Úterý, 28. září, 2021

Miliony zdravotníků po celém světě stále marně čekají na očkování proti covidu-19

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Je to zvláštní paradox. Bohaté země, včetně Česka, mají dostatek vakcín a mohou si dovolit naočkovat kohokoliv, kdo má o očkování zájem. Přesto se potýkají s těmi, kteří vakcinaci odmítají. Mezi nimi jsou i zdravotníci a pracovníci v sociálních službách, i když tímto svým rozhodnutím mohou ohrozit své pacienty a klienty. Naopak řada z těch, kteří pracují v první linii a starají se o nemocné s covidem-19, na injekci stále nedobrovolně čeká. Žijí v zemích, kde je očkovacích látek nedostatek a není jasné, kdy se podaří nepříznivou situaci zvrátit. Celosvětově má podle údajů Světové zdravotnické organizace pouze jeden z osmi zdravotníků a pracovníků sociálních služeb ukončené očkování proti covidu-19.

Jedni mohou být očkováni, ale stále nejsou, protože řada z nich nechce, i když k tomu nemají zdravotní důvod. Druzí by velmi rádi očkováni byli , ale nemohou, protože v jejich zemi chybí vakcíny. A stále čekají. Tak lze shrnout situaci, v níž se nachází dnešní zdravotníci a pracovníci v sociálních službách. Podle mezinárodní organizace International Council of Nurses (ICN), která zastupuje 27 milionů pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, desítky milionů z nich stále nedostaly ani první dávku očkování proti covidu-19. Jejich práce tak pro ně znamená přímé riziko nákazy, tedy i těžkého průběhu nebo dokonce smrti.

Šokující nerovnováha

Navzdory tomu, že naprostá většina zemí světa deklarovala, že zajistí prioritní očkování právě pro tyto profese, mnohde tento slib zůstal nesplněn. Jak uvádí britský deník The Telegraph, v několika státech nebyl očkovací program ještě ani zahájen. Jsou to Eritrea, Burundi, Tanzanie a Severní Korea. Jinde sotva začali. Například na Haiti dorazily první dodávky vakcín teprve minulý týden. Ačkoliv byly celosvětově aplikovány již více než 3,5 miliardy dávek očkovacích látek, více než tři čtvrtiny z toho množství připadly na nejbohatší země.

Jak uvádí Světová zdravotnická organizace (WHO), v bohatších zemích bylo podáno 62x více vakcín než v těch chudých. Proto také WHO vede mezinárodní projekt COVAX, jehož cílem je zajistit očkování proti covidu-19 také pro obyvatele zemí, kde tyto vakcíny nejsou dostupné. V rámci něj již bylo distribuováno více než 138 milionů dávek. „V celosvětové distribuci vakcín přetrvává šokující nerovnováha,“ uvedl před několika dny generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghrebeyesus. Celosvětově je podle údajů WHO ze 140 zemí očkován pouze jeden z osmi pracovníků ve zdravotníků a sociálních službách.

Čtvrtina českých zdravotníků stále není očkovaná, jinde jdou na injekci povinně

Česko spustilo očkovací program na konci prosince loňského roku. Tehdy naprostou prioritu pro vakcinaci získali právě zdravotníci a někteří pracovníci v sociálních službách. Přesto i po téměř osmi měsících, kdy je očkování dostupné již všem zájemcům, stále nacházíme napříč všemi profesemi ve zdravotnictví i sociálních službách neočkované. Trvalé zdravotní kontraindikace pro neočkování proti covidu-19 jsou však poměrně vzácné, takže bez injekce by z vážných zdravotních důvodů mělo zůstat jen minimum z nich. Podle aktuálních údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo k letošnímu 21. červenci očkováno 83,5 procenta z celkového počtu lékařů a lékařek, 74,8 procenta zdravotních sester a bratrů a 71,7 procenta ostatních pracovníků ve zdravotnictví. Nicméně je nutné dodat, že právě zdravotníci patří k vůbec nejvíce očkovaným skupinám populace v zemi.

Celkové údaje o proočkovanosti v sociálních službách chybí, protože se nesledují. Jak však potvrzuje Asociace poskytovatelů sociálních služeb, není ani v zařízeních a organizacích, jež pečují o nejkřehčí seniory, očkování personálu samozřejmost. Některé instituce mají očkovanou i méně než třetinu zaměstnanců, zatímco jiné téměř všechny.

Očkování pro tyto profese není v Česku povinné na rozdíl od řady evropských zemích, kde již k této povinnosti sáhli nebo se jí chystají v brzké době zavést. Vůbec první zemí, která zavedla povinné očkování pro zdravotníky, včetně farmaceutů, byla letos na jaře Itálie. Ti, kteří očkování odmítnou, aniž by k tomu měli zdravotní důvody, jsou pak odesláni na neplacené volno. Od října bude očkování povinné pro pracovníky v pobytových zařízeních pro seniory ve Velké Británii, kde tuto povinnost zvažují i pro zdravotníky. K tomuto kroku již přistoupila Francie nebo nově Maďarsko. Podobně je v Řecku vakcinace povinná pro zdravotníky a ošetřovatelský personál v domovech pro seniory.

Sestry musely stát frontu přes noc

Mezinárodní organizace International Council of Nurses (ICN) ostře kritizuje přetrvávající nerovnost v distribuci vakcín, která přímo ohrožuje zdravotníky a pracovníky v sociálních službách. Přitom právě ti jsou při výkonu své profese přímo vystaveni riziku nákazy covid-19, tedy i vážného průběhu nemoci nebo dokonce smrti.

Podle oficiálních statistik WHO vycházejících z hlášení jednotlivých členských států od začátku pandemie zemřelo ve světě 6.643 zdravotníků. Nicméně sama organizace upozorňuje na to, že řada zemí při reportování úmrtí v důsledku covid-19 nerozlišuje, zda se jednalo o zdravotníky. Současně běžně dochází k situaci, kdy je hlášena pouze část úmrtí v souvislosti s touto infekční chorobou. WHO tak odhaduje, že skutečný počet zemřelých zdravotníků od začátku pandemie do května letošního roku je nejméně 115 tisíc osob.

Ředitel ICN Jim Campbell v této souvislosti hovoří o morální povinnosti světa zajistit očkování právě pro pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách. Na globálně nerovnoměrné rozdělování dodávek očkovacích látek doplácí nejen oni, ale i další nejohroženější skupiny populace.

„Máme zprávy o sestrách, které musely stát frontu přes noc, aby zkusily dostat svou dávku vakcíny. A na druhou dávku stále čekají. To se odehrává ve stejné době, kdy některé země jednají s výrobci o dodávkách „booster“ dávek pro své obyvatele,“ uvedl Campbell v rozhovoru pro BBC News. Podle něj existuje problém jak na straně zásobování očkovacími látkami, tak v oblasti přerozdělování mezi jednotlivými státy. „Navzdory příslibům, které jsme slyšeli po jednání G7, jsem doposud neviděl a ani nevím, jaký je plán splnit závazek upřednostnit při očkování zdravotníky. Sedím, sleduji zprávy a vidím, že existují miliardáři, kteří staví rakety a posílají lidi do vesmíru. Stále však nejsme schopni očkovat všechny zdravotníky. Vypadá to, že jsme v tomto ohledu ztratili morální kompas,“ dodal.

V Africe chybí 66,2 milionu dávek pro zdravotníky

Podle údajů Regionální kanceláře WHO Afrika bylo na tomto kontinentu očkováno alespoň jednou dávkou vakcíny proti covidu-19 2,4 milionu zdravotníků z celkem 38 zemí. Pro všechny africké zdravotníky by ale bylo nutné zajistit celkem 66,2 milionů dávek.

„Znepokojuje nás otázka dostupnosti vakcín a také míra přijetí očkování mezi zdravotníky,“ uvedla pro BBC News ugandská lékařka a specialistka na očkování Phionah Atuhebwe. Ta pracuje pro africkou kancelář WHO a vede očkovací program na tomto kontinentu. Nerovnosti v dodávkách vakcín jsou tak součástí její práce. „Ve skutečnosti to znamená, že velmi mladá a zdravá americká sekretářka může dostat obě dávky očkování a vyrazit do baru nebo na večírek. Naproti tomu zdravotník v Africe, který právě pečuje o pacienty s covidem-19 na covidovém oddělení, nikoliv. Tito zdravotníci jsou nejen vystaveni vyššímu riziku nákazy, ale současně se potýkají s nedostatkem kyslíku a všeho dalšího. Je u nich vyšší pravděpodobnost, že budou muset být hospitalizováni a že zemřou v důsledku nemoci, protože se nedostali k očkování,“ popsala pro projekt Global Citizen.

Jak dlouhodobě upozorňuje WHO, nerovnoměrná distribuce očkovacích látek bude mít dlouhodobé negativní dopady také na socioekonomickou obnovu méně vyspělých zemí. V řadě z nich dostalo potřebnou injekci i méně než 1 procento populace.

Podle společných údajů Světového měnového fondu, Světové banky, UNICEF, WHO a mezinárodní iniciativy GAVI, jež se snaží zajistit očkovací látky pro chudé země, se bohaté země, schopné očkovat většinu své populace, zotaví rychleji z negativních důsledků pandemie. Ekonomicky slabší státy zatím nejsou schopné zajistit očkování ani pro zdravotníky a nejohroženějších skupiny obyvatel. To také znamená, že nebudou schopné se vrátit na úroveň hrubého národního produktu z doby před nástupem pandemie do roku 2024. Nástup varianty delta a dalších mutací navíc může celý proces obnovy ještě více zpomalit.

Ludmila Hamplová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY