné množství. „V médiích jsme se přiznal, že jsem covid prodělal a měl postcovidové následky, hlavně v oblasti spánku. Od té doby mi chodí relativně velké množství emailů lidí, kteří mají podobné problémy, byť jsou to lidé, kteří jsou bez historie duševních onemocnění a neměli žádné problémy. Píší i to, že nemají žádný výrazný psychosociální stres kromě home office nebo péče o děti,“ popisuje docent Anders.

Po akutní virové infekci, kdy dochází k zátěži nervového systému, totiž narůstá koncentrace cytokinů, které mají dopad na duševní zdraví tím, že ovlivňují metabolismus některých neurotransmiterů. „Ukazuje se, že vysoký výskyt depresí u kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, nádorových onemocnění či zánětlivých onemocnění střevního traktu je často vysvětlován přítomností chronického nízkoaktivního prozánětlivého procesu, který produkuje cytokiny. Ty oslabují rezistenci mozku vůči psychosociálním stresorům a způsobují řadu věcí, které často vídáme i u pacientů trpících primárními depresemi. Myslím, že nás do budoucna čeká zajímavé objevování, co se týče mechanizmů vzniku depresivních poruch, a jedna z nich je tato. Koronavirus je naprostým prototypem tohoto působení, ale na rozdíl od dlouhodobých onemocnění působí velmi rychle a situaci dramaticky mění,“ dodává Martin Anders.

U pěti procent lidí začínají duševní problémy covidem

Podle amerických dat tak dnes u pěti procent pacientů z těch, kdo se začínají léčit s duševními problémy, stojí na počátku potíží covid. I u nás tak je třeba počítat s tím, že počet nově diagnostikovaných naroste.

„V medicíně přitom platí zásada, že čím dříve potíže řešíte, tím větší šanci máte problém dobře sanovat. Pokud budou lidé s poruchami spánku, depresí, úzkostí či únavou dlouho běhat a snažit se to nějak přemoci vlastní silou, je to špatně. Tito lidé by měli být ošetřeni. Účinnost psychoterapie je přitom srovnatelná s podáváním antidepresiv. Pokud se člověk při několika setkáních s psychoterapeutem nasměruje – řada věcí se dá vyřešit životním stylem a radami ohledně psychosociálních stresorů, bude outcome této pacientské skupiny zcela jiný, než kdyby nebyla ovlivňována,“ vysvětluje Martin Anders.

To je také důvod, proč se VZP rozhodla zavést příspěvek ve výši až 7000 korun na deset psychoterapeutických sezení. Zatím jde o pilotní projekt běžící od prosince u definované sítě poskytovatelů s psychoterapeutickým výcvikem akreditovaným v systému zdravotnictví.

„V tuto chvíli je koncipován do konce května, my ale budeme dělat všechno pro to, abychom vymysleli trvalou udržitelnost. Jsme si vědomi, že koncem května nic nekončí a bude třeba hledat způsoby, jak asistenci dál podporovat,“ poukazuje náměstek ředitele VZP pro služby klientům Ivan Duškov. „Terapeutů a profesionálů se stále nedostává a u specializované péče jsou relativně dlouhé čekací lhůty. Když člověk potřebuje intervenci nyní, nemůže si dovolit, aby dostal termín za šest měsíců – to by bylo pozdě a mohlo by dojít k chronifikaci potíží. Mnohdy přitom psychosociální podpora stačí a po dvou, třech sezeních se lidé zlepší,“ dodává Duškov.

Ve včasném záchytu pak mají velkou roli také praktici, jejichž péče v mnoha případech stačí. U řady pacientů, kteří mají potíže s nespavostí, stačí základní zaléčení u praktika, a až když tento postup selže, je na místě poslat pacienta ke specialistovi.

Michaela Koubová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY