Letošní podzim by nás, co se týče lidí nakažených covidem, neměly dle odborníků čekat katastrofické scénáře. Rozhodně však není na místě spoléhat na kolektivní imunitu a rezignovat na další opatření, zejména co nejvyšší proočkovanost, ale také testování. Dnes jsme přitom, co se týče proočkovanosti, na evropském průměru, stále nám ale schází proočkovat statisíce lidí v rizikových skupinách. Právě oni tak zůstávají pro nadcházející podzim největším rizikem. Problematice se věnovala Konference VZP a Zdravotnického deníku zaměřená na očkování, která se konala včera v Praze.
„U nás to s covidem dopadlo poměrně tragicky. Máme 36 tisíc obětí počítáno od začátku epidemie, na jejím vrcholu jsme měli až 300 mrtvých denně, což je největší vlna umírání od druhé světové války. Jednou z příčin je, že jsme velmi silně podléhali dezinformacím a hoaxům,“ konstatuje prorektor UK pro vědeckou činnost a vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Jan Konvalinka.
Přesto je poměrně optimistický v tom, jak by mohl vypadat letošní podzim. „Díky práci lékařů jsme se dostali v očkování na evropský průměr. Bohužel vinou řady skutečností jsme na evropské špičce, co se týče promořenosti, byť k tomu nemáme dobrá data. Hospitalizace zůstávají nízké a ani infektivita neroste příliš vysoko. Proto se domnívám, že nás čeká poměrně klidný podzim a žádná katastrofa nás nečeká. Pravděpodobně stoupne počet infikovaných, ale nemyslím, že dramaticky stoupne počet lidí v nemocnicích. Zaplatili jsme za to velmi draze, tak bychom se z toho měli poučit a příště prevenci zvládnout lépe,“ načrtává profesor Konvalinka.
Navzdory tomu, že bychom před sebou neměli mít katastrofické scénáře, je ale potřeba neusnout na vavřínech. „Nejsem z optimistů, kteří si myslí, že už jsme dosáhli kolektivní imunity a že navzdory tomu, že to ve všech evropských zemích stoupá, už to u nás nikdy stoupat nebude. To je iluze, ale žádnou katastrofu neočekáváme,“ uvádí vedoucí Mezioborové skupiny pro epidemické situace a hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal. „Na podzim tu určitě budeme mít lokální ohniska. Čísla určitě porostou, byl bych překvapen, kdyby nerostla,“ dodává.
V mladších ročnících není proočkovanost taková
Podle Smejkala není na místě uklidňovat se kolektivní imunitou s odkazem nejen na množství očkovaných,ale i množství těch, kdo covid už měli. Ve skutečnosti totiž nevíme, kolik lidí covid prodělalo – víme jen, kolik jich mělo pozitivní PCR test. Ohledně kolektivní imunity tak můžeme pouze spekulovat, na což se nelze spoléhat. Na místě je proto se nadále očkovat, ale také i na podzim testovat například ve školách nebo po návratu z dovolené.
Co se týče proočkovanosti, jsme nyní navzdory pomalému rozjezdu zhruba na evropském průměru. Poměrně dobře jsme na tom v proočkovanosti nejvyšších věkových skupin, s klesajícím věkem ale procento klesá. Ve věku 55-59 let má dokončené očkování 69 procent lidí, u lidí starších 40 let je to ale již 57 procent. Přitom i oni mnohdy trpí hypertenzí či cukrovkou a je u nich tedy riziko těžkého průběhu.
„Je tu řada rizikové populace, která očkovaná není, takže nemůžeme jásat. V riziku mohou být i teenageři – když dostanete dlouhý covid a pak máte půl roku poruchy koncentrace, což se u teenagerů projevuje, je to důvod se očkovat,“ poukazuje Petr Smejkal.
S neočkovanými v rizikových skupinách ještě máme čas něco udělat
Proočkovanost se pak liší také napříč regiony. Nejhorší situace je v příhraničí, kde nabývají na významu mobilní očkovací týmy. Je tedy nezbytná aktivita, a to například i formou toho, že umožníme očkování bez registrace. Mnozí totiž registraci odmítají a nechtějí dostat přidělené datum, ale raději si ve zvolený den hodinu počkají v očkovacím centru. U starších lidí pak je zase nezbytná větší aktivita praktických lékařů.
Právě oněch zhruba 400 tisíc lidí nad 60 let, kteří ještě očkovaní nejsou, jsou přitom pro nadcházející podzim největším rizikem. „Dobrou zprávou je, že to máme ve svých rukou a my všichni s tím ještě můžeme něco udělat. Pojďme to zkusit,“ vybízí profesor Konvalinka.
Smutnou zprávou ale je, že ani u zdravotníků není proočkovanost kompletní – očkováno je 80 procent lékařů a 75 procent sester. „To je málo, zejména u lékařů pracujících v rizikovém prostředí s nejrizikovějšími pacienty. Otázka, jestli by to mělo být povinné, je však velmi složitá. Je tu spousta lidí, kteří pracovali na covidáriích, covid prodělali, a říci jim, že musí mít vakcínu a nesmějí ji odmítnout, by mohlo být poslední kapkou. Ve Francii a Itálii to tak sice mají, já bych ale byl rád, kdyby zdravotníci byli ti první, kdo se nechají očkovat,“ uzavírá Petr Smejkal.
Konferenci se budeme dále věnovat v nadcházejících vydáních ZD.
-mk-
Foto: Radek Čepelák
